Volit, či nevolit? To je, oč tu běží? A není to vlastně jedno? Všechny volby v posledních dvaceti letech jasně ukázaly, že je to prašť jako uhoď.
Ale připusťme, že podlehneme mediální masáži a půjdeme někomu hodit hlas do urny. Kdo by to měl být? Ten nejchytřejší? Nebo nejprůbojnější? Nejdiplomatičtější? Nejpodlézavější? Nejlepší rétor? Podle jakých kritérií zvolit hlavu státu?
Všechny předvolební debaty jsou po stránce obsahu zbytečné. Nezáleží totiž na tom, CO jednotliví kandidáti říkají, ale JAK to říkají. Každý stejně mele tak, aby si zajistil body. Je známou pravdou, že jakmile se politik dostane ke korytu, na všechny své plky velice rychle zapomene.
Takže co zbývá? Styl!
Arthur Schopenhauer kdysi poznamenal: „Styl je stínovým obrysem myšlenky. Nezřetelně nebo špatně se vyjadřovat, znamená tupě či zmateně myslet.“
Jestli půjdu volit, pak dám hlas jedině tomu, kdo má styl. Nezvolím toho, kdo se ohání otřepanými frázemi či módními výrazy a halí svou průměrnost, touhu po moci nebo servilnost do nadnesenosti a formálnosti, nýbrž takového kandidáta, který ke mně umí promluvit prostřednictvím své osobnosti, dokáže povzbudit i pobavit.
Styl charakterizuje osobnost a osobnost lze charakterizovat pouhými dvěma slovy – bez ohledu na to, co daný člověk omílá a čím se zaklíná. Fyziognomie tváře a řeč těla prozradí víc než kecání do mikrofonu.
Tak jsem si vzal papír a bez dlouhého přemýšlení napsal, jak na mě jednotliví kandidáti působí.
Jana Bobošíková – socialistická svazačka
Jan Fischer – falešný přizdisráč
Zuzana Roithová – hodná sousedka
Táňa Fischerová – pravdoláskařská mimozemšťanka
Přemysl Sobotka – psí suchar
Miloš Zeman – mazaný křupan
Vladimír Franz – bezpáteřní intelektuál
Jiří Dienstbier – populistický žvanil
Karel Schwarzenberg – komický aristokrat
Kdybych přál téhle zemi jenom to nejhorší, hlasoval bych pro Fischera, Bobošíkovou nebo Dienstbiera. Jestliže bych se chtěl v příštích letech stydět za patolízalskou, poddajnou a bezpáteřní hlavu státu, pak bych hodil do urny lístek se jménem Franze nebo Fischerové. Pokud by mi to bylo fuk, dostal by můj hlas Sobotka nebo Roithová. V případě, že bych chtěl nejchytřejšího prezidenta na světě, neváhal bych a dal bych to Zemanovi. Jenže tu byl Klaus – a dva nejchytřejší prezidenti na planetě z jedné země, to už je trochu silný vývar.
A tak mi zbyl komický knížepán. Škoda, že nemá o deset roků méně. Ale i tak mi z té bídy přijde jako nejlepší volba. Je vzdělaný, má rozhled, soudnost, zkušenosti z politiky, nepopiratelné charisma, šibalský úsměv a hlavně – nebere se na rozdíl od všech ostatních smrtelně vážně. Má styl - a to je víc než plná huba keců a slibů…
