Kdysi byl bobr v našich krajích docela běžným úkazem. Nahlédneme-li do historických pramenů (dokonce i z poměrně nedávné minulosti), shledáme, že bobrovina se těšila velké oblibě. Bobří kožešina zdobila, hřála i těšila oko lovce. Nejeden byl pro ni ochoten obětovat prakticky vše, co měl. Dnes však spěje tuzemská bobří populace k záhubě.
Na našem území se bobři drží už jen v několika enklávách – jde převážně o staré, dožívající jedince. Odborníci předpovídají, že během následujících let nebude v Čechách a na Moravě jediný původní exemplář. I proto se rozběhl program s názvem „Bobrovna“, který má bobry v českých zemích udržet. Jejich obdivovatelé prohlašují, že je třeba jim věnovat veškerou péči a pozornost.
„Je mi moc líto, že jsou na pokraji vyhubení. Přítulní bobříci mi hodně zpříjemňovali čas mého mládí. Pravda, jednoho mám od těch dob ještě doma, ale je už starý a raději se mu vyhýbám. A mladého jsem neviděl dlouhá léta,“ posteskl si smutně dvaapadesátiletý Jarmil Huňatý.
Na druhé straně stojí velká skupina těch, kterým bobři vůbec nechybí a jejich definitivní zánik by dokonce přivítali. Bobří odpůrci se rekrutují hlavně z řad mladších ročníků. Mnozí už ani netuší, jak bobr vlastně vypadá. „Nechápu, jak se něco takového může někomu líbit,“ odfrkl si zhnuseně pětadvacetiletý manažer Kamil Vyholený nad obrázkem bobra. „Štítil bych se toho dotknout,“ dodal.
Další početná skupina, která chce do situace kolem bobrů mluvit, varuje před přílivem nepůvodních bobrů na naše území a apeluje na zamezení jejich imigrace. „Nemáme nic proti domácím bobrům. Ti sem historicky patří a mají tu své místo. Co však odmítáme, je invaze cizích bobrů z Blízkého východu a Afriky, kteří se tady utěšeně a nekontrolovatelně rozmnožují a narušují stabilitu zdejšího ekosystému. Jsme pro jejich navrácení do zemí, kam patří, a bude-li třeba, tak i pro částečnou likvidaci,“ vyjevil postoj občanského sdružení Pryč s cizími bobry Emanuel Dřevorubec.
Jak se bude situace kolem bobrů v Česku vyvíjet, ukážou nejbližší léta. Podle uznávaného bobrologa Stanislava Bobrovského je však už dnes spatření mladého, původního českého bobra vzácností. Nejen proto, že jich ubývá, ale také kvůli jejich přirozené povaze. „Bobr totiž ožívá a pracuje převážně v noci, hlavně na zádech s roztaženýma nohama. Ve dne většinou spí,“ shrnul své zásadní vědecké poznatky z mnohaletého výzkumu Bobrovský.
Anketní otázka do diskuse: Jak jste na tom se vztahem k bobrům?
