Jsi jako ženská těsně po čtyřicítce, která má kus bohatého života za sebou. Nejsi už mladá, ale nezestárla jsi počtem let, nýbrž jejich kvalitou. Začínáš-li churavět, má to spíš vnitřní než vnější příčinu.
Pořád vypadáš pěkně - ženská krev a mléko. Na první pohled jsi trochu zanedbaná a nemotorná, ale kdo se na tebe podívá pozorně, pozná v tobě dámu z lepší společnosti, které se dostalo nejvybranějšího vychování.
Dosud máš nenucené, smělé a dokonce půvabné vystupování, přestože jsi trochu ztloustla a ztěžkopádněla. Pořád ještě oplýváš neochvějným, drzým sebevědomím, jehož rozsah si snad ani sama neuvědomuješ, ačkoli jsi poměrně chytrá a vzdělaná.
Pleť tvého růžového obličeje vynikala kdysi dívčí jemností. Tvoje veselé a bezstarostné oči byly natolik přitažlivé, že k sobě vábily každého, kdo do nich pohleděl.
V posledních letech se jasnost a jiskra z těch očí, ověnčených už drobnými vráskami, vytratily, a ony skoro vyhasly. Objevil se v nich cynismus, vychytralost a sarkasmus vyžilé ženské. A taky výraz podivné bolesti a jakéhosi roztěkaného, bezpředmětného a těžkého smutku. Jako by se z dámy, která milovala život a zábavu, stala stárnoucí depresivní matrona. Za těžkými záclonami žehráš na neutěšenou finanční situaci, a nezúčastněně a rezignovaně vyhlížíš na ulici.
Začínáš trpět stihomamem. Pomalu přestáváš věřit sama sobě. Dokonce jsi svůj stav konzultovala s lékařem. Samozřejmě jsi mu svoje potíže vylíčila žertem.
Dostala jsi radu. Měla bys radikálně změnit způsob života. Doktor ti naordinoval dietu, vyzval tě k aktivitě a pobídl k odvaze a smělosti. A k tomu dodal, že projímadlo ti rozhodně neuškodí…
