Když někdo onemocní těžko vyléčitelnou chorobou, má mu to lékař otevřeně sdělit, nebo šetrně zatajit? Někteří pacienti trvají na tom, aby se jim nalilo čistého vína, a také se s tím dokážou vyrovnat. Jiné zase holá, nepřikrášlená pravda předčasně zlomí.
Český fotbal je nemocný. Těžce. Možná dokonce smrtelně nemocný. To není žádné tajemství. Jen ti, kterých se to týká, jakoby o tom pořád nic nevěděli. Asi jim to nikdo neřekl.
Když se dostal do čela Českomoravského fotbalového svazu Ivan Hašek, zdálo se, že přišel lékař, který dobře zná pacientovu mentalitu i neduhy, a bude vědět, jak ho léčit. Jenže z uzdravování není nic. Stav českého fotbalu vzbuzuje po dvou letech od jeho nástupu do funkce vážné obavy, že sám lékař onemocněl a potřebuje uzdravit. Ovšem jak se zdá, sám o tom, že je churavý, ještě neví.
Možná, že je mu v tomto stavu dobře. Je v pohodě a žije v naději na lepší budoucnost, která je však v naprostém rozporu s diagnózou.
Ale předpokládejme, že se najde lékař, který Haškovi na rovinu řekne, jak na tom je. Sesune se první muž svazu do sebe a propadne bezútěšné melancholii, nebo se s tím vypořádá jako chlap? Těžko říct.
Dokud se na scéně nezjeví nějaký doktor House, který by nasadil brutální, ale účinnou léčbu, bude český fotbal, a s ním i Hašek, dál pomalu umírat. Ideální by bylo, kdyby se objevil už 26. června na nejbližší valné hromadě Českomoravského fotbalového svazu v Praze. Ale to jsme asi příliš velcí optimisté…
