Naše město ochromuje rakovina. Své zhoubné bujení maskuje jako výstavbu bytů a multifunkčních center (rozuměj obchoďáků). Žádný plácek není dostatečně malý na to, aby se na něj nějaká ta budova nevešla. Developeři neznají slitování. Stavět se musí.
Město pomalu obaluje neproniknutelná hradba obytných králíkáren a supermarketů. Po přeplněných silničkách se denně pohybuje tolik aut, jako dříve za celý týden. Tepny i cévy se ucpávají. Nebyly na takový nával projektovány. Starousedlíci si pomalu zvykají, že skrze "jejich" dříve klidné ulice projíždí stovky aut nešťastníků, kteří se snaží objet ucpanou křižovatku. Živé ploty šednou pod nánosy prachu. Nedá se dostat do města ani z města.
Zákeřnost celého procesu spočívá v jeho pomalosti a nenápadnosti. Město umírá velmi pozvolna. Tam kde se dříve dalo jet na kole je dnes provoz jako na dálnici, tam kde dříve byla proluka, park nebo prostě "jen" zeleň, stojí banka. Ti, kteří se do maloměsta za přírodou stěhují, vlastně sami zapříčiňují její úbytek. Sídliště pomalu, ale jistě ukrajují ze zemědělské půdy. Mizí výhledy do krajiny. V zimě není kam vyjít na běžky. Okraje lesa začínají připomínat obrysy Jižního Aralu.
Nemoc má i svůj zvrácený smysl pro humor. Jeden z bilboardů v Říčanech hlásá: Komu se nelení, ten bydlí v zeleni. Ve skutečnosti je zmiňovaný obytný dům postaven na malém ostrůvku mezi dvěma velmi rušnými cestami. Přípojkou na dálnici a ulicí do centra města. Nejbližší zeleň (pokud nepočítám trávu) je na hřbitově. Jak příznačné. Obě frekventované silnice od sebe nejsou dál než dvě minuty dětské chůze. Do lesa je to přes celé město.
Když jsem jednou ve vlaku potkal ženu, která již pět let bydlí v nové zástavbě, bavili jsme se o náměstí. Řekla mi, že tam ještě nikdy nebyla. Od jejího bytu je to přitom necelých dvacet minut chůze. Nevěděla kde se říká Na růžku ani kde bydlel místní kat. Nikdy neochutnala a asi ani neochutná výborné housky místního pekaře. Ve městě nežije, pouze v něm přespává. Město umírá.
Nevznikají nová centra a náměstí, pouze nové "šoping móly". Nestaví se nové obytné čtvrti, jen nové noclehárny.
Nositeli infekce jsou většinou developeři (jak ošklivé slovo). Nemoc má však mnoho podob. Někdy je šířena obchodími řetězci, dopravními společnostmi nebo třeba Ředitelstvím silnic a dálnic. Proti této rakovině není lék. Stavební uzávěry jednou skončí a bujení začne znovu...
