Na Ukrajině se situace rychle mění a k tomu se dostanu samostatným článkem. Teď bych se zaměřil na opomíjený aspekt - procesní právo. Co to je? A co má vlastně pohledávat v revolučním zápalu. Správný revolucionář přece staví barikády, hází kamení a molotovy. Šije si rány jehlou a nití, pořádá demontrace a když má štěstí, tak s ním jednají politické špičky světa. Tak k čemu procesní právo?
Když jsem se před pár dny bavil s kolegou o špatné situaci na Ukrajině, nadhodil jsem, že pokud chtějí dělat velké změny, zabere to hodně času kvůli různým lhůtám. Takové to 1. až 3. čtení v parlamentu. Tu něco říká jeden zákon, tu druhý. A všechny zdržují. Třeba i o pár dní, ale v součtu už jsou to týdny a měsíce. Kolega zkušeně prohlásil, že s tím si hlavu lámat nebudou. Mají přece klacky v ruce, tak na co by čekali? Měl samozřejmě pravdu. Jenže schopnost hodit bumerang neznamená, že vám za chvíli nepřistane v úsměvu. A úsměvy v Kyjevě mrznou.
Procesní právo není přežitek. Je to propracovaný systém, jak schladit horké hlavy, promyslet dopady a vůbec udělat právní záležitosti dobře. Jistě, nezaručí dokonalé zákony, ale dává šanci. A je podmínkou legality a legitimity. Ne dostačující, ale v drtivé většině případů nutnou. A v případě, že je váš soupeř elitní pravník, je naprostá hloupost mu nahrát na jednoduchou smeč. A jak to souvisí s Ukrajinou a revolucí.
Všichni mluví o prezidentu Putinovi. Ale zapomínají na premiéra Medveděva. Který učil právo na významné univerzitě. A na sbor právníků, který vládu doprovází. To je chyba, obrovská chyba. Dala by se pochopit, u mladých revolucionářů. Je obtížně pochopitelná u starých. A naprosto neomluvitelná u poslanců ukrajinského parlamentu. A co vlastně provedli? Je toho dost. Bohužel. Začnu od podpisu dohody Janukovyč - opozice - ministři EU. Do té doby se dá hodně věcí rozporovat, ale formálně byly správně.
Zastavení první. Když něco podepisuji, tak to čtu. A pokud podepíšu, tak to dodržím. Je to sice nepraktické, ale zůstává mi důvěryhodnost. A hodně věcí se dá později dojednat jinak. Ale první chybou je kašlat na smlouvy. Pár takových akcí a protistrana už dotyčnému nebude věřit ani jméno.
Zastavení druhé. Ústava není cár papíru. Pokud neplatí, přestává platit právo a začíná džungle. Proto ústava obsahuje i postup své změny. A není vůbec dobré na něj kašlat. Což se podle všeho kyjevskému parlamentu podařilo. Část poslanců, ta proti chybí. Něco jako více čtení a alespoň pokus o diskuzi, se podle všeho nepodařilo. A zjevně se neobtěžovali ani s procedurou náhrady prezidentského podpisu. To je mimořádně špatný moment, který vede ke zpochybnění všech dalších zákonů. A samozřejmě to Rusové udělali. Aneb práce kvapná, málo platná (a ještě bude pěkně drahá).
Zastavení třetí. Prezidenti se nestřílí, prezidenti se soudí. Chtěli byste, aby policie střílela podezřelé na ulici? Vypadáš jako kriminálník... BUM! Ne? Tak je potřeba dopřát spravedlivý proces i prezidentu Janukovyčovi. A opět v ústavě je napsáno jak na to (a doplňují to nějaké zákony). Prezident je specifické funkce a když si tam někdo zvolí troubu nebo lotra, tak nestačí říct, nechceme tě. Protože jinak bude mít taková země 2 prezidenty. A že to není dobré, je jasné i z Čech - a to byli jen policejní prezidenti. O to víc to platí v situaci, kdy v zahraničí budou mí oporu oba, ale každý jinde.
Zastavení čtvrté. Kvantita nenahradí kvalitu. Alespoň u zákonů to platí. Když dokázal lid s mizerným zákonem vyžít 20 let, tak 20 dní ještě vydrží. Nikde není psáno, že se musí zákon bezhlavě vymáhat. I vláda může krátkodobě pozastavit vymáhání špatného zákona. Ale schválit X zákonů za den, to je parodie. Tam nehrozí, že by někdo četl víc než nadpis. A co to udělá s legitimitou dojde každému. Navíc pokud se situace jen trochu obrátí změní, lze očekávat křik části poslanců, že hlasovali pod nátlakem, a že je to neplatné.
Každé zastavení je hřebík do rakve revoluce. Ale to není to nejhorší. Je to i hřebík do rakve mezinárodní pomoci. To už vůbec není sranda. A nejhorší je, že kašlání na formalitu může přispět k občanské válce.
