Každou chvíli napíše někdo o tom, jak čeští řidiči jezdí špatně. Už to moc neřeším, protože vidím, jak se situace na silnicích uklidňuje. Ale když o tom začne mluvit psycholog z Centra Dopravního Výzkumu a ještě k tomu dodá blábol, který vypadá jako reklama na sebevraždu autem, musím také něco říct.
Centrum Dopravního Výzkumu (dále CDV) je na jedné straně užitečná organizace, která pracuje s lidmi, kteří si nehodou prošli a snaží se jim pomoct. Dávají taky dohromady informace o nehodách a snaží jít hloub než policie. Oboje je záslužná činnost. Jenže pak přijde interpretace a tam to celé zabijí. Nařizovat, přikazovat, ohýbat. Hlavně nedat šanci normálnímu slušnému chování. Že je to přehnané? Bohužel pan Zámečník není jediným z CDV, kdo tento postoj zaujímá. A co je na tom vlastně špatně?
Prezentace je na pozadí vážné nehody, která stála lidský život. Nejvyšší soud ji (nejspíš oprávněně) považuje za extrémní případ bezohlednosti za volantem. Detaily se bez spisu nedozvíme, ale z rozsudku vyznívá tato nehoda jako ojedinělý extrémní případ. Proto není vhodné generalizovat. To se ovšem autorce článku ani panu psychologovi nedaří. Skoro by jeden řekl, že je to PR na novou silniční daň (pardon pokutu).
Celý článek se nese v duchu, že chyba je jen a jen v řidiči. Jistě řidič má řídit a ne si malovat nehty, číst noviny nebo koukat po hvězdách. Ale chodec má stejné povinnosti. Nemá koukat po ptácích, ale po autech. Když bude mít na úsměvu nejdřív pneumatiku a pak plachtu, tak mu bude houby platné, jestli to řidiče bude mrzet nebo ho zavřou. Je asi fajn adrenalin skočit do silnice a nejlépe zpoza zaparkované dodávky. A jako bonus dostat okusování silnice a krev v puse.
Tohle nevyřeší hlouposti o tom pro koho je město. Jak se asi dostanou housky ráno do krámu? Přilítnou instalatérům trubky na opravu baráku? Budou saniťáci dědu od vedle do nemocnice levitovat? I to dětské pískoviště navezla Tatra a nebyli to místní kdo nosil písek v pytlíkách od mouky. Každý kdo má v hlavě trochu rozumu ví, že auta ve městě potřebuje. Proto spolu chodci a řidiči musí vycházet a neházet si klacky pod nohy. Přece to něděláme kvůli značkám a pravidlům? Já chci dojít a dojet ve zdraví do cíle. A chci, aby i ostatní došli a dojeli. Věřím, že to chceme všichni. I přes to že nás propaganda CDV rozeštvává a značky nám nepomáhají.
Značky jsou další perla. Značení máme hodně a kvalitní. Nevím jestli si z nás pan Zámečnk dělá legraci nebo to myslí vážně. Bojím se toho druhého. Máme nejvíc značení co jsem kde viděl. Značku na každou blbost. Na rovnou silnici, křivou silnici, rychle, pomalu ... a nejlépe všechno dohromady. Cizinci si klepou na čelo. A výsledek. Přehlížíme značky, protože už nevíme kterou si vybrat. Ignorujeme značky, protože taky musíme řídit a sledovat ostatní auta a chodce. Pokud by mělo CDV dělat nějakou další kampaň tak jedině: Pokácej značku, posílíš bezpečnost. Však studie z Rakouska ukázala, že bez značek jezdí řidiči bezpečněji. Musí řídit a nemůžou se vymlouvat. A najednou je prostor pro slušnost a ohleduplnost.
Slušnost se nedá nařídit a ohleduplnost vynutit. Protože to končí na povinnostech. A výsledek je: "Já svoje povinnosti splnil. Zahalte mu tvář." Chodec se zamyslel a řidič splnil povinnost. A tak přidáme další povinnosti. Ale jen na jednu stranu. Papír je unese. Na druhou stranu přidáme přednosti. Ale ani milón povinností a předností nepovede k nesmrtelnosti chodce. Tu žádný zákon nevymůže. Víte, že po zavedení přednosti chodců v roce 2000 narostl počet zabitých chodců na přechodech ze 7 na 30 (za 1 rok)? "Mám přednost, tak co?" CHRUP... Dokud nebude mezi řidičem a chodcem respekt a ohleduplnost jednoho ke druhému, tak se přechod nestane bezpečným místem. Ale CDV preferuje tresty.
A na obhajobu trestů staví i odpovědi lidí co způsobili nehodu. Ti lidé to nejspíš řekli. Ale psycholog musí chápat kontext. Jsou po nehodě, hrozí jim ztřáta řidičáku a často i vězení. Na CDV nejdou dobrovolně. Je to součást strategie, jak minimalizovat škody. A tu strategii připravil právník obviněného s cílem získat maximum bodů k soudu. Na spoustu odpovědí budou říkat to, co jim přinese nejlepší hodnocení. A pokud společnost mluví o trestech, budou i oni opakovat to samé. Staletá zkušenost říká, že výše trestu nerozhoduje. Pod šibenicí jednoho kapsáře vybírají další zloději kapsy přihlížejících. Jediné co pomůže je vysoká objasněnost - odchytím (skoro) každé přestoupení zákona. Ale my nemáme na to, aby půlka národa dělala policisty. To je slepá ulice. Jediný policista, který sedí na stejném sedadle jako potenciální viník, je jeho svědomí.
A svědomí musí mít prostor. Pokud zavalíme člověka tunou povinností, tak svědomí otupí. Příliš mnoho povinností vede ke vzpouře a nerespektování i těch základních (dobrých) pravidel. A to je na pytel. Potřebujeme vidět toho druhého jako člověka, který má svoje slabiny. A naše ohleduplnost mu může zachráit život. Pojďme to dnes zkusit. Ne kvůli pravidlům, ale kvůli nám samotným.
AKTUÁLNĚ SI MŮŽETE TAKÉ PŘEČÍST:
Následky zeleného šílenství
