Jako každý rok tu máme Velikonoce. Pro většinu čechů jsou to svátky jara. Pro většinu židů je to připomínka vytržení z egyptského otroctví. Jaro přichází každý rok a tak mnoha čechům Velikonoce zevšedněly. Židé mají stále na očích připomínku, jak málo je dělí od poroby a tak jim Velikonoce (tedy Pesach) zevšedněl mnohem méně. A pak jsou tu ještě jedny Velikonoce.
Odehrály se jen jedenkrát. A už se nikdy neopakovaly. Když nastaly jen málokdo chápal jejich význam. Nikdy nebylo v sázce tak mnoho. Ten, který prohrál, byl do posledního okamžiku přesvědčen o svém vítězství. Skutečný vítěz byl popliván, souzen, zbit a nakonec ukřižován. Jeho nejbližší zdrtil žal. A pak se stal zázrak...
Před necelými dvěma tisíci let uzavíral Ježíš Kristus svoji pozemskou pouť. I když byl Bohem v lidském těle, odepřel si všechny výhody a žil prostý život chudého člověka. Nedělal to z frajeřiny, dělal to kvůli nám. Z lásky k lidem přišel sloužit Božím slovem, zázraky a nakonec vlastní smrtí.
Člověk hřeší každý den a přijde mu to jako drobnost. Ale Bůh je absoutně čistý a žádný hřích nemůže do jeho přítomnosti. A tak by člověk musel zůstat věčně oddělen od Boha. Ale člověk byl stvořen, aby se stal Božím přítelem. Věčné oddělení od Boha a bolest z něj je podstatou Pekla. Ale to Bůh nechtěl, protože člověka miluje. A tak přišel plán záchrany.
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. (Jan 3:16)
Ježíšova pouť vyvrcholila na kříži. Tam zaplatil to, co my nemůžeme odčinit - naše hříchy. V těchto dnech si připomínáme co pro nás Bůh v Ježíši Kristu udělal. A ještě něco dalšího. Ježíšovo vzkříšení. Zázrak, který potvrdil dostatečnost Jeho oběti.
Pokoj vám. A radostnou vzpomínku na jedny Velikonoce, které změnily svět.
