Průša dostal roli (povídka)
Potom se natočil víc bokem, opřel si prsty pravé ruky do jamky pod ohryzkem a vykřikl znovu, tentokrát hlubším hlasem: "Režisér Šebesta je...!"
"Dobré, dokonce velmi dobré," ohodnotil svůj výkon. Jenže potom se mu vrátila vzpomínka na dopolední casting, ze kterého právě čerpal repertoár. Skutečně, režisér Šebesta ho ponížil až do herecké stoky. Kdyby se ušklíbal, kdyby zahromoval: "Co je tohle za nemehlo!", kdyby počastoval Průšu několika vulgarismy, bylo by to snesitelné. Ale stalo se to nejhorší, režisér ho nebral na vědomí. Průša zaujal postoj na značce, nadechl se k odříkání předepsaného textu a Šebesta s pracovní lhostejností řekl: "Tak další." Po kolikáté už...
Mučivá touha po roli. Bezpočet zklamání, kdy vysněnou postavu prodavače v trafice, kam si hlavní hrdina filmu zaskočí koupit pohlednici, dostal herec nepoměrně horší než Průša... aspoň tak to tvrdil Průša ve své hlavě Průšovi. Jak může mysl herce nestrádat? Před lety si představoval desítky hlavních rolí, ve kterých bude nedostižně excelentní, v duchu přebíral ceny za celoživotní, případně ještě delší dílo a klaněl se publiku, aplaudujícímu ve stoje jeho umění. Měl sen, že výčet jeho filmů na čsfd donutí návštěvníka rolovat nekonečným sloupcem titulů a co titul, to originál, pánové!
Nyní se však Průšovi do života postupně vplížila deprese. Jistě, mohl si hrát doma před zrcadlem, a také to dělal, beztak měl po večerech dost času, ale herec musí mít publikum, jako houba potřebuje shnilý pařez. Kdykoliv mu zasvitla naděje, že bude obsazen a byl přítomen minimálně ještě jeden uchazeč, byl Průša bez soucitu odsunut.
Ve snech křičel: "Dejte mi tu roli, dejte mi ji, udělám všechno, cokoliv, jen mi dejte tu roli!" a v pokračování viděl Šebestu, svého úhlavního režiséra, jak místo něj obsazuje starého foxteriéra, o kterém prohlašuje, že i ten bude lepší. Pak se zabouchnou dveře do osvětleného sálu a Průša zůstane na tmavých schodech, v zimě, v dešti, sám...
Žízeň, hlad, chorobná touhla po roli, nevyslyšený křik zoufalého herce, jenž ví, že je umělcem, ale nedají mu nástroj, kterým by vyvrtal díru do světa. Mohlo takové utrpení skončit jinak, než šílenstvím? A přeci se dočkal. A kupodivu, za Průšovou životní příležitostí stál opět Šebesta, i když ne právě v běžné konstelaci. Nicméně milosrdný, ačkoliv těžko říct..., osud, seslal Průšovi skutečně vysněnou hauptroli. Roli takového druhu, že všichni ti nýmandi kolem neměli nejmenší šanci mu ji zase uzmout. Průša se opíjel pocitem docenění, konečně, konečně budu hrát a považte, před publikem! Přípravu pojal fanaticky zodpovědně. Studoval možné varianty, navozoval si nekonečné škály emocí, promýšlel každý pohyb, seřídil do přesných úhlů své vrásky, do neomrzení opakoval každé gesto, stokrát, tisíckrát... Už zítra, už zítra, bože můj, dočkal jsem se, stálo to za to.
Slavný den, veleslavný, největší den od stvoření vesmíru. Průša se musí velmi soustředit, diváci už jsou přítomni a hledí na něho. Už jen několik vteřin a započne svou hlavní roli.
"Tak a teď nám přesně předveďte, jakým způsobem jste zavraždil Milana Šebestu," vyzval kapitán Bartončík herce Průšu.
Průša se uklonil figurantovi i kolem stojícím policistům a začal hrát svou hlavní a na mnoho let poslední roli...
Jaroslav Kuthan
Z Budějovic
Budějovice nebo jiné město, docela jistě žádný rozdíl. Když už jsou otevřené ty předhospodové zahrádky, tak tam chodí lidi na pívo a někdo to pívo roznáší, že jo. A na to jsem se právě v Budějicích strašně rád podíval.
Jaroslav Kuthan
Odpozorováno
Doba líhne příklady k nenásledování. Fotky z Brazílie, ráj svobody, slunce, moře, lidé se druží, tak nějak to chtěl ten dobrý člověk prezentovat.
Jaroslav Kuthan
Nejhodnější člověk (povídka)
Jsou to protichůdné proudy, na jedné straně přeju Průšovi, aby už konečně u nějaké ženské pochodil, strašně mu to přeju, na druhé straně bych mu nejradši dal po hubě, protože si za tu svou samotu může sám.
Jaroslav Kuthan
Moje zvířátka
Krásné ráno, usmívám se a ležím si v peřinách. Váša mi v kuchyni připravuje snídani do postele - půlku vajíčka, půlku topinky, půlku jablka, on sám je půl muže, teprve se mnou je celý, víte... Usmívám se vědoucně.
Jaroslav Kuthan
Čekám na Fanyna (monolog)
Kouřím a přemýšlím. Nemám ještě tolik šedivých vlasů, ani ty váčky pod očima nejsou tak hrozný. Můžu se ještě líbit Fanynovi.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Poslanci omezí prodej půdy cizincům, změní zákon po havárii na Bečvě
Sněmovna má v pátek na programu vyšší ochranu nejlepší zemědělské půdy, novelu vodního zákona...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...