Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
PM

Kláro,konečně jsem Vás "dohnal" (přečetl Vaši všecku tvorbu).Články jsou skvělé,v Tyrkysové zemi dokonce více používáte spisovnou češtinu (ale i Norsko,psané "pražáčtinou",bylo kouzelné).Chtěl bych cestovat jako Vy,ale většinu financí a mého osobního času spolkne rodina (žena,dvě děti),takže zatím živořím na svém tripu Nepál-Indie(žádný zájezd,divočina dle Vašeho stylu),na Vašich (a jiných zcestovaných blogerů) blozích a na cestách své ženy (které rád "sponzoruju"),která je Vám podobná svou cestovatelskou bezprostředností.Někam se chystám,ještě nevím,kam.Držte mi palce a Vy-pište,pište,pište.

0 0
možnosti
Foto

Děkuju. Tyrkysová země je psaná spisovněji asi proto, že to po sobě vždycky mnohem důkladněji přečtu a řeknu si, že za tohle by mě babičky přetrhly, jak hada, kdyby to tak četly, takže to pak ještě trochu poupravuju. U Norska jsem na to neměla náladu a asi ani časovou kapacitu, takže to třeba jedna babička nečetla vůbec a druhá u toho taky moc nadšením neskákala. :)

Nepál-Indie, tam bych se taky někdy chtěla podívat, ale zrovna tam bych to sama nezkoušela. Ale třeba se tam taky jednou podívám. Palce vám držím a doufám, že pak taky poreferujete o cestě, baví mě číst cizí zážitky a sbírat inspiraci pro další cestování :)

0 0
možnosti
JR

J77a78r79a 79R72a39n64k

21. 8. 2014 1:21

Za ta zviratka bych je asi silne odsoudila, ale po precteni autobiografie Shirin Ebadi vim, ze lide jsou na tom mnohdy hur:-(a potom, co udelal Putin se psy v Soci uz se nicemu nedivim:-/

0 1
možnosti
Foto

Já to na jednu stranu taky odsuzuju, na druhou jsem asi ráda, že tam lidi začínají na psy a kočky nahlížet jako na domácí mazlíčky a pořizujou si je, díky tomu se snad konečně časem dočkaj i toho, že budou moct jít se psem na ulici a do metra...

0 0
možnosti
  • Počet článků 283
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1085x
Jsem občas trochu cynik a často naivní snílek...

Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.

Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na  cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.

A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...