Nessie na výletě aneb cesta do Skotska
Též z cesty autobusem nic nebude (naštěstí), protože Matys za stejnou (a možná i nižší) cenu sežene letenky, což vítám s povděkem. On je totiž poměrně rozdíl mezi třemi hodinami v letadle a třiceti v autobusu, když v obou těchto prostředcích máte stejně místa na nohy a zároveň máte nohy delší než je vám v takových situacích milé. Jediný problém je, že letíme z Bratislavy, ale i ten se vyřeší díky další Hodinohotelnici Katu, která nám slíbí nocleh.
Tím je plánování ukončeno a 31. srpna 2011 přichází na řadu realizace.
Dětem oficiálně končí prázdniny, zatímco mě konečně začínají a o co budou kratší o to víc se těším. Ráno pod přísným Matysovým dozorem vyndavám půl věcí z krosny, že je s sebou nepotřebuji a druhou polovinu přebaluji do společného kufru, se kterým pojedeme. (Obětuji dokonce i jednu z lékárniček!) A pak už můžeme vyrazit směr Bratislava, kde strávíme zbytek dne a noc a z kama poletíme přímo do Edinburghu. Chlapec řídí, já se vezu, zatím to spolucestování má jen samé výhody – s takovou za chvíli zdárně zdegeneruju.
Již na Slovenské straně zastavujeme v Malackách, kde si dáme oběd, protože pan řídící už skoro padá hlady na volant a já pak v restauraci padám znechucením nad seriálem dehonestujícím policejní sbor Slovenska. Po jídle pokračujeme do Bratislavy, kde trochu bloudíme a hledáme na sídlišti tu správnou ulici. Matys žije v přesvědčení, že slepá ulice rozhodně slepá nebude a strašně ho překvapí, když najednou stojíme proti zdi, ale nakonec to vážně najdem. Katu nás uvítá, dokonce na nás čekala s obědem, který s díky odmítáme.
Odpolední program nejprve volíme odpočinkový v podobě hraní karet, které Matys bezkonkurenčně vyhrává, jo jo holt profesionál se nezapře (že jsme ho nechávaly vyhrát, to asi nikomu nenakecáme). Později odpoledne vyrazíme za krásami města. Trolejbusem do centra, kde se projdeme po historické části. Občas chodíme sem tam, protože si vždycky vzpomeneme, že bychom rádi někam, co už jsme přešli. Na náměstí u radnice chvíli posedíme u kašny a pozorujeme pouštěče mýdlových bublin a děti, co je nahání a praskají, fotíme se se sochami a jinak blbnem.
V podvečer se nejdřív zajdeme podívat do Slovak pubu, kde je každá místnost v jiném stylu, dáme si halušky a kofolu a vyrazíme na chvíli do parku k fontáně. Když začne zalézat sluníčko a být trochu zima, zhodnotíme, že to je ideální čas k přesunu do čajovny, kde posedíme, popovídáme si, pokračujem v hraní karet, dáme si výborný čaj a zmrzlinovou misku s Dřevěnými oříšky, jak je nazval Matys. (Oficiálně tam bylo napsáno drvené).
V ne až tak pozdních nočních hodinách jdeme na trolejbusovou zastávku, kde si přečteme „vysoce poučný“ článek o jaderných elektrárnách a jedeme spát. Katu zítra čeká seskok padákem a nás let (snad bez volných pádů), takže by to chtělo být alespoň trochu vyspaní. U Katu se seznamujeme s rodiči, Katčin tatínek mi ukazuje web, kde se dají najít letadla nad Evropou a rovnou demonstruje, jak to v praxi vypadá, když jedno letadlo najde nejprve na mapě a pak i na obloze, když přelétává nad domem. Fascinující.
Ještě si chvilku povídáme, prohlížíme fotky a je čas skutečně zalézt do postelí a spát.
Klára Kutačová
Otroci, nevolníci a rukojmí českého zdravotnictví
Ano i s těmito pojmy se setkáte ve zdravotnictví. Tedy samozřejmě hlavně v debatách o něm. Kdo je podle mě kým a proč?
Klára Kutačová
„Sestry vždycky strašně pindaj, ale o ty lidi se stejně postaraj!“
Věta, která se pro mě stala jakýmsi symbolem (nejen) personální krize ve zdravotnictví a totálního nezájmu ze strany těch výše postavených, ji jakkoliv řešit.
Klára Kutačová
"Akorát sedí na sesterně a pijou kafe!"
"...o lidi se nezajímají, když po nich něco chcete, jen je otravujete! Jedna moje známá teď byla v nemocnici a jen ta nejhorší zkušenost..."
Klára Kutačová
Studuj zdrávku
Chtěla jsem napsat, že už jste možná zaregistrovali kampaň MZ „Studuj zdrávku“, ale vzhledem k její (ne)kvalitě a (ne)viditelnosti, se domnívám, že ji vidělo jen pár lidí, kteří se již ve zdravotnictví pohybují.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Saigon
Tedy dnes již Ho Chi Minhovo město a můj výchozí bod pro putování po Vietnamu, který jsem se opět rozhodla přejet vlakem od jihu na sever.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 283
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1083x
Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.
Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.
A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...
Seznam rubrik
- Lofoty 2016
- Země zaslíbená
- Po stopách Nikdykde
- Neuschwanstein
- Norsko 2013
- Tyrkysová země II.
- Tyrkysová země III
- Ze života s Chrtem v nouzi
- Nessie na výletě
- Jak jsme (ne)bydlely
- Pochod Marodů - Nízké Tatry
- Expedice Absurdistán
- (Sou)žití s fofrklacky
- Šifrovačky s Dogtopusem
- Výlety po ČR
- Skandinávské bloudění 2015
- Tyrkysová země I.
- Nezařazené
- Osobní
- Cesta kolem světa