Labutí romance

Vyhlížím jaro

a lesní víly

líčící louky a lesy

kvetoucími kreslenými květy.

Tančí nad zelenými vrchy

a jejich čerstvý dech

ovíjí jim sukénky

protkané jarním deštěm.

A jak se prodlužují ruce času

jemně držící hladké dlaně

pozorují se mnou ptáčky,

jež dovádějí v modrých hlubinách

s bílou vatou a zlatavými obručemi.

Takhle tu čekám

a přejíždím pohledem váhu,

den již přetížil noc, šeptám si-

v plné síle

mrzne mi srdce

na ledu léta.

Já - držím si ránu

na bílém krku labutím

na ramenou - perutí

tepající červení

píšu  slůvka

sólo tísně

rozdrásané hvězdy -

padající písně.