Středoškolský úplný rozbor Máchovo Máje, trvalo mi to osm hodin, tak snad je to všechno :) ENJOY! :D Kdyby něco chybělo, neváhejte a napište:)
Karel Hynek Mácha
Narodil se 16.11.1810 v Praze v rodině pražského krupaře. Studoval na gymnáziu, později filozofii a práva. Zajímal se o divadlo, ochotnicky hrál v Kajetánském divadle. Krom divadla se zajímal i o historii a politické dění. Po studiích nastoupil na místo advokátního praktikanta v Litoměřicích, ale již za měsíc – 6.11.1836 – zde zemřel na infekci. Smrt ho potkala těsně před svatbou s Lori Šomkovou a nedlouho poté, co se v tisku objevili první kritiky Máje.
Máchovo hrdinové:
Ÿ Bouří se, zoufají si, ale nelekají se, ani nekončí v náboženské pokoře, nevěří v posmrtný život
Ÿ Převážně jsou to vyhostěnci společnosti (např. cikáni, loupežníci)
Máj
Děj:
První zpěv (Obraz májové přírody, motiv lásky, první tragédie)
Popis přírody, Jarmila čeká na Viléma, ale přijíždí muž, který jí oznamuje, že je Vilém ve vězení a zítra bude popraven, Jarmila skočí do jezera.
Druhý zpěv
(znázornění času: věčnost přírody × doba do popravy zločince Viléma )
Vilém je ve vězení, přemýšlí nad svým činem, myslí si, že to není jeho vinou, viní společnost (společnost obviňuje dívku, ne jejího svůdce), vraždou svého otce učinil dvě pomsty - mstí se za to, že se o něho otec nestaral a za to, že svedl Jarmilu; přemýšlí nad tím, co bude po smrti, bojí se, nevěří na posmrtný život.
První intermezzo (půlnoční popraviště)
Lidová pověra, že poslední pohřbený nebožtík musí přes noc hlídat, než bude vystřídán novým.
Třetí zpěv (vrchol básně – krása přírody × lidský osud; vyznání lásky k rodné zemi (apostrofa země – poslední pozdrav vězně; země – jediná jistota – kolébka, hrob, matka, vlast); vzpomínka na dětství – nejkrásnější období života )
Vilémova poprava, lidé se přišli podívat.
Druhé intermezzo (obraz horské přírody)
Loupežníci jsou nešťastní ze smrti svého vůdce.
Čtvrtý zpěv ( básníkovo ztotožnění se svým hrdinou i poutníkem, který se po letech vrací na popraviště)
Básník přijíždí na místo, kde se odehrává báseň, ztotožňuje se s hrdiny: shodná pasáž ve třetím a čtvrtém zpěvu o tom, že dětství bylo nejkrásnější období života a už se nedá vrátit; zvolání na konci prvního a třetího zpěvu na Jarmilu a Viléma, ve čtvrtém zpěvu: Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!
Dějový protiklad
Probouzející se jarní příroda a smrt lidí, společnost odsuzuje Jarmilu a ne jejího svůdce, odsouzení Viléma, sice je vrah, ale spáchal tento čin, protože chtěl hájit čest své dívky.
Básnický rozbor
Ÿ Forma: lyricko-epická
Jamb - uměle vytvořený: trochej z přirážkou
Rým - pravidelný (obkročný, střídavý, sdružený)
Figury:
EUFONIE – souzvuk (svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný dech )
ALITERACE - opakování hlásky na počátku slova (temně tajný bol v čas lásky - láskou každý tvor)
ANAFORA – opakování na začátku verše nebo věty
(Čí vinu příští pomstí den?
Čí vinou kletbu nesu? )
EPIZEUXIS - opakující se slova na stejném řádku (jenž k sobě šly vždy blíž a blíž, jak v objetí by níž a níž;v čas lásky – láskou každý tvor )
EPANASTROFA -opakování slov na konci verše a potom na začátku verše následujícího (první máj, večerní máj)
Ÿ umělecké prostředky: obraz přírody citově podmanivý, dynamický, barvitý (kombinace pastelových barev)
kompoziční princip kontrast (v rovině tematické i jazykové) dramatický vzestup, vrchol (3. zpěv) a sestup (jako drama)
subjektivizace epiky básníkovo ztotožnění s hrdinou
oxymoron: mrtvé milenky cit; zbortěné harfy tón metafory (bledá tvář luny)
personifikace (o lásce šeptal tichý mech)
kontrasty (život x smrt, světlo x tma)
metonymie (hrdliččin zval ku lásce hlas)
apostrofa země (Ach, zemi krásná, zemi milovaná)
pleonasmus (modrý blankyt)
zvukosled: ”brunatné slunce rudě zasvitnulo”, ”bílých skví se šatů stín”
zvukomalba: břeh jej objímal kola kol; nocí řinčí řetězů hřmot; ouplný měsíc
gradace - stupňování - teď slzy rychle utírá rukou si zraky zastírá upírajíc je v dálné kraje
Symbol poutníka, země a vězně
Postava Poutníka v Máji:
Poutník vstupuje do děje ve čtvrtém zpěvu, je to tedy sám básník, který cestoval po 7 letech tím krásným krajem a jeho kůň se zastavil na místě, kde byl Vilém popraven. Básník se doptal na Vilémův osud, lituje jeho ztraceného života a jeho srdce je smutné pro vlastní ztracené mládí. Připadá mu, že je jeho život mnohem podobný osudu Viléma. I básník byl zklamán životem. Mácha je jakýmsi „jinochem“, v jehož srdci „přeludy vlastních obrazů“ probouzejí hluboký žal, protože se příliš vzdálily tomuto světu: „Bez konce láska je!- Zklamánať láska má!“ A jako všude jinde v Máji, tak i tady jsme ponecháni v nejistotě. Mácha svým symbolem nastolil otázky: Nastane vůbec někdy situace,kdy člověk přestane být jinochem a stane mužem schopným sladit své tužby s realitou, v níž je mu souzeno žít? Nebo je tento rozpor nepřeklenutelný a vždy bude člověka poznamenávat osudovým hořem z existence? Jestliže láska je „bez konce“ a člověk konečný, nedokonalý, připravený splynout s nekonečnem, až když už nebude, má láska na tomto světě vůbec naději?
Máj je tedy nutno brát jako výraz Máchovy osobnosti, která byla ve své době neuspokojená a nešťastná, protože nemohla nalézt reálné odpovědi.
Máj je pro současnost důležitý, protože nejen že inspiroval další autory (Májovce;např. J.Nerudu), ale vedle filozofických úvah o smyslu života spočívá význam Máje též v jeho stránce umělecké. Básník hojně pracuje se zvukovou stránkou jazyka, často volí obrazná pojmenování, hru barev, bohatě rozvinuté přívlastky, metafory, personifikaci, využívá kontrast a rytmus. V básni autor dosáhl skutečného jazykového mistrovství.
Snad proto je máj pokládán za základní dílo moderní české poezie. A přestože v té době není čeština ještě zcela vyvinutá, Mácha dokazuje její krásu a pestrost, že může stát vedle rozvinutých jazyků jako je němčina a francouzština.
Ukázka:
Dál blyštil bledý dvorů stín,
jenž k sobě šly vzdy blíž a blíž,
jak v objetí by níž a níž
se vinuly v soumraku klín,
až posléze šerem v jedno splynou
Můj názor: Někomu se může zdát četba těžká, ale pokud se do ní člověk opravdu ponoří, zažije krásu českého jazyka, která se jen tak nevidí.
