Barvy schované v mřížích cely

Ponuré místo skryté v samotném centru Prahy rozzářily barvy z vězení a příběh, který má několik tváří. Mediální obličej vraha je zde osvětlen pohledem naivního kluka. Tak jako každá událost má příběh Jiřího Haráka hned několik verzí. 

Pestré barvy zobrazují uličky starobylých měst, jezdce na koních a zářivě zelené louky. Těžko uvěřitelné, že tyto obrazy vznikaly ve vazební věznici na Pankráci. “Nemaluje to, co vidí, ale to, co by chtěl vidět. Malování je pro něj únikem z reality,” říká Klára Sedláčková, hlavní iniciátorka a kurátorka výstavy Jiřího Haráka, která nese název Pohledy z uzavřeného světa. Do 4.2. 2013 je výstava k vidění v prostorách čítárny Unijazzu v Jindřišské pasáži.

Klára Sedláčková měla před rokem a půl sen. Sen o výstavě kamaráda, který je izolován od vnějšího světa mřížemi cely. Když jsem s Klárou mluvila naposledy, vypadalo to, že výstava Jiřího Haráka se uskuteční už v listopadu nebo prosinci 2011. Ale vyskytla se řada problémů. “Byl problém s formátem. Jirkovo kresby jsou příliš malé a v některých prostorách by vůbec nevyzněly. Spousta míst se podle mě také zaleklo toho, že kresby pochází z vězení.” 

Jiří Harák se v roce 2010 zúčastnil s třemi dalšími kamarády žhářství, při kterém uhořel bezdomovec. Hlavní iniciátor se jako nezletílý trestu vyhnul. Jiří Harák byl odsouzen na 11 let vězení. Dlouhý pobyt v izolaci dokáže rozložit osobnost člověka, malování pomáhá Jiřímu Harákovi si udržet lidskou důstojnost. “Ačkoliv je zavřený ve vězení, není vězněm,” tvrdí jeho sestra Ivana Haráková. 

Nikdo z jeho přátel ani rodiny se nesnáží Haráka heroziovat, jen si myslí, že je to trest nepřiměřený. “Dostal trest, on si ho odsedí a tím to pro něj končí,” říká Haráková a vyslovuje přání, aby to tak lidé brali, až vyjde z vězení. “Teď je důležité, abychom mu pomohli pobyt ve vězení přežít. Aby mohl vyjít s hlavou vztyčenou a začít žít jako normální člověk.”

Výstava mapuje příběh naivního člověka, který se ocitl v psychicky náročném prostředí, kde je spojen s přáteli jen dopisy, fotkami a tím, co nakreslí. “Jeho kresby s námi komunikují stejně jako jeho dopisy,” prohlašuje kurátorka. Většina obrazů je z doby, kdy už si odpykával trest ve vězení, ale Sedláčková se rozhodla přidat i něco z Harákovy dřívější tvorby. “Nejdříve kreslil svoje pocity – hodně depresivní obrázky – brzy ale zjistil, že by se z toho zbláznil. A začal kreslit optimistické obrázky a místa, které by chtěl vidět,” dodává. 

Prostřednictví výstavy se účastníme melancholického až bolestného pohledu na vězení, který Jiří Harák topí ve výjevech plných barev a touhy po světle za katrem.