Mamma mia

Mamma Mia! je filmová adaptace stejnojmenného muzikálu Mamma Mia! z roku 1999 uvedená na plátna kin v roce 2008. Je založená na písních úspěšné švédské skupiny ABBA, kdo by jí neznal. Musím se přiznat, že si často tento film doma přehrávám pro příjemné naladění, ale včera jsem měla štěstí.  V rámci kulturního osvěžení nás opět autobus vyvezl do naší matičky Prahy a to přímo do Kongresového centra, kde se konala česká verze muzikálu.

Tento muzikál je situovaný na idylický řecký ostrůvek a na rozdíl od filmu tam chybí iluze moře. Ale i tak to nevadí, skladby hudební skupiny ABBA jsou léty prověřená kvalita a dovedou vyvolat dojem slunného dne. Stejně tak i pohybové pojetí a kostýmové ztvárnění dokázalo zaujat, takže jsme si celé představení dostatečně užili.

Mladičká Sophie žije se svojí lehce potrhlou matkou na ostrůvku, kde vedou malý rodinný hotýlek. Mimochodem, plánek tohoto hotýlku kdysi dávno nakreslil jeden kluk na druhou stranu jídelního lístku  a když pak po letech přijel, tak s údivem zíral na hotovou stavbu. A nejenom na to, ale to bychom předbíhali. Vůbec netušil, co ho tam čeká a nemine a že na konci celého představení sám vleze do chomoutu.

Sophie i přes svůj mladý věk má naplánovanou svatbu, ale aby si celé to sváteční rejdění oživila, tak na tento den pozve své tři domnělé otce. Jejich jména zjistí z deníku její matky, která tam popisuje v době jejího otěhotnění milostný vztah hned se třemi mladíky. Tak ne najednou, ale postupně.  Čímž dojde pak k zapeklité situaci, že ani samotná matka nemá tušení, kdo je pravým otcem její dcery. Ti samozřejmě celé roky nic netuší a to větší je jejich překvapení na ostrůvku. Otcovství se však nebrání, naopak, Sophie se jim líbí, takže se spravedlivě rozdělí na třetiny.

Konec dobrý, všechno dobrý. Sophie pochopí, že vdávat se tak v mladém věku je hloupost a místo toho odjíždí se svým vyvoleným na cestu kolem světa. Na jeviště vpluje veliký měsíc a barevná světla blikají ostošest. Samovi, jednomu z možných tatínků, najednou taky blikne v hlavě a požádá Donnu o ruku. Ta se mu vrhne kolem kroku a šťastně  hned řekne ano.

Inu, jak se říká : „První láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pomatuješ jeho číslo.“

Mamma mia, je to tady zase
Páni, páni, jak ti mohu odolat?
Mamma mia, ukáže se to znova?
Páni, páni, jak moc jsi mi chyběl
Ano, měla jsem zlomené srdce
Sklíčená ode dne, kdy jsme se rozešli
Proč, proč jsem tě kdy nechala jít?
Mamma mia, i když jsem řekla
Sbohem, opusť mě teď nebo nikdy
Mamma mia, byla to hra, kterou jsme hráli
Sbohem neznamená navždy.

Sbohem  v  tomto případě neznamenalo navždy, ale pouhých dvacet let. Tak nikdy není pozdě objevit svojí první lásku a začít nový život.  I mojí milovanou dcerušku to dojalo k slzám, na světě jsou pořád písně, které dojmou každou generaci, zvláště ty o lásce.