Holka jedna nezbedná

Krátká báseň o tom, jaké to je, mít doma holku nezbednou. Je to holka obyčejná, nic není na ní zvláštního. Bydlí na vsi a je štěstím bez sebe, že má mámu domácí, která o ní píše básničky. - Hej, mámo - dej si klid!

Holka jedna nezbedná

cos to zase provedla.

Mám tu fotku před sebou,

koukám na to, pane jo.

Ty ses teda vyvedla,

já se divím,divím jak.

Jsem Tvá máma, holčičko,

jen mě pochop maličko.

Ty se bojí nejvíce,

já mám strach a ty střevíce.

Střevíce si nazuješ,

do života odpluješ.

Jen ta máma zůstane,

dá Ti volnost,pročpak ne.

Ty si zase vzpomeneš,

s dírou v srdci –mámo, teď to řeš!

Ach běda, běda -běda ti

jestli se chceš flákati.

Dám Ti facku, bude líp,

vyřeš problém,

chci mít klid.

Na drogy si bacha dej,

jen mi někde nelítej.

Cigarety škodí zdraví,

ty máš astma – zajímavý….

A co takhle vodečka ?–

to je ale silečka.

Já jsem máma ,

dej si říct,

já vím všechno ,

chci mít klid.