Válka generací

Dlouho do noci jsem pracoval na důležitých věcích do školy. Ráno v šest hodin před odchodem do školy jsem si na chvíli zapnul počítač a hned zaútočil na mé bolavé oči článek zde na iDnes - "Mládež si na internetu vybíjí zlost na důchodcích. Hrozí válka generací?"

Konečně jsem dostal dobrou záminku napsat na toto téma článek! Nedovedete si představit, co mě to stálo přemýšlení a zavrhnutých konceptů. Kde začít?

Nejlepší bude u sebe. Nemůžu zapírat, že jsem se přidal do této Facebook skupiny také. Nebyl za tím žádný "rasistický" kontext proti důchodcům. Hodně recesní nadpis, absurdní videa. Přidal jsem se a už zde nikdy nešel. V diskuzi u článku a na blogu jedné z mých oblíbených autorek (Blanka Fay - http://blanka.blog.idnes.cz/c/133025/Kdyz-dospele-deti-kaslou-na-sve-stare-rodice.htm ) se rozjela vášnivá diskuze na toto téma.

Naprosto mě fascinovala bezohlednost některých diskutérů. Zároveň mě vyděsil fakt, že já asi nebudu v dospělém věku o nic lepší. Moje rodina je opravdu výstřední: nechci vám psát, kdo je jaký. Opravdu postačí, když řeknu, že žiji s taťkou, jeho přítelkyní, bráchou a občas dvěma sestrama (nevlastníma, z Moničiny strany, přítelkyně od taťky). Rozchod rodičů byl opravdu dost tvrdý a moje mamka z toho vyšla nejhůř. Já stojím na otcově straně. Více to rozebírat nebudu. Jsem hodně samostatný člověk, mám své sny a své cíle. Často mi lidé říkají (a teď tomu určitě nebude jinak), že jsem velice chladný a nevděčný spratek, který si neváží toho, co pro mě udělali rodiče, jak se o mě starali, živili mě apod.

To není pravda.

Prostě mám jinou cestu, chci být na nich nezávislý a budu muset vyřešit rozumným způsobem, jak se postarat o rodiče v důchodu.

Dost bylo osobních řečí o rodině: pojďme na válku generací. Obviním obě dvě strany. Začnu u mladých. Většina z nás zastává postoj: "Jak ty na mě, tak já na tebe." Nevím, jak je to jinde. V mém okolí to vídám dnes a denně. Bývá to místy bezohledné, naivní a vznikají díky tomu konflikty. Často nemáme ke starším úctu. Nepustíme je sednout v autobuse. Nepomůžeme jim s těžkými nákupy ani přes cestu (i když to už je celkem staromódní). Kolik z nás si dovede představit to množství útrap, kterým si prošli za komunismu a kolik nástrah na ně čeká všude kolem dneska? Někteří z nich skutečně pracovali poctivě celý život, mají zničené zdraví a přejí si v klidu dožít co možná nejvyšší věk.

Co dělá špatně druhá strana barikády? Nepotkal jsem ve svém životě moc slušných důchodců. Kromě rodiny a některých členů rodin z okruhu přátel vlastně nikoho neznám. Setkávám se s arogancí (co si ten malý hajzlík myslí?), tvrdým až sprostým vyhazováním ze sedaček autobusů (vypadni z toho místa, chci si sednout!) a poslední věc, co mi vadí, je zastávání starých způsobů a jejich následné přenášení na nás. To se netýká jen důchodců, ale často i dospělých. Třeba ohledně sexu. Dříve sex před svatbou téměř nemyslitelná věc. Dále, každý z nás mladých měl pevně dané povinnosti a žádné odbočení se nepřipouštělo. To už je dávno přežitek a nevím, proč na tom celá minulá generace tak lpí!!!

Rodiče a prarodiče nás mají vychovávat. Naopak, my to máme v popisu práce taky.

Vše bych "předkončil" pozitivní notou o vitalitě a dobrém zdraví mé prarodiny: moje prababička je v dost vysokém věku (rád bych vám jej prozradil, jenže mám hodně špatnou paměť na čísla a na jména). Prababička je naprosto neuvěřitelně vitální. Neustále peče, chodí, má naprosto výbornou pamět. Vyzná se dobře v politice (upřímně nesnáší Paroubka, asi to máme v rodině), ráda mrkne na moderní seriál. Navíc strašně dlouho vyspává. Sice už moc nevidí, ale vůbec bych se nedivil, kdyby žila daleko přes stovku. Moje babička nebývá tak vitální jako ona, přesto také: neustále vaří, peče, někam chodí. Také má problémy se zrakem. O obě se dle mého názoru dobře staráme a vše se krásně stíhá. Doufám, že se mi to povede také. Obou si nesmírně vážím.

Konec bude patřit historce z jedné rodinné oslavy. Sešla se celá rodina z otcovi strany. Všichni možní bratranci prababiček, babiček, sestřenice, moje sestřenice, bratranci, celá sbírka strejdů, tet a tak různě. Říkate si, nuda? Ani náhodou! Hlavními aktéry byli bratranci z kdovíjakého kolena kdovíjakého vztahu. Bratři. První prosili servírku o striptýz (ten se samozřejmě ke zklamání mužského osazenstva nekonal). Pak si starší z bratrů (myslím něco kolem 80) začal stěžovat, že mu policisté zabavili řidičák a nechtějí mu vydat nový. Na to se ozval jeho mladší bratr (ten má 63?), že kecá, protože ho ztratil, jak šel nalitý večer z hospody. Vše bylo zakončeno tímto vyprávěním staršího bratra (v přesném znění): "Chlapi, mě pořád stojí. Já už nevím co s tím dělat. Našel jsem si ženu, má padesát, ale prostě nechce! Snad si nebudu hledat mladší, ne?"

Doufám, že konec nikoho nepohoršil. Důchodci a starší lidé jsou stejně různí jako my všichni ostatní. Někteří jsou protivní, agresivní, nedůstojní a chovají se jako malé děti. Naopak někteří z nich jsou mimořádně živí, elegantní, slušní a při perfektním zdraví. Třeba jako členové mé prarodiny.

Přeji hezký den :-)