Pohádka o tom, jak elektronka přežila člověka

Žila byla jednou jedna malá, zesilovací elektronka. Měla jednoho velice milého vlastníka, kterého měla velice ráda a říkala mu prostě jenom "Pán". Dobře si pamatovala den, kdy ji Pán přinesl domů, osvobodil z papírové krabičky a láskyplně ji pojmenoval Vendulka...

Než Vendulku ubytoval v krásně zařízeném, úplně novém, kytarovém zesilovači, kde měla nahradit starou a již nefunkční elektronku Beátu, láskyplně ji pohladil a na moment odešel pro šroubovák na seřízení. Ta chvilka stačila, aby se objevili svaté Sudičky Elektronek a vydali osudná, tři přání do života Vendulky:

1) Až všechny elektronky odejdou, ona jediná zůstane a bude dál svítit, a dávat světu poslední teplo a světlo...

2) Až Pána nebude, a ostatních Pánů také nebude, ujme se vedení nad všemi elektronkami...

3) Až nadejde její čas, ona určí, kdo nastoupí na místo po elektronkách...

Mírně to Vendulku polekalo, nedala na sobě však nic znát, a když přišel Pán, opatrně ji ubytoval do jejího nového domova, rázem přišla o všechny starosti. Navždy si zapamatovala své první rozsvícení, to neuvěřitelné teplo a sílu, které obsahovaly její život...

Vendulka měla velice spokojený život. Den co den vesele žhnula, a vše byla naprostá idylka. Pán pravidelně chodil, nahříval ji a kouzelnými tóny, vyluzujicími z vlastní kytary, dával životu jinou barvu a jiný smysl...

Až nastalo osudné datum, 22.10.2084. Přišel ošklivý den: Pán, již velice starý, celý roztřesený přiběhl a hulákal něco o atomových bombách, příchodu apokalipsy a zcela nesmyslných věcech. Elektronka nevěděla co se děje, když v tom náhle......oslepující záře, strašně moc rámusu a najednou...

...ticho...

Probrala se až po několika dlouhých dnech. Když si uvědomila, že nesvítí, málem ji pukly steskem elektrody. Kde je pán? Co je s ostatními elektronkami kolem mě? Co se stalo? A pokusila se rozžhnout. Nic se nestalo. Zkusila to podruhé, potřetí, počtvrté...a stále nic...

Takto to zkoušela několik dlouhých dní: když vše vypadalo jako ztracené, Vendulka z posledních sil zkusila své štěstí: malé zachrčení, a povedlo se!!! Vendulka se rozsvítila jako žádná jiná elektronka před ní. Obrovské teplo a světlo zahnaly všechny její chmury...

A dokud nedojde na třetí věštbu Sudiček, zůstane tam Vendulka žhnout na věčné časy...

(Tuto pohádku jsem se rozhodl napsat poté, co se nám snažil profesor z elektroniky namluvit, že elektronka přežije úplně všechno. Také doufám, že se vám tato pohádka bude alespoň trošku líbit :-) )