Můžeme opustit parlamentní demokracii? Můžeme se dostat do osvícené monarchie? Jaké inspirace ze světa současného i minulého nás vedou k těmto úvahám? Kde běží základní pohyb ve společnosti a to nejen v Čechách? Co je Člověk?
V médiích se začíná objevovat úvaha, že stížnosti politiků na to, že parlamentní demokracie, která je postavena na pilířích demokracie, nám mizí. Než se pustíme do úvahy, podívejme se na některé jevy, které to potvrzují (některé uvozovky přímé řeči Andreje Babiše jsou explicitní, jiné implicitní):
- "Chci řídit stát jako firmu"
- "S SPD do koalice nechci, takže když jsem pro demokratické strany jako trestně stíhaná osoba a osoba vedená podrobně v mnoha svazcích stb nepřijatelný, klidně budu vládnout s ANO jak chci dlouho a neříkejte tomu prosím "vláda v demisi", protože já makám: Vyhazuji tolik náměstků v rámci systemizace, aniž bych jim dával kárná opatření. Ve firmě je pochopitelné, že tam chci mít svoje lidi. tým."
- "Nervozita pana prezidenta ohledně sestavování vlády je malá a buď to vydrží čtyři roky, nebo mě on a demokratické politické strany přinutí sestavit vládu s SPD a komunisty (tichou podporou - vlastně se nic nezmění). Nebo nám dá pan prezident čas do června a pak proběhnou předčasné volby. Ve světě mám už tak jak tak špatné jméno, když jednám tak, jak jednám v Čechách, řadu lidí jsem tam pozurážel (včetně Junkera), ale i tak tam věřím něco prosadím."
- "Neřešte zajišťovací příkazy (policii nerozumím, proč řeší nějaké zákony - 25% hned stopla a 60% pozastaveno), jsem nejlepší podnikatel, takže pokud zlikviduji konkurenci, přinesu do státní kasy hodně peněz a kdo by to nechtěl? Podívejte se, procenta podpory mi stoupají a i celá moje strana za mnou jednomyslně stojí. Střet zájmů (kdybych to nedělal úmyslně - nikdo neví)? Cože - co to je?"
Naštěstí jak on, tak Bakala dávají i v čím dál více monopolních Čechách (všechny obory) novinářům určitý svobodný prostor (byť do toho Babiš někdy zasahoval a co víme, jak je to teď) a řada novinářů pracuje zcela nezávisle, takže projev pana prezidenta naštěstí není pravdivý (zejména byť gauner Bakala vlastní i hodně svobodná média). Nedej bože, aby se slova pana prezidenta naplnila (opět porušil jedno z tabu, jako by zlomil další pečeť do budoucna právě on a Andrej Babiš svými vyjádřeními).
To, co je na věci dále smutné je, že v některých případech politici ANO s třeba Andrej Babiš konají dobré kroky a výměnu nejbližších politických náměstků také rozumím (člověk potřebuje mít svůj tým a s ním být sehraný), i některé systemizaci. Právě proto, že dochází ke střetu zájmů a k mocenským monopolním vlivům, vzniká ve společnosti chaos, kdy jsou zároveň některé mocenské boje umně zastřeny a zároveň některé dobré kroky zbytečně napadány, protože nedůvěra od jiných politiků a i od občanů značně narostla a je pochopitelná. Chaosem podkopáváme ještě hlouběji důvěru v demokracii a vůbec v náš spát a politiky jako takové.
Některým lidem tento způsob vyhovuje, protože jim připomíná prezidentský systém Ameriky a nevidí v tom nic špatného. Proč by mělo být dané, že zde máme parlamentní demokracii? Že se má ctít pravidlo, aby nenastával střet zájmů? Můžeme ji během jednoho volebního období změnit na prezidentskou. Tito lidé tak nevnímají rozdíl, mezi populismem a oligarchickými způsoby Andreje Babiše a mezi parlamentním systémem nejen Ameriky.
To, co je podle mého omylem těchto lidí, je vnímání procesů ve společnosti. Pokud bychom cítili, že je pro nás vhodnější prezidentský systém, mělo by to být podloženo nějakým vývojem a ne unáhlenými komentáři. Pokud bychom totiž měli sledovat základní pohyb v Evropě i Americe, tak je to populismus a monopolnictví, korporáty (když pominu specifiku Německa a jeho komplexu z války, které řeší tlačením na zbytek Evropy naruby a výsledek je podobný). Pokud u nás fungovala parlamentní demokracie a v Americe prezidentský systém, fungovalo to v rámci určité úrovně jednání. Nebylo to jednoduché a v řadě chyb a konfliktů jsme se pohybovali také. Ale vždy je třeba vnímat, zda ti lidé, kteří vstupují do vládnutí, jsou celistvé zkonsolidované a do jisté míry pokorné vědomé osoby, nebo zda to jsou mocensky (byť schopní) v rámci ega utržení jedinci. To je bohužel ten neblahý pohyb, společný jmenovatel po celém světě (včetně brexitu - ať už byl dobře či ne - to vůbec nehodnotím), střední Evropy, Ruska, Německa (Merkelovou to minulý týden také strhlo k jistému rozhodnutí - byť se snažila odolávat), na východě, na jihu...rozbořené demokracie, rozbořené autoritářské režimy.
Hlavní hybnou silou je globální obchod, touha po maximálním pohodlí a možnostech dlít co nejvíce ve virtuálních světech v rámci teplého pokoje. S historicky trvající a teď eskalující touhou u některých je monopolitstický touha ovládat svět přes obchod (nejen Babiš atd., ale řada korporátníků, Monsanto není zdaleka jediné).
Stát má mít starost o prosperitu, ale nejen o to. Pokud politici ztratí pojem Celku, z Bytí- z toho, z čeho (kromě ekonomiky) má politika vycházet, pak sofistika, nihilismus a sobectví získávají neomezenou zelenou. Ztrácí se lidství, velikost osudu, výzvy, poslání Člověka jako takové, propadáme se do roviny zvířátek, které jen bojují o co největší kus žvance.
Pokud neuvidíme hloubku problému, kde se zcela ztratil pojem Člověka, jeho směřování a budeme řešit pouze kosmetické záležitosti, jako je to, zda máme mít parlamentní demokracii nebo prezidentský systém, může se nám stát, že se nám zde budou měnit systémy, ale vlastní život jak společenský, tak náš osobní (ten primárně) při této slepotě půjde čím dál více nenápadně ve psí.
Co je Člověk? Kde jsou jeho největší Otázky kromě úspěchu v businessu? Jsme schopni je ještě vnímat? Jsou pro nás důležité? Nebo jsme na první místo, na piedestal místo Bytí postavili něco jiného?
Přeji Vám, abyste si dovolili udělat prostor ke kladení podobných otázek a prociťování vlastních odpovědí na ně, na komunikaci s druhými.
Na fotografii je náš, troufám si říci, nejvýznamnější filosof, světově uznávaný Jan Patočka. Vřele doporučuji jeho texty ke čtení.
Srdečně Alena Kulhavá
