Zásadně jiná čísla, která v dnešní debatě přinesl člověk, který ročně šetří Škodovce

50 miliónů korun na úsporách energie (potenciál je ještě násobně větší), další velké peníze šetří dalším firmám a je v kontaktu s širší veřejností. Jeho syn ve školách i na doporučení jeho ředitele velmi fundovaně přednáší 

o klimatické změně.  Člověk, pro kterého je láskyplná spolupráce,organizovanost a svobodná volba zároveň s alarmem zásadní v jeho přístupu k životu i v rámci jeho práce. V současné době buduje v Čechách i zásadní organizaci která by mohla v rámci povědomí o realitě v rámci klimatické změny také pomoci. 

Tento muž je kvaker, tj. patří do malé křesťanské mystické, ale zároveň hodně na praktickou pomoc orienatované církve statečných lidí, ze které pochází pacifisté, kteří založili Greenpease, Amnesty international, ale kteří také prvotně velmi pomáhali v transportu ohrožených Židovských dětí, Nicolas Winton na ně navázal a spolupracoval s nimi. 

Shodli jsme se na tom, že je potřeba postupovat velmi rychle, ale bez odsuzování lidí a v rámci dodržení naprosté svobody rozhodování každého jednotlivce. Musí se postupovat s budíkem, který velmi hlasitě zvoní, ale v lásce. Ve vědomí, že toho můžeme hodně změnit, ale je to otázka hluboké, možná i největší výzvy v historii lidstva, kterou je opuštění ekonomiky založené na růstu. 

Z rozhovoru s ním jasně vyplývají některá fakta, která je třeba vzít v potaz a dále o nich diskutovat a pracovat s nimi v praxi: 

Zásadní rozdíl, který je v rétorice Richarda Brabce a geologů a klimatologů je v tom, že politici vychází z "údržbářství" tj. v rámci doufání v technologický pokrok, který bude stačit k naplnění Pařížské dohody. Jenže v realitě vůbec není jasné, kde v debatě u Václava Moravce vzal Richard Brabec optimismus k tomu, aby Česká republika snížila svoje emise o 45% do roku 2030 a o 80 - 90% do roku 2050, když produkce CO2 neklesá, ale pořád stoupá v rámci většího celku, v rámci Čech se technické pokroky kompenzují větší spotřebou a také pořád ještě nahrazujeme hodně staré technologie, kde tento trend se v pár letech zastaví. 

Kde kompenzujeme vynálezy větší spotřebou, takže efekt je buď žádný, nebo malý?

1) Máme lepší technologie aut, ale vyrábíme větší auta a tudíž s větší spotřebou. A co nevyrobíme my, to si koupíme ze zahraničí. Kromě pohodlnosti pro rodinu chtějí mít majitelé takových aut i výhody při bouračkách (jsou výše posazení). 

2) Máme ekologičtější elektřinu, ale nešetříme s ní. 

3) Máme zateplení domů, ale řada domácností vydá za teplo stejné peníze, protože si prostě najednou může dovolit přitopit na vyšší teplotu. Efekt pro životní prostředí tu opět není. 

4) Výrazně přibylo zahraničních dovolených a to i leteckých. 

5) I při zadarmo MHD jezdí čím dál více lidí autem po městě. 

50% všech emisí CO2 v rámci počítané historie jsme vyprodukovali za posledních 25 let! 

Neuvědomujeme si, že pokud stoupne teplota o další stupeň, na což už velmi pravděpodobně  ani nemáme šanci mít vliv (zastavit to) , protože to bude setrvačnost kumulace tepla v mořích a efektů spojených s táním ledovců, bude to mít zásadní vliv na výrazně zhoršené pěstování pšenice. Jen loni severní polokoule vypěstovala o 30% méně. A na jižní polokouli jsou zejména moře. Přitom s oteplením o stupeň počítá i Pařížská dohoda, čili i s těmito bolavými účinky. Pokud by se ale teplota zvyšovala více (zatím pro to všechno děláme), tak mohou být následky nedozírné. Protože pokud by roztál permafrost na Sibiři "Pánbu s námi a zlý pryč." Počítá se také s migrací minimálně miliardy lidí a je velký otazník, zda na ubránění se takové invazi (i při vší pomoci s rozvojem v zemích) máme vůbec dostatek vojáků v Evropě. Vědci také varují, že to, co se děje v Kalifornii, jižní Evropě a části Afriky, tj. častější a rozsáhlejší požáry lesů, se očekává i v Amazonii - kdyby klesla vlhkost pod určitý stupeň, i tam by zásahem blesků vznikaly rozsáhlé požáry. 

V současné době není problém, že bychom neměli dostatek dostetečně varovných dat, ale že 

a) politici nejsou odhodlaní k razantnějším změnám v rámci zvyku na systém a v rámci ekonomiky založené na růstu,

b) někteří politici (rozhodně ne všichni!) zároveň mají lobbistické zájmy,

c) kromě vlastní slabosti či pocitu patové situace či zavřených očí potřebují ještě větší impulz od společnosti, aby se podařilo v konstruktivním a nikoliv příliš destruktivním jednání udržet další části společnosti. K tomu je potřeba ale na strukturách společnosti pracovat právě jak společensky, tak politicky, protože není možné, aby na to doplatily určité nejozroženější části společnosti, řešení klimatické změny by mělo být podle mě i hodně o solidaritě (ne komunistické, ale té dobrovolné i s pochopením systémové vedoucí k proaktivitě a nikoliv k pasivitě). 

Některé konkrétní návrhy pro vládu jsem zmiňovala už v článku 

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=705078Ale nejzásadnější počin by měl přijít z energetiky. Když zadám své údaje o svém životě do jakékoliv kalkulačky uhlíkové stopy, zdaleka největší položku mi v ní tvoří topení a to topím zemním plynem. Pokud by mělo dojít tedy k radikálnímu snížení emisí CO2 atd., na prvním místě je topení tepelným čerpadlem poháněným elektřinou z obnovitelných zdrojů (tj. např. od firmy Nano energy). Zemní plyn je tedy jen přechod na co nejkratší dobu z domácností, které topily černým uhlím. V rámci řešení klimatické změny je přechod z  topení uhlím na zemní plyn v jednotlivých domácností provizorní! pozitivní posun, ale v rámci výroby elektřiny by tudíž mělo dojít k okamžitému zastavení jakékoliv výroby elektřiny spalováním uhlí. Tuto elektřinu navíc z větší či někdy i úplné části nespotřebováváme (nepotřebujeme) a je prodávaná do zahraničí. V rámci řešení klimatické změny nejen, že to nedává smysl, ale je to totální výsměch. Kritizovat někoho za plastové brčko či obal na svačině a podporovat lobby tepelných elektráren, považuji za jedno z největších destrukčních chování části současné společnosti. Považuji osobní změny v životech za důležité, sama se tudy ubírám, protože ropu chci mít do budoucna na výrobu nezbytných látek a ne na plastové obaly (a je třeba se to naučit v rámci koloběhu věcí), ubrání konzumace masa považuji za zdravé pro duši i tělo, ale pro klimatickou změnu z jasných čísel kalkulačky uhlíkové stopy jasně vyplývá, že největší stopu zanechávám topením a ještě větší zanechávají tepelné elektrárny.  Alarmující je lobby působící přes politiky, energetiky, businessmany, které se snaží znevážit k mému překvapení odborně zdatnou, zcela mírovou a i nápaditou stávku studentů z pátku 15.3. https://a2larm.cz/2019/03/boj-o-klima-v-ceskem-oligarchostanu/?fbclid=IwAR1Ga0klG43lid_zI1bw2GRMV5I18TxPwK-T8a64_5cJmVdtHGnAEvCHH1I Dokonce i známí odborníci Jan Rovenský (odborník na energetiku v rámci Greenpeace) a nestor energetiky František Hrdlička v rámci hospodářské komory velmi varují před tím, aby se jakákoliv část státních (ČEZ) tepelných elektráren prodávala jakémukoliv soukromníkovi právě proto, že mají pouze v co nejkratších čase dosloužit a potom být odstaveny a nikoliv že by měly být ziskem pro kohokoliv dalšího https://sever.rozhlas.cz/stat-se-prodejem-uhelnych-elektraren-strili-do-vlastni-nohy-kritizuje-rovensky-z-7696479 Ano, politici jsou postaveni před těžké rozhodnutí "co s energetikou a uhelnými elektrárnami, které nepotřebujeme, jsou tak škodlivé a mladí i starší na nás volají po jasném a včasném řešení." Ano, politici jsou postaveni před problém ekonomiky založené na růstu a odpověď Richarda Brabce když se ho na to ptal Václav Moravec, byla velmi vyhýbavá. Ale podle optimistů máme 12 let na dokončení řešení a podle realistů 6 let. Může být, že dostaneme od Vesmíru nějaký čas navíc jako milost či dárek, ale zatím to vypadá takto. Rezoluce OSN dokonce mluví o nutnosti snížit na miminum ve vyspělých státech produkci CO2 dokonce roku 2020, aby měl šanci méně ekonomicky zdatný svět se tomu do roku 2025 či roku 2030 přizpůsobit. V roce 2040 už musí být de facto hotovo. OSN je v tomto přísnější, než Pařížská dohoda a naše energetické plány, které počítají s odstávkou tepelných elektráren až v roce 2040.  Proto některá vyspělá města, jako je Londýn, Vancouver vyhlásila stav klimatické nouze. Z pohledu řady lidí i mě by totéž měla udělat Praha, město duchovní, město Karla IV., město s magickou mocí na "všechny" příchozí.   27.3. budou jednat poslanci o konkrétním řešení klimatické změny. Pokud to bude vypadat jako u Václava Moravce - tj. nedozvíme se nic konkrétní, tak to bude výrazné fiasko naší vlády. Pokud vláda bude umět představit zcela jasné studie, jak hodlá snížit emise CO2a) do konce roku 2019,b) do konce roku 2020,c) do konce volebního období (protože dál není jasné, co se bude dít),d) případně do konce roku 2025,zcela jasnými praktickými kroky, včetně dřívější odstávky tepelných elektráren. Zaváže se jasným zákonem, vyhláškou apod., že ani další vláda nebude moci prodat uhelné elektrárny do rukou soukromníků, ale tyto elektrárny budou dříve než v roce 2040 (a o datu je třeba jednat, protože podle zprávy OSN naše postupy nestačí) elektrárny zavře. S otázkou zavření uhelných elektráren souvisí i téma sociální. (Tak jako na letadla navrhujeme s Václavem Cílkem nasadit poměrně vysokou daň nad určité kilometry, tak by mohlo být řešením progresivní cena elektřiny a tepla tak, aby chudí měli v malém bytě na topení a přitom bohatí neplýtvali a zároveň částečně dotovali chudé. Nebo jiné lepší řešení, na tomto zdaleka netrvám.), e) do léta 2019 zpracuje koncepci rekultivace zemědělské a lesní krajiny, aby se statisíce dobrovolníků mohlo zapojit do tisíce malých prací na hektar pozemku v rámci toho, aby z krajiny voda neodtékala, lze v ní mít v tomto alespoň nějakou důvěru.   Diskusi výjimečně neotevírám, prosím, věnujte energii zaslání podrobných dotazů poslancům.   S přáním nám všem občanům i politikům co nejvíce lásky, vzájemného pochopení, ale i vlastní proaktivity a odvahy se věcem postavit čelem Alena Kulhavá