Za co se modlím u Donalda Trumpa?

Co lze očekávat od Donalda Trumpa? Co je ještě důležitější, než program? Dá se to nějak změnit? Dá se to změnit u Miloše Zemana?

Ve škole jsem vždy učila, že skoro důležitější, než co konkrétního uděláte, jsou Vaše motivy. Mohu pomáhat plít staré paní zahrádku, ale mohu to dělat proto, že očekávám, že mě snad ta stará bába dá za to alespoň stovku. Důležitý je také způsob provedení. Mohu pomáhat plít staré babičce, ale mohu jí u toho nadávat "to sis to kurva nemohla vyplít sama ty jedna nemožná stará ženská?" A smysl plení zahrádky rázem mizí. 

Podobné je to u Donalda Trumpa a Miloše Zemana. Nejsou to hloupí muži a tak vycítit problémy společnosti bych považovala za samozřejmé. Ale zásadní je otázka, z jakého motivu se těchto problémů chce jeden i druhý pán chápat. Pokud to je potvrzení vlastní zraněné velikosti, tak to dobré není: U Donalda  Trumpa nejen ponížení Barakem Obamou ve chvíli, kdy ho aktivně sám Donald Trump napadnul. U prezidenta Zemana kromě pohrdání intelektuálů i nehlasování pro něj okolo 20 zásadních zástupců ČSSD, když kandidoval proti Václavu Klausovi. 

U Miloše Zemana jsem zlomila hůl,  měl na to tři roky vyjít z této pozice. U Donalda Trumpa se modlím za to, aby pochopil (pokud má - nechávám vesmíru svobodu), že skutečně vládnout a v tom nejlepším spravovat zemi, může být o tolik zajímavější, než řešení vlastního ega.  A to ještě s republikánským kongresem v zádech a pochopitelnou  snahou rozbít problematický establishment (vojenský koncern, FED apod.), protože už nebylo kam dál jít. Otázka je, jak bude jednat, když se neshodne s poradci nebo se dostane do tlaku.Modlím se i za jeho konkrétní kroky, způsoby a rozšíření vědomí, pochopení a respekt k lidem. 

Ohledně způsobů chování - tam nevím, co mám čekat. Volební kampaň byla nechutná, začáteční projev nelze brát vážně, vše ukáže čas. Každopádně devastace veřejného prostoru způsobem chování a hnusným vztahem k řadě věcí se společnost kazí více, než chudobou. Vidíme to v Čechách.

V zahraniční politice Trumpovi rozumím, že se chce stáhnout z obrany světa a podpořit domácí ekonomiku. Zda to bude dobře pro svět i pro Ameriku, svět, nebo ne, je těžké rozhodnout, protože bez intervencí se posilují určité problémy a s intervencemi se vytvářejí zase jiné problémy. Zde si vůbec netroufám spekulovat. Věřím, že případné "nechání ve štychu" pobaltských republik nemyslí Donald Trump vážně. Vztahům s Putinem nerozumím - zda to budou jen "dva velcí mužové na koni", nebo vytvoří harmoničtější partnerské spojení pro dobro celého světa. Anebo zda Putin využije Donaldovy ješitnosti, politické nezkušenosti a do jisté míry i hlouposti k vlastním mocenským zájmům. To, že prezident Zeman pozval Donalda Trumpa vnímám na jednu stranu dobře (je třeba připomenout nejen rodinné vazby a začít budovat vztahy s Americkým prezidentem hned po pozitivní oficiální řeči), na druhou stranu nemám důvěru (ale ani primární nedůvěru), co si ti dva budou povídat a domlouvat. Jak ve vztahu k nám, tak ve vztahu k Rusku. Musíme být trpěliví a politici obezřetní.

V otázce uprchlíků pokud povede Trump rozumnou politiku, může to Evropě pomoci (nejen jako inspirace), pokud to přepálí, bude to velký problém. 

Ťafku ohledně zbrojení jsme čekali už řadu let a holt ze státní pokladny bude muset odtéci o něco více penez. 

Svět si pochopitelně klade otázku, nakolik jsou Trumpova slova o vymetání struktur upřímná i reálná ve chvíli, kdy je businessově zapojen do řady akcí a mezi řadu společností. Otázkou zůstává, nakolik má vůbec šanci prezident ovlivnit stávající struktury moci, které jsou mimo jeho současný rank (tj. zbrojení, FED apod.). Optimista (nejen po zkušenosti s Milošem Zemanem) nejsem, ale víru mít musím. 

Donald Trump je pro mě neřízená střela, která může přinést hodně zla, ale i dobré věci. Nechci se oddávat spekulacím, co bude dělat, protože tak, jak je nekonzistentní, nedá se toho moc předpokládat dopředu. Modlím se, aby se obklopil dobrými poradci, kteří budou dostatečně politicky, ekonomicky a diplomaticky chytří a zároveň budou mít tolik Světla v sobě, že je prezident Donald Trump nebude vnímat jako ohrožení, ale jako pomocníky i ve chvíli, kdy budou vzájemně v něčem nesouhlasit. Modlím se za to, aby ho korigovali v projevech agrese, nedůstojného vyjadřování se vůči lidem a zároveň mu rozšiřovali vědomí. Modlím se za to, aby poradci nebyli typy pana Ovčáčka. Modlím se za to, aby Donald Trump vnímal kromě prosperity svého národa i důležitý vztah s Evropou z hlediska obrany i hlubších vazeb. Modlím se za to, aby ve své ješitnosti nenaletěl Vladimíru Putinovi a dařilo se oběma pánům ohlazovat mezinárodní napětí a zároveň neustupovat v reálných mravních požadavcích. Nechci toho málo. Neočekávám, že se vše splní. A vidím řadu problémů a špatných tendencí, které nevím, jak by mohly kouzlem zmizet.  Ale mít víru - jako pozitivní podporu někomu - s nutnou dávkou ostražitosti - je lepší, než hysterický pesimismus. Na ten je vždy času dost. Pokud se Donaldu Trumpovi nepovede překročit sebe sama, mohu být z toho neradostná, ale nemůžu být zklamaná, protože žádná očekávání na něj nemám. Pro politiky ale může být vzhledem k jeho povaze neřízené střely velmi nesnadné s ním jednat a hlavně na něčem stavět. 

Pan Ovčáček po volbě Donalda Trumpa svými ústy (a podobně to řekl i prezident) podpořil lidi, aby také nevolili pseudoelity, ale ....je? Vidím v tom zásadní rozdíl: Miloš Zeman je politikem od devadesátých let a tudíž se do role lidového prezidenta nemůže stavět. Je to chybrý politik, který v tom umí dobře chodit, umí vždy dobře rozeštvávat, řešit svoje ego (někdy chytrým postřehem a někdy urážkou či pomstou). Kromě "Pražské kavárny", kam řadím malou skupinu intelektuálů různého věku, kteří na rozdíl od pracovitých intelektuálů nevytváří žádné hodnoty a směr, do pseudoelit patří z mého úhlu pohledu právě Miloš Zeman: Chytrostí (která mu už ale kvůli alkoholu také ubývá) by do elit patřil, mravním základem ne. Jako lidový prezident mohla být Táňa Fišerová (neměla na to), Marek Hilšer (který ale vůbec nepochopil roli), mohou to být i další osobnosti. Ať už lidové či intelektuální. Rýsuje se jich nemálo a je třeba vyčkat i je podpořit. Michal Horáček se pohybuje na pomezí lidového a businessového prezidenta, neboť vychází z lidu, ale má velké finance. Také on (stejně jako Marek Hilšer a další, kteří se teprvé ohlásí) může přinést řadu zajímavých otázek a pročištění politického prostředí v rámci průběhu prezidentské kampaně, ať už má být prezidentem kdokoliv. Přeji si prezidenta který bude prozíravý v mezinárodních otázkách - i v otázce migrace. Nemusí být alfa samcem, ani samozřejmě metrosexuálem (komentář k nefér výroku jednoho politika), ale mužskou (či ženskou) pevnou, na zemi stojící osobností, která svým charakterem i láskou k lidem přece jen bude ukazovat cestu dětem. Prezidenta, který nebude podobný ani Miloši Zemanovi, ani Donaldu Trumpovi, ale může z nich mít to pozitivní. 

Alena Kulhavá