V čem je kažení charakteru jiné od Beneše, Klause a Zemana?

Benešův problém známe. Klausovo "zhasnuté světlo" jsme zažili. Zemanovy výroky a některé postupy také. Ale co nového v těchto dnech otevřel? Jak to souvisí s vnímáním těla a srdce a vůbec života? Jak to ovlivňuje mladou generaci?

Beneš byl v těžké situaci, kdy volil mezi smrtí řady Čechů a morální silou, kterou by nám poskytlo postavení se Němcům. Zvolil bezpečí a zeslabení charakteru a vnitřní síly. Ale byla to Sofiina volba a tak to vůbec nechci posuzovat. 

Klaus nastolil "neviditelnou ruku trhu při zhasnutých světlech" a tím umožnil rozkrást republiku a také vytvořit kmotrovské struktury postkomunistické éry. Se svědomím si to musí srovnat sám, důsledky toho neseme dodnes. 

Prezident Miloš Zeman přinesl téma lží, urážení i od hlavy státu (krále, který není běžným politikem), nebezpečnou agresi ve vtipu. Ale to není vše. V těchto dnech k tomu přidal další lektvar "kurvení charakteru": Podle prezidenta Zemana je obchod se zbraněmi jako každý jiný a nemusí nás zajímat, kam se v konečném důsledku dostanou. 

V situaci, kdy Evropa zápasí s přílivem uprchlíků 

a) ze zemí, kde se vyvražďují válkou emocionální Arabové apod. (Sýrie, Afgánistán apod.)

b) ze zemí, kde si komplikují klimatickou změnu boji mezi místními gangy (černoušci v Africe) 

je tento výrok neuvěřitelný. 

Je jasné, že obchody se zbraněmi teď hned ani v ČR, ani v Evropě,  USA a v Číně nezastavíme a že v některých speciálních případech budou vždy potřeba.  Konkrétní kroky nechávám na odbornících. Jde ale o trend, který chce prezident Zeman podporovat. Jde o to, aby obchod se zbraněmi byl právě vnímaný jako výjimečný (s co nejpřísnějšími bezpečnostními pravidly) a "ne jako každý jiný" v rámci zisku našeho státu, zisku Evropy i zisků států OSN.  Jde o to to vidět jako velký aktuální problém. Jde o to, abychom nedodávali zbraně partičkám v Africe nebo ani omylem přes tři překupníky teroristům do Asie. Pak je opravdu nesmyslné se divit, že ti lidé použijí ty zbraně skutečně na boje - na to, na co si je koupili a my jsme jim k tomu dopomohli.

Tímto výrokem posunul naši odpovědnost opět více směrem k odpadkovému koši. Velmi ničivý vliv to má na jednání současné a hlavně budoucí generace: Současná generace dospělých lidí i dětí je frustrovaná tím, že ať volí ODS či ČSSD, Kalousek, Věci Veřejné nebo ANO, vždy se to zvrhne v dost velkou korupci (byť ty strany ale zároveň vykazují skutečně pozitivní činnost). Iluzorní pocit, že "všichni politici jsou gauneři"  (byť jiné strany třeba ani kauzami netrpí) je pro společnost ničivý. 

Prezident Zeman to ale posouvá o další krok směrem k pekelnému postoji, který byl typický pro malé čecháčky válečné doby, komunismu i jindy:

 "Když oni to dělají všichni, je úplně jedno, co budu dělat já." 

Tento postoj vede k absolutní ztrátě mravnosti a svědomí, může v konečném důsledku znamenat přitakání čemukoliv v rámci vlastního pohodlí a prospěchu. 

Čekali bychom, že mladá generace je plná ideálů, ale v konzumní době internetu se dozvídají docela dobře o realitě dospělého světa. Pokud mluvíme o konzumní generaci, jsou v mnohém otevření ispiraci a sami a hlavně sami přicházejí s čistými otázkami a požadavky. Když ale dojde na pamlsky, je situace zcela jiná: Pak když se totiž mají rozhodovat o tom, zda by byli ochotni svoje nákupy sledovat i z hlediska např. toho, zda např. obsahují výrobky palmový olej apod., řeknou "ale i když není ve všech sušenkách, tím, že je ve většině, nemohu si pomoci a nechci to sledovat - číst příbalové letáky, je to moc práce. Když to nebudeme kupovat jen u nás ve škole, tím nic nezměníme a tak se tím nebudu zabývat a budu je dál jíst." 

Pravda to je i není: Pokud takto budou uvažovat všichni, šance moc není. Pokud se skupinky lidí odhodlají k tomu, že kupovat výrobky s palmovým olejem nebudou (nebo jen výjimečně - když nebude zbytí) , pak stačí určité procento lidí, aby se ve společnosti začalo něco hýbat. Ale mnohem důležitější je ještě osobní rovina: "Nezáleží, co se stane, záleží, co uděláš." 

Tato rovina se nedá odargumentovat, pokud lidé žijí pouze pragmatismem a osobním prospěchem. Není ale ani třeba zacházet do duchovní roviny  (která se hned nabízí). Stačí se dotknout obyčejného svědomí. 

Ve chvíli, kdy ale toto společnost moc nežije, prezident republiky mluví přesně opačně, mají děti možnost buď svého vůdce a společnost následovat (a pak zapadnout), nebo žít "schizofrenii", pokud k nim učitelé (+ někde i rodiče) mluví jinak. Jen nejsilnější jedinci zvládnou jít jinou cestou, než dav (na proti davu, ale svojí cestou). 

Důvodů, proč mladí lidé i dospělí utíkají do virtuálního světa je několik: Od kultu zábavy, fascinace technologiemi, osobních úniků až po společenské úniky. Důsledkem jsou oslabené partnerské a společenské vztahy. 

Jako protipól dávám k inspiraci nejen řeckou polys, pohanská a indiánská atd. soužití, včetně rituálů,  naši první republiku a devadesátá léta 20.století, tělesná cvičení, křesťanství, přírodu apod. Cvičení v rovině "uvědomování si těla" - ať už jde o individuální sporty s dobrým trenérem, bojová umění či jógu. Ale i třeba tanec a obyčejný běh nebo chůzi či protahovací cvičení. Tradice a zvyky.Jde o to nemít nutně sluchátka v uších (na oddělení se od všeho možného), ale vnímat sebe sama vědomě a to i v rámci prostoru. Opačným extrémem sezení u počítače jsou totiž "hltači kilomentrů", kteří jsou od těla dost často také odpojeni. Pokud je příroda vnímaná jen jako zelená kulisa bez smogu pro tuto činnost a není plně prožívaná, opět se ochuzujeme o kontakt se životem. Stejně tak je tomu při hltání na večírcích místo rituálního vychutnávání s pozorností připravených pokrmů. Křesťanství ve své původní podobě žilo také celé tělo, při kombinaci s římským řádem a mocenskými pozdějšími strukturami se přirozený tok energie a vývoj člověka do jisté míry vytratil. Ale přesto křesťanská koncentrace na srdce a lásku (bez nutného složitého náboženského systému) je opět to živé, co v naší kultuře bylo (a je) zakořeněno po staletí. Záleží jen na nás, zda to budeme žít.

Pokud bychom utíkali ze svého těla, vztahů i přírody do virtuální zábavy, vzdalovali se svému srdci a svědomí pod vlivem vůdců, autorit a statistiky společnosti, byli bychom ochotni přitakat prodeji zbraní do jakékoliv země a odůvodněním "když to dělají všichni...", tak bychom prohráli jako každý jeden z nás i jako společnost. Kontakt s vlastním tělem, srdcem a skutečným životem totiž člověka zcitlivuje. Počítačové hry a virtuální realita naopak. Pak vědomí toho, že v Allepu desítkám dětí rvou zbraně nohy a ruce - zbraně, které v různých obchodech mohou pocházet i z Čech, nechává některé současné děti klidné. Pak i když na ekologickém programu shlédnou dokument o tom, jak pěstování olejné palmy v Indonésii způsobuje vyvražďování orangutanů (kteří jsou na tom citově velmi blízce člověku) , vidí je zmrzačené - tak ukápnou slzu, ale po té si odargumentují nutnost zakoupení sušenek s palmovým olejem. I v případě, že je přesně vyčíslené, jakou oblast Indonésie tím ovlivní. Diví se, jak mohou korporace zabrat domorodcům jejich území (které mají dokonce zakoupené) a přesto je to nepřiměje k tomu, aby alespoň omezili přejídání se brambůrkami s palmovým olejem. Jsme v údivu nad tím, že v Indonésii a Malajsii, podobně i v jihoamerických státech neplatí vůbec žádné právo, byť jsou to celkem vyspělé země. Na venkově korporace palmového oleje zabírají cizí pozemky zcela beztrestně. Přesto ani tyto informace nestojí řadě dětí za to se nad výběrem pamlsků zamyslet.  Nejde o to být svatý nebo v křeči a nevzít do pusy ani kousek palmové sušenky (i když by to mohlo být cílem do budoucna - z bodu vyššího vědomí, ne musu), ale uvědomovat si problém, cítit vlastní odpovědnost a v rámci svých možností podle toho spotřebitelsky jednat. Osobně se o to snažím. 

Výrok pana prezidenta trendu alibismu a ne-odpovědnosti bohužel napomohl. Takto se zrodilo udávání Židů Čechy za druhé světové války, kradení za komunismu (které pokračuje dodnes) i ukřižování Ježíše Krista. 

Je zcela na každém, co se rozhodne žít. Učitel může inspirovat, politik udržovat nějaký řád, ale každý se má právo rozhodnout, co bude dělat. Jen je třeba, aby se nemátly pojmy a neposiloval alibismus.

Je jen na každém z nás, co se rozhodneme dělat a jen každý před sebou potom stojí v pohledu do zrcadla: 

1) jak se zachoval v rámci svého nejlepšího vědomí

2) jaký to může mít vliv na druhé lidi

3) jaký to může mít vliv na další generace a planetu Zemi

Alena Kulhavá