Pavel Bělobrádek? Co mají společného s Mariánem Hoškem, Janem Čižinským, Danielem Hermanem a Honzou Martínkem? A kam přesahuje jejich politická práce?
Josef Lux je hodnocen různě, ale já se chci zaměřit na jednu jeho vlastnost, kterou chci demonstrovat na jednom příkladu. Touto vlastností je "umění jednání s lidmi". Byla velká stávka železničářů a šel vyjednávat Václav Klaus. Nepochodil. Šel vyjednávat Josef Lux - ministr zemědělství, do jehož gesce tento problém vůbec nespadal, ale chtěl pomoci: Podařilo se mu se s železničáři domluvit a stávku ukončit. Podobné vlastnosti byste našli i u Petra Pitharta, který je i určitou ikonou roku 1989 (i když o jeho některých politických krocích můžete diskutovat) a našli bychom pravděpodobně několik dalších z různých politických stran. Co mají tito lidé - a současní politici Lidovců společné?
Umění najít lidské i odborné řešení není dáno všem. Umění klidného a chápavého jednání, kdy vyjednávající svým vlastním laskavým a klidným vyzařováním ovlivní i stav druhého člověka a umožní skutečné jednání s hledáním nejlepších řešení pro všechny, je jednou z nejkrásnějších a nejobtížnějších věcí, co člověk dokáže. Businessmani by řekli "strategie win-win", neboli "strategie vítěz-vítěz". Je to v jakémkoliv jednání - i v podnikání a v politice disciplína nejvyšší.
Podobnou dovednost prokázal mnohokrát Pavel Dostál - někdejší ministr kultury, kterého jsem měla možnost zažít osobně na velké scénografické výstavě "Pražské quadrienále, kde jsem se podílela na instalacích a performancích. Ve velkém sále jeho drobná postava zářila na všechny strany. Natož, když jsem se s ním potkala na blízko.
Současná vláda je mimo jiné také úspěšná, protože podobnou roli hrál Pavel Bělobrádek ve všelijakých ostrých vyjednáváních. Pokud si přečtete jeho knihu nebo jste poslouchali některé rozhovory, nenajdete tam žádné zásadní invektivy a naopak pochopení i pro druhou stranu.
Ještě dál jde Marián Jurečka. Jeho jasně čitelné postoje a velké srdce je až dojímající. Mimo jiné i proto se uměl domluvit se zemědělci (samozřejmě ne se všemi a někde někteří úředníci mohli udělat i nějakou chybu) na pro ně někdy jakoby nevýhodných podmínkách, ale z dlouhodobého hlediska vlastní výhodných a hlavně vhodných : např. podpora malých zemědělců, nutnost rozdělit krajinu vzhledem k zadržování vody a prevenci eroze půdy apod. Znám to osobně od svého velmi blízkého kamaráda, který je podobný a má podobnou funkci a se kterým v Jižním Tyrolsku objíždíme zemědělce a konzultujeme určité problematiky.
Jan Čižinský je velmi oblíbený starosta na Praze 7 nejen vzhledem k výkonům a potírání korupce, ale jeho kvalitní práce je také mimo jiné daná velkou srdečností, která mu otevírá dveře v jednání s lidmi. Podobně je na tom v jednání Marián Hošek.
Nakonec jsem si nechala Honzu Martínka - svého bývalého studenta, který mě potěšil, že kandiduje za Lidovce. Už jako student byl srdečný a otevřený s pochopením pro různé stránky problému. I v současné době, když potřebuji něco vyjednat, tak se mu to daří s nonšalancí.
Mám ve svém životě v současné době tři podobné lidi, kteří dokáží ovlivňovat svým Světlem jiné lidi a pracují jak s dospělými, tak s dětmi:
Marian Jurečka, můj kamarád Kuba S., který nám pomáhal s teambuildingem ve škole a jezdí se mnou na školy v přírodě a můj kamarád z tajné služby. Všichni tři mají společnou schopnost krásné práce nejen s dospělými, ale i to, že s dětmi jezdí na tábory. V jemnější rovině i Honza Martínek. Všichni přinášejí do prostoru ještě něco více, než je věcná práce. Koneckonců kromě zkušeností je "množství lásky, které jsme schopni žít" a k čemuž nám mohou dopomoci svým nejen příkladem, ale rezonancí i lidé tohoto typu, to jediné, co si z tohoto světa odneseme.
Je samozřejmě velký otazník, kolik procent lidí v dnešní době je schopno tento náhled udělat. Náhled, že Pavel Bělobrádek, Marian Jurečka i Daniel Herman se prostě nikdy nesníží ke kritice druhého, pokud k tomu není nejzávažnější důvod (pak ji vzhledem k vesmírné rovnováze opatrně, ale jasně použijí). To jim ubírá v závěrečných debatách typu včerejší 19.10. v České televizi, ale nechává jim to čistou duši, která je pro ně mnohem více, než úspěch v politice. Je na nás, zda chceme jít cestou vyspělé západní demokracie Evropy nebo napodobovat uřvané populistické tendence Ameriky v poslední době.
V politice nejsou důležité jen znalosti a zkušenosti (ty především), ale i schopnost jednat ve strategii "vítěz- vítěz" , kdy se najde obecně nejlepší řešení a nikdo nemá pocit poraženectví.I ten, který slevil ze svého volebního programu při nalezení nejlepšího řešení, potom nemá takový problém to voličům vysvětlit. Neboť cesta a vhodnost nějakého postupu se mění se zrychlující se dobou čím dál rychleji.
Pokud politici takto jednají, tak nekonají dobro jen pro sebe navzájem a pro dobro věci, ale automaticky takového jednání jako vzor přenáší i do společnosti.
Přeji všem schopným a zároveň srdečným (a samozřejmě odborně zdatným) politikům všech politických stran, aby je lidé co nejvíce zakroužkovali a mohli se dostat do parlamentu a vlády.
Alena Kulhavá
