Uprchlíci: Je to konec evropské kultury? Únor 2016

V září jsem zde publikovala dlouhou studii, kterou ocenili laici i odborníci a nastínila možné procesy v rámci migrace. Kde jsme dnes v únoru 2016?

Tato studie, stejně tak jako ta zářijová, není krátké lehké čtení. Přesto věřím, že kdo se do ní třeba na etapy pustí, bude obohacen o nové souvislosti. Pokud můžete, vezměte z ní nejen inspirace pro svůj osobní život, ale i pro život občanský a politický. Důležité věci najdete i na konci.

Mezinárodní situace

V dnešní době média dobře informují o složitosti mezinárodního konfliktu a tak ho zde nebudu složitě rozebírat. Napíši spíše jen osnovu pro připomenutí komplexnosti problému. V poslední době zažíváme: Arabské jaro, problémy v Sýrii, v dalších arabských zemích a na Ukrajině:Ruší se stávající vlády a nové režimy vytváří destruktivní chaos a i mezinárodní napětí. Velký vliv na to má Amerika a zároveň odmítá nést následky. Odborníci mluví o tom, že se do arabských zemí měla postupně exportovat demokracie jako princip a ne demokracie jako státní zřízení.

Sýrie: prezident Asad patří k minoritě, ale je oficiálním zvoleným prezidentem Sýrie. Je podporovaný Ruskem. Vytvořila se opozice, která je podporovaná Tureckem a USA. Svoje zájmy má Írán a Saudská Arábie. Vytvořil se ISIS. V zemi operuje větší množství komplikovaných skupin. Ze Sýrie odcházejí v kromě rodin v největší míře mladí muži a tak v ohrožení v zemi zůstávají mladé ženy, které se mohou stát nástrojem kohokoliv. Přitom ty by pro Evropu, pokud by se integrovaly, představovaly menší nebezpečí, než právě mladí muži.

Turecko: spolupracuje problematicky se Sýrií a necíleně podporuje ISIS. Počítá s podporou NATO v Sýrii i vůči Kurdům. Stará se o část uprchlíků ze Sýrie, ale také sleduje své zájmy vůči západu. Evropu se nenápadně snaží vydírat k obchodu „my pustíme méně uprchlíků a vy uděláte to, co chceme 25 let“. Turecko začíná být v konfliktu s Ruskem, které sleduje jiné zájmy v Sýrii.

Kurdové: Chtěli by vlastní stát, ale zejména Turecko se území nehodlá vzdát a tak se část Kurdů radikalizovala.

USA: Snaží se řešit konflikty, je vázána v NATO, ale sleduje i své ekonomické zájmy jak v blízkém a středním východě, tak v Evropě a vůči Rusku. Mají hodně svých migrantů z jihu, ale i v předvolební kampani si politici nemohou dovolit jinou, než bezpečnou politiku pro USA – uprchlíky ať řeší Evropa.

Rusko: Sleduje své zájmy a pochopitelně se snaží i vyvážit geopoliticky tahy západu. Je to jedna z roztahovačných hegemonií také. Má své plány v Sýrii, pod deštníkem problémů s uprchlíky pokračuje konflikt na Ukrajině. Začíná být v konfliktu s Tureckem, které má jiné zájmy v Sýrii. Rusko se také začíná spojovat s Kurdy, což se také nelíbí Turecku.

Ukrajina: Nejednotná země, která nevěděla, kam chce a zároveň západ i pochopitelně Rusko se o ni přetahovaly. Pomáhají dobrovolníci ze západu, ale konflikty na východě atd. stále pokračují. O Ukrajinuě se v současné době politici I media tolik nevěnují, neboť hlavním problémem je migrační krize.

Čína:  neřeší situace ve státech, ale obchoduje se všemi stranami konlikrů, tedy i s těmi vysloveně problematickými, tj. teroristickými organizacemi. Není to tolik vidět. Čína zároveň vlastní značnou část dluhopisů Ameriky a to vnáší do světové politiky také zajímavý prvek, který zatím není tolik znát. 

Evropa: Nemá silné karty v ruce a snaží se, aby pokud možno nedošlo k otevřené válce vůči Turecku, potažmo ozbrojenému konfliktu s Řeckem. Pokud možno ani k uzavřeníí Řecka, které primárně za masový příliv uprchlíků do Evropy nemůže a není možné se divit, že se nechce stát uprchlickým táborem pro „polovinu světa“ a pouští uprchlíky dál do Evropy (kromě toho, že Řecko obecně nejedná systematicky a podle pravidel – to je zase druhá strana mince). EU čeká velmi složité řešení. Evropská unie byla koncipovaná na udržení míru v Evropě a podporu volného obchodu, ale nebyla stavěná na řešení stěhování národů a řešení složitých mezinárodních problémů. V této souvislosti nejde o pracovní selhání politiků EU, jen se ukazují  zcela nové situaci oblasti, kde nemají patřičné kompetence. Nemá smysl odvolávat z funkcí odborníky na to, co dělají, ale je třeba přizvat odborníky na tuto výjimečnou situaci. Odkud vzít demokratickou cestou skutečně erudované odborníky na současnou situaci, je otázka.EU Prochází těžkou zkouškou a pravděpodobně se bude muset restrukturalizovat a i v něčem začít fungovat jinak. Může to přinést těžkosti či nedobrá řešení, ale může to také znamenat její rychlejší tranformaci, než která by se děla za standardních podmínek.

Mezinárodní zkušenost

To, co je v celé situaci jasné je to, že do určité míry máme možnost běh světových událostí ovlivnit a všichni politici Evropy na tom teď musí velmi náročně zapracovat.

Na druhou stranu to, co si máme odžít jako lidstvo – a každý z nás - na planetě Zemi, tomu se nevyhneme. Může se nám to líbit, nelíbit, můžeme se cítit nespravedlivě, ale je jen na nás, zda v situaci podlehneme panice, agresi nebo naopak bezhraničnosti či pasivitě, nebo situaci využijeme k vlastnímu růstu a rozdávání lásky. Také zda problémy s uprchlíky využijeme  jako nutné lekce, kde se budeme učit za každých okolností. A také tuto situaci můžeme využít k občanskému jednání ve prospěch konkrétních metodických kroků v rámci komunikace s vládou, vytvářením pozitivních aktivit v rámci státu a řešení i našich společenských problémů, na které migrační krize ostře ukazuje. 

Můžeme vést dlouhé hovory o tom, zda jsou to karmické - energetické vratky za kolonizaci, nerovný obchod vůči jihu a východu anebo jde o to, že Evropa degeneruje. Možností je i to, že se na Zemi teď potřebují protočit mladší nevyspělé duše a vyspělé duše už opustí kolo samsáry. Souboj USA a Ruska o sféry vlivu a trhu mohou být jen další rovinou celého spletitého procesu. Osobně mám pocit, že jde o všechny věci zároveň. Každopádně řeším to, co konkrétně mám v dané situaci dělat, abych naplnila svůj Příběh.

Hranice

O tématu hranic píši ve svém článku „Nezáleží, co se děje, ale co uděláš aneb Velikonoční proměna“. Expanze je v zaměstnání nejen po všech obchodnících žádána. Chování státníků (viz i mé další články) je jen důsledkem celého nastavení lidstva. To je aktivní bezhraničnost – invaze.  Na druhou stranu se dnes setkáváme s pasivní bezhraničností a to v rámci uprchlické krize.Státní orgány Řecka, Německa atd. nedodržují postupy Dublinské dohody a tak přinášejí do budoucna řadu problémů; zatím do svých zemí, ale s důsledky do celé Evropy. Rodiče evropských dětí mají pasivně příliš otevřené hranice a tak Evropané (kromě intelektuálních špiček) degenerují. Moderní pedagogika v horších verzích to ještě podporuje.V některých místech Evropy podlehli Evropané již tlaku menšin a oni jako většina jsou diskriminováni. Podlehli pojmu falešného respektu k menšinám.

Hranice je naprosto důležitá v psychoterapii: Jakmile klient nedodržuje pravidla, může být na to upozorněn, ale při opakovaném nedodržování je z terapie vyřazen. Učitel ve škole také dává hranici, i když v moderním světě jsou jeho možnosti zhoršeny, viz i dál – proč nás Čechy tolik irituje migrační krize. Rodič musí dávat hranice svému dítěti a to právě i opakovanou kontrolou.

Hranici dává i právo a úřady.

Neregistrované proudy uprchlíků, někdy i mající legraci z formálního průběhu registrace, zasévají první semínko obcházení pravidel a nevážení si Evropanů v budoucnosti. Mezinárodní situace v tomto problému je komplikovaná, (viz můj předchozí článek).

Na druhou stranu si nelze myslet, že postavením plotů na hranicích států se problém vyřeší a zvláště, pokud by se pohnula subsaharská Afrika. Máme zde problém, na který je každý rada drahá. I trojité ostnaté dráty byli schopni Evropští migranti překlenout a to se pohybovali v řádech jednotek.Davy můžete buď nechat projít, což není dobré, nebo je postřílet, což by poničilo dnešní pojem lidství anebo systematicky kombinovat hranice Schengenu a možná někde i hranice mezi státy. Na hranicích není nutné prvoplánově používat střelné zbraně, ale lze použít jiné donucovací prostředky: Slzný plyn, psy apod. tak, aby lidé nebyli fyzicky poničeni, ale hranice byla co nejvíce ochráněna.  Pokud se nepodaří domluvit se s Tureckem, ploty na hranicích mezi státy se budou muset vytvořit poměrně brzo, aby se valící vlna alespoň zpomalila. Nechat se zdecimovat dobrovolně by byla i povahová prohra Evropy. Čechy jsou až na posledním místě v atraktivnosti pro uprchlíky a proto stavět hranice teď a ubírat tak ze státního rozpočtu vnímám jako zbytečné. Pokud by k nám zamířilo více uprchlíků, vzhledem k našemu dobře vybudovanému bezpeční bych byla pro postavení kontrolních hranic.

Vracení ekonomických uprchlíků

Vybudovat detenční zařízení a řešit, co dál je jen částečné řešení, neboť pokud by se jednalo o nějaký konečný počet uprchlíků (již dnes je Německo do jisté míry v krizi). Je možné v detenčních zařízeních vlnu zpomalit a hlavně uprchlíky na život v Evropě alespoň v základu vybavit. Co ale nelze, je hromadit v Evropě nekonečné množství uprchlíků z celého světa a tam smysl detenční pomoci mizí. Jde i o to, že nelze od sebe dobře rozpoznat ekonomické a válečné uprchlíky ze Sýrie, popř. Afganistánu. Makedonie v těchto dnech nedává možnost požádat o azyl žádnému uprchlíkovi z Afganistánu, což může být počátek nutnosti chránit se před valícím se davem (bohužel i lidí, kteří by si azyl zasloužili) nebo signál k nutné podrobnější dohodě, koho bude Evropa přijímat a koho ne. Těch, co mají nárok podle platných dokladů na azyl, je menšina. Lze jen jasně detekovat jasné ekonomické běžence z některých jiných zemí, pokud mluví výrazně jiným jazykem a v místě je dostatek jazykových odborníků. Jenže i když je Evropané detekují (zejména podle jazyka), v Evropě zůstávají, neboť není zatím žádná možnost, jak je vracet zpět: Do žádného vozidla (pokud nebudou použity donucovací prostředky) někteří nevlezou a země je zatím spíše nepřijmou. Znamenalo by to z letadla v asijských či afrických zemích uprchlíky opatrně vysypat?  Lze jen těžko domýšlet, jaké mezinárodní konflikty by přistávání letadel proti vůli zemí, kam bychom nelegální uprchlíky deportovali, způsobily. Nevím. Existuje ještě jedna varianta pro část uprchlíků, která zafungovala v některých arabských zemích, kde byli nelegální běženci: Zavřít ekonomické běžence do nehostinného tábora tak, aby sami rádi emigrovali do země, která je jejich původní, kde se neválčí a odkud prchli jen s vidinou vymalovaných sociálních dávek v Německu.

  Příliv ekonomických běženců sílí, neboť po úspěšné cestě po moři uprchlíci hned volají do své domoviny a zvou další své příbuzné na cestu. Zároveň přibývá i válečných uprchlíků, neboť poměry na středním východě se zhoršují. Stává se z toho lavina, která pokud se na jaře či v létě nezastaví, hrozí skutečně mezinárodní konflikty i občanské války. Hrozí i teroristické útoky, neboť množství v Řecku pečlově nezkontrolovaných uprchlíků (kteří dostanou provizorní pas) je obrovské.

  Bylo by hrozně smutné, kdyby Evropa musela porušit mezinárodní dohody a uzavřela se vůči příjmu válečných uprchlíků. Ve chvíli, kdy ale celkový počet uprchlíků naprosto převyšuje možnosti kontrolních složek společnosti, ve chvíli, kdy dochází nikoliv k útěku pouze válečných běženců, ale stěhování národů, je pravděpodobné, že bude třeba hledat zcela nová řešení, na což jsem upozorňovala již v září a vojenské složky již několik let.

Pokud je proud uprchlíků mnohonásobně větší, než stíháme zkontrolovat a pokud zatím není zajištěno vracení migrantů, kteří nemají nárok na azyl, je příliv uprchlíků přesunutím problémů blízkého a středního východu do Evropy. Nejde o integraci válečných uprchlíků a stabilizaci celé situace, ale o přesunutí problému kultury, která není připravená jako celek (nejde o dobře integrované ekonomické migranty do Kanady a USA atd. již dříve) začít demokraticky řešit problémy, které v místních zemích (i kvůli narušení od mocností) nezvládla a které je v Evropě budou čekat také. Bolavé také je, že přes varování humanitárních organizací v Sýrii zůstávají ti, kteří by primárně potřebovali pomoc: Chudé rodiny a mladé ženy.

Co s tím?

Bohužel žádné krásné řešení neexistuje. Klíčové je chování Turecka a to, jak bude Evropa postupovat v jarních měsících, se ukáže. Je jednoduché chtít střílet do lidí na pobřeží, ale sami bychom to neudělali. Nikdo neví, jak by měla vypadat ochrana hranic na moři, aniž by tonuli uprchlíci, ale mluví se o tom. Je pokrytecké chtít na Evropské unii i představitelích státu, aby to nějak kouzelně s Tureckem a nejlépe dalšími muslimskými státy vyřešili tak, aby se kulturně blízcí Syřané atd. přesídlili tam. Angela Merkelová a další se ale přesto právě o to snaží. Zda se jim to povede, se ukáže. Jak to dopadne, neví nikdo. V takovýchto situacích to většinou  mnohdy nevědí ani ti dva jednající (v tomto případě Merkelová a Erdogan). Můžeme se za ně modlit. Pokud se nepodaří vyjednat radikálně snížený nebo zastavený proud uprchlíků, může Evropa uvažovat o dalších řešeních, která se dnes již nabízejí (a přišla s ním i V4 na summit EU). Tato řešení by ale znamenala jeden naprosto drastický krok a to je např. odtržení části Řecka,(nebo  jeho pobřeží) z Schengenu. Je otázka, zda by několikanásobná hranice zabránila proudu uprchlíků, ale určitě by část těch, kteří ještě nejsou rozhodnuti pro cestu (zejména ze subsaharské Afriky) minimálně v těchto letech odradila. Pokud by Řekové nechtěli dělit stát (ve smyslu přestěhovat obyvatele za hranice a pobřeží ponechat jako detenční oblast), znamenalo by to vybudovat plot na hranici Řecka, o což se naši politici snaží již teď; nechtějí čekat na velké vlny uprchlíků na jaře. Tato hranice by neukončila možnost příjmu uprchlíků, jen by preventovala velkou vlnu, která by se jinak rychle vlila do Německa. Zároveň je iluzí si myslet, že nějaký plot ochrání dlouhodobě Evropu. To by musela být postavena tlustá vysoká kovová hranice, která by byla pravděpodobně nákladnější než dlouhodobá detenční centra.  Evropská unie tuto možnost uzavření Makedonské hranice jako takovou nezavrhla, ale v současné době chce ještě zkusit jednání s Tureckem a zároveň podporu hotspotů v Řecku. Nevím, jak dlouho může Evropa jít touto cestou, ale zcela laicky odhaduji, že pokud do konce března nenastane výrazné zlepšení migrační krize, bude muset Evropa uvažovat o jiných řešeních. Jinou variantou je porušení určitých konvencí a zákonů a odchytávat uprchlíky přímo u Tureckých hranic a vracet je bezpečně k pobřeží tak, aby Turecko bylo nuceno spolupracovat s dalšími muslimskými zeměmi a rozebrat si uprchlíky ze Sýrie mezi zeměmi kulturně blízkými. Zda by se Turecko smířilo s tímto řešením, tak jako se toleruje Austrálii její politika, nebo by Turecko vstoupilo do válečného stavu s Evropou (zvláště v situaci, kdy je členem NATO), lze těžko odhadovat. 

Jinou možností je uprchlíky z pobřeží Řecka rovnou rozdistribuovat do detenčních zařízení ve všech zemích podle kvót odpovídajících počtu obyvatel dané země a možnosti dané země. Pokud uprchlík dostal azyl, směl by se s platným dokladem pohybovat volně po území daného státu a měl by i po určitý čas nárok na sociální dávky a pomoc při hledání zaměstnání. Pokud by se rozhodl překročit hranice do jiné země, byl by vrácen zpět do evropské země, byl by z Evropy vyhoštěn. 

  Nechávám zcela na odbornících, co mají dělat a třeba existuje i nějaké jiné, lepší řešení i ve chvíli, kdy by Turecko nespolupracovalo. Je naprosto naivní si myslet, že nějací samozvaní odborníci by dokázali na mezinárodní úrovni tento problém vyřešit. Přesto pokud máte nějaký konkrétní zcela praktický realizovatelný nápad, kontaktujte příslušné úřady. Pořád doufám, že je nějaké řešení, jak ochránit Evropu a pomoci pokud možno všem válečným uprchlíkům možné (neboť to i Ženevské konvence ukládají), ale moje naděje se trochu zmenšuje.

Přesto věřím, že přijímání konkrétních vybraných uprchlíků – zejména (ale nejen) křesťanů a jezidů, je možné. Rozhodně není nutné se uchylovat k jednomu ze dvou extrémů: přijímat kvanta uprchlíků bez možnosti integrace, nebo žádného. Věřím, že časem toto pochopí obě názorové skupiny v Evropě a najdeme svoji rovnováhu v hranicích i solidaritě.

V této souvislosti vidím jako zkušební pilotní přijetí Irácké rodiny jako důležitou zkušenost i se všemi problémy, které to nese. 

Vzhledem k duchu celého článku věřím, že je čtenáři jasné, že netrpím sluníčkovou nemoci, pouze se snažím věci od sebe oddělovat.

Co může dělat občan ČR?

Mé náměty jsou roztroušené v článku, ale pokusm se je zde pro přehlednost shrnout:

- Sledovat odborníky, kteří se danou problematikou zabývají: dvtv, rozhovory, studie, články např. i  Hatema Berrzeougy, různá diskusní setkání s lidmi z praxe. 

- Mluvit s ostatními lidmi v tvůrčím duchu.

- Zasílat (osobně, hromadně) návrhy opatření a změn zákonů vládě, p.Jourové, europoslancům, případně je pozvat na besedu. Je možné, že bude třeba sáhnout i do zákonů, na které jsme tak zvyklí a podpora těchto kroků od občanů je nutná.

- Vnímat, kde je skutečné nebezpečí uprchlíků (zejména jejich náhlé množství) pro naši kulturu a kde toto téma pouze otevírá naše stará bolavá témata v osobním i společenském životě a tato témata řešit. Tím se hodně zabývá můj článek v dalších kapitolách. 

- V celém procesu vnímat, jaký je rozdíl ve zdravých hranicích a v xenofobii a nenávisti, protože udržet si v tomto čistou hlavu nebude vůbec jednoduché. Ale je to velká zkouška pro nás, protože zatím jde většinou o pochopitelné praktické obavy. Kdyby došlo na náboženskou válku (ke které není důvod), situace by se nesrovnatelně zhoršila a nesli bychom v tom i my velkou vinu. 

Ekologické problémy

Je obecně známé, že Evropané napomohli rozšíření Sahary již ve dřívějších dobách a klimatické změny, kde člověk působí jen částečně, sehrávají také svoji úlohu.

Globální informační propojení světa skrze obchod umožnilo komunikovat s celým světem i oblastem, které o možnostech života jinde neměly představu.Když pomineme cílenou propagandu ISIS v zemích středního a blízkého východu k tomu, aby tamější lidé odešli za bohatstvím do Německa atd.,pohyb obyvatel ze zemí, kde dochází voda, se dal a dá očekávat.Klade nám to řadu dalších ekologických otázek, které budeme muset v blízké budoucnosti jako lidstvo řešit.

V tomto směru není ani řešením uměle podporovat porodnost v Čechách, neboť nejen známý geolog Cílekodhaduje zásoby spodní vody za poměrně snadno vyčerpatelné (resp. pokud se situace nezmění, tak to nevypadá na řadu století). Sucha, která dva roky trápí Evropu, dávají vzniknout celé řadě otázek. Nebezpečné zkoumání břidlicových plynů v Polsku, které ohrožuje nemalou část spodních vod Čech, je kapitola sama pro sebe.

Registrace a kontroly uprchlíků

Ukázalo se, že otisky prstů nejsou funkční:

a) při změně otisku (zranění apod.) se nedá dohledat

b) řečtí vojáci nedělají důsledně - často nechávají dělat samotné uprchlíky a tak vznikají legrační šmouhy.

Zároveň se přišlo na lepší způsob registrace osob a to pomocí scaneru oční duhovky. Šlo by v zásadě vytvořit

• Mezinárodní registrační systém s danými přístroji (dražší varianta)
• Jako scannery použít mobilní telefony vojáků a policistů a vytvořit jen registrační systém

Zatím se nerealizuje scaner duhovky. Nevím proč.

Odpověď jsem o vlády ČR nedostala. Mohu se jen domnívat:

• Možnosti očního scanneru se nedoceňují a nejsou pracovní síly, které by systém začaly vytvářet
• Kvůli případným sporům o veřejné zakázky se návrh ani nezačal vážněji projednávat. Neuvažuje se (vzhledem k bezpečnosti) o zadání zakázky bezpečné mimoevropské zemi (např. Japonsko)
• Rivalita tajných služeb mezi sebou mezi státy a i ve státě (v ČR je to ukázkové) je tak vysoká, že nemají v tuto chvíli chuť společně sdílet ani ta nejzákladnější data.

Je to možná výzva pro zjednodušení a provedení společné evropské zakázky a změny přístupu tajných služeb k problémům, protože v rámci globalizace si jde čím dál hůře hrát na vlastním písečku, pokud chceme zajišťovat bezpečnost. Hezky se to píše, hůře udělá.

Přestože registrace problém uprchlíků neřeší, umožňuje to sledovat problematické uprchlíky páchající přestupky nebo trestnou činnost a ochránit tak společnost před nejproblematičtějšími běženci.

Detenční tábory

Detenční tábory zejména v Řecku jsou naprostou nezbytností,protože pokud nechceme nikoho poškodit na moři, musíme ho nejprve pečlivě prověřit na nejbližším možném místě na pevnině. Vyloženě problematické jedince je třeba zavřít a nepustit dál do Evropy (a na to by Řecko muselo dostat přesně registrované prostředky, protože Řecko spolu s Itálií jsou frontová linie). Vzdělání právoplatných azylantů je možné učinit i po případné relokaci v jiné zemi. Vzhledem k množství nelegálních migrantů v Německu a k dalšímu přílivu uprchlíků do Německa doufám, že i Němci přistoupí ke stavbě detenčních táborů i u nich a nebudou obyvatelstvo ohrožovat množstvím nezkontrolovaných Arabů.Jak vést vzdělávání v detenčních táborech, se můžeme poučit z oblastí zemí, kde se to daří. Vždy budou Arabové jiní a jako celek problematičtí (část z nich), podobně jako Romové, ale pokud máme dostat nějaký díl bolesti světa a nic s tím neuděláme, to co udělat můžeme, je to, jak se postaráme od vesmíru nám svěřené uprchlíky tak, aby se co nejlépe integrovali a nám (a tím si sobě) co nejméně škodili.

Velké množství uprchlíků již totiž v Evropě je a domů se pravděpodobně řada z nich nevrátí. Týká se to  celé Evropy, jak se s problémem konkrétně vyrovnáme a zda část uprchlíků bude i u nás, se ukáže později.

Chování uprchlíků

Řeckem i Německem táhnou davy registrovaných i neregistrovaných válečných uprchlíků + ekonomických migrantů + džihádistů + teroristů (muslimských i s osobní či politickou frustrací). Údaje z jednotlivých statistik se liší, ale presto největší procento je mladých mužů, ale rodiny s dětmi tvoří také podstatnou část. Bohužel se nedaří všechny pečlivě prozkoumat, protože jich je tolik, že když má jeden pracovník za den zvládnout tisíc uprchlíků, není to v jeho fyzické moci a musí i při vší dobré vůli ty, kteří vypadají méně problematicky, pouštět bez větší kontroly. Takto se do Evropy mohou dostat teroristé docela snadno.

Česká republika posílá posily do různých míst, ale aby to bylo skutečně funkční, musela by být pomoc nejméně stonásobná.

Uprchlíci se chovají se různě, ale humanitární organizace i dobrovolníci pracují pilně. Smutné je, že ve chvíli, kdy by Evropa jasně mohla dát signál, jak se v Evropě se vděkem a slušností chovat, přechází přestupky nebo i trestné činy migrantů (někde již léta) a tím zasévá svojí vlastní vinou něco, co se bude později mnohem hůře řešit. (Zejména je to problém Německa, ale i Švédska a Anglie). Situace je už tak bolavá, že ve strachu s extrémismu nesmějí ani média pravdivě informovat o situaci v některých školách, obcích. Je to naše chyba, protože řada uprchlíků se chová velmi ukázněně a náše nedodržování pravidel ohrožuje i je samotné (kromě toho, že je to i pro ty ukázněné signál k neřádu).

Vyvstává také otázka odpovědnost idětí (Stockholm) a v tomto případě bych zavedla možnost odebrání dítěte od rodiny nebo jiné řešení, které by odpovídalo návrhu od sociologů. Není možné trpět jasné volní trestné činy volně se pohybujících 14 letých „dětí“.

Pokud by počet uprchlíků vzrostl kdekoliv nad únosnou míru, není řešení ani vězení, neboť to je pro ně ubytovna. Dospělí Arabové i jejich děti jsou zvyklí na jiné tresty.

Podle zkušeností vojáků, kteří cvičí jiné vojáky, lze na arabské národy aplikovat buď fyzickou sílu (bičík, proutek) nebo vystavení fyzické výzvě, kde se v hlavě něco přehodnotí (noc v chladné krajině apod.). Nejde samozřejmě o všechny, ale je třeba počítat s tím, že jejich životy jsou jiné.

V Čechách takové problémy zatím nemáme a to hlavně díky téměř nulovému počtu uprchlíků.

Vláda ČR zatím ale nereagovala na má upozornění na problémy s Romy (ve školách, na sociálních úřadech) i výjimečně s Araby.

Opět se mohu jen dohadovat, zda v dané situaci, kdy nejsme připraveni na migrační krizi, a kdy máme problém s Romy, mvčr, mšmt atd. něco dělá. Nebo počítáme s tím, že k nám nepřijde vůbec žádný uprchlík?

OSN a Evropská unie

O pravomocích a situaci v OSN a v Evropské unii jsem diskutovala s evropským poslancem v předchozím článku.

Je otázkou, zda má šanci Evropská rada (tj. předsedové vlád jednotlivých států) dál dobře řešit v současné době tak velmi komplikovanou situaci. Neboť minimálně Německo i Řecko jsou dnes ve speciální situaci. Je možné, že dojde ke Konventu nebo jinému typu jednání. Vyloučit nejde ani to, že nás OSN mile překvapí, ale zatím na to žádné speciální kroky neukazují. 

Mezinárodní právo na moři

Nejen lodě Frontexu fungují a lidi je možno usušit a nakrmit. Některé trasy po moři byly uprchlíkům znemožněny. Přesto je situace velmi napjatá a politika Turecka problematická; těžko mohu jako laik odhadnout nutnou dotaci od EU na to, aby Turecko zvládlo zbrzdit migraci přes moře. Je zřejmé, že Turecko nedělá v současné situaci kroky, které by dělat mohlo (zatýkat obcnodníky s lidmi a přibrzdit migraci obyvatel. Do jisté miry Turecko vydírá Evropu a jeho obchod s ISIS již není tajností. Je  otázka, zda se podaří Angele Merkelové a dalším evropským představitelům dojednat plnění určitých podmínek nebo zda si arabské Turecko potvrdí svoji pozici v rámci arabského způsobu jednání a tím i to, že do Evropy nepatří.

Nezachraňování migrantů – lidí ve člunech na moři, aniž by prošli kontrolou, je skutečně až tou nejkrajnější variantou, kde bychom už přišli o velký kus lidství. Doufám, že k tomu nikdy nedojde a Evropa svým jasným postojem a vnitřními pravidly situaci zvládne. A modlím se, aby i ostatní státy, které hrají mocenské hry, tj. Turecko, USA, Rusko, pochopily, s jak nebezpečnou zbraní si hrají. (viz i můj článek "Modlitba nebo názor?") Mám pocit, že to je oblast, kde můžeme politiky jen duševně podporovat, ale nemůžeme jim ani konkrétními návrhy nijak pomoci, neboť to už je tak vysoká a komplikovaná politika, do jisté míry založená i na osobních vztazích a síle. Je to politika, do které nevidíme tak, abychom se mohli cítit alespoň trochu kompetentní.Tak jako při Mnichovské dohodě byla situace komplikovaná, teď není o nic jednodušší.Můžeme sledovat s úctou k dějinnému procesu. Tento process nám přináší I řadu lekcí. Jsem ráda, že nejsem v tuto chvíli politik, protože řešit takovou těžkou úlohu je nesmírně komplikované. Přesto, pokud máte nějaké zcela konkrétní použitelné návrhy, pošlete je na příslušná místa.

Pozdní řešení

Evropská unie začala problém řešit až ve chvíli krize. Předtím probíhala jednání a někteří europoslanci (i viz můj předchozí článek) volali po svolání Konventu. Celkově se ale dá říci, že Evropská unie zaspala a začala krizi řešit až ad hoc.Obrovskou chybou bylo např. nezkoordinování kontrol a registrace uprchlíků v době, kdy na to řada odborníků i laiků už drsně upozorňovala, že je to  nemyslitelné a tito lidé navrhovali alespoň nějaká řešení.Po Evropě se dnes řada lidí, o nichž nevíme, zda jsou uprchlíci nebo džihádisté.  Přesto v posledním roce udělala EU nějakou práci(návrhy postupů pro vlády). Dnes jsou na řadě spíše vlády členských států a potom bude znova další práce uložena Evropské komisi. Nelze vyloučit aninutnost svolání Konventu.

V tuto chvíli je situace jiná, než v červnu 2015. Nemá smysl na nikoho nadávat, co mohl nebo nemohl před rokem dělat. Jen tím všichni ztrácí síly, které je třeba napřít k řešení současné situace. Má smysl podporovat další konkrétní řešení u politiků. Má smysl sledovat, kdo a jak pracuje a kdo nepracuje (nejen v otázce migrace), a z toho si vzít poučení i do dalších voleb. S politiky lze komunikovat maily, veřejnými prohlášeními, články, výjimečně osobními setkáními.  

V Čechách máme ve srovnání s  Německem čas.  Máme šanci si v klidu vytvořit integrační systémy z dobrých zkušeností ze světa a poučit se z chyb Angli, Francie, Německa. Lze vyčítat Evropské unii, že zaspala a neřešila situaci včas. Byla to ale situace komplikovanější: Krize Řecka a těžko odhadnutelná rychlost migrace. V současné době už víme více, a proto vlády států mají v integraci a vůbec celkové politice v rámci bezpečné Evropy (nejen ČR) větší osobní odpovědnost.  Mšmt a mkčr ten čas na přípravu příjmu určitého počtu válečných uprchlíků možná promrhávají. Nemáme totiž zprávy o jejich činnosti a na mé dotazy neodpovídají.

Zvládá vláda ČR problém migrace?

Vzhledem k tomu, že u nás o azyl požádalo minimum uprchlíků, nedá se posuzovat, zda by vláda situaci při skutečné migraci Arabů do Čech zvládla. V současné době velkou práci odvádobrany, m.vnitra, m.zahraničních věcí a kontroverzně m.spravedlnosti.Ne všechny aktivity jsou dostatečně odborné a postačující, ale něco se děje.Jde o podporu zahraničních akcí, vyjednávání mezi zeměmi, prezentace v médiích.Žádnou práci nevidím (nemám o ní zprávy a v médiích se o tom nemluví) od m.školství, m.kultury a m.práce a sociálních věcí.

  V rámci napětí světa jsme se v rámci m.obrany a m.spravedlnosti dotkli problému české povahy „vyžvaním i to, co nevím“, což se objevilo v určitém pochybení pana ministra Stropnického, pana prezidenta, ale hlavně je to problém povahy národa. Týká se to kauzy Fajád a unesených žen.Je to téma každého z nás – zrevidovat si, kdy jsme mluvili zbytečně o něčem a) kde jsme předjímali závěry b)pověděli něco, co mělo zůstat spíše v mlčení.

  Je to vážné téma i pro média.

Navrhuji v této situaci povinné školení pro všechna média: Nelze vymáhat povinné dodržování určitých novinářských zásad. Ale pro žádné médium nebylo dobrou vizitkouzískat pověst média, které se nechtělo informovat o nových potřebách bezpečnosti .

 Ohledně metodiky vlády se naopak situace zlepšila, některé politické strany jsou ochotné zaslat i týdenní newsleter. Ministerstvo vnitra propracovává komplexnější revitalizační plán policie, byť v porovnání s  některými jinými evropskými zeměmi máme více policistů v přepočtu na počet obyvatel. 

Odborný odhad na počet válečných uprchlíků ze Sýrie, který neohrozí naši zemi

Vzhledem k vývoji muslimů v jednotlivých evropských zemích ve druhé a třetí generaci jsem navrhovala vládě nutnost výzkumu, kolik muslimů – a jak rozdistribuovaných po republice - může ČR přijmout tak, aby v dalších generacích nevznikala gheta frustrovaných mladých lidí, kteří budou páchat trestnou činnost.

Zatím nemám zprávu, že by tuto studii mkčr a mšmt iniciovalo.

Je důležité si uvědomit, kolik uprchlíků jsme schopni integrovat. Pokud to udělají všechny země Evropy, můžeme se dostat k alespoň orientačnímu číslu, které nás bude informovat o našich možnostech.(Přestože problém relokace se tím neřeší – ten zůstává). Doufám, že množství skutečných válečných uprchlíků ze Sýrie, které můžeme integrovat, je v rámci Evropy větši, než kolik se předpokládá v celkovém příchodu. Pokud by tomu tak nebylo, musely by se hledat složitější cesty.Pokud by se Amerika atd. rozhodli znestabilnit další státy, problém by se tím zvětšil. I proto jsou mezinárodní jednání velice důležitá.Je otázka, jakou možnost v nich Evropa má. Jako členové NATO ale  evropské země určitý mandát mají.

Mezinárodní možnosti rozdělení uprchlíků

OSN nefunguje jak má a je silně proamerické. Nejen Donald Trump se nechal slyšet, že žádné uprchlíky do USA rozhodně nechce.

Možností by bylo, v rámci tak krizové situace, kdy je blízký východ zhroucený, sezvat speciální setkání států.  Tak, aby se problém řešil a nedošlo později k muslimské válce (válce frustrovaných Arabů, kteří by nenašli práci)

Domluvit se na:

a) jasném strategickém plánu vůči Turecku: Do kdy a jak vyjednávat a kdy případně posílat uprchlíky do jejich výsostných vod zpět a doufat, že nezaútočí?

b) relokaci jen skutečně válečných uprchlíků tak, aby to pro každou zemi bylo bezpečné (zejména v rámci Evropy, protože postup USA I Ruska je v budoucnu nejasný)

Bohužel k tomuto systému se staví dnes již větší část Evropy skepticky. V situaci, kdy Německo zatím neupravilo sociální systém a je lákadlem i pro ekonomické běžence (ne všechny se podaří odhalit), je situace obtížná. Horší je, že i kdyby Německo sociální systém změnilo, uprchlíci budou přicházet stejně: Přicházejí totiž za rodinami či do komunit, podobně jako u nás Vietnamci. Německo, Anglie, Francie využily levné pracovní síly dříve a teď se jim rozdílnost kultur v negativních důsledcích vrací zpět.

c) hledat se zástupci států blízkého a středního východu nové hranice tak, aby odpovídaly etnickým hranicím (to nejde udělat během jednoho setkání, byl by to dlouhodobější proces). Hovořit o těchto možnostech s představiteli daných států, zejména s Tureckem, Sýrií apod. Lehce se řekne, hůře se udělá.

V rámci České republiky bohužel panuje  již do určité miry xenofobie (negativní posun od září). Kromě toho, že mají lidé pochopitelné obavy z uprchlíků,  nechtějí někteří lidé věnovat ani korunu na pomoc válečným uprchlíkům. Nechtějí ani jednoho válečného uprchlíka na území Čech a tím vytvářejí další světovou nerovnováhu a potírají základní principy lidství.

Věřím tomu, že vše, co člověk, národ atd. udělá, se vrací zpět. Německo si nešikovně léčí své bolesti jedním extrémem. Doufám, že jednou si nebudeme muset léčit naši xenofobii tím, že sami v době nějaké krize nedostaneme to, co bude nabíledni, že dostat máme.

V Čechách se nám vytvořily skupiny radikálně smýšlejících lidí a někteří mluví i na veřejných demonstracích

Měla jsem možnost vést rozhovor s jedním mužem, který se pohybuje na hranici extrémismu.

Ten chlapík-extrémista- teprve před krátkým časem začal zajímat o politiku a tak je bez sebe ze "všech těch svinstev, co se v republice i ve světě děje", že si s tím neumí poradit. Chtěl by bezpečí pro svoji rodinu, Čechy a chtěl by Čechy vyčistit od korupce a i zbytečně složitých zákonů, kterým normální občan nerozumí. Znásilňovače + vražedníky žen by potrestal smrtí. Zároveň v řadě morálních věcí to má v sobě dobře srovnané. Takových i nahlas mluvících chlapů v hospodě "kurňa, tož co to tady je?" je podle mě hodně, ale on dostal mikrofon a tak na demonstracích se nechal několikrát v zájmu vyburcování lidu k akci (nejlépe „ke svržení neschopné vlády“) strhnout k tak silným emocím a nenávistným projevům, že si toho je sám vědom. 

Chlapík byl velice slušný.  Celý večer se nesl v duchu otevřenosti a respektu. Zdá se to nemožné, že to tak bylo, ale já to dopředu cítila, že to tak bude, byť při přehrání videa na youtube  jsem si říkala "do čeho to jdu...?"

Neměla jsem vůbec pocit "zahazování se se špínou", ale upřímného lidského rozhovoru nejlépe, jak je možné. 

Je důležité toto vědět, protože tak jako děti ve škole jednají zkratkovitě, u lidovějších zemitých mužů, kde převládá starost o rodinu, to není o moc jinde a je to pochopitelné. Je potom maximálně důležité s takovými lidmi mluvit, aby poznali šíři světových problémů, hloubku a i to, že žádná zázračná řešení nelze hned uskutečnit a že "všichni politici nejsou kreténi a zkorumpovanci." 

Je to výzva pro nás občany i pro politiky diskutovat s pokud možno všemi typy lidí ve svém okolí. 

Zároveň vnímám, že lidé začínají být natolik frustrovaní z toho, že jsme po revoluci nedokázali oddělit ekonomickou a politickou moc (a přitom část národa volila právě politika s velkým střetem zájmů), že se jim tato frustrace plete do mezinárodní situace. Také jsem si ověřila, že část populace (včetně tohoto muže, se kterým jsem měla rozhovor) nemá čas ani chuť sledovat tisk, Moravce, Události Komentář atd., dvtv apod. a tak ten "spodek společnosti" se uchyluje ke zkratkovitému jednání. Upozorňuji, kde mohu (včetně školy), aby lidé sledovali pořady, řadu hysterie si tím mohou ušetřit. 

Přeji nám všem, abychom se mohli takto setkávat. Bezpečně, abychom se ve vzájemném pochopení mohli inspirovat v tak složité době a pokud možno se nestali extrémisty na jedné či druhé straně.  A zároveň si zachovali občanskou aktivitu. Přeji nám, abychom neodsuzovali žádného člověka (ale jen jeho chování - s pochopením) tak, jak to denně musí dělat učitel, rodič, jinak by vůbec nemohl vykonávat svoji práci. Jsme bytosti na cestě a každý se vyvíjíme, děláme chyby, jsme ve slepých uličkách. I když jsme dospělí. Nikdo nemáme patent na pravdu. Nemáme odpovědnost za druhé, ale také nemáme druhé odsuzovat. Je jasné, že pokud někdo svými vystoupeními překračuje naše zákony, musí být od mikrofonu okamžitě odveden policií. Ale vnitřně toho člověka nemusíme odsoudit.

Téma uprchlíků ve školách

Paní ministryně vyzvala k obezřetnosti, abychom nezatahovali děti do tak složitého problému. Vnímám to jako naprosto liché řešení, protože děti ve škole vykřikují „Allah adbar“ a zároveň sledují servery, kde probíhají praktiky islámského státu. O migraci se na rozdíl od jiných politických témat zajímají a jejich pohledy se liší: Někdo má vytříbený pohled (ať už je jakýkoliv) a někdo buď velkou nenávist, nebo velký zmatek z různých zpráv na serverech. Ve většině případů chybí hlubší historické a politické souvislosti. Proto, aby nevznikaly fámy a nepodporovala se tendenece zkratkovitého jednání, vnímám jako velmi důležité o problematice s dětmi jednat. Vyzvala jsem k tomu i rodiče, neboť právě pluralita pohledů a vlastní přemýšlení mohou dítě rozvíjet. Starší děti ze základní školy bude za 4-6 let voliči.

Vnímání V4 v rámci uprchlické krize

Kromě jemnější povahy Čechů a i určité lakomosti vnímám podobně jako jinízvýšenou citlivost států V4 na totalitní režimy.  „Panikaření“ je proto pochopitelné i v době, kdy zde ještě žádné uprchlíky nemáme. Zažili jsme rychlý příjezd Rusů v 1968, Mnichovskou dohodu apod. Máme problém s Romy, kde si při všech pedagogických snahách někdy nevíme rady. Proto při masivním příchodu nekontrolovaných davů zcela jiné kultury hlásíme pochopitelně SOS za celou Evropu.

Zároveň V4 vnímá své nedostatky ve strukturách státu: školství, policie, úřady. Tyto nedostatky plodí problémy, ale pořád to není tragické, týká se to jednotlivců, jednotlivých škol apod., i když v současné době se to projevuje čím dál masověji.  V situaci, kdy by do našich států přišlo více Arabů, umíme si velmi rychle a velmi živě představit, jaké problémy by nastaly.

Problémy ve školství. Smrt angličtinářky ze střední školy v Malešicích jako špička ledovce

Generace rodičů po 1989 by (vice než drive) chtěla pro své děti vše nejlepší pokud možno s minimem námahy. Manželské vztahy krachují a tento trend se bude prohlubovat. (viz můž článek „Tělo jako dar a příležitost nevnímá tolik určitá část mladých lidí“). Noví rodiče (jen část, ale přibývá jich) jsou poznamenáni těmito věcmi:

• „Já vím, že by mělo moje dítě dostat čtyřku, ale musím to pro něj udělat, jde o známku.“ Minulý týden jsem komisionálně zkoušela na jiné škole. Těchto zkoušek přibývá (tam, kde jsou silní ředitelé a nenechají se na rozdíl od slabých vydírat na známkách). Slabí ředitelé naopak dávají pokyn učitelům, aby  žákům změnili známky na lepší, což se rychle rozkřikne po škole a v obci.
• „Moje dítě by nikdy nelhalo“. Nevěřili byste, jak čím dál těžší je rodičům vysvětlit, že je normální, když dítě někdy morálně selže a jediné, co potřebuje, je podržet. Vážných debat, kdy rodič vidí chybu v učiteli, nevěří učiteli a ještě si jde stěžovat v situaci, kdy jeho dítě pochybylo, přibývá
• "Já vím nejlépe, co by se měly děti učit a pokud to nebude podle mě, považuji Vás za nekompetentní učitelku a budu Vás u dítěte podrážet“. Rodiče druhého stupně bohužel nemají možnost vzdělávat dítě doma a tak své osobní požadavky přenášejí na školu. Učitel nemůže vyhovět všem. Obsah učiva ve školách by měl procházet odbornou diskusí na ministerstvu (neboť potřeby doby se mění), popř. v Radě školy a i rodič může přijít s náměty a otázkami i za učitelem. Ale v současné době chodí rodiče již žádat i na odborné střední školy snížení osnov, protože to jejich děti nezvládají. Gymnázia jsou chápána jako doučování základní školy nebo pragmatická výuka počítačů a jazyka a nějaké intelektuální vzdělanostní přesahy mezi předměty jsou pro řadu rodičů a studentů z jiného vesmíru. Kdo jste nečetl, doporučuji knihu Liessmann: Teorie nevzdělanosti.
• Někteří rodiče nedodržují služební postup.
• Někteří rodiče dětí s disgrafií, dislexií atd.,vnímají označení svých dětí jako prostor k individuálnímu přístupu (a také speciálnímu tréningu), ale část rodičů  vnímá psychologické označení "dis" jako dobrou "nálepku na dítě"  pro lepší známku dítěte.
• Rodiče mají méně času (zejména matky samoživitelky) a energie se pečlivě starat o děti. Leckde jsou narušeny role (zejména kombinace matka samoživitelka – syn) nebo o vážných prohřešcích mluví rodiče s dětmi v humoru. 
• Některé školy (začalo to zejména na některých soukromých školách již po revoluci) nedodržují řád a chtějí mít děti za kamarády a tak přispívají ke kolapsu společnosti.
• Některá moderní pedagogika, která nereflektuje tyto těžké společenské problem, neumí vyhodnotit přirozenou potřebu puberťáků a adolescentů (zejména v moderní době) si více individualisticky určovat, co budou ve škole dělat a co ne. Panuje v tom zatím chaos a je to velké téma pro ministerstvo školství. Svoji roli mají také média a politici. 
• Z toho všeho vyplývá ne-výjimečná praxe toho, že učitel první rok prožívá očistec svezení  frustrace od žáků, někdy i kolegů a mazácké chování, zejména  deváťáků. Ředitelé z praxe vědí, že ve druhém roce se dobří učitelé uchytí. Méně schopní, nebo ti, kteří se hodí na jiný typ školy, si hledají místo jinde (někdy s problémy a někdy bez možností). Vedení škol má v této situaci těžší pozici, než dříve, neboť rodiče se mohou nechat zmanipulovat svými dětmi a vytvořit neuvěřitelně silné a nesmyslné mocenské skupiny, které poškodí nejen samotného učitele, ale i školu. Opět velký oříšek nejen pro ministerstvo, ale i pro celou společnost.Takto se totiž legalizuje nejen neslušné chování žáků a rodičů vůči učitelům, ale i vulgární jednání zacházející někdy i do šikany. A také manipulace a nátlaky ze strany dětí i rodičů.
• Internet a mobiln ítelefon umocňuje níže zmíněné fenomény: Dochází (nejen u dětí) k frustraci z vlastní závislosti, popř poškození mentálních návyků a jemnějších složek psychiky: Řada kluků se dívá na porno v takové míře, že ztrácí pojem o tom, co to je vztah.  Média ve svých zkreslených zprávách, klipech na politiky, extrémních záběrech (praktiky ISIS) atd. dávají obrovský prostor k devastaci dětské duše. Čím větší senzace, tím lépe. I ohledně Romů. Proto potom to, co jsme viděli v Malešické střední škole je to, jak to vypadá, když se potká tato generace s novou paní učitelkou staršího věku.

Problémy na sociálních úřadech

Kromě problémů ve školství, které jsem zmínila zde a jiné zase v září v článku, se to týká i úřadů: Pokud člověk OSVČ nebo pracující na minimální mzdě přijde o práci, za půl roku získá podporu cca 20 000Kč. Přičemž náklady na měsíční základní život (při spolubydlení) v Praze činí cca 13 000Kč. Nárok na příspěvek na bydlení a v nouzi nemá ten, kdo má žijící rodiče nebo bydlí se spolubydlícím. Při roční absenci práce se člověk dostane do dluhu  cca 150 000Kč. Pokud mu rodiče nebo kamarádi nepůjčí, situace je výrazně horší. Pokud ale na úřady přijde Rom a na jemné sociální pracovnici si určité dávky vydobude (případy jsou potvrzené) kromě toho, že jsoudávky nastavené na "vydělávání na porodnosti" ,vnímáme to jako nespravedlnost. Je to na hranici našeho chápání, přestože si dovedeme představit, jak drsní a vyhrožující Romové mohou být a policie je bezbranná. Pokud by ale měli být podporováni ekonomičtí migranti z Asie (neboť se nedá rozpoznat ekonomický a válečný běženec) anebo být dlouhodobě ve výhodě i válečný běženec, nastala by nerovnováha. Ministerstvo vnitra uvažuje o maximálně roční podpoře uprchlíků, ale pokud by se nepodařilo Araby zaměstnat, jejich snaze uživit se krádežemi bychom se jen těžko mohli divit.

Nejasné kompetence policie

V současné době je i pro policistu oříšek, kdy a jak má zasáhnout.Třeba v případě ujíždějícího feťáka, který ohrožoval velké množství aut na silnici, policista nechtěně zastřelil ženu, která ležela v autě, což nebylo vidět. Lidé si dovedou představit problémy, které by mohli nastat s uprchlíky při nejasných detailních pravomocích policistů. Je to opět téma pro náš stát a téma uprchlíků tento problém jen více otevírá.

Nemůžeme se spolehnout na OSPOD (sociální úřad), popř. policii

Zažila jsem během posledních tří let dvakrát situaci, kdy velmi problematické dítě z velmi problematické rodiny nebylo i přes opakovanou urgenci úřadůnebyly tyto přídady dětí řešeny: V jednom případě se jednalo o Roma a ve druhém případě muslima. U muslima to OSPOD nechtěl řešit vůbec. U Roma sociální pracovnice nezastihla rodiče doma a na opakovanou výzvu vedení školy nic zásadnějšího nepodnikala. Dovedeme si jako učitelé představit, jaké chytrisktiky by mohli užít Arabové v takto nefukčním systému. 

Problematická situace na trhu práce

Problematikou se zabývám více v dalších částech článku, zde jen vypíchnu jen hlavní body:

• Korporáty nabývají čím dál větší moc ve světě a určují cenu práce v jednotlivých státech.
• Češi si rozprodali a vytunelovali větší část republiky, a tím tíživěji to cítí v současné době.
• Technizace snižuje množství pracovních míst a žádá větší kvalifikaci i pro lidi s hraničním IQ. Potřeba jsou speciální technické, IT a bankovní obory.
• Stoupá šikana zaměstnanců od zaměstnavatelů.
• Míra nezaměstnanosti neroste, ale prodlužuje se doba nezaměstnanosti a to i ve státní sféře. Obyvatelé určitých regionů v Čechách mají téměř nulovou šanci na zaměstnání.
• Zkušenosti s integrací přistěhovalců jsou lepší v menších obcích, ale hrozí tam v Čechách větší nezaměstnanost.
• Celková polarizace světa, kumulování moci a financí i v Čechách vytváří nedobré sociální pole.

Na hledání řešení imigrační krize lze nahlžet jako na příležitost k řešení výše uvedených problemů.

Nevím, jak se mezinárodní situace vyvine, ale pokud bychom v rámci celohybu společnosti měli v Čechách přijmout nějaké Araby nebo bychom chtěli nějakým uprchlíkům pomoci, musíme mít na paměti témata z článku která budou následovat. Budou se nás týkat I prostřednictvím jiných evropských států, jejichž situace nás dříve nebo později také v různých rovinách ovlivní.

Autorita uznávaná Araby

Autorita má v zásadě dvojí povahu: tyranos a aristos. Autorita typu tyranos je autorita silová, jakou znají alfa samci opic. Jde o to, kdo je silnější. Týká se spíše zvířecích záležitostí. V lidské podobě to může být kromě fyzické síly i silný hlas, výška, vojenská hodnost, schopnost druhému slovně ublížit. Pokud bychom to chtěli lokalizovat tělesně, tak operuje zejména se třemi spodními čakrami. Autorita typu aristos se naopak týká vyšších čaker a odvíjí se od osobnosti člověka (včetně umění dát metodické hranice a na nich i přes odpor trvat), velikostí jeho lásky, krásy jeho komunikace a schopnosti jeho myšlení, včetně míry vzdělání. Někdy i vnímání jeho duchovní roviny. Je opakovaně vyzkoušeno, že zejména někteří arabští muži uznávají pouze autoritu tyranos a už vůbec neuznávají ženy. Proto jsou do některých škol v Evropě přijímáni pouze muži za učitele. Je prý skutečněnaivní se domnívat, že při sebelepší integraci dojde u všech  uprchlíků ke změně generačních návyků.Připomíná to rčení „divocha z buše vyženeš, ale buš z divocha ne“. Věřím tomu, že u řady Arabů se integrace může povést, ale je mi také jasné, že toto procento integrovaných uprchlíků se dá těžko odhadnout a problémy s Araby nastanou. Nejvíce to pravděpodobně pocítí učitelé.Pokud se kdokoliv z pedagogické oblasti domnívá, že tomu tak nebude, lže nejen sobě do kapsy, ale také svým podřízeným, kolegům a žákům.

Do jisté míry je tato situace podobná situaci  s některými Romy, proto na ně naše měkké výchovné metody neplatí.

Míchání etnik nás může posílit v uzemnění a  v tvrdších reakcích, ve vnitřní síle bojovníka, který nemusí řvát nebo se prát. Přesto tyto kulturní rozdíly jsou tak velké, že bych na nějakou samovolnou transformaci při větším množství integrujících se Arabských uprchlíků v rámci společnosti nespoléhala.

Téma trestu

Ideální případ je, když vyspělé dítě narodí vyspělýmu rodiči a potká se s vyspělým učitelem. Tam i u zemitějších Arabů může dojít k harmonickému jednání, pokud má učitel plně rozvinuté všechny složky své osobnosti, včetně těch „zvířecích“ spodních čaker. Tyto ideální případy ale nenastávají vždy a tak je řešením:

• aby rodič, učitelé a všichni, kdo přijdou do styku s Romy, Araby posilovali umění z bojového centra hara (energetické centrum těla) vyslat srozumitelný signál (pohled, ostré slovo apod.) pro příslušníky těchto jiných kultur. Může nás to dobře vyrovnávat  v rámci celkového rozvoje naší osobnosti, který má zejména v současné době tentenci se koncentrovat zejména na mysl.
• abychom měli škálu trestů, která odpovídá té každé etnické mentalitě, protože není možné zaměňovat.

Trest se totiž užívá nejen pokud nestačí inspirace či domluva, osobnostní síla vychovatele, ale také v situaci, kdy jedinec potřebuje vyzkoušet hranu či provede něco špatného: kde je cílem, aby přes trest došel vlastní hlubší proměny. Trest je v ideálním případě dotknutím se důsledků svých činů a změna jednání (např. líné dítě nedostane najíst a z hladu pochopí, že i nádobí je třeba umýt, nakoupit se samo nedojde apod.). Někteří Arabové kromě smlouvání při obchodě mají ve svém folklóru překračovat hranice a zastavit se až při třetím zadržení v jednání. I s tím je třeba počítat.

V dalším případě může být trestautogenním tréninkem. Např. v průběhu náročné, ale jednoduché činnosti si člověk přehrává svoji chybu a uvědomuje si ji, vyvozuje z ní závěry do budoucna.

Výše uvedené varianty trestu předpokládají ale určitý stav vědomí. Pokud nemá člověk tento stav vědomí, je nutné použít nějakou ostřejší hranu: Dotyčný si musí dramatičtěji nárazit na důsledky své činnosti, nebo pokud to není možné,  lze  člověka vystavit fyzické hraně, která změní jeho vědomí: Dobře funguje hlad, chlad, tma apod. Někdy zafunguje i dílo osudu, že nějakou extrémní situaci nemusí vytvářet trestající, ale přichystá ji život sám (nehoda, nemoc apod.). 

Bití je až tou poslední a poněkud nebezpečnou variantou trestu. Jde o to, že zde člověk přímo interaguje s jiným člověkem v agresivním setkání. Pokud není použitý proutek nebo rákoska, ale ruka, může dojít k poškození vnímání lidství, zejména u dětí. Na někoho tyto tresty fungují a nelze udělit jiné, pro někoho mohou být nebezpečné. V některých situacích naopak neznamenají ani trest (šlehnutí přes ruce, nohy proutkem), ale jen impuls „tohle nedělej, ohrožuješ ostatní i sebe“, jak to znají právě vojenští učitelé při setkání s Araby.

Otázkou je, zda v pedagogice 21.století chceme na všechny používat stejné metody. Z mé zkušenosti jsou třeba jiné metody na gymnáziu a jiné u jednodušších puberťáků na základní škole. Romové jednají zase jinak a tělesné vědomí je pro ně citlivější, než mentální. V situaci, kdy  Evropa přijímá větší množství arabských uprchlíků, stává se i otázka trestů aktuální.

Různá státní zřízení, jejich výhody a nevýhody

Jednou z řeckých zásad je uměřenost. Znamená to balanci, žádný extrém. Pokud nechám svobodu každému zcela – vytvořím anarchii a rozklad. Pokud nechám velkou svobodu jedincům, jen s připomínkou „tvoje svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiného“, nastanou různé výklady této věty a dostáváme to, co známe jako liberální společnost – to, co žijeme. Směsici pohody a absurdních systémových (nejen právních) smyček, ve kterých se utopil Řím a ve kterých se začínáme topit my. Pokud svobodu podepřeme jakýmkoliv náboženstvím a řádem, dostáváme konzistentnější společnost (do jisté míry ještě zachované v části západní Evropy), ale při větší intenzitě může docházet k oplošťování hloubky řádu, nepochopení pro výjimky a tak k pocitu nesvobody. Pokud žijeme totalitu náboženskou nebo vládní, řád je tím zachován, ale určité kladné složky osobnosti se nemohou rozvíjet a jiné jsou ničeny, což vede k jiným negativním efektům. Samozřejmě, že v naší zkušenosti hodnotíme demokracii výše než diktaturu.

Přesto uvažuji nad tím, zda vůbec může existovat nějaký ideální statický systém, nebo zda vývoj člověka a společnosti spočívá právě mezi kmitáním v rámci těchto systémů. 

Islám a svoboda

Islám bere  člověku svobodu v některých oblastech do té míry, že se to podobá pobytu ve věznici. Proto člověk pod tlakem potom jedná pro nás nepochopitelně v situaci, kdy se okolní podmínky uvolní, tj. např. když  uprchlík vejde do Evropy. Když k tomu přidáme zvyk na autoritu tyranos a jiné zvyky, nelze se moc divit tomu, co probíhalo na Silvestra v některých evropských městech. Problematické věci se dějí v některých evropských městech, které přijali větší množství uprchlíků, již několik let.

Vnitřní Řád

Je jasné, že kdo má vesmírný Řád zvnitřněný ať už sekulárně jako svědomí anebo právě v napojení na duchovní roviny, tím více uniká této dynamice (nikdy ne zcela).

Proto právě podpora rituálů, pozitivních oslav - svátky, iniciací člověka, kdy překonává sám sebe, člověka mění a uchovává v tom nejlepším.

Nemálo muslimů začalo slavit Vánoce, protože je zažili jako lidsky krásný svátek. Vnímají jak je pobytí u slavnostní večeře, ozdobeného stromečku a vzájemné obdarovávání se krásné. Nespojují to s Ježíšem Kristem, ale svátek v jeho formálnější podobě přejali.

V tom jsem zásadně pro kolektivní slavení svátků – a v etnicky namíchaných třídách, obcích i ze všech kultur, neboť právě i to lidi hodně sbližuje a posouvá je to k lepšímu jednání. Čím hlubší propojení (tj. nejen formální nebo konzumní přijetí svátku) se povede, tím lépe.

Otevírá se téma, zda máme s každým náboženstvím jednat stejně

Křesťanství je ve své historii spojeno s násilnými křižáckými výpravami i s mocenskými. Nejedná se ale pouze o historii křesťansví, ale i o historii evropského člověka.

Arabové od 8.století kulturně i společensky spíše degenerují. Tento vývoj do budoucnosti jako svoji vizi popsal i prorok Mohamed v Koránu.  Podle integrovaných českých moudrých muslimů zůstvávají Arabové v dospělosti spíše dětmi. Demokracie a naše způsoby bytí jsou pro ně vzdálené.

Mohamed ve své době měnil politiku podle reálného stavu obyvatelstva.Ale z českého překladu se to nedozvíme. Tam najdeme jenom paskvil skutečných slov Mohameda a vede to k nesmyslné nenávisti mezi muslimy a Evropany. Tato neznalost Koránu se projevuje bohužel nejen u Evropanů, ale také u méně vzdělaných muslimů ze Saudské Arábie, kteří financují islám v řadě zemí. Většina muslimů v Asii, Africe i v Evropě „v pohodě“, ale celkově jsou hodně impulsivní a zároveň ovladatelní Imámy. (Liší se od sebe i jednotlivé oblasti). Proto nelze v současné době čekat podobné procesy, jako v současné době u  křesťanství a je třeba to ve státech Evropy opečovat. V arabských zemích žije řada vzdělaných a kultivovaných muslimů a není možné vůbec i běžné muslimy házet do jednoho pytle. Islám např. Libanonu je také dost jiný od islámu Saudské Arábie. Korán sám o sobě je nádherný hluboký text, kterému podobně jako staré hebrejštině máme možnost rozumět díky vzdělancům, kteří hlubokou kulturu udržují. Takoví vzdělanci jak v muslimské, tak židovské oblasti existují i v Čechách a někteří jsou dokonce narozeni v původní krajině. Je třeba s masami Arabů, zejména muslimů, zacházet speciálně a integrovat je pomocí vzdělaných evropských imámů, kteří se narodili pokud možno v Evropě (anebo zde dlouho bydlí), aby mohlo dojít ke skutečnému pochopení kultur.  Občané jednotlivých států Evropy diví, co se s nimi nejen po masáži Saudů, ale i ve zmatku naší kultury v evropských zemích děje a to zejména u druhé a třetí generace Arabů.

Každý rod, země, ale i Evropa jako celek má svůj Příběh, který ovlivňuje na jemné, ale hluboké rovině další generace. Vědí to všechny kultury a pracuje s tím i systematika. Nejsilněji působí posledních 7-9 generací zpět. Proto Arabové, kteří přicházejí do Evropy a mají zde další děti, přinášejí s sebou i značnou část své rodové i kulturní historie a s tím je při integraci třeba počítat: Nejde s tím až tak moc dělat, ale přece jen to v těch nejbolavějších hranách (aby se nevytvářeli teroristi) nejen ve školách opečovat. Ale to je hodně práce něco takového připravit. Je to jiné, než když se k nám stěhují Vietnamci. Je také jasné, že pro živelnější etnikum se spoustou stínů je frustrace z případné nezaměstnanosti mnohem větší a vede k větším problémům ve společnosti. Mšmt a mkčr opakovaně mlčí a neodpovídá anebo zahraje odpověď do autu. Žádná prezentace konkrétní práce. Nevím, proč tomu tak je, mohu se jen domnívat, zda jsou

a) zahlceni jinou prací,

b) pracují, ale nechtějí jakkoliv komunikovat navenek, aby se u občanů, kteří mají obavy z mezinárodního vývoje situace, nepodporoval strach z problematické integrace muslimů,

c) mají pocit, že na integraci i malého počtu muslimů máme dost času (a pak to v praxi vypadá tak, že ředitelé škol dostali od mšmt nepřipravenou inkluzi),

d) nechtějí se problémem vůbec zabývat a doufají, že svoje volební období projdou bez nutnosti se do čehokoliv z této oblasti pustit,

Někteří lidé vidí paralelu křesťanství a islámu – vidí problematiku abrahámovských náboženství knihy, její desinterpretace. Dezinterpretace i toho, co řekl svatý daného náboženství (Ježíš, Mohamed) a tak zastávají názor, že by ani jedno z těchto náboženství nemělo být přímo (ne finančně) státem podporováno. Považovala bych to za velmi smutný krok zpátky, kdybychom jako občané (potažmo státní organy) lidsky nepodporovali naše křesťanské církve. V Čechách  nemůžeme v dané situaci finančně podporovat muslimy.  Ale můžeme je, pokud nebudou konat proti naším zákonům, tolerovat a pomáhat spolurozvíjet k hlubokému integrovanému islámu.

Můžeme také  vnímat, kolik dobrého toho dělají křesťanské církve. Běžníkněží dostávají minimální odměnu za svou společensky důležitou činnost a jejich život jsou mše, osobní konzultace, vzdělávací programy, tábory pro děti, charita, osobní pomoc apod. Čas starat se o nějaké majetky  církve či své vlastní nemají.Oddoby Jana Pavla II. dochází k postupnému očišťování komplikovaných provázaností v rámci církve. Reformovat se musí i církev u nás a to v různých oblastech. V současné době se otevírá např. i téma nepovinného celibátu, řada kněžích je autentičtějších (ale zdaleka ne všichni).  atd.

 Rody nejen v Čechách v sobě nesou bolest z problematických aktivit církve a někdy i velmi bolavé osobní zkušenosti.. I to je téma pro budoucí generace – toto vyléčit. To se ale nemůže podařit přes nenávist, ale přes odpuštění a podporu toho dobrého, co v církvi je. Prosbu za odpuštění mohou žádat všichni – jak uvnitř církve, tak vně církve, neboť v našich rodech se proplétají viníci a oběti tak barevně.

  Zároveň v Čechách existuje řada lidí, kteří současně kombinují několik duchovních směrů zároveň a praktikují z nich to pro sebe nejlepší. Někdy rádi zajdou do kostela na mši, stejně jako na hodinu jógy či oslavu Matky Země. Náboženství (zatím kromě islámu) umí hledat cesty k sobě a postupně vnímat sebe navzájem jako různé cesty růstu člověka, které mají to nejhlubší společné. A to společné se posiluje a tím se oslabují i mocenské možnosti jakékoliv církve a náboženství. 

Narovnání obchodních vztahů ve světě: pohádka nebo nutnost

Přestože není smysluplné mít pocit viny za kolonizace i obchodního využívání jihu a východu, je možné, že část "karmy" na nás dopadne. Není to totiž jen otázka kolonizace, ale i obchodu s ropou, levnou pracovní silou atd. Je možné, že to Angela Merkelová cítí tak silně, že se tomu sice dle mého soudu až moc poddává (a klademe si otázku, jakou roli tam hraje tlak Ameriky), ale nějakým problémům se nevyhneme. Opět pokud to vezmeme konstruktivně a narovnáme obchodní vztahy mezi světadíly a vůbec začneme vnímat pojem lidství v širším měřítku, témata korporátů a globalizace, téma glokalizace apod., máme šanci to jako civilizace zvládnout. Mám pocit, že pokud tuto rovinu necháme zcela bez povšimnutí a budeme hledat jen instrumentální řešení migrační krize, dříve nebo později se tento hluboký problém stejně někde provalí k nutnému řešení.

Právo Šarija - 2. stupeň džihádu a zvyky v Čechách

Druhý stupeň džihádu v praxi znamená potlačit kulturu dané země zákonnými prostředky: Využít tendence multikulturní společnosti ke zrušení zvyků dané evropské země ve veřejném prostoru. Tento proces je známý z řady evropských zemí a já věřím, že se u nás nebude uplatňovat.

O nějakých výjimkách z našeho systému se neuvažuje.

Pokračujeme přirozeně ve slavení svých svátků i na ulici a ve školách.

Přesto nezanedbatelné množství učitelů obdrželo od svých kolegů ze zahraničí nebo příbuzných (či známých dětí) apod. o Vánocích smutné zprávy o tom, že v jejich místě (lokalitě, neplatí pro celé státy) nesmí slavit Vánoce ve škole a na ulici. Naše tradiční svátky byly u nich vykázány do soukromí.

Muslimové jednají tak, že druhého zkouší, co mu dovolí. Musí se zastavit u třetí hrany a potom teprve začínají druhého respektovat. Je to něco podobného jako jejich systém smlouvání. V některých případech dokonce mírného slušného člověka považují za slabého, byť k tomu není důvod.  Pokud tomu neporozumíme a budeme se rozčilovat nad tím, že mohou nad něčím jako ohrnout nos (křesťanští Iráčani) nebo přijmeme jejich požadavky, je to náš konec a ani jim nepomůžeme. Naopak pokud jim porozumíme, nebudeme emocionálně reagovat na jejich jinakost, ale budeme jasně držet naše hranice, jedině tak máme šanci se alespoň nějak domluvit.

Vláda můj dotaz, zda může někde prezentovat své rozhodnutí o samozřejmosti slavení Vánoc, Velikonoc a dalších svátků ve školách a na ulicích nejméně do roku 2100, neodpověděla. Doufám, že z pouhé vlastní lenosti nebo samozřejmosti, že právo slavit naše svátky i ve veřejném prostoru zůstane zachované nejméně do roku 2100. 

Muslimská obec ČR

Situace je stále stejná. Nezhoršila se ani nezlepšila, jen vedoucí Muslimských obcí obhlížejí situaci a připravují se na další časy. Ze svých pozic nechtějí ustoupit, neboť přestože jsou si vědomi své nepříliš velké inspirace, do klauzulí svých organizací si mimo jiné zadali i neodvolatelnost z vedoucího postu. 

Konkrétní kroky ministerstva kultury na zlepšení situace v Muslimských obcích mi nejsou známy a na můj návrh přizvat vzdělané integrované evropské imámy neodpovědělo ani mkčr ani university – katedry arabistiky. Svoji aktivitu v této oblasti zahajuje ministerstvo obrany,ale to bylo již tolikrát nevyslyšeno s konkrétními návrhy opatření, že je třeba, aby ministerstvo kultury, ministerstvo školství a katedry arabistiky dostali jasnou zprávu od občanů, že je třeba v této věci konat. 

Proč se zatím nic neděje? Mohu se jen domnívat, zda

• To nepovažují za důležité (nebo za dobrý nápad)
• Nepřijde jim to aktuální
• Doufají, že to nebudou muset nikdy řešit

Určité integrační procesy porozumění mezi křesťany a muslimy probíhají v Brně díky jednomu páterovi.

Velmi vzdělaný muslim, se kterým jsem mohla začít dělat něco podobného v Praze, je kvůli svému  přísnému pohledu na nešvary muslimských obcí jako nepohodlný , takže tato cesta se minimálně na nějaký čas uzavřela.

Role médií

Média se od určité doby snaží zveřejňovat i politická jednání v rámci migrační krize. Pravděpodobně nejen já jsem k tomu vedení různých médií vyzvala. Přesto ale převládají senzace, které budou lidé středního a nižšího proudu více číst. Zahráváme si tak zásadním způsobem s naší psychikou, protože míra negativních informací, které se v médiích objevují, ovlivňuje i naše celkové vnímání světa a vztahy mezi námi. Co nezničí uprchlíci, když je tady nemáme, to si zvládneme ve svých emocích sami v soužití v Čechách zničit.  Vadí mi, že je to podporováno i vládními představiteli (nejméně jedním). Člověk, když si chce přečíst email na seznamu, je zrakově kontaktován už jen s expresivními nadpisy článků novinek. Nejde o to zamlčovat informace či dívat se na věci přes růžové brýle. Jde o to sdělovat účelné informace a hlavně stav řešení a pozitivní výhledy, které je možné podporovat v rámci společenského i osobního života. Jde o to, aby média sloužila dobrému vývoji věcí (nejen v této oblasti) a né vlastní moci a peněžence. Strach oslabuje a navíc vytváří z lidí tupé stádo ovcí.  Negativní nastavení take znemožňuje  aktivně něco ve společnosti vytvářet a dobře vychovávat děti. Zaslala jsem připomínku vládě, včetně vlastníka mafry, připomínky téhož druhu zaslalo ministerstvo obrany, ale je na vůli provozovatelů médií, zda budou chtít podporovat řešení problémů nebo hrát vlastní mocenskou hru politickou či ziskuchtivou. 

Moje návrhy zákonů, opatření a problémů k diskusi, které jsem zaslala  i vládě ČR

Pokud budeme uvažovat, že do ČR nevkročí jediný uprchlík nebo jich bude jako počet prstů jedné ruky, můžeme následující návrhy opatření abstrahovat a číst až další část studie. V opačném případě mohou být tyto mé aktuální laické návrhy dobré k vašemu přemýšlení a případně i k tvorbě vlastních návrhů.

Uvádím jen ty návrhy, které je třeba dnes více diskutovat. Ty diskutované nepíši.

Školství mšmt, mk 

1. pokud muslim (případně i Rom -s  tím máme také zkušenosti) nechce chodit do školy, k učitelům se podle toho chová (popř. i fetuje), je nahlášen na OSPOD a sociální pracovnice se tam bojí chodit a tak říká, že "nikoho nezastihla doma" a tím je celá věc u ledu. Nic se neděje, i když škola opakovaně na úřadech řešení vyžaduje. Je třeba ověřit jasnou metodickou cestu a tu i na úřadech a v bezpečnosti dodržovat. Toto je třeba změnit.
2. Dříve platil zákon, že učitel při podezření na intoxikaci studenta (žáka) drogami, ho směl odvést ke kontrole do zdravotního zařízení. Dělal to v praxi jen při opakované silné jasné intoxikaci, kdy to vnímali i všichni žáci. V poslední době tuto možnost učitel nemá, musí mít souhlas rodičů. U neodpovědných (nejen Rómských) rodičů je to ale neprůchozí. Učitel potom musí zvládat ve třídě zfetovaného žáka, který je zdravotně i sociálně nebezpečný. Navrhuji zákon změnit zpět, protože pokud rodiče chtějí přikrýt fetování dítěte (popř. jsou sami dealery drog), škola s tím nemůže nic udělat.

3 ) Matka muslima nechce, aby dítě chodilo do školy. Ani sám potomek nechce, m.j. závislý na počítači a mobilu. Matka zastává postoj, že na jeho syna budou později v životě  pracovat ženy. Podle zákona do školy chodit musí, tak ji bojkotuje a narušuje práci celé školy. Má trojku z chování, jde posléze na jinou školu (aby se trpělivost učitelů nesnížila k zavolání na OSPOD). Pokud přijde takto v osmé třídě na novou školu, je jen malá šance ho změnit. OSPOD se pochopitelně bojí dítě odebrat. Co s tím má a může škola dělat? Jaké jsou další možnosti?

3)    Muslimové kluci (a jejich rodiče) nerespektující ženy učitelky a dávající jim to velmi najevo. Kulturní bariéra. Je třeba s tím počítat a vytvořit speciální třídy s mužským učitelem.

Učitel – muž je určitým řešením, ale je to počátek ústupků muslimské komunitě.

4) Při integraci mají žáci zájem se naučit jazyk (alespoň trochu, i když u řady je to také náročné jim to vysvětlit),  ale v muslimské komunitě to je jinak. Na toto jsem naštěstí nenarazila, ale ráda bych to preventovala. Co by s tím měl stát a škola dělat? 

?5) Jaké integrační programy speciálně pro Araby (kromě těch, co nám platí obecně) mšmt připravuje, kromě těch, které jsou platné pro všechny kultury?

6) Jaké řešení v našem školství navrhujete, abychom preventovali problémy týkající se nejen zemřelé učitelky z Malešic?

Příjem uprchlíků mvčr, mšmt, mk

- PRO ŽIVOT V ZEMI, KAM SE uprchlíci DOSTANOU, PLATÍ JASNÁ PRAVIDLA. PŘI PORUŠENÍ JSOU UPRCHLÍCI VRÁCENI ZPĚT DO SVÉ ZEMĚ:

- při větším přestupku anebo i menším trestním činu je uprchlík vrácen do své země. Tím je i preventován řád a výchova dětí. Konkrétní vracení není lehké prakticky dořešit, viz výše, ale nějaké náznaky řešení se objevují. V cestě stojí i Ženevské konvence, které znemožňují válečného běžence, ať by páchal jakoukoliv? Trestnou činnost, ze země vyhostit. Pokud by se jednalo o pár uprchlíků, lze to řešit věznicemi. Pokud by se jednalo o masovější záležitosti, zejména Německo může mít problém.

 -  Neexistuje, aby se uprchlíci potulovali volně krajinou. V detenčním táboře uprchlíkům rozdat přijímací listinu v jejich jazyce. Je třeba k tomu rychle zorganizovat tlumočníky a případně pozvat z Arabských zemí tlumočníky do angličtiny apod. Uprchlíci si listinu přečtou a potom v detenčním táboře nejen podepíší, ale stvrdí i otiskem prstů (scanem oka) + je v táboře napřed na papír k podpisu vytisknuta fotografie. Tato listina mohla být již dávno vypracovaná a pouze ji doplňovat. Na této listině by měli během měsíce-půl roku zapracovat odborníci ze sociologie a hlavně znalci arabských kultur: Vypíchnout ty zásadní rozdíly práva a zvyklostí, které by mohli dělat problém. V listině by rovněž stály tresty (nejčastěji okamžité vyhoštění) při porušení nějakého pravidla. Druhou variantou je nechat tato pravidla k prezentaci imámy z evropských zemí v pozitivním duchu vytvořené komunity, které by se uprchlíci stali součástí. 

Jako laik jen navrhuji některé tematické okruhy listiny:

- chování k ženám

- vysvětlení, že u nás se při nabídce nesmlouvá. Pokud budou smlouvat zejména u zapůjčených věcí, na které si nevydělali, sklidí zlobu od lidí a bude to mít vliv i na nepřijetí žádného dalšího uprchlíka a pro ně samotné to je první signál (ne důvod) k vyhoštění

- svoboda jednání dospělých dětí

- přednost našeho sekulárního práva nad šarijou

- přednost naší křesťanské kultury nad islámem (resp. respekt obojího v rámci práva, slavení svátků se bude postupně obohacovat i o muslimské svátky podle aktuální potřeby. Svátky naše se ale nebudou ani ve školách, ale na ulicích rušit)

- sociální dávky jen po krátkou dobu a i v rámci nich veřejně prospěšné práce

- nutnost učit se jazyk

- popis situace našich nezaměstnaných ke srovnání toho, co by je čekalo, pokud si do půl roku nenajdou práci. 

Uprchlík musí znát pár základních slov a vět země, kde se bude volně pohybovat. Tak, aby byl bezpečný a užitečný sobě a zároveň aby ho mohla kontaktovat případně i policie a on v základu rozuměl tomu, co po něm policie chce. Musí umět i policistu poznat a umět mu odpovědět. Dokud neprokáže znalosti jazykové a kulturní, nemůže opustit tábor, neboť z tak jiné kultury ve větším množství by zdivočele pobíhající lidí, představovali naprosto zbytečně ohrožující skupinu obyvatel evropských zemí, tedy i Čech. Problémy jsou známé z Německa i ze Švédska. Pokud by se v průběhu času z evropských zemí ukázalo, že muslimští uprchlíci představují vzhledem k naprosto nekompatibilním představám o životě a zažitým způsobům života příliš velké nebezpečí, museli by do doby, než se vrátí do své země setrvat v uprchlickém táboře.

Statut dlouhodobého uprchlíka nebo žadatele o trvalý pobyt? mšmt, mkčr, mv, mpsv

- Uprchlík se naučí jazyk a základní povědomí o státě, kde žije: Za půl roku skládá první zkoušku jazykovou a za rok i vědomostní. Pokud neprojde, je vrácen do země původu nebo zůstává v uprchlickém táboře tak, aby jako o válečného uprchlíka bylo o něj v nejzákladnějším postaráno, ale nepředstavoval ohrožení pro sebe i okolí nejen ve městech. V jeho zájmu je učit se a rozumět. Pro pomoc EU vyčlení peníze na učitele a lze použít na doplnění i laiky (jako dobrovolníky, stejně jako je tomu u Romů apod.) Do Ameriky by člověk nedostal vízum kromě turistického, pokud by neuměl jazyk. A dlouhodobý pobyt už vůbec ne.

Uprchlík se učí jazyk nejen klasickým způsobem s kvalifikovaným učitelem, ale také pomocí integrační výuky, jelikož učitelů ovládajících jazyky Středního východu nebude dost. Samozřejmě nás napadne otázka dis a mentálně postižených, ale pokud to není silné nebo jasně viditelné poškození, měli by uprchlíci alespoň základy jazyka zvládnout, protože tu prostě chtějí žít a mateřský jazyk se také naučili. Nejde to učit se jen z učebnice, jde o to, aby rodiče měli zájem sebe a své děti integrovat. Také jsem odjížděla do Německa s téměř nulovou znalostí němčiny a vrátila se po dvou měsících rozmluvená.

?Po prvním půlroce je zkouška mírná - odpovídá tomu, jak se musí člověk orientovat při denních činnostech. ?O gramatiku ani přesnost vyjadřování by vůbec nešlo, spíše o základní slovní zásobu, kterou se může naučit při dobré vůli i dítě s nízkým IQ. 

- Zákon, který by stanovoval, že pokud uprchlík povine v ČR dítě (a to se může stát občanem ČR), je jeho povinností s celou rodinou (později i samotné dítě) navštěvovat roční intenzivní kurs jazyka. Je to hlubší sáhnutí do mezinárodního práva, ale podle mého nutné. Nemučí uprchlíky a neuvádí je do nedůstojné situace - naopak jim pomáhá v integraci a zároveň chrání stát před tím, aby v ČR a i v Evropě obecně vznikala gheta Arabů, kteří neumí ani náš jazyk. Podle možností si budou Arabové výuku platit určitým stanoveným příspěvkem.

- Při dlouhodobém pobytu nebo občanství vést metodicky promyšlené řízení: Dobrá informovanost o dalších věcech - jak to u nás chodí, s jakým vzděláním může člověk zastávat to a to místo. Prostě dlouhodobé vyhlídky s tím, že se Arabové od té chvíle zařazují mezi normální občany bez větší podpory v některých oblastech. Dělají to školy v Rakousku atd. Mluvila jsem s tamějšími učiteli, ale vnímám důležitost promyšlené ucelené koncepce z moci státu a nejlépe celé Evropy.

 Je třeba budovat zapojení se do života hned, jak to jde, neboť čím delší čas uprchlík žije neintegrovaně nebo pasivně v dané zemi, tím je šance na organický život v nové zemi menší. Opět zde kromě dobře vybraného místa (a možnosti práce) hrají roli kvalitní evropští imámové, kteří v ČR zcela chybí. 

- Práva žen budou stejná jako u mužů: V případě nedodržování trestat (nebo vyhostit) bez ohledu na Korán. Apelovat na naše zákony nikoliv nadřazenost náboženství. Nepitvat nějaké speciální zvyky, ale v rámci občanského života dodržovat naše zákony.

- Dítě může být vychováváno v rámci nějakého náboženství, ale v našem právu. V 18 letech se ale stává dospělým s plnými právy, i si vybrat náboženský či sekulární způsob života. Při nedodržování trestat či vyhostit rodiče. 

- V každém případě je třeba v rámci vysokých škol a případně dalších úřadů vyzkoumat, kolik uprchlíků můžeme přijmout tak, abychom je integrovali do země bezpečně, i s ohledem na dlouhodobý výhled natality majority v ČR

Podpora uprchlíka? mpsv, mšmt, mkčr

- ?PRO PŘEŽITÍ DOSTÁVÁ UPRCHLÍK MINIMÁLNÍ PODPORU anebo jídlo a spaní v teple bez podpory A TO DÉLE NEŽ ZAMĚSTNANÝ, MAX. VŠAK 1 ROK, protože má pro zaměstnání horší podmínky: neumí ještě jazyk, není integrovaný. Po roce se na něj už lepší podmínky nevztahují. Celkově zlepšit zaměstnanost by bylo samozřejmě nejlepší i pro Čechy. Je to samozřejmě i více závislé na Evropě. Hodně fabrik jsme prodali a i technický pokrok bere práci. Zda by nějaké částečně dotované veřejné práce byly řešením, nevím. 

- Změnit zákon o zaměstnání uprchlíků: Možnost pracovat hned, ale být registrovaný na úřadě

- Povinnost pracovat na veřejně prospěšných pracích (a tím respektovat koloběh peněz) i v rámci krátkodobého pobytu (úklid ulic apod.). Při prvním pokusu o útěk ihned vrácení do země původu. 

To není nic nehumánního. Pokud bych byla válečný běženec, byla bych za to vděčna. Neměla bych i špatný pocit, že někoho zneužívám.

Velké procento Čechů nechce přispět na pomoc uprchlíků v Čechách

- Jedna věc je občasná lakomost vůči jiným národům. Češi tím trpí - na rozdíl např. od Němců. Ale při jakýchkoliv katastrofách jsou lidé ochotně pomáhat finančně i lidsky.

- Druhá věc je nereálná potřeba dát napřed milióny na záchranu jednoho nemocného v Čechách. Zdravotní technika to umožňuje, ale nůžky mezi možnostmi techniky a reálnou možností pacienta absolvovat léčení v rámci  odvádění zdravotního pojištění, se rozevírají.

- Třetí věcí jsou rozevírající se nůžky rozpětí platů občanů ČR:

Zůstat v sobě: praxe na základní škole

Při všech těžkých situacích a problematických tendencích je třeba nezapomenout na jednu důležitou věc: Lze formulovat problémy, lze vnímat těžkosti, je nutné stavět hranice, ale také je důležité zůstat nad věcí a nepropadat nenávisti nebo nevoli vůči jiným lidem. Ať už jsou to naši spoluobčané, kteří mají jiný názor anebo uprchlíci, kteří jsou masírování islámskou a další propagandou, aby si šli pro pohodlný život do Evropy, popř. aby  šli rozšířit islám do zemí bezvěrců. Tito lidé nejsou většinou primárně zlí, a kdo někdy učil na základní škole, dá mi jistě za pravdu.Tak jako děti se v něčem chovají nelogicky, stejné je to s putujícími z Asie. Některé podobné rysy bychom našli i u některých našich dospělých, jenom jsou přikryté společenskými strukturami.

Pokusy s krysami, člověk roste na omezení

Opakované pokusy s krysami ukázaly, že ve chvíli, kdy měly krysy všeho dostatek a nemusely se o nic starat, začaly se u nich objevovat psychické poruchy. Neměly co řešit a tak se začaly vzájemné napadat a chovaly se ne-šťastně a destruktivně. Tyto procesy jsou známé i u lidí a zažíváme je v dnešní společnosti.

Již staří Řekové věděli, že člověk většinou roste na výzvě, nějakém omezení zvenčí a ne na nepřeberných možnostech, jak si myslí některé proudy moderní pedagogiky. Pokusy se zvířaty i zkušenosti v rámci historie to opakovaně dokazují. Nechtěla bych ničit bohatost možností a kulturní poklady naší civilizace, jen mám pocit, že v rámci zachování duševního zdraví si svět dříve či později nějakou tu výzvu v rámci „chléb a her“ najde. Jaká to bude pro nás, nikdo neví. Zda to budou muslimové, ekologie, válečné konflikty nebo hrana závislosti na počítačích a mobilech a tím problémy ve společnosti, či něco úplně jiného, se ukáže. Přeji nám, abychom se vyvíjeli tak, aby ta hrana nemusela být moc ostrá.

Maslowova  pyramida, internet a svržení Boha

V historii se ve spirále opakují období, kdy je nutné řešit nejzákladnější podmínky života; bydlení, bezpečí, jídlo apod. Potom přichází na řádu vztahy, teprve když je základnífungování společnosti zajištěno, zabýváme se výzkumy starých fresek, letem na Měsíc a Superstar v televizi. Nic z toho není lepší nebo horší, jen to ukládá jiný typ práce a to pro různé složky společnosti. V některých obdobích a oblastech světa se složky pyramidy určitým způsobem cyklicky střídaly (např. Egypt, jižní Amerika). Možná, že v rámci vývoje člověka (jako druhu anebo z duchovního hlediska i jako vývoj každého z nás v průběhu životů) je tento cyklus nutný. V Evropě se dnes řada lidí pohybuje v Maslowově pyramidě hodně vysoko. Dnešní doba skýtá řadu možností studia, rozvoje, potřeb a zábavy, jemnějších, ale přesto intenzivních duševních výzev; základní obživa je zajištěna. Lidé mohou čistit ve své duši své minulé chyby, chodit na různé kursy, zabývat se různými typy umění, cestovat po celém světě a sbírat zajímavé zkušenosti. Přes internet můžeme sledovat dění v celém světě a děti mohou hrát poměrně sofistikované hry a účastnit se zajímavých projektů. Do problému se ale dostává další rozměr (kromě toho pokusu s krysami a zkušeností Řeků, viz výše), který platí pro větší část společnosti (jak jsem psala v září a v těchto měsících také formulovali jiní ve sdělovacích prostředcích):

Z piedestalu jsme svrhli Boha (naše vyšší Já, touhu vnitřně růst) a zůstalo tam jen bohatství: pohodlí, peníze a zábava. Do našich životů dále vstoupil počítač a internet, které není vůbec jednoduché zvládnout mentální kázní, a navíc přinášejí kromě možností také řadu problémů.

Děti nevědí, zda si přát k Vánocím nike nebo adidas boty, zeleného nebo červeného gormita, aby uspěly před spolužáky. Tématem diskusí jsou nové modely iphonů a verzí minecraft a ne, co kdo dokázal. Děti ve škole vyžadují zábavu, něco se dozvědět a naučit prakticky je až na třetím místě. 60% dětí je závislých na mobilech a počítačích, což není jen chyba rodičů, ale i tlak celé společnosti. Děti i dospělí vplouvají čím dál více do virtuální reality, kde mají obrovskou moc média. Prožívají pseudorealitu režisérů, tvůrců her, novinářů a čím dál méně prožívají realitu a živé vztahy. Nežijí do určité míry v těle, ale pouze v hlavě (viz můj článek „Tělo jako příležitost a dar nevnímá určitá část mladých lidí“), což s sebou nese různé důsledky.Sama na sobě cítím větší námahu se na něco soustředit, prožívat to plně tělesně, protože těch mentálních podnětů tříštících pozornost je více a více. Pokud se člověk zaměřoval na konkrétní jednotlivé životní činnosti, k těmto efektům tolik nedocházelo. Je možné, že se nebudeme vracet zpět, ale řešíme v rámci cyklu novou úroveň daného problému. V současné době je to ale tak, že třináctiletí hoši se nejsou schopni ani v základním o sebe postarat a stejné problémy má policie a armáda nejen v Čechách. Tábory se z dobrodružných nadšených pobytů dětí částečně změnily ve výchovné tábory mamánků, kde je třeba používat i drsnější tresty na to, aby dítě laskavě zvedlo svůj zadek z postele nebo si ustlalo či udělalo jakoukoliv činnost. Inspirace a zapojení v rámci her klesla. Klesla i fyzická kondice a tak možnost zařadit dramatičtější aktivity. Řada dětí je schopna si zlomit nohu i na cestě. Již v září jsem se v článku zamýšlela nad těmito otázkami a teď se tématu dotýkám jen z jiné strany. 

Jak drsný bude náraz na temnější a živočišnější kulturu Arabů v jednotlivých státech Evropy a co to udělá s vývojem lidí v daných evropských zemích?

S touto otázkou končím svůj druhý článek k tomuto tématu.

Alena Kulhavá