Když jsem začala po letech učit na základní škole, zjistila jsem, že situace se výrazně zhoršila. Kolegové to jen potvrzují. Měla jsem pocit, že moje práce je zbytečné vyhazování energie.
Přesto dnes mám pocit jiný. Ano, žáci jsou méně ukáznění, méně vnímají osobní i společenské hranice, jsou línější a nesoustředění, mnohdy mamánci nebo jako by ve světě nežili. Často zkažení ne-výchovou přepracované matky samoživitelky. První rok jsem měla totální pocit skepse. Množství energie a výsledku bylo nesouměrné. I dneska musíme s kolegy konstatovat, že na čtvrtinový výsledek (sociální i mentální dovednosti a vědomosti) se musíme dvakrát tolik nadřít, ale na rozdíl od prvního roku mám pocit, že to má smysl. Ano, ani při naší maximální snaze nebudou žáci tak chytří, jako byli v osmdesátých a devadesátých letech 20.stolet, ale přesto má smysl jim pomáhat se posouvat všude tam, kde to jen jde. A mnohdy je výsledek za tři roky jak na naší, tak na jejich straně hodně znát. Pomáhají i mimoškolní aktivity nahrazující absence rodinného života.
Podobně se to má s politiky a globálními problémy: Mohou mít pravdu sociologové, etnologové a politologové, kteří vidí neodvratnost migračních vln, neodvratnost klesání evropské populace a nárust asijské a především africké. Mohou nás čekat silné mezikulturní problémy. Ale pokud si pasivně řekneme, že tedy nemá smysl nic dělat a budeme jen sledovat náš kulturní i státní rozklad, dočkáme se svědectví rozkladu....
...osobního.
A o to jde. Ve škole už asi v následujících deseti let nemám šance se ani dotknout vzdělanosti dřívějších generací, ale přesto má smysl usilovat o jednotlivé osudy - pomáhat konkrétním lidem s konkrétním osudem v jejich co nejlepším růstu ke vzdělání, kompetencím i lásce. Rostou tím oni a rostu tím i já. Stejně tak je to u politiků. Pokud by rezignovali na řešení a čestné vymezování hranic každý den za každé situace, prohráli by sami sebe a prohráli by i nás.
Je také známé, že pokud dochází ke stěhování národů (populační otázka, otázka nežitelných nebo prostě špatných podmínek někde na světě), je nebezpečné, pokud se tak děje rychle a živelně: ani jedna ze skupin s tím nemá čas pracovat. Proto je třeba proces co nejvíce pozdržet a zpomalit a metodicky přichystat.(Něco jiného je pomoc v postižených zemích nebo krátkodová přesně vymezená pomoc v Evropě lidem, kteří by ani v polních lazaretech po bombardování blízké Sýrie nepřežili). Tam, kde lidé dochází čistě kvůli iluzím z ideálního západu (otázka propagandy gangů a i holywoodských filmů, popř. sledování záběrů z obchodních domů nikoliv práce na nich potřebné), je nutné migraci zastavit a i prozřivší dávkové či naivní nepracovní ekonomické migranty pokud možno všechny vrátit zpět. Do Evropy samozřejmě nepouštět džihádisty, kontrola na hranicích musí být velmi pečlivá.
Můžeme se zeptat, proč i ve střední Evropě (kde je práce na rozdíl od jihu vzhledem k nutnosti zabezpečit se na zimu zvykem) dochází k degeneraci myšlenkových procesů: Kromě počítače docházím k velmi bolavému zjištění: Tam, kde není nutnost nebo nějaký jasně stanovený cíl (duchovní cíl, cíl dohnat Evropu, vybudovat po válce, v samostatnosti zemi apod.) se tak snadno ztrácí motivace k činnosti a vlastnímu růstu. Je to až děsivé, jak se nám to za dvacet let rychle stalo. Zda mladá generace dojde v dospělosti obratu nebo bude pokračovat ve svém nedospělém trendu, uvidíme až za deset let.
My všichni, kteří si jasně uvědomujeme tíži toho, co nám příroda jako úkol dala - totiž popasovat se se svobodou rozhodování, myšlením a snahou po pohodlí - se v rámci kořenů a dřívějšího žití ve starší době můžeme o nějaké zkušenosti a zralost v sobě opřít. Přeji nám, abychom se nejen o Adventu právě o zkušenosti a i hluboké duchovní kořeny v sobě opírali a vnímali omezenost a vrtkavost lidského ega.
Ježíš Kristus řekl: "Největším omylem člověka je, že si myslí, že je svobodný."
Pokud se hovoří o ďáblu jako o entitě, která nám zabraňuje se potkat s naší celistvostí, nejvyšším Já, nemluví se jen o pýše a utrženém egu, ale také o iluzi, že si můžeme dělat, co chceme. Můžeme, ale...
.....dojdeme vnitřního (a někdy i vnějšího) rozkladu.
Přeji nám usebraný poslední Adventní den a hluboké a vědomě radostné prožití svátků Vánočních.
Alena Kulhavá
