Tři Lidovci se utkali o post předsedy strany, jak to dopadlo?

Které další politické jevy se daly z debaty vysledovat? Může v tom být nějaká inspirace pro nás? Co se potom dělo v kuloárech? 

První, co bylo velmi pozitivní byla atmosféra v sále. Přátelská. Straníci, sympatizanti nestraníci (jako já), zvědaví lidé i zvědaví lidé z ulice tvořili jeden celek. Zamávali jsme na sebe s tím, koho jsme znali, u vchodu jsem se potkala s bývalým studentem, se kterým jsme šli společně do Santiaga de Compostella. Tento milý člověk uváděl hosty do sálu. 

Dalším milým momentem bylo setkání s Pavlem Bělobrádkem. Jen krátce jsme se pozdravili, ale byl v dobré kondici a přátelsky naladěn a na pódiu potom skrze něj šla krásná energie. Vědomí dobře vykonané práce, vztah ke straně, vědomí toho, že odchází v pravý čas z postu nejvíc na ráně do postu moudrého mentora a podstatného zázemí strany, kde ale bude moci nechat přes sebe téci to, co má, ne být v záři reflektorů médií apod. To, jak důležitý pro stranu zůstává se projevilo i později a jsem tomu ráda. Jedinou otázku kvízu jsem skutečně bezpečně věděla a ta se vztahovala k němu. Jeho přání do dalších let dalšímu předsedovi bylo skutečným předáním štafety právě tím, že znovu kandidovat nebude. Symbolické i pro krásnou atmosféru debaty bylo to, že jemným nenápadným, ale citlivým způsobem bylo v dekoraci použito výročí stoletého fungování strany. Strany, která si také prošla krizemi, ale která staví na základech židovsko-křesťanských a nemůže z Desatera nikam odejít. 

To, s čím si nevěděli trochu rady i samotní diskutující bylo to, že zároveň jsou spolupracovníci, stejně tak i očekávají, že spolu zasednou u jednoho spolupracujícího stolu, velká část straníků ani neví, koho volit, protože je má ráda všechny a většinou mezi dvěma váhá totálně (ne všichni) a na druhou stranu měli v diskusi (i média očekávala) kandidáti na post předsedu soutěžit. Akce zároveň prezentovala důležitá společenská a politická témata, roviny možné spolupráce a tak se nedalo této do jisté míry absurditě vyhnout. Někdy dokonce nebylo jasné, zda je nějaká poznámka popíchnutím, či doplněním. Některé otázky od médií prostě neměly vlastně vůbec smysl (asi dvě), protože nerespektovaly současnou roli těchto tří mužů na pódiu - soutěž jednotlivých kandidátů. Velmi zajímavý psychologický moment a myslím si, že si všichni oddechnout, až "bude zvoleno". Až delegáti zvolí, ale také až "Vesmír", "Vědomí" , "Bůh" či jak chcete zvolí. Sama jsem byla vícekrát zcela vážně dotazovaná "koho bych volila", protože zajímavě rozehraná hra Vesmíru ukazuje na to, že kvalita jednoho doplňuje kvalitu druhého. Je z čeho vybírat každopádně (nejsou to druhořadí kandidáti) a zároveň u každého je pro mě znát jeden handicap, která mu může situaci zkomplikovat. Dva kandidáti jsou obdařeni z mého vnímání "poselstvím být předsedou" a je jen otázka, čeho předsedou a zda se v roli třeba i v průběhu času vystřídají. O kom mluvím? 

Marian Jurečka a Marek Výborný. Jan Bartošek se velmi zlepšil, už nemá tak humpolácké vystupování, ale pořád jsou tam určité tendence, které by pro mě neskýtali možnost volit tohoto člověka jako předsedu. Tak jako Jiří Čunek je dobrý hejtman, Jan Bartošek, když bude chtít, bude dobrý místopředseda. Ale vnímám jako velmi dobré, že kandiduje také na předsedu, protože do členské základny akcentuje téma ekonomické a také debaty působí plněji a harmoničtěji. Trojce je dobrý základ, duel padá. 

Je moc fajn, že muži se těší do svého středu i na jednu ženu - Šárku Jelínkovou. A také bylo krásné, že nejvíce se radí se svými manželkami. Pro někoho to může vypadat jako slabost, ale moje zkušenost je taková, že nejharmoničtějších výsledků dosahují páry. Muzikantské (sbormistr a pomáhající žena), politické (král a královna) atd. atd. Mám to tolikrát zažité jak v rovině partnerské, tak v rovině spolupracující. Ženy nemusí nutně vstupovat do výsluní reflektorů a na kolbiště mezi ostatní muže (i když i to je v určitém procentu asi dobré), ale politika je i to, když se žena o věci důkladně zajímá a potom týmová práce kromě reflexe velmi urychluje práci. Dalším, s kým se kandidáti radí, jsou moudří starší nebo lidé s Duchem z praxe. Kvitovala jsem, že se mi splnilo přání, aby sami členové nového vedení vnímali Pavla Bělobrádka jako svého mentora. 

Takové debaty by klidně mohly být přítomné děti, protože tato debata byla zcela v praxi ukázkou kultivované debaty s hlubokým vážením si lidí kolem sebe, i protikandidátů, s vědomím vlastní mohoucnosti a angažovanosti a zároveň pokory, že kdo bude zvolen, bude zvolen (v kombinaci se zdravým soutěživých duchem). Právě proto tato diskuse média zaujala, protože v řadě stran (sociální demokracie, ANO) kandiduje jeden kandidát na předsedu a tato zajímavá dynamika tam potom nepanuje. 

Z věcného hlediska bych vypíchla několik zajímavých fenoménů:

- Všichni kandidáti mluvili o tématu Klimatické změny a to dokonce více, než o tématu školství. Položím jim v budoucnu otázku, zda dospěli ke stejnému pocitu jako já, že kromě nutných systémových reforem největší hluboké změny nastávají až v řešení skutečné životní výzvy. 

- Strana si alespoň částečně uvědomuje (více možná Jan Bartošek a Marian Jurečka) nutnost začít se zcela luxusně odborně zabývat makroekonomickými tématy, protože doba je složitá a lidé to očekávají. Pro širší podporu nestačí rodinná politika, protože pak to plave v tomto základním tématu. Kandidáti si to kladou jako jednu z priorit na tom pracovat. 

- Překvapivá pro mě byla dobrá spolupráce s ODS v rámci parlamentu a to zejména u Marka Výborného a Jana Bartoška, u Mariana Jurečky si nejsem jista, zda to v rámci Starostů formuloval více na parlamentní či regionální úrovni (zadaná otázka nebyla přesná), protože pak se ukázalo, že koalice v krajích a obcích fungují různě - někde lépe s Topkou, někde se Starosty atd. 

- To, co bylo také krásné, byla autentická úcta k Bohuslavu Sobotkovi. K tomu, že i přes problémy s Andrejem Babišem (a to i velké podrazy ve vládě, kde nejvíce Lidovce poškodilo a kde vnímají i svoji chybu důvěry v dohodu), až na krizi (a do jisté míry i spolupodraz i od ČSSD vůči Lidovcům) ohledně EET bylo jednání s Bohuslave Sobotkou vždy korektní a čisté, což je v politice i rozdílných politických postojů vlastně základním klíčem k nejlepšímu vládnutí, vůbec tvorby zákonů. Zároveň byl zmíněn i Špidla v rámci vlastní integrity umění odejít. 

- Velmi pozitivní byly i pohledy na pana prezidenta. Žádné osobní invektivy, ale osobní tvar u Mariana (tj. vždy chválí zcela konkrétní kroky, které kvituje u pana prezidenta, a kritizuje ty, kde vnímá velké přešlapy, neřku-li protiprávní jednání, kde už se ozývá o to silněji) nebo jinak vyjádřeno u Jana Bartoška "hájení práva padni komu padni." 

- Na nutné vnitřní práci se stranou se kandidáti shodli na nutném "výtahu schopných mladých nahoru" a vlastně se v systémech "jak to udělat" doplňovali. Zda každý z nich použije všechny systémy, nebo zda jsou některé důležitější, to by stálo, aby si ujasnili jak oni, tak možná i směrem ke straníkům. Podobně jako některé další kroky v rámci vnitřního růstu strany, jak konkrétně pracovat s členskou základnou, kolik a jak často věnovat diskusím s členskou základnou, delegáty atd.. Tam bych se, kdybych byla straník,  zcela konkrétně a do detailu ptala, protože kromě směřování strany a vystupování v médiích je toto právě náplní práce předsedy strany a v tuto chvíli bych nevěděla, mezi kým volit, zda mezi Marianem Jurečkou, Markem Výborným. Marek Výborný z mého pohledu je ochoten více se podívat na to, co kde ve straně nefunguje, zcela jasně to pojmenovat a zcela jasně systematicky to řešit, ve spolupráci, nikoliv direktivně. Ale tak, aby nezůstaly věci na půli cesty. V něj bych vkládala větší důvěru v dotažení věcí a i ve větší koncentraci na vnitřní politiku strany. Marian Jurečka více vnímá, cos se daří s je zvyklý na tom pozitivně stavět: Na tom, co jemu se vyplácí a to velmi  (má mnoho zkušeností, výrazně více, než Marek Výborný) v různých oblastech a umí někdy taktně přejít příliš ostrou formulaci toho, co se nedaří už rovnou řešením, jak to udělat nebo inspirací lidí. Někdy mu ale chytí dostatečná komunikace s potřebnými. Má pro mě dále sahajícího Ducha, ale také jemnějšího a méně pracuje s kolektivním Stínem přímou metodou a to i diskusí. Co více strana v tuto chvíli potřebuje? To nevím a proto jsem ani žádnému delegátovi neodpověděla na otázku, koho by měl volit. Protože toto musí jasně vědět členové strany, co konkrétně potřebují a já do toho nemám vůbec co zasahovat, nechci. To, že s Marianem Jurečkou spolupracuji na odborných tématech a lidsky si rozumíme, je v tuto chvíli naprosto irelevantní. 

- To, co všichni členové vnímají jako velmi pozitivní je, že ať to dopadne jak chce, Lidovci budou mít důstojného předsedu. Jaký je osud, tj. kdy má kde kdo z nich v které období sloužit, to se ukáže. Protože Marek Výborný by potřeboval velmi pracovat na školství (klíčové téma) a Marian Jurečka na klimatické změně, energetice a i ekonomice. V jaké roli tedy ve kterých letech mají být více potřební pro stranu a jako leadery směru Lidovců a ve kterých letech více pracovat na svých tématech do hloubky, i to podle mě ukáže následující volba, která bude i volbou Vesmíru. Je pozitivní, že volba předsedy Lidovců se odehrává u straníků hlavně v duchu "nevím, kterého si vybrat, oba jsou velmi dobří" než "nevím, koho volit" nebo "není mezi kým volit" či ještě hůře "není koho volit." Lidovci prochází fází pozitivního tvořivého napětí. 

- Po diskusi jsem měla možnost pohovořit s různými Lidovci v kuloárech a bylo to krásné. Domluvili jsme se i na společné práci v rámci školství a s jinými si srdečně vzdali dík za to, co se snažíme pro dobro vlasti dělat ve svém povolání i v občanském a politickém životě. I humornou výzvu např. Marian Jurečka přijal, když jsme ho s jednou kolegyní pozvaly ke zcela speciálnímu osobnímu přípitku. 

Věci se dějí, ale pokud ve všem zůstává dobrý Duch, konstruktivnost, tak je vždy naděje na posun dál. 

Přeji nejen Lidovcům, ale i ostatním politickým stranám, aby se jim dařila vnitřní spolupráce opřená o Desatero, vnitřní integritu členů a hlubší vizi dále. 

S úctou ke všem dobrým politikům všech politických stran Alena Kulhavá