Střípky z oslav 28.10. 2016 - moje osobní zkušenosti

Jak probíhaly oslavy státního svátku v Praze? Co jsem zažila? Jaké inspirace jsem si z toho vzala do svého praktického život?

Než se pustím do vyprávění, dovolím si několik poznámek. Prosím vás čtenáře, pokud ještě patříte "k nějakému táboru", vězte, že je to přesně to, co bych chtěla zrušit. Věci nejsou černobílé a také se v řadě věcí nedopátráme pravdy. Jsem praktik a proto se soustředím na to pozitivní, co si ze situací. můžeme odnést. Článek je vzhledem ke komplikovanosti situace poněkud delší, kéž máte trpělivost ho dočíst do konce. 

Dalajláma v Praze

Dalajláma je významný duchovní učitel a kdo nečetl více jeho knih nebo s ním nemeditoval, těžko může posuzovat podle pár vět na náměstí. Mým učitelem není, ale jeho kniha "Rady, jak dobře žít a dobře umírat" patří ke knihám, které jsou pro můj život nejpraktičtější. Potíž nastává, když se neopatrně rozhovoří o nějakém tématu, kde omylem sklouzne do politiky,např. téma uprchlíci. I když to myslí na té lidské rovině, nemá možná zdání, co to v lidech kolem vyvolá, protože nezná situaci. Proto bych doporučila organizátorům setkání s Dalajlámou, aby ho vždy na toto upozornili: Přijíždí lépe jako učitel, duchovní nikoliv politik.  Ale i pokud by neuposlechl rady, má právo v demokratické zemi promluvit. 

Další problém je, že Dalajlámu si zvolili za svůj fetiš lidé, kteří nepraktikují meditace a vezou se na jeho vlně osobní síly.Tibet jako symbol svobody je pouze jejich bolestí vlastní vnitřní nesvobody. Někdy je dokonce Tibet a Dalajláma užíván k ryze politickým bojům v rámci české politiky a to už je navýsost trapné.Toto bohužel vnímají lidé zvenčí a kazí to nejen dojem Dalajlámy, ale i jeho vlastních žáků. Proto prosím ty, kteří to takto máte - začněte skutečně žít Dalajlámovo učení a mějte ho jako učitele a ne jako modlu. On sám by si to tak předpokládám přál - abyste praktikovali.

Třetí problém je s vlajkou: Víte všichni, kdo ji nosíte, co tato vlajka znamená? Co tím chcete symbolizovat? Odtržení Tibetu? Dobré podmínky a svobodu v autonomním Tibetu? Své přihlášení se k Dalajlámovi a tibetskému budhismu?Je to pro okolí (jak české, tak čínské) nečitelné. Dost často totiž nosí tuto vlajku aktivisté, kteří si za každou cenu přejí odtržení Tibetu, i když už to není možné (a sám Dalajláma si to nepřeje). Tibetská vlajka vznikla v letech, kdy se formovali ozbrojení aktivisté. Dnes jsme už jinde. Možná fotografie Dalajlámy v meditaci, žehnání, nějaké stěžejní heslo z budhismu, fotografie jeho chrámu by byla lepší...

Zároveň to může být výzva pro Čechy, abychom ze svého středu nechali vyrůst také takovým osobnostem, jako byl kardinál Tomášek nebo Eduard Tomáš. Možná ale v tento čas nevyrostou, abychom se jako národ spoléhali na svoji denní apod. duchovní praxi a nebyli závislí na nějaké vnější autoritě. Nevím. Domnívám se, že i "nové elity" (a to zdaleka nejde jen o prezidenta a politiky) budou v sobě muset umět spojit intelekt (který je v právním a vzdělaném prostředí potřeba), duchovní praxi (neboť mírové řešení složitých mezinárodních i domácích situací vyžaduje i větší nadhled a klid) a i zemitý pud sebezáchovy (zejména v době internetového období). 

Konflikt Herman-Zeman-Brady

Vnímám jako akt posledního zoufalství, když se ministr kultury snaží poukázat na problematiku nečitelné politiky prezidenta (+ ČSSD?) s Čínou, řešit svůj vztah s prezidentem způsobem, jakým to provedl. Provedl nás skrze kauzy naším vlastním hnusem - hnusem z určité laxnosti vůči politice a také důsledky volby prezidenta Zemana. Již nějakou dobu vnímám problematikou politiku s Čínou: jak u nás, tak mám velmi nedobré zprávy z Německa. S prezidentskou kanceláří jsem o tom komunikovala a dostalo se mi velmi obecné odpovědi - takové, aby vypadala konkrétně, ale neodpovídala na mé dotazy. Byla bych proto, aby evropské země daly hlavy dohromady a ze zkušeností zemí, které s Čínou už obchodují déle a více, dala Evropa dohromady postupy, jak kvalitní obchody provádět tak, aby byly pro všechny bezpečné a ve strategii win-win. Další otázku zůstává financování ČSSD a i prezidenta Zemana. Nepotřebuji znát sponzory stran, ale ve chvíli, kdy je vážné podezření, že jde o ohrožení domácí nebo mezinárodní politiky (ruští oligarchové u Zemana a čínské podivné firmy u ČSSD), tak je situace zcela jiná. 

Doufám, že podobné složité a hnusné protažení nějakými politickými kauzami už nebudeme v nejbližší době zažívat a ráda bych poprosila občany i politiky, aby to nedělali a také aby řešili věci včas. Ani tyto věci nejsou dořešené a vyžadují naši občanskou aktivitu (mezinárodní obchody, financování politiků).

Zemanovci a protizemanovci

Zde se nabízí řada možných teorií, co všechno bylo použito proti Zemanovi. Nemám šanci to zjistit a proto volme prosím každý v dalších prezidentských volbách toho, koho volit chceme a mějme nutné pochopení pro ty, kteří volí někoho jiného. Lekce, které skrze toho kterého prezidenta máme dostat jako Češi, neznáme nikdo z nás.

Stejně tak je třeba, aby dali dohromady hlavy při jednání o uprchlících, protože vyčítat národu který má "pud sebezáchovy", když volí raději bezpečí než slovní čistotu, není dost dobře možné. Je to velká výzva projít i touto zkouškou dobře, aby se politika (i prezidenta Zemana) nestrhávala k rasismu, ale balancovala v rovnováze míra bezpečí-pomoc válečným uprchlíkům.

Pokud budeme s jakýmkoliv politikem, včetně prezidenta výrazně nespokojeni, říkejme svá konkrétní pozorování otevřeně, ale slušně tak, aby nemuselo dojít k takovéto eskapádě událostí.

Vzhledem k tomu, že nedošlo k žádné vlastizradě, nevidím důvod, proč by měl být prezident republiky (tak jak někteří lidé navrhují) odvolán. Byl by to i nebezpečný precedens možnosti svrhávání prezidenta od politiků přes podobné nafouknuté kauzy a to rozhodně nechci. 

Proč se téma tak vyhrotilo, když se nám daří dobře a mohli bychom více tvořit či pomáhat jiným? Není to umělá bublina, ve které se zbytečně topíme?

Konzumní spokojenost a zdraví společnosti nejsou v přímé úměře. Někdy dokonce naopak: Jak z lidské společnosti, tak od zvířat je vypozorováno, že při určité míře blahobytu, kdy není třeba se tolik starat, zakrňuje charakter. A to se právě děje.Ve škole pracně učíme, že dát o korunu více za vajíčko s tím, že slepička nechcípá bolestí v kleci, dá práci. Děti totiž šetří na nové a nové verze mobilů a v tom duchu počítají i finance svých rodičů.Vrátila jsem se z krásné školy v přírodě, ale muselo nás jet více vedoucích a věnovat dětem více energie na to, abychom je posunuli v základních věcech, které bývaly dříve samozřejmostí. 

Nevnímám to jako umělý proces (možná jen jeho části), ale jako částečné prasknutí vředu, kterému se říká konzum  a ztráta elit. To není o Zemanovi, ale o nás samotných, o globálních problémech a i o politickém prostředí. V menší míře i o odtržení elit od skutečnosti a také o strachu občanů. Strachu nejen z uprchlíků, ale také z budoucnosti , zejména jde o důchody následující generace. Jasno není ani v tom, zda patřit za západ nebo na východ. Vojenské operace na blízkém východě jsou tak složité a přesto si lidé dělají zjednodušené soudy. Tím více, když USA skutečně v řadě případů svoji moc zneužívá. O Rusku je to známé, ale USA se to hůře odpouští. Podle některých lidí může za všechno USA a proto chtějí raději patřit na východ. 

Probleskl i problém polarizace společnosti v rovině bohatství

Není zdravé, když je společnost rovnostářská, ale i z firem je známé, že tak, aby firma fungovala a zaměstnanci si vážili šéfa, musí mít maximálně desetinásobek průměrné mzdy zaměstnaných. Situace, kdy babička nemá na léky a auditor banky (jehož práci banka stejně nerespektuje) má třikrát víc, než učitel, vyvolává pochopitelně napětí a nezájem o politiku.

Ukazuje se slepé místo individualismu: Jak najít rovnováhu mezi individuálním životem pro sebe (zábava, růst), pro rodinu a pro občanské záležitosti? Úplná distance vede k tomu, že část společnosti jde úplně mimo politiku, spodní část společnosti je manipulovaná populismem a pár zoufalých intelektuálů porevoluční doby se uchýlí k tomu, že vyvolá akci toho typu, která proběhla na Staroměstském náměstí.

Jde o složitou zkoušku, jak přežít (tj. nebýt naivní intelektuál), ale přitom neztratit lidskou důstojnost. Jde také o to co nejlépe, jak to půjde, procházet i "globálním korporátním fašismem". Jde o projev globalizace, se kterým si zatím nikdo neví rady: Firmy se spojují a velké nadnárodní koncerny mají moc nad státy. Politika ve své formě vizí a jejich naplňování je čím dál více v pozadí. Základním hnacím motorem společnosti je globální konzum. 

Bohužel vnímám také to, že vřed praskl předčasně a uměle. Proto z toho máme někteří kocovinu a někteří  duchovní nebo vzdělaní lidé tento krok nelibě nesli a varovali před ním. Lidé duchovní na sobě pracují, ale většinou nejsou ochotni se zapojit více do politického života. Intelektuálové to nemohli vydržet, vřed praskli. Řada vzdělaných lidí na to pozitivně zareagovala (desetitisíce lidí fyzicky na náměstích, možná i statisíce lidí u sebe doma), ale cítili někteří (včetně mě) se do jisté míry zvláštním způsobem zneužiti. Spodní část společnosti to neunesla (strachy a s tím spojené slovní násilí) a co hůř - většině společnosti je to jedno nebo vůbec nerozumí tomu, co to tady řešíme. Předpokládám, že např. i řada učitelek základních škol. Pro lidi je důležité, zda mají práci, matky samoživitelky se ženou domů alespoň něco udělat, důchodci řeší, zda mají na léky.V den státního svátku hodně lidí řešilo, že nejsou otevřené obchody a většina jela na chalupu a nechce o otevírání nějakých společenských témat slyšet. Nemá smysl to teď kritizovat nebo jakkoliv hodnotit, i toto je přirozený proces, který se udál a já z něj chci užít to nejlepší pro sebe a pro své okolí i tak. Jenom ten beďar bude více hnisat a možná se prodlouží doba k dalšímu otevření. Nebo naopak. Nikdo nevíme.

Oslava 28.10.2016

Procházka Prahou

Čechů byla v Praze naprostá menšina,většina byli cizinci.Lidé se nezastavovali u památek, spíše jen tak korzovali, jako v jiném dni. Nakupovali méně. Žádné nenávistné projevy. Ale také žádná sváteční atmosféra. A řada lidí byla frustrována, že nemohli jít do supermarketů. Nechodí tam totiž za věcným nákupem, ale jako do chrámu konzumu - trávit čas.    

Nízko letící stíhačky nad Karlovým mostem

Moje kamarádka to vyjádřila tak, jak i já cítím: "Zamrazilo mě, ale jsem moc ráda, že letěly jen na přehlídku a neshazují bomby."

Vojáci na Hradčanském náměstí

Důstojná akce, i u pomníku TGM. Na přísaze většinou přítomni příbuzní vojáků, ale nejen. Diskuse na téma demokracie se odehrávala jen v malých hloučcích. Naprosto chápu část obyvatel, pro kterou jsou státní svátky velmi důležité a velmi těžce nesli to, že se část politiků odtrhla večer na Staroměstské náměstí. Doufám, že takováto situace již nenastane.Já sama si o to více uvědomuji, jak není samozřejmost, že žijeme v míru, máme svobodu a proto bych chtěla v budoucnu i s dětmi státní svátky slavit, nevyužívat je jen jako dny volna. Zároveň je to výzva k tomu, abychom uměli (jako dospělí a zároveň organizátoři oslav) přiblížit smysl oslav a průběh oslav i dětem a mladým lidem.

Magická Praha

Výjimečnost Prahy a i místa, které mám v Praze nejraději jsem si uvědomovala dnes o to více. Karel IV. nebyl jen panovník a budovatel kultury. Češi nejsou jen pohodlní, ale část obyvatel i hluboce duchovní. 

Moje modlitební akce

Neprozradím konkrétní provedení, ale sdělím, že ji lidé přijali dobře. S nadšením cizinci.

Modlitba za Českou republiku v kapli s relikviemi sv. Václava a sv. Ludmily

Krásná akce, kde jsme se v tichu modlili, četli, zpívali. Zpívali i krásný gregoriánský chorál. Ne jen pro sebe, ale i pro vás a i pro všechny politiky, včetně prezidenta ČR. Bohužel energii potom trochu srazila řvoucí skupina mladíků (asi 30-50 lidí) na Hradčanském náměstí (nekultivovaná část příznivců Miloše Zemana).

Setkání na Staroměstském náměstí

Na setkání jsem nešla protestovat proti prezidentu Miloši Zemanovi, ale na podporu určitých hodnot, které by měl jak současný, tak budoucí prezident (ať jím bude kdokoliv) dodržovat. Ukázat lidem, že tyto hodnoty (pravdomluvnost, slušnost) jsou důležité a připomenout, že je třeba hledat vyvážený způsob obchodování s mocnostmi (všemi), bez hrbení páteře. 

Na pódiu ani pod pódiem jsem neslyšela žádné projevy zloby, zlé ironie (na rozdíl od pořadu Jana Krause). Pouze jeden příchozí v dálce přede mnou měl v ruce transparent "Miloše do koše" a dva lidé hůlku s červenými trenýrkami.  Jinak kromě transparentu "patříme na západ" se v davu vyskytla jedna tibetská vlajka, jedna kanadská, vlajka evropské unie a několik českých vlajek. Je možné, že někdo ještě nějaký transparent měl, ale to by musel být daleko ode mě. Obecně přišli lidé bez transparentů a vlajek. Náměstí bylo plné, lidé zasahovali i na kraje postranních ulic. Lidé se v davu chovali velmi slušně. Nemluvili, nerozebírali, poslouchali to, čím se mohou inspirovat do dalších dní. Mám radost, že pro mě akce nevyzněla politicky (ač ji co se týká naplánování vnímám jako nešťastnou a nechci, aby se taková situace opakovala). Ani poslanci Gazdík, Němcová , ani ministři KDU nepředpokládám, že budou mít z akce nějaké pozitivní body,do parlamentních voleb máme daleko a krajské a senátní volby máme díkybohu za námi. Gazdík a Jurečka byli velmi struční. Němcová byla trochu politická, ale ne moc. Pan Horáček byl na můj vkus na nedostatečné úrovni (vzhledem k dané situaci), ale snažil se. Ne se vším stoprocentně, co zde bylo mluveno, jsem souhlasila, ale většinou ano. "Chudák" starý pán Brady musel vážit cestu i tam, ale i zde se prezentovala možnost, jak pomoci České republice (tak, jak to on udělal v posledních letech ve Zlíně): Podpořit věcně či finančně nějakou akci, nenechávat si peníze i dobré úmysly pro sebe. 

Naprostá většina lidí se po skončení setkání pokojně rozešla a v tichosti se dav přesunul na metro a odjel domů. Bohužel se odloupla skupinka studentů (což jsem se dozvěděla až z médií) v čele s Markem Hilšerem a vyrazili na Hrad. Vzhledem k celkovému počtu lidí to byla skupinka velmi malá, ale i tak dost početná - několik stovek lidí. Na Hradě se vyjádřili studentským způsobem svůj postoj k Tomáši Garriguovi Masarykovi, Miloši Zemanovi a Václavu Havlovi.  Přestože se akce na Staroměstském náměstí konala důstojným způsobem, měli potřebu někteří mladí lidé ještě na Hradě podle mě nekulturním způsobem sdělit své pochopitelné frustrace. Někteří slušnou, byť aktivní energií, jiní mluvili i dost sprostě a arogantně (menšina). Marek Hilšer mluvil věcně a pouze míra extravagance znázornění politiky pana prezidenta byla za hranicí mého vkusu. Je to také memento pro všechny show, aby věděly, kam překračování určitých hranic ve vyjadřování a formě u mladé generace vede. Je totiž otázka, kolik lidí bude ochotno Marka Hilšera, který je jinak velmi zajímavou osobností, volit za prezidenta. Ale možná má sehrát právě roli očišťovatele politiky (podobně jako Michal Horáček) a vzhledem k tomu, že mu lidé na kampaň přispívají, nemá, co ztratit.

Jednání studentů pro mě není popřením smyslu setkání na Staroměstském náměstí, ale jeho potvrzením. Vřed musí jednou prasknout. A je možná dobře?, že praskl teď, když neřešíme žádné vážnější problémy, než aby praskl potom.Ten vřed, do kterého patří i způsob vyjadřování, už narůstal i před prezidentem Zemanem (což potvrzuje to, že mohl být vůbec zvolen) a je teď na nás, zda se z toho poučíme. Zda pro nás bude důležitější show anebo to, abychom si sebe mohli vážit. Problém hledání osobnosti na prezidenta (s určitostí i do budoucna, až prezident Zeman nebude kandidovat) je problém druhý. 

Určití lidé - a i duchovní - sdíleli obavu, že právě takovéto trhání společnosti v rámci státního svátku, kdy může dojít i k radikalizaci, naši zemi ničí. Do určité míry mají pravdu a je v takové chvíle těžké to odhadnout. Každopádně je situace náročná v tom, abychom z ní získali spíše to pozitivní. 

Zpět na Staroměstské náměstí: 

Kromě zdviženého prstu k patření na západ (a možného důstojného obchodu s Čínou) zaznělo to, co jsem doufala, že zazní:

- Důležitost vzdělání. 

- V odkaze Tomáše Garrigua Masaryka zazněly charakteristiky politika - nevolit jen podle toho, jaké nabízí výhody ale jaké má charakterové vlastnosti.

-  Důležitost zajímat se o politiku  (řada mladých lidí říká "stejně jsou všichni stejní", "mě to nezajímá")

- Začít sledovat demokracii, kultivované vyjadřování u sebe a všude kolem sebe 

- Je tolik krásných míst v Čechách, která stojí za to navštívit, prožít, nedá se to srovnat s internetem.

- Pravda a láska nesmějí být směšná slova, ale ideály, které bychom měli mít stále na paměti. 

- Klasicky mluvit Petr Pithart. Nejvíce vnitřně mě zasáhla krátká řeč Marka Orko Váchy, který mluvil o tom, že "svoboda je umění, které se tvoří, není nic daného. V Ideologii na prvním místě stojí idea a pak člověk. V demokracii na prvním místě stojí člověk, jeho život a kultivace"."Optimista je ten, kdo věří, že to dobře dopadne. Člověk, který má naději ví, že pro to musí něco udělat. Můžeme ztratit optimismus, ale nikdy bychom neměli ztratit naději."

 Pokud jste byli podpořit oceněné na Hradě nebo přijali pozvání Medey Mládkové, nejsme nutně v opozici. Spoluvytváříme to dobré, co se dnes mohlo udát. A můžeme si o tom vyprávět. To nejabsurdnější, co bychom mohli udělat je, že místo toho, abychom se obohatili navzájem pozitivními zkušenostmi (bez ohledu na pana prezidenta), tak si je vzájemně dehonestovat a prohlásit se za nepřítele. To už by byl čistý nihilismus a sebedestrukce společnosti.

Z celé situace si odnáším poznání, kam až může lhaní a tím více lhaní typu bulshit (které se nerozmohlo zdaleka jen v České republice) ve společnosti vést. Také si odnáším poznání, jak ne-bezpečné je zasahovat do tak křehkých záležitostí jako jsou státní svátky.  Těžké téma, které nás čeká, je umět zacházet s internetovými médii, neboť v dnešní době se snadno napíše, co se napíše, každý se ke všemu vyjadřuje a mediální tlak, mediální taktiky a mediální obraz skutečnosti začíná být vážné téma. Velmi náročné bylo pro mě pokusit se oddělit politikaření (je jasné, že akce na Staroměstském náměstí působí dojmem předčasné předvolební kampaně na prezidenta či touha strýčkovi udělit cenu - a nikdo z nás neví, zda je to těchto motivů zcela prosté) a hledat pozitivní řešení pro mě osobně. Do velkého problému se začíná dostávat samotná demokracie: Právě tehdy, když není kultivovaná, stává se pouhou "vládou bahna". Když je společnost kultivována, může mít skutečně někdy lepší smysl pro řešení, než samotné elity, neboť se u nich projevuje i "zvířecí pud sebezáchovy", který elitám někdy chybí. Pokud se ale společnost nekultivuje a jen se ujídá knedlíky či hamburgery, show v televizi, sleduje akční filmy na internetu a v počítačových hrách, pak nastává problém, který teď zažíváme a nikdo už nemůže rozhodnout, zda je lepší rozhodnutí elit nebo démosu. Pak bych skutečně spíše spoléhala na někoho z elity, který ne z rozumu, ale z osvícení Duchem může mít nápad, jak situaci otevřít. Ale těžko říci. Jenže jaké elity dneska máme? Jak se s nimi zkontaktujeme? Velké téma naší společnosti. 

Přeji nám všem, abychom si z dnešního dne i z celé situace vzali poučení a šli k jakýmkoliv volbám, komunikovali s politiky a hlídali demokracii, pravdomluvnost i kulturu slova u sebe i  všude kolem sebe. Čím více špíny budeme teď házet na Zemana, tím více bude jasné, že jsme lekci nepochopili. Je to lekce pro nás (naše chování a i naši volbu nejen prezidenta do budoucna), ne pro Zemana, který je jen osudovou postavou pro nás.  

Alena Kulhavá