Nečekejte žádné velké proslovy, naopak realitu všedního dne jen živější, neboť jsme byli vnímaví. Třeba vás to potěší. Přesto ke konci uvádím jeden podle mě z klíčových paradoxů doby.
"KŘÍDOVÁ MODLITBA" - Předloni pár srdcí v místě bydliště a na Národní, loni i na Petříně (chybně rozdělené slovo u obrázku omylem) a letos jsem pojala aktivitu houževnatěji, až mě z celodenního ohýbání bolí záda a namožené nohy. Ale nelituji toho. Lidé se zastavovali u nápisů "Výuka historie celého 20.století v každé škole", "Voda, ochrana přírody", "Svědomí", "Proaktivita", "Hovory se synovcem a neteří o historii" "Vnímání pojmu střetu zájmu podle Platóna a Masaryka - ekonomická a politická moc", "Modlitba", "Vědomí", "Soustředění", "Inovativní průmysl", "Pravdivost", "Vzít souseda k volbám", "Láska", "Hranice", " Trpělivost", "Paměť národa", "Odvaha", "Charita", "Společné zpívání i doma", " Planeta Země".
LIBOR SLÁDEK je ve sborovém světě fenomén: Diriguje několik sborů (mládežnických i dospělých) a učí hudební výchovu na gymnáziu. Je uměleckým vedoucím nesoutěžního ateliérového festivalu Bohemia cantat (založil Jan Novotný a pokračoval Jan Staněk). Získal v jednom z prvních let Zlatého Ámose. Nazvučení sboru bylo docela tristní od techniků, ale měli jsme možnost slyšet dílo světové Rockovou mši, která byla napsaná v době naší revoluce a byla inspirovaná pádem Berlínské zdi. Libor mě inspirovat k další křídové modlitbě a to je "Společné zpívání i doma" Společné zpívání totiž probíhá i na Bohemia cantat a také např. 23.12. ve 13h na Hlavním nádraží v Praze (diriguje Lukáš Prchal) a v 15h na Kampě pod Karlovým mostem. Tam už minimálně 28 let, jen já tam chodím už 24 let. Jaký to má vztah k oslavám 17. listopadu? Když se lidé sejdou, povídají si a společně zpívají, přirozeně přijdou na lepší věci. Když naopak děti nechodí ani na živé koncerty svých populárních hvězd a jen se izolují doma na youtube, je otázka, jak to bude vypadat za 20 let.
SKAUTI na Národní třídě dali dětem poznat co to je skaut. Ale také nás dospělé obohatili některými hisorickými skautskými postavami, které měli popsané na podsadách stanů. Jak se skauti angažovali při Pražském povstání apod., U jiného stánku jsme si mohli vyrobit kousek světla - svíčku. To, co mě překvapilo je že mají zejména i v pražských oddílech nejen, že plno, ale i seznam čekatelů. Do dalších let je to tedy výzva nechat vyrůst více vedoucím. Aby se mohli do skauta zapojit nejen ty seznamy čekatelů, ale i ti, kteří ještě o otužení ducha i těla neuvažují.
Řada z nás si četla stručně a VÝSTIŽNĚ FORMULOVANÉ PANELY o 17.11.1989. Já i proto, abych si byla vědoma, že sem zde mohu vzít příští rok děti, které s rodiči nikam nejdou, chtějí a rodičům by to nevadilo.
Velmi dobře a stručně byl zpracovaný také ODBOJ STUDENTŮ 11.- 17.11.1939
SATIRA NA NÁRODNÍ TŘÍDĚ Člověk se smál, ale zároveň mu šel mráz po zádech z následujících témat po revoluci.
NEZISKOVÉ ORGANIZACE PREZENTUJÍCÍ SVOJI ČINNOST U NÁRODNÍHO DIVADLA
Nejvíce mě zaujala a) neziskovka vtahující "obyčejné" staré lidi, aby mohli předávat své zkušenosti mladé generaci (doplněk k Paměti národa, kde se jedná o významnější či zajímavější osobnosti i v "Příbězích našich sousedů"), b) neziskovka umožňující mladým lidem se vycvičit na dobrovolníka v různých oblastech pomoci: u nás, ve vzdělávání dětí v zahraničí, při pomoci v katastrofách apod.
Při PROTESTNÍ AKCI NA STAROMĚSTSKÉM NÁMĚSTÍ jsem se z poloviny času modlila, tím spíše při pohledu na krásné sochy a celý chrám sv. Týna, kam směřovaly moje oči a vědomí, zatímco řečníci (tím spíše potom u pokorné modlitby Heriána) hovořili o tom, že žádnou demonstrací ani peticí se naštěstí vláda nesundavá, ani premiér. Že je to jen nástroj vyjádření názoru a to jak premiérovi, tak poslancům a vládě. A i spoluobčanům. Demokratický nástroj, který respektuje výsledek voleb, ale hlídá další chování vlády (premiéra). Myslím, že by mi Mikuláš Minář rozuměl, proč jsem byla vědomím napůl v Týnu a hlavně u Krista. Je to totiž o nás, jaké hodnoty budou pro větší část společnosti důležité. Tak může u laxních lidí i demonstrace či petice probudit nějaký vnitřní pohyb, ten ale musí být hlubšího a konzistentnější charakteru než je provolávání hesel na ulici nebo tleskání řečníkům. Toho si je nejen Mikuláš Minář vědom a jsem moc ráda, že se to neslo celou demonstrací, byť to ve zkratkovitých závěrech v různých médiích nebylo vidět, což mě i dost mrzí u České televize. Přitom kromě informace "za čárou nejen toto" pro Andreje Babiše byla na tomto setkání právě otázka budování vyspělejší demokratické společnosti přirozeným dlouhodobějším způsobem naprosto klíčová.
Při opětovném průchodu Národní třídou jsem zahlédla SVĚTLANU WITOVSKOU, jak bude moderovat Události na ČT. Byla ještě krásnější, než v televizi. Stála v lila kabátku a za ní svíčky. Krásná blondýnka s tak zářivýma hnědýma očima a širokým úsměvem. Přirozená (na někoho vyplázla jazyk s humorem, měla i mimo natáčení živou mimiku, naopak ještě živější i v pohybech než v televizi) a zároveň s noblesou. Kráska, na které mohli nechat oči nejen muži, ale i kolemjdoucí studentky. Ale právě nejen na jejím vzhledu. Stála tam vnitřně silná žena, která zvládla nejtěžší rozhovory s prezidentem a premiérem, rozhovory, které měly být pravdivé a přesto noblesní. Rozhovory, které měly být nekompromisní a přesto laskavé. Přísné i ženky kouzelné. Tehdy to zvládla výborně a i dneska i když jí byla zima a foukala si do rukou mezi výstupy (výzva pro mamánky ze škol) a zhaslo se jí na okamžik těsně před dalším vstupem světlo (když jedna žena upadla na stojan světla). Ač "jenom" moderátorka, podobně jako Železný, i ona svojí kultivovaností a zároveň vzděláním není vůbec špatný také vzor pro mladou generaci studentů. Potěšilo mě také, že i situaci se světlem všichni řešili promtně, klidně a lidé v okolí i paní pomohli. Nikdo nenadával, nehledal neexistujícího kardinálního viníka (jen jsem např. potom světla bránila více tělem a nepouštěla k nim blízko lidi).
Všude na Národní třídě, na Václaváku i na Staromáku panovala pohoda, nikdo nikde neřval, netlačil se, nebyl opilý (viděla jsem v tom celém dni jen dva muže potácející se). Někdy si říkám, že právě ti, co to nepotřebují, jdou slavit a jiní dělají, jako by ani žádný svátek nebyl. Ale smysl to má každopádně: Řada rodičů dětem vysvětlovala, co se tehdy stalo, co že to slavíme za svátek.
Alena Kulhavá
