Společná výzva Donalda Trumpa, EU a naší současné i budoucí vlády

Projev prezidenta Donalda Trumpa otevírá stejné problémy jako otevření otázek ekonomiky Čech v současné době v našich médiích a i například nezaměstnanosti v Itálii. Které problémy to jsou a co můžeme čekat od Donalda Trumpa? 

V projevu Donalda Trumpa znělo několik nadějí ke vzkříšení Ameriky sužované globalizací. To, že chce omezit válečná řešení v rámci světa je docela transparentní záležitost. Snaha zničit ISIS je pochopitelná. To, že navazuje vztahy s Putinem a dochází k triangulaci USA-Rusko-Čína, kdy Rusko má být pomocník USA vůči Číně, to je také zjevné. Pochopitelná (a doufám, že lichá) je obava Čechů z toho, že by Putin jako cenu chtěl jak pobaltské republiky, ale i třeba nás. Nejasné je, jak chce zároveň být jen pro Ameriku a zároveň vojensky balancovat vyzbrojování Severní Koree. Můžeme znervóznět, když zatím nemá vybrané nižší poradce v Bílém domě a nemá jasný plán práce na prvních sto dní. Obavy pochopitelně budí i jeho nezkušenosti v politice a v diplomatické sféře, stejně jako někdy utržené ego nebo obchodní vazby. Na druhou stranu si vybral jako své poradce docela rozumné lidi (až na výjimky), milým překvapením je i generál Matis. Vyjde mu jeho strategie "pustím do sebe psi s odlišnými názory a oni vygenerují nejlepší řešení" ? Je to odvážná metoda prezidentování, který bude muset kvůli své nezkušenosti (ale určité nejen obchodní intuici) přejímat nějaký pohled odborníků kolem se. 

Jsou to všechno otevřená témata - otevřené otázky, jak si s tím poradí. 

To, co spojuje jeho problémy s našimi a s problémy EU je to, že v rámci globalizovaného světa se nedaří snadno hledat jednoduchá řešení: Nikdo netuší, jak to chce Trump udělat, aby přesvědčil americké podnikatele, aby vyráběli výrazně nákladněji v Americe a ne v Číně. U nás také nikdo neví, když jsme si prodali značnou část státu, jak nebýt montovnou a také aby nám zástupci korporátů a sloučených firem (včetně Škodovky) dávali větší odměny a nerozevíraly se stále dál nůžky mezi evropskými státy. Nedaří se nám dohnat západ - dostat se na trhy tak, jak bychom si přáli (doba komunismu způsobila větší škody, než jsme si představovali). 55% našeho vývozu do Německa je exportováno s velkou přidanou hodnotou dále ke konečnému zákazníkovi. Chápu v tomto kontextu snahu Čechů prodávat mimo EU a to zase naráží na problém, že obchod s Čínou, která má svých rukou krev, takže obchod není nejčistší (na prvním místě profit a až potom lidská práva když se vede do důsledku, vede ke zmaru světa). V rámci EU jsme ti menší a i když máme největší slovo v historii co kdy, je to slovo menší, že slovo např. Němců, Francouzů. Pořád (i když nejméně co kdy v historii) platí, že ti větší a silnější určují více politiku Evropy. Trump aby podpořil ekonomiku, zastavuje enviromentální uvažování a projekty s ním spojené, čím zrychluje naši zkázu v dlouhodobém horizontu. Na druhou stran se nikomu nepodařilo přesvědčit Čínu, aby do ekologických pravidel (zdaleka nejen snižování emisí CO2) vešla spolu s vyspělým světem, takže chápu Trumpa, že ve chvíli, kdy mu v rámci globální ekonomiky doma chcípají lidé, se od ekologie odklání. Je to cesta do pekel, ale je to cesta do pekel v rámci celého světa, spolu s Čínou.

Nedaří se nám proměnit povahu cikánů stejně jako je komplikovaná otázka migrace (přestože tam jsou dílčí řešení, která západní Evropa nevyužívá). Islám je hluboké krásné náboženství, ale politika "rozděl a panuj" Ameriky a Evropy na blízkém východě a také frustrace Arabů u konzumní společnosti vedla k radikalizaci tohoto islámu. Co s tím teď? Bylo by satanské zakazovat hlubokou víru a na druhé straně určitá praktická bezpečnostní opatření je také třeba přijmout.

Nebude jednoduché (i když možná nutné?) nutit žáky, aby šli na technické a dělnické profese, které je nezajímají (zajímají je humanitní obory a řemesla) tak, abychom v případě vejití na nové trhy i staré trhy (blízký východ apod.) měli dostatečné množství všech technických pracovníků a mohli prodávat konečné výrobky. Musely by se násilně některé školy zavřít či snížit počet přijímaných žáků (nejen genderová studia VŠ, ale i střední školy a učiliště pro řemesla) a děti nahnat do nových škol. To, co se zbořilo, se hůře staví znova. Člověku se většinou přirozeně pracuje lépe jako řemeslníkovi, než ve fabrice. Převedením rukama pracující části populace do továren by se také mohla výrazně zvýšit cena řemeslných prací (což se v různých zemí světa stalo), takže potom takový instalatér nebo automechanit může být pro chudší rodiny nedostupný. Problémy pracovního zařazení a stěhování lidí bude řešit i Amerika.

Není lehké přesvědčit některé  podnikatele, že je z dlouhodobého hlediska výhodnější, když podnik vlastní a netouží po rychlých penězích z prodeje do zahraničí. Tento problém řeší i Němci, kde unavení podnikatelé prodávají své firmy i Číňanům a už se jim to ve špatném vrací zpět.              

Teroristé byli vždy a je jen otázkou schopnosti tajných sil, kdy je odhalí. Představa lidí, že můžeme být stoprocentně ochráněni při stavbě hranic, je naivní (byť to mže částečně pomoci)  

Rodiny se rozpadají a žádná snaha politiků to nemůže změnit. Ukazuje se i další problém: Zdravý člověk a tím více duchovní ví, že fetiš-modlu spotřeby vede do pekel. Ekonomové, někteří politici i firmy nám přes růst hdp vysvětlují, že čím budeme mít větší spotřebu (extrémním příkladem jsou půjčky), tím více pomůžeme státu. To, co se zdá, že nás osvobozuje, nás svazuje. Nejen děti jsou závislé na hře na mobilech, vyrůstá čím dál více mamánku, i kvůli tomu se vztahy rozpadají.

Nacházíme se v bodě, kdy se možnost vyrábět levně a možnost cestovat napříč světem nejen virtuálně, ale i fyzicky stává strůjcem chaosu. 

Má smysl tyto výzvy komunikovat s politiky, aby věděli, že o nich víme a jsme s jejich prací v přímém kontaktu (sledujeme a vyhodnocujeme jejich kroky). A že se už nechceme stavět populisticky pod deštníky na náměstí s požadavkem, že to za nás politici všechno vyřeší, ale že jsme-musíme být vnitřně připravení a silní čelit této situaci tváří v tvář. Můžeme komunikovat s politiky, předkládat jim své návrhy. Můžeme je facilitovat k co nejlepšímu výkonu a při každých volbách vybírat ty nejschopnější. Ale nemáme právo na ně nakládat odpovědnost za naše životy. Jsme na jedné lodi na planetě Zemi a dějí se nám věci, které chceme, které jsme si vypracovali, ale také takové, které nechceme a které ale ani změnit, ani obejít nemůžeme. Věci, které nám mají přinést určitou (byť i někdy velmi bolavou) zkušenost. Rozumím na druhé straně lidem, kteří zvedají velmi výstražně prst (třeba Erik Tabery ke spojení Zeman-Babiš), dělám to do určité míry také. Ale zachránit svět před lekcemi nemůžeme. 

Donald Trump mluvil o tom, že Ameriku Bůh ochrání a před projevem bylo řečeno, že ti poslední půjdou "do nebe" jako první. Nejde zdaleka jen o nějaký "hřích chvástání", ale i o pocit vlastního spasitelství. Pokud by to byla ta lepší varianta a Trump svému snu věří (tj. není to jen populistický tah pro získání moci a dalšího businessového vlivu) a pokud se mu jeho sen nezdaří, mohl by být  tím nejvíce zraněným, neboť do toho může příliš dávat sebe (nikdo neví). Ten, který koná ve svém životě jako "hudební nástroj v rukou božích", nemůže být zklamán výsledkem. Neboť výsledek je pro něj vždy takový, jaký má být. Člověk skutečně duchovní - žijící Bibli - ví, že "není důležité, co se stane, důležité je, co uděláš."

Politici z mé současné zkušenosti mohou do určité míry ovlivňovat běh dějin a to nejvíce v krizové momenty: např. před druhou světovou válkou a po ní (a to také spíše jako následovníci "osvícení", které je pro kritické momenty typické - těžké doby rodí osobnosti). V období, kdy se věci někam sunou, mohou politici přijímat nějaké zákony, které to vedou tím či oním směrem, trošku, ale na některé problémy jsou zákony krátké. Mohou dávat osobní příklad v určitých věcech. Ale některé problémy neví nikdo, jak vyřešit, např. náš daňový systém nebo důchodovou reformu. Podobně je na tom Amerika nebo Itálie. 

Modlím se za Donalda Trumpa, aby se mu podařil dobře dosestavit kabinet, aby šel vždy co nejčistší cestou (podle svého svědomí). A aby vědomím zůstal v hlubokém přesahu Písma Svatého, které je jako text jen vnějším zrcadlem něčeho mnohem hlubšího a komplexnějšího a to jest Příběhu tohoto světa, Příběhu Stvoření, našich osobních i kolektivních lekcí v daný čas na planetě Zemi. 

Alena Kulhavá