Richard Brabec a dva odborníci u Václava Moravce v tématu klimatické změny. Kde se

potkáváme a kde máme odlišný pohled? Jak je na tom Česká republika? Jak vnímá Richarda Brabce a svého času Mariana Jurečku Václav Cílek? 

Nejprve přikládám odkaz na samotný pořad: V debatě diskutoval ministr životního prostředí Richard Brabec, ředitel Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy Jan Frouz, ředitel ústavu globální změny Akademie věd Michal V. Marek: 

https://www.ceskatelevize.cz/porady/1126672097-otazky-vaclava-moravce/219411030510317-otazky-vaclava-moravce-2-cast/

Dále, abych se neopakovala, přikládám odkazy na své tři články, které jsou vzhledem k této debatě asi nejrelevantnější, ať se nemusím opakovat: 

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=700541

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=705007

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=705078

Přestože mají politici své rezervy, zrovna ministr životního prostředí Richard Brabec a dřívější ministr zemědělství Marian Jurečka byli průkopníky enviromentálního přístupu k zemědělství i k životnímu prostředí a Richard Brabec v tom nadále pokračuje. Zaznamenal to i Václav Cílek v naší debatě, přestože hned na jiném místě říká, že je třeba ptát se politiků, co zcela konkrétně dělají pro naše životní prostředí:

https://www.youtube.com/watch?v=aexhWqv_kAs&t=1160s

Skutečně to totiž není jen otázka ministra životního prostředí. 

Richard Brabec říkal v pořadu, že Česká republika splní závazky Pařížské dohody a dokonce možná časem i o pět procent předběhne. Země, kterým věří, že se dostanou do roku 2050 na nulovou emisi CO2 jsou severské země a Německo. U České republiky, když vše dobře půjde, očekává snížení emisí o 80% - 90% právě do roku 2050. Vítal stávku studentů, protože snížení emisí bude vyžadovat jak přechod na obnovitelné zdroje, tak změnu životního stylu z konzumního na udržitelný. Víkendy trávené nákupy v supermarketech nejsou tím trendem. 

Čísla vypadají velmi pozitivně, jiné studie ale ukazují (např. studie, ze kterých vychází Arne Springorum), že je třeba zásadním způsobem omezit produkci CO2 do roku 2025 a ne do roku 2050, tam už bude pozdě. Přiznám se, že nejsem odborník, abych věděla, ze kterých studií mám jako občan vycházet a tak se těším na výsledky této debaty po 27.3. 2019. Protože Arne Springorum není zdaleka jediný, kdo vidí rok 2050 a ze 40% rok 2030 jako pozdě. Řada vědců vnímá, že máme možná pár let...a možná už ani nemáme šanci vědět, zda máme šanci. Ani Marian Jurečka není takový optimista, byť nám dává zejména v oblasti solárek dost šancí. Debatu na energetiku povedu až po debatě s Pavlem Pocem a Milanem Jeglíkem. Termín jsem zatím nestanovila. 

V rámci ekonomiky založené na růstu vidí pánové problém. Vidí to jako zásadní téma transformace následující generace. Michal V. Frank upozorňoval na to, že problém je i v tom, že jsme masírováni a deformováni reklamami, konzumismem. Nic nového pod sluncem, je to na každém z nás. 

Václav Moravec se i pánů ptal, jak je možné, že lidé tak dlouho věřili Václavu Klausovi ohledně toho, že člověk nepřispívá značnou měrou ke klimatické změně a museli jsme dosáhnout sucha a umírání lesů. Richard Brabec a Marian Jurečka byli v roce 2014 vlastně vizionáři v době, kdy na to lidé nechtěli slyšet. Marian Jurečka o tom mluví právě i v rozhovoru s Václavem Cílkem. Jak bylo obrovsky těžké mluvit o klimatické změně a nutnosti změn v zemědělství. Loni to už bylo snazší a letos očekává další posun.  

V rámci ovzduší a dopravy na tom nejsme tak tragicky, jako jiné evrospké země, které dokonce EU žalovala, ale máme rezervy v podpoře výměny starých vozů za nové atd.. Bohužel na Ostravsku dochází k velkému přenosu znečištění z Polska. Kotlíkové dotace jsou dokonce dávány za vzor ostatním zemím a došlo k podpoře biodiverzity v rámci zemědělství. Ve všem je nutné pokračovat. 

Jan Frouz upozornil lidi na to, že jsme si zvolili i mimo jiné ministra Ťoka (přeneseně), který nepodporuje železniční nákladní dopravu dostatečně a způsobuje to poměrně větší zbytečný nárust emisí. Znovu upozornil lidi na to, že my musíme změnit myšlení. Na druhou stranu je zde problém, že ministerstvo neapelovalo u Evropské komise na možnosti dalších regulací. 

Zároveň vznesl Jan Frouz nápad, aby i na mase a dalších potravinách bylo uvedeno (kromě značky bio) jak byla zvířata krmena (zda přirozenou stravou či sojovými boby apod.). 

Pánové hovořili i drastickém dopadu na životní prostředí, když se staví další zbytečné sklady, kde není pro nás ani přidaná hodnota a ani řešení nezaměstnanosti. Hovořili o tom, že Evropská komise neumožňuje v rámci volného obchodu, aby stát dal veto na nějaký podnikatelský záměr. Na druhou stranu se ptám, proč by nemohl platit přísnější zákon v rámci zemědělské půdy? A zároveň kladu za zásadní téma toto pro budoucí europoslance k vyřešení tohoto problému, tj. aby státy mohly rozhodovat v rámci životního prostředí (tj. pokud možno na poli nestavět). 

To, co mi přišlo strašidelné je, že u nesolidních místních dochází ke skládkování i plastů ze žlutých kontejnerů. Ředitelka cirkulární ekonomiky navrhuje rapidně zvýšit náklady na skládkování. V rámci recyklace s pet lahvemi není problém, (finančně je to ziskové a jsou na to firmy zvyklé), ale s ostatními plasty je problém. Ty se tolik nevyplatí vracet do oběhu, neumíme je tolik recyklovat. 

Z debaty jasné vyplývá 

a) dobře zvolit do Evropského parlamentu takové politiky pro které životní prostředí bude stěžejní, aby mohlo dojít např. i  k tomu, že budou moci státy vetovat podnikatelské záměry, které zastavují zbytečně a pro stát neefektivně zelenou plochu. A prosadit i další opatření v rámci ochrany včelstev. Aby stát mohl používat mýtné na regulaci silniční dopravy ve prospěch železniční apod.

b) žít pokud možno bez obalu, protože kromě pet lahví se řada plastů hůře recykluje a to zejména (vím ze zpracování odpadu) všelijaké obaly na něco, pytlíčky apod.

c) podporovat zejména radní větších měst k ekologičtější MHD dopravě

d) změnit radikálně své myšlení z konzumního na enviromentální 

e) zateplit si dům (i na úvěr pro další generace)

f) ptali se na rozdílná čísla, která jednotliví vědci prezentují. Protože čísla z klimatických konferencí jsou vždy o něco tvrdší, než čísla, se kterými operují politici. 

Alena Kulhavá