Řešíme otázku kolektivní Číny a hodnoty člověka v křesťanské Evropě

Tak jako migrační krize nám klade řadu otázek a málo odpovědí, podobně je na tom politika Číny. Má to být tak, že určující budou peníze (business) nebo mravnost? Kde jsou hranice v rámci rozdílných kultur?

Střet kultur, komunismus, priority života, historie

Čína je velmi zajímavá země. Je to klidná mocnost s disciplínou i čím dál více otevřeným trhem. Její síla spočívá ve vůli, nějak jasném vedení a dlouhodobé koncepci. Je mnoho věcí, které se můžeme od Číny učit. Funguje např. jako mraveniště, kde člověk neklade takový důraz na osobní život, ale na úspěch jeho populace. Má to ale své stinné stránky. Pokud k jinému ustanovení společnosti  přidáme komunismus, dostaneme režim, který není průhledný a některé věci nejsou čisté. Na druhou stranu je třeba říci, že Čína se vyvíjí pozitivním směrem. Bolavá je otázka tendence odtrhávání menšin, což by mohlo Čínu destabilizovat. Následkem toho jsou vězněni a i mučeni a zneužíváni lidé. 

Velký přínos křesťanství spočívá v tom, že přineslo do světa hodnotu člověka jako takového. Na druhou stranu máme ale někdy tendenci omlouvat naše osobní slabosti a pro společnost nedobré choutky potřebou individuálního přístupu (nejedná se jen o školství). S hodnotou člověka je spojen nejen duchovní růst, ale i láska, pomoc bližnímu a překonávání nesnází cestou Ducha a Lásky. Pokud na toto rezignujeme v rámci businessu, rezignujeme tím do jisté míry na naše křesťanské základy společnosti. 

Je totiž otázka, zda dějiny jsou primárně dějiny úspěchu - tj. stěhování civilizací, expanze a válečná tažení, pokrok ve výrobě a obchodu, nebo zda je v první linii soubor osobních Příběhů lidí, tj. i těch obětí násilí a bezpráví, zkušenosti z toho vzniklých. S tím souvisí téma karmy a i téma Tomáše a Kristových ran. Z toho potom vyplývá otázka, zda chceme být těmi vítězi na poli válečném či ekonomickém anebo nám jde spíše o osobní spásu a spásu lidí kolem nás. 

Pokud bychom chtěli žít křesťanství do důsledku, musíme si připomenout výpověď Ježíše Krista: "Nejen z chleba je živ člověk." "Kdo chce zachránit svůj život, ztratí jej." Toto téma by mělo být řečeno pro zastánce zcela pragmatického přístupu při navazování konkrétních obchodních styků. Toto téma také bylo řečeno na velikonoční mši nejméně v jednom kostele....Nejedná se ale zdaleka jen o Čínu, jde o veškerý skrytý obchod se zbraněmi, o kterém se sice ví, ale nedobré obchodní cesty jsou stále aktivní. Jedná se  o obchod i s dalšími komoditami. Týká se obchodu s Tureckem, Ruskem, Saudskou Arábií, USA (v nějaké rovně) apod. Jde o otázku průběhu vytváření zisku pro země a od zemí, které jsou z hlediska dodržování lidských práv na tom velmi špatně, popř. jejich politické cíle jsou pro bezpečné fungování světa problematické. Není to jednoduchá otázka a týká se to zejména zemí blízkého a středního východu, ale i dalších. 

Rozumím do jisté míry těžké situaci vládců - rozumím (jen dílčím způsobem) čínskému prezidentovi.  Je na nás, do jaké míry si udržíme vlastní tvar a to, o co nám v životě jde. Není na to v současné době recept a mnoho z nás svůj postoj a cestu v sobě vnitřně i v tomto tématu hledá. Diktátorský režim ve vyspělé zemi, země, která popravuje ve svém režimu své nepohodlné obyvatele, obchoduje s kýmkoliv, je hodná zamyšlení. Zamyšlení, zda s ní chceme vytvářet tok peněz (což není  zcela totéž, co diplomatické vztahy) a když, tak jakým způsobem (v rámci diplomatických vztahů).  Čína (podle zpráv expertů, kterým nemám zatím důvod nevěřit) provozuje řadu vojenských táborů a nemocnic, možná i více než 800 transplantačních center, kde se odebírají orgány vězněným Falun gong, křesťanům,Tibeťanům a lidem smýšlejícím svobodně. Odebírají je podle svědectví samotných lékařů (jsou-li pravdivá) často i zaživa a bez umrtvení, aby orgány byly čerstvé a co nejdéle vydržely transport. Tibeťané, Falun gong, křesťané jsou nepohodlné skupiny obyvatel ohrožující komunistický režim, stejně jako tomu bylo v Čechách. Představují pro obchod s orgány ideální skupinu. Také proto, že jejich orgány mají vzhledem k jejich dobrému životu dobrou kvalitu. V táborech jsou drženi do té doby, než se najde člověk, který bude potřebovat zrovna jejich orgán.Je možné, že v Číně na transplantacích v průběhu roku zahyne nedobrovolně stovky tisíc lidí. Za deset let by to byl milion....Orgány si nechávají darovat jak Číňané, tak někdy i Evropané. Musíme si položit otázku, zda i v nejlepší investici bychom o  peníze z takové země stáli a jak jsou peníze konkrétní firmy provázané se státním zřízením.Čína je jiná, než jsme my, neleží v Evropě, ale přesto to není Arabský svět. Zároveň nese duševní pokřivení nejen vedení, ale i svých obyvatel podobné tomu, které jsme žili v Čechách v době našeho komunismu.Na druhé straně se v mnoha ohledech pozitivně rozvíjí. Jak s ní tedy zacházet? Možná nenajdeme odpověď hned, ale za procítění a zamyšlení to rozhodně stojí. 

Tibet, lidská práva v Číně

Otázka Tibetu je do jisté míry čitelná a do jisté míry je třeba počítat i s tím, že ne vše se v Čechách dozvídáme. Vzhledem k mému hlubokému vztahu k Tibetu (k jeho kultuře tak, jak ji znám od lidí, kteří tam byli a jak je přenesena do Evropy), k Dalajlámovi a opakovanému vztahování se k toku peněz v různých zemích, mě těžko někdo může podezřívat z módního přitakání nevraživosti vůči čínskému prezidentovi. Nestavím se v této otázce do role politika, spíše otevírám otázky, které jako domino na sebe navazují v rámci různých problémů světa. Netoužím po "majdanu v Tibetu", řešení problému se musí podle mého odvíjet jinou cestou. Stíny nese i samotný Tibet ve svém životě a i to je téma k "léčení."

V současné době to v Tibetu vypadá tak, že většina tamějších lidí a i Evropanů cítí, že tak, jako diktatury postupně mizely, i Tibetský feudální stát by se přirozeně transformoval.Čínská invaze nemá omluvu. V současné době jsou Tibeťané, ale i evropští cestující střeženi čínskou policií (která jim znepříjemňuje život a třeba i zabavuje duchovní věci, na což sice nemá právo, ale dělá to). Vládne zde strach a marasmus. Tibetská kultura je zde strachem a invazí Číňanů vyprázdněná, vykastrovaná čínskou propagandou. I v této souvislosti může být aktivita Dalajlámy ve světě jako snaha uchovat živý Tibetský budhismus mimo místo svého vzniku pochopitelná.Duchovní Evropané, kteří jezdí do Tibetu, zachytávají zbytky Tibetské kultury + zažívají pokoru z vysokých hor.

Necítím se kompetentní navrhovat mezinárodní politiku, snažím se jen nejen v tomto článku otevírat témata, která nás mohou vést k osobnímu posunu. Pokud bychom měli zůstat u řešení pouze tématu Číny, nebylo by to dostatečné. Na druhou stranu zavírat před problémy oči a říkat "Když může bez problému obchodovat Amerika a i další země Evropy" znamená zahodit osobní svědomí a odpovědnost. Zároveň pokud bychom Čínu diskvalifikovali zcela, může to znamenat zastavení určitého dobrého procesu - vývoje v rámci globalizace, což také není cílem. Je třeba hledat rovnovážnou cestu.

 Problém se nevyřeší srdíčky na prsou "svobodu Tibetu, svobodu Číňanům, žádné násilí, Vivat Havel, vivat Dalajláma, neprodávejme naši zemi apod." Na druhou stranu nevnímám vzedmutí lidského otazníku (a připomínky lidských práv) k politice Číny i ČR jen jako módní zblbnutí, ale jako důležitý instinktivní proces určitého pocítění dalšího globalizačního kroku, ze kterého nemusí být v pozdější době možné jednoduše vystoupit. Situace je oživena všeobecným vědomím, jak problematické globální obchody jsou (včetně USA - Saudská Arábie, obchody s Tureckem, obchody právě řešené Číny s kýmkoliv, včetně teroristů,  tlak TTIP na Evropu atd.). Už teď se mohl čínský prezident nějak dozvědět, že lidská práva nejsou České republice jedno a že je třeba se nad tématem minimálně zamyslet. Na druhou stranu naprosto rozumím některým bezpečnostním opatřením v Praze.  

Je pravda, že někteří politici využili situace k politice proti Hradu nebo si vařili vlastní polívčičku a je to opět "česky nízké."  S nimi se ale většina "přátel svobody" setkala až ex post v nějakém dalším dni v novinách či v televizi. Také je pravda, že silnější emocionální reakci vyvolala u části populace naše komunistická zkušenost. Ale i to je jen část skutečnosti: Někteří lidé do 40 let si z komunismu nepamatují nic a přesto měli vnitřní potřebu procítit a společensky se začlenit do  průběhu návštěvy čínského prezidenta - resp. vyjádřit svůj životní postoj nejen pro naše politiky a čínského prezidenta, ale i pro naše podnikatele. Někteří totiž ani nevyvěšovali tibetské vlajky (rozumí složitosti mezinárodní situace), nestáli u silnice, ale v metru a na ulicích mezi spoluobčany šířili informace o nutnosti nepropadnout pouzebusinessu.

Pokud návštěvu čínského prezidenta budeme vnímat ještě v kontextu Velikonoc, kdy si křesťané připomínají smrt Ježíše a princip, že u jedné Večeře s ním sedí Ti, kterým je lidský život cenný, lidé obecně slaví svátky pospolitosti v rámci Čech a Evropy, dává to možnost pochopit jinou reakci, než která nastala v západní Evropě při návštěvách čínského prezidenta. Někteří křesťané navíc ještě praktikují např. Vipasánu a byli v Tibetu či Indii a tak tyto země pro ně nejsou anonymní. Řada nekřesťanů jezdí do Indie a Tibetu pravidelně. Mají osobní vztah k Dalajlámovi, pro některé je přímo jejich učitelem. Na druhou stranu je Tibet a Dalajláma pro některé lidi určitým abstraktním fetišem, na kterém se točí, aniž by znali komplikovanost tamější situace i z pohledu Číny (možné její destabilizace lavinovitým odtrháváním menšin).  

Mám pocit, že v současné době se lidé dělí na tři skupiny:a) ty, kteří považují za důležité upozornit na další možnou důležitou křižovatku našeho rozhodnutí v dějinách b) na ty, kteří (z důvodu vlastního prospěchu, obecného růstu businessu nebo v pomyšlení na finanční prosperitu naší země) podporují obchod s Čínou. Podporují obchod bez většího vnitřního problému - vědomí nebo svědomí -  a jsou rádi za to, že možná budeme její vstupní branou do Evropy c) na ty, kteří vnímají důležitost diplomatického jednání se všemi stranami d) ty, kteří vnímají tak velký pohyb dějin, takže se jen modlí. 

Každá kultura se staví k toku peněz jinak:

Arabové to neřeší - pro ně je to kšeft.Číňané to také moc neřeší. Obchodují v zemích (např. i v Afganistánu) se všemi, i s teroristy a říkají "nás vaše problémy nezajímají, my chceme vydělat. Ber nebo neber." Tím se propojuje problém migrační krize s problémem obchodu s Čínou. V Evropě pro nás byl důležitý čistý tok peněz, ale čím dál více se určité zásady vytrácejí. Vracím se opět k tématu Velikonoc a věty " Kdo chce zachránit svůj život, ztratí jej." Ježíš také v Jeruzalémě vyhnal obchodníky z chrámu...tím chrámem nebyla myšlena pouze místnost, ale náš vnitřní prostor..... Na poli politickém směřujeme v Čechách k oligarchii Ukrajiny - ke stavu, kdy jsou zákony tvořeny podle potřeb obchodních oligarchů. Indové vnímají tok peněz velmi přísně. Hluboce chápou, že tok peněz je tok práce (a tím i tok energie) a duchovnější lidé - podobně jako v Čechách - pečlivě hlídají, odkud k nim peníze přišly a čím vším jsou vykoupeny.V Čechách je to někdy těžké dohledat a některé věci člověk neovlivní, ale např.i návštěva čínského prezidenta je dobrou připomínkou pro zamyšlení se nad daným problémem. Zamyšlení se v tom nejhlubším smyslu (co to je vnitřní, obchodní a politická prodejnost - kde začíná a kde končí) a v tom mu můžeme jako nositeli tohoto problému vnitřně poděkovat.

V této souvislosti se nemusí shodnout ani naši duchovní Otcové. Někteří mohou plnit funkci mementa vůči lidskému utrpení a toku peněz (např. Halík), někteří mohou při pozitivním navázání kontaktu s mocnostmi (a i čínským prezidentem) pracovat s vývojem velitelů těchto mocností (např. Duka). Někteří se jen modlí. Všechny tři úlohy se doplňují, nikoliv vyvrací. Čínský prezident je také člověk a i on má právo se potkat s osobami, které ho budou obohacovat různým způsobem.

V rámci většího obchodu je třeba vždy vážit to, zda jsou na prvním místě peníze (což nepovažuji za dobré)nebo je třeba ne prvním, ale nejpodstatnějším motivem možnost zlepšení kontaktu obou zemí a vzájemná podpora duševního a duchovního růstu  nejen na poli businessu (to má pro mě smysl).  Sama osobně se snažím svůj tok peněz co nejvíce hlídat a kontrolovat, v řadě rovin se mi to nedaří (např. otázka bank atd.), ale určitý výběr přece mám. Mohu říci, že vzhledem k různým (a někdy i poměrně dramatickým) osobním zkušenostem s tokem peněz (včetně mezních situací) mohu Ježíšova slova o zachování života i zkušenost z obchodníky ve vlastních chámu, která jsou výše zmíněná, jenom potvrdit. Potvrzuji také zkušenost Indů, zejména svatých, jogínů. Je samozřejmě těžké řešit otázku původu peněz, když nemá člověk na jídlo a pak jde o mezní situaci, která má přinést nějakou zkušenost.  Je pochopitelný pud sebezáchovy (s výjimkou duchovně velmi vyspělých lidí, kteří často zvládají i lépe své tělo). V tomto článku se ale zabývám spíše všemi ostatními jinými situacemi - tj. charakterem, prodejností a zároveň možnostmi dobře ovlivňovat jeden druhého při setkávání se. 

Globalizace a glokalizace

Globalizaci neobejdeme. Ale tak, jako je nutné respektovat jinakost každého jedince, i v rámci globalizace bude nutné respektovat tvar jednotlivých kultur jako entit. A na druhé straně tak, jako každý jedinec má nějaké mravní směřování a mravní hranice, tak toto téma bude o to více aktuální při střetu kultur. Je to příležitost se posouvat dál (byť i bolestně) - pokud to tak pochopíme - anebo propadnout zamíchané businessové kaši.Postup ducha a nikoliv mamonu + glokalizace mohou vyvážit přirozené propojování světa tak, abychom v budoucnu tvořili jeden organismus a ne a chaos a boje, které se brzy v prach obrátí

Na druhou stranu je pragmatičnost Číny tak výrazná, že není vyloučené, že skoupí celý svět. Najednou se ocitneme v Číně a ani nebudeme vědět jak.Je otázka, zda to musí nutně nastat nebo máme na výběr. Pokud bychom jako kultura degradovali, bylo by to celkem přirozené, aby pracovitá a kolektivní Čína převzala ekonomické řízení jednotlivých zemí.

Prodej České republiky kvůli situaci po roce 1989, snaha získat peníze místo podnikání

Pokud bychom  uvažovali čistě neproblematický obchod s kýmkoliv, je v zájmu Čech vytvářet naše vlastní firmy (to jest skutečný kapitál: Know how + naše pracovní místa a platba daní v ČR). Češi si velmi hloupě (kvůli nesolidnímu průběhu překlopení komunismu v podnikání) většinu státu prodali a bohužel omámení rychlými penězi trvá i v tématu Číny.(To neznamená, že žádná investice ze západní Evropy neměla smysl).  Pokud budeme Číně prodávat naše území a firmy a budou oni zde podnikat, získají tím kapitál do budoucna. My ho ztratíme. Tak, jako jsme ho ztratili a jsme dnes ve větší míře kolonie korporátů západní Evropy, Ameriky. Byli bychom s tímto postupem i v rukou Číny, která je navíc jinou kulturou. O nutnosti glokalizace se hovořilo již před čtyřmi lety na mezinárovní globalizační konferenci politiků a ekonomu v Itálii, které jsem měla po známosti se možnost účastnit.

Je velkým otazníkem, jak by podnikání v rukou Číňanů vypadalo: Je reálné nebezpečí používání nekvalitních nebo zdraví ohrožujících materiálů a nechuť to kontrolovat. Velkým otazníkem je odměna pracovníků a kdo v jaké části výrobního procesu by byl odměňován.  Pokud jakémukoliv kontaktu s Čínou ještě hlava státu i média nedají kontext, otázek se nabízí ještě více, které budou doufám v blízké budoucnosti odpovězeny. Kontakt s Čínou pro nás může být dalším tunelem nebo rozvojem.

Pokud v lásce a vnitřní síle, v politickém vyjádření občanů i státníků si nebudeme umět poradit s hranicemi vůči poklidné a kultivované Číně, jak si máme poradit s přicházejícími lidmi z blízkého východu? Je to hodně o nás...je to výzva pro nás. Pro nás občany a pro naše politiky.

Pro mě osobně představuje téma čínského prezidenta potvrzení mé potřeby čím dál více ve svém životě hlídat finanční toky a zároveň nutnost respektovat ty, kteří to tak přísně zatím nastaveno nemají a jejich živobytím má být i příjem takových peněz, které já bych ve svém životě přijmout nechtěla. Mojí cestou je podporovat lidi i politiky v koncentraci na duchovní hodnoty (kam patří i nepřijímání určitých peněz) a zároveň respektovat Cesty boží ve zkušenostech pro všechny, které svojí omezenou myslí a omezeným duchem nemohu dohlédnout.

Modlím se za oběti režimů Číny, modlím se za Tibet (aby žil co nejsvobodněji a zároveň sám co nejlépe vůči všem ve svém systému). Modlím se ale také za představitele Číny, aby jednali ve své zemi i v Evropě co nejlépe - nejlépe v rámci své kultury, ale také lidských práv. Modlím se za nás, abychom uměli najít rovnováhu v jednání s Čínou. A modlím se také za nás, abychom Velký pátek nezařadili mezi svátky jen formálně, ale zcitlivěl nás v pomyšlení na bolavé situace ve světě a utrpení kohokoliv kolem nás a přiměl nás kromě modlitby třeba i k nějaké lidské, finanční, případně politické činnosti v rámci těchto věcí. To se netýká jen Číny, to se týká řady dalších zemí, ale také řady oblastí našeho života, třeba i našich prarodičů, nemocných atd. 

Alena Kulhavá