Program politické strany, kterou budu volit 2017- 6) Rodina, charita, základní směřování

Zaslala jsem politikům demokratických stran s nadějí, že sami ve svých osobních životech i v akcentaci určitých hodnot přispějí k dobrému rozvoji společnosti. Která strana u mě vyhraje? 

Rodina

Základním rozpad klasického modelu rodiny, který má různé příčiny. I když jsou sociologové optimističtí, mám pocit, že bez vnitřní proměny to nepůjde. To, co zažíváme na základních školách je přímý důsledek rozpadlých rodin: I když se maminky snaží sebevíce, chybějící svorník dospělých lidí okolo dítěte, natož mužský princip (zvláště u kluků) páchá větší díry v psychice dětí, než se může na první pohled zdát. V tomto problému nám politici nijak nepomohou. To je celospolečenský trend a další generace - pokud se nepromění, bude mít ještě hlubší problémy vztahové. 

Příčin rozpadu rodin je několik:

- Rychlá doba, která vede k množství zkušenost, že se mnohem snadněji stane, že se po čase cesty rodičů rozejdou. Oba se vyvinou někam jinam. Proces by dříve probíhal 120 let, dneska je to deset let. 

- Dnešní tátové jsou již nejčastěji z postkomunistické doby (nebo zažili pouze sedmdesátá a osmdesátá léta) a tudíž můžeme pozorovat jev "těžká doba rodí silné muže, silní muži budují dobrou dobu a dobrá doba rodí slabé muže. Slabí muži potom špatnou dobu a cyklus se opakuje." Do jisté míry tento cyklus asi nejde zvrátit, ale platí "nezáleží, co se stane, záleží, co uděláš". 

- Určitý vliv má také větší ekonomická samostatnost ženy, někdy i její vyšší plat, ale nevnímám to jako hlavní problém. Resp. problém je to v některých vztazích. 

- Žena chce být na rovinu muži. Pokud je ještě ke všemu muž slabý, dochází nejen k otáčení rolí, ale i ke konfliktům. V Bibli není náhodou psáno, že muž je hlava rodiny. Ale Eva i tak dokázala dát jablko Adamovi. Jde o to, že muž je hlava rodiny navenek a žena krkem, který tou hlavou otáčí. Pokud se obě role zamění a žena chce mužským argumentačním způsobem rozhodovat o věcech, systém manželství (a tím i rodiny) se bourá. 

- Doba akcentuje individualismus a pokud je to za hranou, projevuje se to i ve vztazích. 

- Vliv mají i sociální média: Manželé odcházejí do svých světů za svými virtuálními přáteli, nebo sledují videa na youtube. Pomáhá jim to od těžkých starostí, ale vzdaluje je to od sebe. Týká se to hlavně nejmladších rodin, ale nejen jich. 

- Mladí muži, kteří již žili v mamahotelu delší dobu, se špatně přizpůsobují situaci, že vydělané peníze z větší části budou patřit rodině. Byli zvyklí, že jen malým dílem přispívali na domácnost a jejich plat jim sloužil jako kapesné. Žena v takovém případě trpí pak také, trpí vztah a buď muž odejde nebo žena muže vyhodí, neboť to ponižující fňukání muže, že si kvůli novým botám rostoucího dítěte nemůže koupit nový iphone, už nesnese. Děje se tak bohužel i u zajímavých vzdělaných lidí. 

- Další problém mladých rodin je, že jak žili virtuálním životem, neumí se postavit výzvám života - i běžným rodinným povinnostem a jejich vztahy na tom krachují. 

- Mezi současnými školáky dokonce probleskují sem tam hlasy, že rodinu zakládat nebudou, neboť by to znamenalo, že by se museli omezovat a proč? Stačí jim milenka na sex. Ženy to dost dobře udělat nemohou, protože jim tikají biologické hodiny. Alespoň většině. 

-Někteří muži neplatí včas výživné a dostávají pak rodinu do prekérních situací. I v rámci fungování ve škole: Najednou dítě nemá na školu v přírodě, na akce, protože tatínek neplatí. Soudy se táhnou, škoda na dítěti je hned. 

Tato témata řešíme hodně ve škole: Na výchově ke zdraví, v občanské výchově, v rámci nepravidelných intenzivních volnočasových aktivit, na škole v přírodě apod. Ale zcela je vyřešit nemůžeme, vzorce z rodiny jsou někde hodně silné a nastavení celé společnosti také. 

V této souvislosti je rodinná politika obtížná, neboť více než polovina manželství je rozvedených a v určitých skupinách (např. u nás na druhém stupni ve škole) i 90%. Základním modelem se tedy stává matka samoživitelka, která uhoněná nemá čas pořádně dohlídnout na dítě(i když je to dobrá a pečlivá žena), nemá mužské kvality (což u kluků vadí) a někdy je i chudá a musí chodit do dvou zaměstnání. Nemá peníze na školu v přírodě pro dítě a problém se jen prohlubuje.

V této situaci může stát podniknout jen dílčí kroky:

- Začíná vytvářet sociální bydlení a levné bydlení pro matky samoživitelky a pro chudé rodiny.

- Přimluvila bych se za příspěvek na školu v přírodě a tábor, neboť ty (zejména pokud tam jedou kluci a muži instruktoři) alespoň naznačují cestu k mužství a pro všechny k samostatnosti. Něco pomohou mimoškolní aktivity, ale takový souvislý zážitek nahradit nemohou.  

- Je třeba pružnější systém, aby matky samoživitelky, kde otec náhle nezaplatí, nebyly postiženy v situaci, kdy je nějaká důležitá platba neodkladná. 

- Řešit postavení pracujících matek ve společnosti (částečné úvazky, shánění práce atd.)

- Řešit polarizaci  ve společnosti

- Řešit problém ztráty (přechod) zaměstnání u překvalifikovaných žen i mužů 

- Řešit to, abychom nebyli "makačenka z východu", kteří po stresové práci přijdou s nedůstojnou mzdou domů. Opečovat to, aby se rozdíl mezi námi a západní Evropou ani v rámci korporátů nezvětšoval. Stát v tom bohužel může sehrát jen dílčí roli. 

- Podporovat solidaritu mezi lidmi vlastním příkladem. Můžete inspirovat bohaté rodiče, aby přispěli chudému na školu v přírodě, tábor apod. 

- Podporovat - a z části i zafinancovat edukační zážitkové programy pro novomanžele: Křesťané to mají do jisté míry opečované svojí náturou a přípravou k manželství. V dnešní komplikované době plné pokušení jak vztah zničit by to potřebovala téměř všechna nová manželství. 

Charita 

Ve východních asijských zemích je zcela automatické, že člověk dává desetinu svého příjmu na ty nejchudší a nemocné. I ti chudí, kteří mohou něco dát, to dělají. Je to tak vžitým zvykem, že si nedovedou představit, že by to nedělali. Osobně provozuji totéž. 

U nás v Evropě toto bylo také zvykem - v rámci kostelů, kde byly a jsou pořádané sbírky na pomoc různým skupinám v rámci světa, ale i v rámci republiky. 

Pravidelně přispívat na chudé by mělo být standardem, který vyjde od politiků, učitelů apod. a rozšíří se do celé společnosti.To buduje soběstačnost společnosti a také to hodně vychovává. Naplňuje to lidství v tom nejhlubším slova smyslu.

Každý politik by tedy měl mít toto jako jasný zvyk: Odvádět desetinu svého platu na charitu a iniciovat k tomu bohaté lidi (chudé k příspěvku, který si mohou dovolit dát.). Prezentovat toto médiích a i průběžně v kuloárních setkáních s dalšími politiky a businessmany. 

Jde o to vytvořit vyspělý kapitalismus a nepodporovat raný kapitalismus, který vedl ke druhé světové válce. 

S přáním kontaktu s vaším srdcem a  Vyšším Já    Alena Kulhavá