Jak konkrétně to ale může vypadat? Jaká byla situace před druhou světovou válkou? Co je nutné, abychom věděli, co každý z nás má v konkrétní době dělat?
Situace se v dějinách cyklicky opakuje: Lidé v určitou fázi demokracie začnou mít pocit, že to funguje samo a stáhnou se do svých domovů. Někdy nejdou ani volit. Holedbají se tím, že se o špinavou politiku nezajímají. Pak se stane to, že se k moci zpočátku velmi nenápadně dostanou vůdci bez korekce. Stalo se to ve starém Řecku, stalo se to v polovině 20. století a děje se to i dnes. Není možné srovnávat např. Andreje Babiše nebo Roberta Fica s Adolfem Hitlerem, ale některé znaky podobné mají:
https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=632307
To, co je vždy nebezpečné (i když to nemusí dopadnout tragicky) je neomezená moc, která není korigovaná. V současné době už i ministři ANO zažívají systém "firmy ANO". A je to nebezpečné i v situaci, kdy má, věřím, Andrej Babiš i spoustu dobrých nápadů. Je jen otázka, zda je na ně z nějakého jiného důvodu vhodná doba a také jak čisté jsou jeho úmysly. To se myslím nikdy nedovíme a z mého pocitu je to směska: Někdy má chuť po tvrdém monopolu (v rámci moci i v rámci likvidace konkurence), někdy má spasitelské naladění a hovoří s lidmi nejen s primárním cílem permanentní volební kampaně. Poměry jeho pocitů a potřeb si vůbec netroufám odhadovat.
Pokud se v politice dějí konkrétní nepravosti (např. velký otazník vyhazování náměstků premiérem v demisi), a postupující absolutismus, je tu lid od toho, aby se ozval. Pokud se neozve, ví absolutista, že ring je zcela volný. Nevnímám absolutistu jako jediné zlo. Tak jako v dvojici znásilňující manžel a opakovaně znásilněná žena je to jejich téma společné. Je to dynamika vzájemného růstu.
Proto pokud někteří lidé se schovají do ústraní a řeknou "můj život je příliš krátký na to, abych se zabýval problémy politiky a světa", pak jednají v duchu citátu z předválečné doby "ZLO JE MOŽNÉ PRÁVĚ PROTO, ŽE TI SLUŠNÍ OBČANÉ NIC NEUDĚLAJÍ".
Netýká se to jen politiky, ale i ekologického jednání, společenských záležitostí apod. Už staří filosofové se shodovali v tom, žeskutečné štěstí spočívá v tom, když je člověk propojen se sebou samým (své štěstí hledá v sobě), s lidmi okolo (láska a učení se jako princip se nejvíce projevuje zde), ale i s planetou Zemí (ta nám dává vděčnost za bytí ve hmotě a v ozdravující a inspirující přírodě) a společností (další lekce a také vědomí toho, že jsme "jedna bytost").Pokud jeden ze vztahů chybí, dochází k určité disbalanci, která se projeví buď v osobním životě, nebo v životě společnosti a následky neseme hned nebo s odstupem času my konkrétní lidé.
Můžete namítnout, že matky na mateřské by se o politiku neměly zajímat, jejich úkolem je věnovat se cele dětem. Mám k tomu poznámku: Cítím to podobně, ale stejně není možné se zcela od světa odtrhnout. To, kým matka je, předává svému dítěti ze svého emočního pole. Není asi cílem, aby četla mraky zpráv, které její psychiku rozladí, protože jejím základním cílem je skutečně být tu primárně pro dítě. Není asi cílem, aby se aktivně angažovala v politice (i když i to pokud nějaká žena cítí, tak je to konkrétní osud její i jejího dítěte). Její společenské napojení může ale být právě v tom, že detaily nebude sledovat ani nic moc aktivně konat, ale ve svých modlitbách se zcela nevydělí a bude přispívat svojí modlitbou i za svoje příbuzenstvo, město (vesnici), zemi, svět a tak své dítě do světa uvádět krásným způsobem.
Stejně tak pokročilí duchovní učitelé (jogíni, mistři taiji apod.) se nemohou účastnit demonstrací klasickým způsobem. Nemohou se tímto způsobem dokonce účastnit (až na výjimečné situace) ani osobnosti specifickým způsobem ve společnosti pracující. Proč? Formulování problémů a bytí v heslech různého typu je výbornou zkušeností a důležitým zvědomovacím prvkem národa. Zejména studenti a lidé začínající se orientovat ve společenských záležitostech zde mohou odvést vynikající práci. Stejně tak tátové od rodin. Ale jak mi vyprávěl můj kamarád, vynikající psycholog: "Když byla revoluce 1989, tak jsme měli besedu s vynikajícím ekonomem xy a zvali jsme ho také na demonstrace a společenské akce. Odpověděl nám:´Ale to už musíte vy, já jsem tu od toho...´" A měl pravdu. Když pracujete konkrétním zcela vytíženým způsobem pro společnost a je někdo vynikající nasazený odborník ve společnosti, nemůže si dovolit mrhat energii a čas na demonstrace. Stejně tak síla duchovních mistrů nespočívá ve formulaci problémů a hledání metodických řešení, ale v síle jejich ducha, kterým působí zezadu. Je známé, že tisíce jogínů, kteří se modlili v Indii za konec druhé světové války, mělo v klíčové okamžiky vliv.
Můžete si říci " aha, tak to jsme jako my normální lidi a pak jsou nějací nadlidi, kteří nemusí chodit na demonstrace nebo urgovat politiky či psát politické články a my to za ně máme odmakat?" Není tomu tak. Organismus je právě funkční, když má všechny komponenty a žádný není lepší či horší. Co je jen potřeba, aby každý byl na svém místě a nebyl pokud možno odpojený.
Jak to poznat, co má kdo dělat pro společnost?
JEDINĚ VLASTNÍ HLUBOKOU UPŘÍMNOSTÍ K SOBĚ SAMA. Není jiné cesty. Nikdo jiný vám to říci nemůže a velice snadno si vyrobíte sofistikovaná alibi na to, proč nemáte dostávat tomu, čemu byste měli.
Je ale i opačné nebezpečí. Pokud se do nějaké aktivity pustíte a bude skutečně právě tím, co máte pro společnost dělat, tak se v průběhu času dost pravděpodobně stane, že se vaše role změní. Pokud příliš přilnete ke své konkrétní roli, můžete sice věnovat spoustu energie společnosti, ale už na nepravém místě a hlavně to bude poškozovat vás. Právě ti, kteří jsou hodně interesovaní ve společnosti, na toto trpí: politici, aktivisté, neziskovkáři, novináři a blogeři, dobrovolníci apod. Není snadné se ve fázi, kdy se vám ještě pořád daří, přejít to jiné funkce, kde potřebuje vaše duše získat zkušenosti. Ze své osobní zkušenosti tohoto mám pochopení pro politiky, kteří mají problém z politiky odejít. Někdy to totiž není kvůli financím, slávě, ale právě pocitu nutnosti dál ovlivňovat (podle sebe v tom nejlepším) chod a směřování společnosti. Není to pocit moci v tom špatném (i když tento problém má také skupina politiků), ale neschopnost odejít z politiky za svým vrcholem a uvolnit tak místo dalším. Někdy to více odnáší společnost (je-li politik už jen jako hlasovač), jindy on sám na duši a na zdraví (právě v situaci, kdy do toho dává stále maximum). Dobu, kterou by měli maximálně lidé strávit v politice (zejména vrcholné) není možné stanovit paušálně. Někdo má ze sebe vydat to nejlepší během čtyř let, někdo po osmi letech je v nejlepším období (zkušenosti a dlouhodobější projekty). Důležitá je sebereflexe, reflexe společnosti a i kolegů okolo sebe.
Jaké jsou konkrétní možnosti aktivity ve společnosti?
- vzdělávání druhých
- demonstrace
- psaní konstruktivních článků
- komunikace s politiky po emailech a přes FB
- mluvit konstruktivně se svými blízkými
- pořádání besed
- konkrétní setkávání s politiky
- konkrétní poradenská činnost pro politiky (pokud v menším rozsahu, pak právě zadarmo)
- zpětné vazby politikům k jejich vystoupení (zejména co chybělo)
- věnování se (a prezentování) nějaké konkrétní společenské oblasti
- stát se na nějaký čas politikem (místní oblast nebo státní či evropská)
- modlitba
- modlitební atd. kruhy atd.
V každé roli by se člověk měl snažit být co nejvíce ve svém středu a bez lpění na výsledku. Jen jako služba pro celek. Dělat v pravý čas to pravé (v rámci svého růstu a v rámci společenské role). To není jen otázka karmajógy, ale otázka skutečného štěstí a i funkčnosti.
Přeji vám všem, spoluobčanům i politikům, abyste uměli být k sobě upřímní, nebyli alibističtí a ani na ničem konkrétním nelpěli.
Srdečně Alena Kulhavá
