rozumí? Než tomu možná i rozumí Andrej Babiš? Co je tou velikostí Člověka, která jde do pozadí? Proč je v tomto kontextu část lidí citlivá k tomu, že máme prezidenta Zemana? Jak to souvisí se Zjevením sv. Jana?
Část společnosti je citlivá k nekočírované migrační krizi, kdy i naše ministerstvo vnitra a i spektrum demokratických stran hodnotí přístup Německa v posledních pár letech jako porušení Dublinské dohody a ohrožení bezpečnosti v Evropě podobně, jako k tomu přispělo Řecko a Itálie. Nemáme zde migranty, ale trend Evropy (včetně vnímání problémů druhé a třetí generace po gastarbaiterech v západní a severní Evropě) není zdravý. Někdy pro citlivé lidi je ve vnímání nebezpečnější nezdravý trend, než řešení i krizové situace (tzv. kdyby u nás bylo více migrantů, ale Evropa spolupracovala na maximum). Situace se lepší, ale je zde ještě řada zásadních otázek, a není čas k oslavě.
Podobně i u pana Ondráčka. Je to moc věcí najednou: Vláda v demisi vládne, bianko šek od prezidenta Zemana. Andrej Babiš má vizi redukovat poslaneckou sněmovnu a rušit Senát (byť to je v plánu na delší období). V programu jsou zvláštní větičky o zefektivnění parlamentu atd. a není jasné, jak tyto kroky mohou či nemohou vést ke zrušení Senátu. Andrej Babiš nechce na podobné otázky odpovídat Václavu Moravcovi. Není schopen zdůvodnit odvolání např. pana Závodského jako vynikajícího odborníka na virtuální hazard. Pak když do vedení komise Gipsu se dostane člen politické strany, která dostává dárečky od Andreje Babiše a tento pan Ondráček to korunuje tím, že není schopen se omluvit za své jednání 17.11.1989, pak už je to skutečně jen spouštěcí kapka demonstracím. Nejasné je také vedení ve spisech stb u Andreje Babiše a i to, proč až před vstupem do politiky mu to najednou začalo vadit. Je strašně těžké mu věřit, když nejen v kauze Čapí hnízdo opakovaně lhal a měnil svoje výpovědi.
Opět - nemusí nás čekat žádný tragický vývoj, ale situace je zralá k obezřetnosti a demonstrace jsou pochopitelné.
Pokud je premiérem šíbr, ze kterého nám běhal mráz po zádech, když se objevil tuším v roce 2011 právě v Otázkách Václava Moravce... člověk, který monopolistickým gaunerským způsobem likviduje svoji konkurenci (sliby, snížení odkupní ceny produktů k hranici krachu společností, odkup společnosti), je to pochopitelně vnímané nejen v rámci střetu zájmů jako velký destabilizační prvek společnosti, ať už vymýšlí sebelepší vládní kroky, včetně důchodové reformy.
Pokud společnost dovolí příliš velký chaos v těchto otázkách, tento chaos a relativizace "to nevadí" se může rozšířit i na další oblasti života. A to je právě ta "pracovní" pozitivní - k obezřetnosti (i v rámci vnitřního klidu, že vše se děje, jak má) vedoucí nervozita, kterou např. cítím i já.
Stojí před námi velmi těžký úkol - rozklíčovávat mocenské a i nelegitimní tahy Andreje Babiše od dobrých kroků, které učiní (nekřivdit mu a nešpinit si tak duši). Rozklíčovávat v sobě, kdy máme z něčeho radost proto, že více peněz teče do státní kasy a kdy máme dobrý pocit z něčeho, co bez ohledu na to (byť je to také důležité) je dobré samo o sobě. A do dalších voleb vnímat, jak zásadní nebezpečí aktuální nebo do budoucna je střet zájmů u kohokoliv. To, co se velmi diskutuje je právě to, že Andrej Babiš vytahuje z programů stran to, co ví, že se bude líbit lidem a vedle toho si může nenápadně prosadit zákony (a i projdou procesy přes vládu a úřady), která Andreji Babišovi podpoří jeho monopolismus.
V předchozím článku hovořím o tom, že problémy, kterými prochází Čechy, jsou analogické velké části světa dnes. Jde o to, že vše vnímáme prismatem ekonomiky a jiné hodnoty přestáváme sledovat. Otázky toho, co je dobré samo o sobě, i když to není třeba výhodné. To je i otázka podnikání, tvořivosti, monopolů, otázka diplomatické práce s Čínou apod. Inspirovala jsem k tomu, abychom se podívali to textů našeho asi nejvýznamnějšího, světově známého filosofa Jana Patočky. Přidávám k tomu dnes texty Platóna, Heideggera apod. Vyzývala jsem k tomu, abychom se podívali, co dělá člověka Člověkem.
V tomto článku se nechci pouštět do složité filosofie, jen chci naznačit, kudy úvaha a hlavně opakovaně žité zkušenosti mnoha generací tečou: Pokud člověk uvažuje sebe sama jako odděleného od okolí, maximálně se koncentruje pouze na svoji moc a finance, může se s těmito otázkami v životě minout. Resp. dost často právě toto - workoholismus a touha po moci bývá úhybným manévrem vyhnout se těm zásadním otázkám Člověka.
Které jsou ty zásadní otázky, které dělají člověka Člověkem?
Než se některých dotkneme, dovolím si citovat prof. Hogenovou:" Musíme si přiznat, že bez metafyzického dna se žít nedá. Pokud toto chybí, člověk se vznáší v povětří, je unášen cizí vůlí, kterou nezná."
Určité vyjádření dává k tomuto např. i J.A.Komenský: "Spravedlivý člověk žije ve vnitřní svornosti, zachovává svornost s druhými, váží si jejich majetku a práva. Je pro něj pramenem sebeuspokojení a blaženosti."
Vždy zde na Zemi žijeme balanci businessu (rovina osobního prospěchu) a toho, co jsem výše naznačila. Je to přirozená dynamika života člověka, společnosti a to i mezi státy. Pokud ale na jednu z těch misek rezignujeme a Smysl života člověka odpářeme, stáváme se v určitém smyslu zombie. Ne zvířata, protože ti si smrt neuvědomují naším způsobem a nemají naše obranné mechanismy, jak se jí ve svém vědomí vyhýbat.
Ano, právě smrt je tím úhelným kamenem. Vědomí naší smrtelnosti, přijetí naší smrtelnosti. Kniha Zjevení sv. Jana může a nemusí být pravdou, její roviny jsou nejasné, ale určité inspirace do života zde jsou. Jsou zde popsány jevy tak dramaticky, že i méně citlivý člověk se může dotknout, co dělá s planetou Zemí, s Vesmírem, když člověk nějaké zákonitosti více naruší. K tomu, abychom zůstávali co nejvíce při vědomí, je třeba se odvážit k určité odvaze.
Skrze generace se v rámci filosofie i duchovních rozprav hovoří (a dneska v našem složitém světě to pro nás platí stejně) o
ODVAZE K JEDNO-DUCHOSTI. KTERÁ KLADE NA ČLOVĚKA TYTO VÝZVY:
- ODVAHA VNÍMAT, ŽE VESMÍR, PLANETA ZEMĚ JE OŽIVOVÁNA JEDNÍM DUCHEM, KTERÝ VYTVÁŘÍ JAK PŘÍRODNÍ ZÁKONY, TAK JEMNĚJŠÍ ZÁKONITOSTI ČLOVĚKA, KTERÝM ŘÍKÁME SVĚDOMÍ A VĚDOMÍ.
- ODVAHA VNÍMAT A DO PRAKTICKÉHO ŽIVOTA PŘIJMOUT SVOJI OSUDOVOST I SVOBODNOU VOLBU JAKO MYSLÍ NEUCHOPITELNÝ PARADOX.
- ODVAHA VNÍMAT, ŽE TY NEJDŮLEŽITĚJŠÍ NAŠE OSOBNÍ POSUNY SE DĚJÍ SKRZE "MILOST", NIKOLIV MYŠLENKOVÝ KONSTRUKT. MILOST, KTERÉ SE MUSÍME OTEVŘÍT A KTERÉ NEMUSÍME ÚPLNĚ ROZUMĚT.
- ODVAHA VNÍMAT, ŽE JAKO OSOBNOSTI ZEMŘEME A NEVEZMEME SI Z TOHOTO SVĚTA NIC HMOTNÉHO, ANI ENCYKLOPEDICKÉ VĚDOMOSTI, UŽ VŮBEC NE SLÁVU A MOC.
- ODVAHA SMÍŘIT SE S TÍM, ŽE TO, CO SE S NÁMI STANE PO SMRTI, JE TAJEMSTVÍ.
- ODVAHA DĚKOVAT ZA VŠECHNY DARY A KVALITY (I NEPŘÍJEMNÉ) ŽIVOTA, DAR LÁSKY A UŽÍVAT TO VŠE S POCITEM ZÁZRAKU, NIKOLIV S POCITEM VLASTNĚNÍ.
Držím vám palce, abyste tyto výzvy k odvaze uměli přijmout a hlavně v praxi denně žít.
Srdečně Alena Kulhavá
