Každý z kandidátů je zcela jiný, každý má své konkrétní kvality a každý je nám určitou lekcí. Které pohyby můžeme zaznamenat v průběhu této volební kampaně?
Když se podíváme na čínskou monádu (viz obrázek k tomuto článku), vidíme ve vlnivém pohybu černou a bílou barvu: teplo a chlad, muž a žena, intelektuální práce a práce v krásné zahradě, napětí a povolení.
Každá kvalita spěje v čínské monádě spěje ke svému vrcholu a těsně před vrcholem se z maxima dané kvality vyloupne - vytvoří kvalita zcela opačná (ty dvě tečky) a tato kvalita roste v druhé polovině monády. Smích přejde do pláče, pláč do smíchu, obojí v maximálním užívání si.
Tak je tomu i v rámci kulturních slohů: Gotika stavěla do výšky jak duchovně, duševně, kulturně i stavebně a bylo to nádherné (viz doba Karla IV). Pak se ale začala utápět v takové neuzeměnosti a odlidštění, že páchala zlo. Přišla renesance, která podpořila horizontální směr, ale věci řeckým způsobem a některé duchovní principy zrelativizovala. Baroko je na to reakcí a docela přirozenou - opět opačnou a v něčem podobné gotice.
Ale ne stejné, to vidíme na první pohled a známe i z historie, života lidí.
Buržoazile si zakládala na právu a kultuře, i určité aristokracii. Byla to v lecčems krásná doba (právě v umění). Komunismus kulturu a duchovno a i hmotné statky (oproti západu) poničil, ale zase přinesl velkou undergroundovou soudržnost a maximální chuť studovat (část obyvatel). Po revoluci nastala u nás doba maximálního rozkvětu jak duchovna, tak nových jevů (jé). Dneska jsme v době maximálního přesycení vjemy, jídlem a věcmi (část společnosti) a ptáme se, kam to půjde dál...Komunistická doktrína (ale i dřívější kultura založená na hledání pravdy) se přehoupla v postmodernistickou relativizaci (bylo krásné mít možnost různých pohledů po revoluci) a dneska se také dostává ve svém maximálním rozvoji do obskurní forem (posfactum je jen část toho). Co bude dál, nevíme, ale cítíme, že jsme za zenitem toho, co je v dané kvalitě dobré.
V taiji apod. vedeme pohyb plynule do jeho maxima a ten se tam otáčí a směřuje nějakým jiným (často poměrně opačným) směrem. Právě tyto změny - pohyby nohou a na to navazujících rukou nahoru-dolů, k sobě-od sebe, rotace rukou a hlavně celého těla (z osy těla pohyb vychází) na jednu a druhou stranu přinášejí silný pocit vlastní životnosti.
Podobné je to s prezidentem: Miloš Zeman je zkušený muž a spolu s Karlem Schwanzenbergem byly největší osobnosti minulých prezidentských voleb. Zkušený český politik orientovaný na Čechy, velmi inteligentní a strategicky myslící muž dostal hlas. Uměl mluvit nahlas, velmi dobře formulovat a říkat věci tak, jak chtěl - v jisté rovině autentický (co v hloubce cítil, se v některých případech nedozvíme). Dostala hlas ale i jeho temná minulost (kauzy), neprůhledná volební kampaň (dodnes přesto, že slíbil otevřít a řada lidí žádala a žádá, to neudělal), ješitná - pomstychtivá povaha. Nerespekt Ústavy, nálepkování, velmi problematický zdiskreditovaný tým atd. Do druhého kola se opět dostává a s ním kandidát zcela opačný: Ve společnosti zkušený, ale ve vysoké politice ne. Slušný a s některými pohledy jasně vytvarovanými, v některých tématech teprve hledá. Hledá i formulace a bude hledat cestu v jednání s evropskými politiky (s našimi politiky už nějakou zkušenost má) a to i v tématech, která již nesnesou odkladu (klimatická změna, různé typy migrace, struktura EU apod.). Nebude mít výrazné pravomoci, ale očekává se vzestup prezidentů a premiérů v rámci jednání. Jednomu energie klesá, druhému stoupá - v čínské monádě dochází k určitému pohybu. Kdo bude ale zvolen, nevíme.
Podobné pohyby má ale také každý občan sám v sobě, nejvíce ti, kteří minule volili Miloše Zemana. Byl pro ně v něčem důležitý (nebo nechtěli dát hlas Karlu Schwanzenbergovi) a dneska si ujasňují, kde jsou: Zda je pro ně (z pocitu státnosti i pro jejich osobní růst) stále důležitý Miloš Zeman, nebo zda je již tato cesta naplněna a je potřeba se učit novým věcem jak osobně, tak v rámci státu - i někam dál směřovat ve vlastní kultivaci, vyjednávání lepší pozice v EU apod.
A také svůj pohyb vykonává svět (což se týká zahraniční politiky) a to se odrazí jak v chuti voličů volit toho kterého kandidáta, tak je součástí nějaké osudové historické cesty možná. A do historické cesty a významu jednoho a druhého kandidáta nevidíme. Ta může proběhnout skrze vědomou, ale právě i nevědomou volbu lidí. "Osud", "Boží cesta", "Karma" "kolektivní nevědomí či vědomí" chrání vývoj před zbytečnými chybami, chrání i jednotlivé kandidáty v jejich osobní Cestě a naopak nutné možnosti (ne danosti?) kolektivní i osobní zkušenosti generuje.
Tyto tři pohybující se monády svůj pohyb sečtou a výsledek se dozvíme za týden. Nevíme tedy, zda se v současné době nacházíme na ohybu pohybu, nebo zda následující roky budou vrcholným pokračováním pohybu současného a změna směru má nastat - nastane až později.
Kromě monádoidního pohybu z jedné kvality do druhé (a zároveň to nikdy není úplně stejné) žijeme každý z nás určitý pohyb dopředu, což sečteno vypadá jako pohyb po do výšky a šířky stoupající spirále. Pokud máme vědomí a chuť, vnitřně rosteme. A to je cesta křesťanská a cesta i Indie atd. Přestože vnímáme pravdivost a potřebnost různých kvalit na světě a i sami u sebe přijímáme a oceňujeme všechny vlastnosti (včetně agrese apod.), přesto přirozeně směřujeme od pocitu oddělenosti a tudíž s nutností bojovat (což právě přináší řadu konfliktů v životě) k pocitu sice jedinečnosti, ale propojenosti s celým světem (vědomí a láska) a tak není jedno, koho budeme volit. Pro každého je důležité v jeho moment něco jiného.
Všechny tyto pohyby se tedy sčítají a vytváří u každého člověka jeho osobní volbu.
Přeji vám - ať budete volit jednou či druhého kandidáta - srdečné i zajímavé intelektuální rozhovory o kandidátech, o životě, o vaší Cestě, o Cestě světa, abyste volbu prezidenta neprošvihli. Tato volba se totiž neděje primárně vhozením lístku do urny, ale tato volba se děje hlavně teď. Čím více vědomí v každém pohybu je, tím více si ho člověk užívá, lidem kolem přináší a on sám získává zkušenosti, což je to jediné, co si z tohoto světa odneseme.
S láskou Alena Kulhavá
