"Ó Sybilo, pověz nám nerozhodnutým, koho volit za prezidenta!"

Podle odhadů budou rozhodovat pouze desetitisíce hlasů. Už to ukazuje na to, že oba pánové otevírají důležitá témata, která nezvolením jednoho z nich z oblasti občanské výzvy nezmizí. Osud?

Je vítězství jednoho z kandidátů osudově dané a ten druhý mu nevědomě děla facilitátora a udržuje živá další témata, která bude třeba řešit? Nebo je to naopak tak, že ve vyrovnaných silách se teď koná nejdůležitější bitva, resp. rozhodovací proces, který je založen na tom, co se v posledním týdnu ve společnosti mezi lidmi i mezi politiky přenastaví? 

Jsou situace v životě, kdy vidím budoucnost a někdy i dokonce i třeba rok dopředu to, co se bude odehrávat za rozhovor, přejede mi to před očima jako film. Někdy půlroku či rok vnímám člověka, který třeba ještě neví, že záhy onemocní rakovinou, že už je na šikmé ploše (většinou nějaký nevyřešený problém, pokud to není stařecká odchodná nemoc). Ale když se mě lidé ptali, kdo si myslím, že zvítězí nebo kdo by měl zvítězit, tak říkám, že nevím, je zatažený výhled. Jen proud pro modlitbu. 

Zabývala jsem se různými společenskými, charakterovými i mezilidskými výzvami, které každý z kandidátů přináší. Každý z kandidátů má své kvality a své slabší stránky. Někdo charakterové, někdo zkušenostní, někdo energetické co se týká síly, někdo co se týká čistoty. Někdo vede čistou transparentní kampaň, někdo tají a spolupracovníci odcházejí z debat. Někomu energie klesá, jinému stoupá. 

V tomto článku se chci zaměřit na téma, které se objevilo v poslední době: Přestože naši politici odmítli Dublin IV a odmítli ho i všichni prezidentští kandidáti, Jiří Drahoš naprosto striktně, panuje mezi částí voličů Miloše Zemana a i mezi částí nerozhodnutých voličů obava, že by na nás mohl Evropa tak tlačit, že by v rámci zůstání v Evropské unii za každou cenu mohl Jiří Drahoš povolit a kvóty nakonec přislíbit. Ať v nějakém zvýšeném prezidentském mandátu v EU nebo prostě oslabit pozici vlády jen svým vyjádřením. 

Tato obava není samozřejmě lichá a je jasné, že Miloš Zeman by byl tvrdší a měl by i lepší vnitřní pozici: Maje osobní vztahy s Čínou a Ruskem, by nás klidně možná v případě nutnosti i směřoval na východ? K autoritářským zemím?, kde se učí stabilitě společnosti. Kam by větší část z nás nechtěla. Ale možná také ne. 

To, co ale není zásadně jasné je následující:

a) Nevíme vůbec, jaká bude situace v rámci jednání o Dublinu IV: Může být opravdu dramatická, kdy se některým západním Evropanům (Schultzovi apod.) zatemní v hlavě a postaví to tak, že buď kvóty nebo pryč z EU (nebo jejího jádra) a pak to bude těžká volba. A pak pro nás může být skutečně prásknutí do stolu a odchod z EU bezpečnější a perspektivnější, než během 50 let přílivy černochů. Nebo se může Miloši Zemanovi právě prásknutím do stolu podařit ostatní politiky Evropy přesvědčit, kudy musí vést cesta, resp kudy rozhodně ne. 

b) Může to být ale i tak, že právě neschopnost se u Miloše Zemana jazykově i lidsky domluvit v kuloárech (na rozdíl od těch některých politiků - nechci je teď vyzdvihovat - kterým se podařilo nějaké změny vyjednat) byla jednou z příčin pomalejšího mezinárodního dialogu o migraci i o transformaci EU. Pak může mít právě Jiří Drahoš s Pavle Fischerem jako oponentem či spolupracovníkem (oboje by mělo smysl) v zádech lepší vyjednávací pozici a může vyjednat nejen zapomenutí na kvóty, ale hlavně společné postupy na ochranu Schengenské hranice: Ztráta pseudohumanismu (kdo ho ještě ze západoevropských politiků má), v určité míře distance od politiky Merkelové (Drahoš potvrdil) a zároveň společné konání v pomoci Itálii: Pomoci jí v kontrole a navracení uprchlíků (Itálie žádá o pomoc - neumí se zorganizovat - a Evropa dělá, že neslyší). Pomoc v Afrických zemích: naučit je hospodařit moc nestojí, naučit je technologie. (Nelze je zneužívat na těžbu - dávat jim málo peněz a pak se divit, že hladoví k nám utíkají). Takové projekty už běží, ale nejsou známé a nejsou propojené. Téma pro kteréhokoliv prezidenta. Tyto věci mohl už udělat Miloš Zeman a neudělal. 

Další dilema je jednání s vládou:

a) U Miloše Zemana mohu čekat cokoliv: Pakt s Andrejem Babišem i nějaké osobní zájmy, kde se mohou rozejít a nemusí to fungovat vůbec, může z toho být chaos dvou kohoutů, kteří mohou ještě více zamotat hlavy lidem v překrucování reality. Může samozřejmě i nastat to, že jeden druhého sundá z mocenské pozice a část lidí prohlédne. 

b) Jiří Drahoš může být vůči Andreji Babišovi slabší (v rámci jednání o zahraniční politice i vůbec procesech sestavování vlády), ale může být čitelný pro tu část veřejnosti, která bude chtít rozumět a hlavně pro další generace. Může podporovat proaktivnost lidí i politiků, což je v současné době klíčové. A má některé své jasné kompetence. 

Vzhledem k tomu, že nevím, zda nastane horší či lepší varianta čehokoliv a nemám k tomu žádné indície, jasný vnitřní pocit, proto k volbě přistupuji následovně:

Kdybych si měla vybrat, koho bych chtěla, aby podporoval v dětech to lepší, u Miloše Zemana bych našla řadu výjimečných vlastností, ale také řadu těch, kde bych ho dětem do třídy prostě přivést jako vzor nechtěla a kde velmi zásadně překrucuje realitu (a tím i mravnost i lidí) až do vrtule. Někdy prostě i normálně lže. Není to král pravdy. Mstí se. Jiří Drahoš se ukáže, čím může inspirovat (a má samozřejmě také své stíny) a alespoň to by mohl dětem předat aniž bych to potom musela uvádět do širšího kontextu. Zároveň absence nějaké super velké autority nejen v oblasti migrace i vnitřních témat státu je výzva k větší propojenosti občanů s politiky (pokud na to občané a politici vyslyší). Zemanových lekcí už jsem si užila (i jak působí média na děti), Drahošovy by pro mě byly nové. Navíc podle spolupracovníků i partnerů Jiřího Drahoše z Akademie nebo obecně vědecké obce (včetně politika Tomáše Zdechovského) i Jiří Drahoš umí být důrazný. Uvidíme. 

Někteří lidé také říkají, že je jedno, jaký je prezident, hlavně když nás zachrání před migrací. Jenže tak jako u ekonomických migrantů platí to, že záchrana nespočívá v tom jim dát bezstarostný nebo bezcílný život v Evropě (pak lidsky zdegenerují a promění se v trosky či nebezepečné lidi), tak také naše záchrana nespočívá v záchraně od černochů za cenu totální mravní devastace vnitřní naším prezidentem (má silnou osobnost) a tím, co by v mocenských komplotech vytvářel. 

Ze svých čistě osobních důvodů by pro mě nebyl zajímavý odchod z EU: Narodila jsem se v komunismu, mám přátele a řadu kamarádů a známých v Itálii (a nějaké i v Rakousku a Švýcarsku) a věřím, že bych i tak do Itálie atd. mohla za nimi zajet. Kdyby bylo nejhůře, tak v Itálii možná i bydle a pracovat (možná). Ale jako duchovní Čech mám velký vztah k Čechám a umím žít s málem a tak ztráta prosperity by pro mě byla jen další lekcí se i s dětmi radovat z mála (v posledních letech to žila díky specifické osudové hrátce sama) a přežít v těžších podmínkách. Dokážu si představit i Miloše Zemana, jak práskne do stolu a politikům něco dojde a poběží to pozitivně a tato varianta nenastane. To znám ze své učitelské praxe. Zajímavější je pro mě výzva naučit se spolu jednat tak, aby proces byl organický a vědomý u všech zúčastněných. Západní Evropa kolem druhé světové války prohrála u Mnichovské dohody a o Němcích ani nemluvě. Získané zkušenosti dost často Vesmír prověřuje. I proto chci dát Evropě šanci, že se na složitých tématech domluvíme. 

Když tedy sečtu nejistoty, charakterové otázky kandidátů a mé osobní důvody, volím tedy Jiřího Drahoše. Ne, že bych jásala, ale tito dva pánové se dostali do druhého kola. 

Vzhledem k tomu, že jsem zvážila faktory pro stát i osobní a nevnímám jasnou budoucnost a výzvu koho volit, tak i kdybych zvolila špatně a vývoj se ubíral nedobrým směrem, nebudu toho litovat. U každého z těchto pánů jsou rizika nedobrého mezinárodního vývoje a jsem si jich vědoma. Když ale musím volit, tak k tomu nechci přidávat další kažení vývoje hluboce lidského (nechci zde rozebírat dopodrobna) a společenského. A v mezinárodní situaci nevím, kdo má sehrát roli. Proto respektuji i voliče druhého kandidáta.

Ať se rozhodnete pro toho či onoho kandidáta, rozhodujte se pokud možno na základě všech faktorů (viz i mé další články, které jsem k tématu napsala), ale i na základě vašeho vnitřního instinktu. 

Osud, procesy zrání v těchto týdnech nebo naše volba? 

Co když to všechno dohromady...

S úctou ke každému z vás Alena Kulhavá