"Nezáleží, co se děje, záleží, co uděláš" aneb Velikonoční proměna

"Zastav!" Chce se mi říci Vlatimíru Putinovi. "Zastav!" Chce se mi říci americkému bankéřovi. "Zastav!" Chce se mi říci tunelujícímu politikovi z Čech, řediteli potravinového řetězce, farmáři v Sudtiroll anebo MLM prodejcovi.

Expanze je do jisté míry téma poslední doby. Ale nejen poslední doby. Je to záležitost i zvířat. Jen pokud v přírodě nastvává nějaká nerovnováha, je většinou vyřešena dříve. A zároveň jako lidé zažíváme ještě jiné lekce učení a témata žití.
 
Nakolik jsou věci dané a nakolik je můžeme ovlivnit? Jeden z největších paradoxů lidkého bytí: Do určité míry platí předpověď a zároveň máme svobodnou volbu v našem konání. Tento paradox nemůžeme rozplést myslí, ale pochopíme ho až na konci své osobní Cesty. Teď ten paradox musíme žít.
 
Vážné okamžiky a dramatické chvíle jsou výbornou možností podívat se do vlastního zrcadla a tak i na svůj i třeba neprojevený Stín. Obecně je to živá doba, která podporuje a) vnitřní posun člověka b) možnost obejmout sebe i svět ve své celistvosti c) schopnost opustit ty způsoby žití, které člověk poznal u sebe jako již přežité a to jak osobně, tak v kolektivním vědomí d) odvahu a inspiraci udělat i ve vnějším světě něco nového. 
 
V současné době v kontextu mezinárodních konfliktů se to týká jak velkých světových hráčů, korporátů, ale i  každého z nás. Co se má dít, co se nutně musí dít (pro naši další nezbytnou zkušenost) a do jaké míry máme v rámci své proměny  možnost zlepšit průběh mezinárodních konfliktů, je tajemství, do kterého nemůžeme nahlédnout. Právě proto, abychom neměli řešení na talíři a do zrcadla se podívali a v něčem se proměnili...ať se bude dít cokoliv.
 
Vladimír Putin, bankéři, tuneláři atd. jsou velmi problematické postavy, které nám právě jako zrcadlo mohou posloužit. Zrcadlo společnosti a zrcadlo našich povolání, kde pracujeme (ať už jako zaměstnanci nebo podnikatelé) a jako zrcalo osobní. Můžeme si položit otázky, které se týkají jak morálních hodnot, hranic, tak expanze jako takové (pro názornost používám 1.osobu): 
 
a) Které vlastnosti mi na Vladimíru Putinovi, nějakém tuneláři atd. vadí a jak to mám já sám(a) s těmito vlastnostmi ve své duši?
b) Hraji vždy čistou hru v zaměstnání a nebo používám businessové taktiky?
c) Pokud posílám někam zprávu, píšu ji vždy zcela popravdě (podle svého nejlepšího svědomí)?
d) Koho chci zabrat, koupit, ovládnout ve svém podnikání či zaměstnání? Co je mojí náplní práce v konečném důsledku? Co se ode mě očekává, abych dostal zaplaceno? Podle čeho a jak jsem hodnocen?
e) Jaké expanzní tendence má moje firma? Má to hranice? Pokud ne, jak by to za 380 let vypadalo na planetě Zemi při velké expanzi mé firmy nebo firmy, kde pracuji? 
f) Jaké prostředky používám (nebo používá firma, kde pracuji) vůči své konkurenci na trhu?
g) Do jaké míry odpovídá reklama (tj. sliby poddaným-zákazníkům) realitě? Do jaké míry je výrobek nebo služba skutečně obohatí, zvýší jim štěstí a do jaké míry je to spíše jen další věc, kterou se budou muset zaobírat (móda, jen zdánlive zjednodušení života, příliš drahý výrobek, na který budou pracně vydělávat, další "krám" doma atd.)?
h) Kdybych měl(a) tu možnost a mohl pohodlně zabrat nějaké území (bez obětí) odolal(a) bych tomu a nebo si tím nejsem tak docela jist(a)? 
ch) Kde jsem v životě překročil(a) své hranice a kompetence?
i) Dávám dostatečné hranice svým dětem a nebo můžu být rád(a), že při mé nedůslednosti a přílišné měkkosti je dobře, že moje dítě není Putinem, Sadámem Husajnem apod., ale jen do určitémíry domácím "teroristou"?    
 
Vytrysklá situace očišťuje duši toho, kdo chce - v tom lepším případě. A nebo otevírá bolavá témata člověka a ten se snaží v projekci na vnějšího nepřitele zalepit díru otevřeného vnitřního tématu, které si ani neuvědomuje. 
Projekce problému do vnějšího světa (máme v prvé řadě problém s Ukrajinou a Ruskem, potažmo i s USA) je sice přechodný a někdy dost problematický stav, ale přece jen je to posun z inertní nezralé polohy Duše směrem ke konkrétnimu tématu. 
 
Nebezpečí je. Ale je to hra nás všech, nikoho nevyjímaje. Přeji každému z nás v čase před Velikonoci co nejlepší možnosti v proměně sebe sama tak, jak máme a jak chceme. 
 
S úctou srdečně Alena Kulhavá