V současné době je společnost plná emocí kolem toho, jak dopadly volby. Také se tímto tématem zabývám a tento čas mi přijde nesmírně inspirativní. Vycházím se svých emocí? Co s tím dělám?
Pan Špok na dvtv mluvil o tom, že pokud máme nenávist k voličům SPD či ANO nebo oni zase k voličům Lidovců či Topky, je to špatně a je to xenofobie par exelans. Naprosto s tím souhlasím.
Podívejme se ale na celý proces trochu obšírněji.
V těchto volbách kandidovaly strany tradiční (kde ODS se daří postupně vylézat z klientelistického systému) včetně stran s čistou minulostí (např. Lidovci). Vedle nich zajímaví noví Piráti, od kterých nevíme, co čekat a vedle toho SPD Tomia Okamury, který se netajil tím, že svoji kampaň má postavenou jako business: Vydělat peníze na tom, že sociální demokracie ani ODS a ani ANO nestrašili před uprchlíky dostatečně a je zde prostor urvat určité voliče - a tím i peníze z voleb. A vedle toho trestně stíhaný a v mnohých kauzách i z minula vězící Andrej Babiš se svým ANO.
Tuto éru zahlazení stop businessu v politice zahájily Věci veřejné, které ale o více neusilovaly a Vít Bárta to nedotáhl do dokonalosti.
Není xenofobií ani nenávistí pojmenovávat tyto záležitosti, stejně tak jako upozornit na jednání a lhaní Andreje Babiše. Pokud to média i občané nedělají, dochází k tomu, že se do politiky dostávají lidé, kteří tam nemají co dělat: Trestně stíhaní, velmi nemorální a ve velkých střetech zájmu: Sám pan prezident na to před pár lety upozorňoval, že lidé typu Andrej Babiš, pan Bakala atd. nemají v politice co dělat, jednalo by se o velký střet zájmů - je to nemyslitelné. Div se světe a máte to tu. Nejsem xenofob a žijící ve sociální bublině, když se opírám o Platóna, Aristotela, Masaryka, Snydera a koneckonců i v tomto rozumně a čestně uvažujícího kdysi Miloše Zemana.
Odlišovat a formulovat je právě prevencí vůči anarchii a despotismus. A to jak před volbami, tak právě i po volbách, kdy probíhají další nestandardní procesy.
Např. Timoty Snyder popisuje ve své knize, jak se k moci dostávají diktátoři a jak se jejich pozice vyvíjí. Popisuje 20 rad, jak tomu zabránit. Znaky spění k diktátorství zde máme a doufám, že zůstane jen u těchto počátečních znaků. Právě proto doporučuji si přečíst Snyderovu knihu "Tyranie" - tenká a velmi srozumitelná a i pro absolventy středních škol či učňáků. Ukazovat na určité body ve společnosti, ať se jedná o vládu či prezidenta považuji za občansky zdravé.
Něco jiného z mého pohledu je nějaká nechutná dehonestace a nevnímání i pozitivních kvalit kohokoliv. K tomu se bohužel loni uchýlila z mého pohledu "pražská kavárna" - neměli jsme si co říci. Nevolila jsem prezidenta Miloše Zemana a považuji ho v řadě ohledů za problematického, ale vnímám zároveň jeho kvality a jediné řešení, ke kterému jsem nabádala, je zvolit si v lednu 2018 prezidenta lepšího.
Něco jiného také v tom negativním slova smyslu je, pokud bychom cítili potom dlouhodoběji nesnášenlivost k lidem, kteří volili ANO či SPD, protože zde existuje řada dobrých důvodů, proč je lidé volili a v posledku má každý právo volit, jak cítí a platí "nesuď, abys nebyl souzen." Přesto je pochopitelná akutní frustrace části společnosti, tak jako byla pochopitelná v roce 1932 a později, 1946 i 1948. Nelze se divit intelektuálům, že si rvali vlasy a že si řada lidí rve vlasy dnes.
Emoce jsou totiž přirozenou reakcí na nějakou skutečnost (a ve vlastním pohledu často alarm "pozor, tady se děje něco nebezpečného") a právě potlačování přirozených emocí vede k zášti a zlobě a tomu nejhoršímu. Pokud se teď vyvztekáme, vybrečíme (a ideálně ne v osobním kontaktu) - kdo to potřebuje - a pak jako občané různých pohledů budeme v pochopení jeden druhého žít spolu, tak je to ta nejlepší cesta. Ale tu nejde udělat uměle, emoce jsou někdy pro někoho důležitou součástí procesu, než dojde k pochopení druhé strany a i pokud možno (u duchovních lidí) vyššího smyslu celé situace - v současné době výsledku voleb.
Chybou je, když
a) hyperkorektní lidé odmítají dát právo lidem na emoce (věřím, že tam nepatří pan Špok),
b) jakákoliv skupina lidí odmítá přijmout po často nutném emocionálním procesu toho druhého v tom, jak volil, odmítá přijmout výsledek voleb a žije nikoliv v tvůrčím procesu "co mám dál dělat", ale točí se ve vlastní zraněnosti či naštvanosti, která může trvat i léta.
Přeji vám tedy maximální užitek z těchto voleb:
- inspirace v emocionálním procesu (kdo potřebuje).
- možnost pochopit i problematické věci.
- možnost zkusit modlitbu za politiky všech politických stran, kteří nejsou v lehké situaci.
- pokud vám některý politik připadá, že se pohybuje v mravní bažině, propojit se s Vesmírem v obecné modlitbě navíc pro něj i pro sebe.
- možnost inspirace k výuce určitých principů u svých dětí, příbuzných, ve školách více, praktičtěji: principy demokracie, ale i principy svobodné vůle a životních lekcí.
Přikládám svůj starší článek:
https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=398990
S úctou k běhu událostí i k lidem Alena Kulhavá
