V čem spočívá "být dobrým aristokratem"?Jaké vlastnosti by měl mít člověk, když se chce kamarádit s aristokraty?Co je aristokracie v tom nejlepší,co je snobství a co je úpadek aristokracie? Článek není definicí, ale mé zkušenosti.
Ve svém okolí znám aristokraty nikoliv české, ale z Jižního Tyrolska. Kromě barona znám další vážené osoby ze šlechtických rodů, kteří jsou "smetánkou" v tom nejlepším slova smyslu v daném kraji. Nejde o nějaké podnikatele rychlokvašky nebo namyšlené panáky či snoby, ale o lidi 60+ a někde i další generaci, kteří žijí velmi dobrým životem a zosobňují to, co si pod pojmem "aristokracie" představíme v tom nejlepším.
Pokusím se tedy vypíchnout určité jejich kvality:
- Skuteční velmi lidští aristokrati Evropy drží tradiční svátky a vzájemně se navštěvují stejně nebo i více jako tradiční obyvatelé. Je to hodnota zdánlivě malá, ale i to drží kulturu pohromadě. Pak o tom někde mluví, píší zprávy a udržují lid, který by mohl skončit jen u knedlíků a televize v živém obraze.
- Aristokraté se většinou zajímají o umění a tak udržují tuto sféru také živou. Pokud si chtějí říkat "dobří aristokraté", tak umění většinou i finančně ze své kapsy podporují. Pořádají sami nějaké koncerty, výstavy apod.
- Podporují i ze své kapsy i různé festivaly, rekonstrukce kostelů a dalších budov. Přispívají na charitu a i jednotlivým potřebným lidem.
- Skuteční aristokraté si nepotřebují zakládat na bohatství. To, že vlastní určité statky je jedna věc, mohou mít i dobré auto a oblečení, ale nevydávají za tyto věci neúměrné částky, aby se prezentovali. Konkrétně baron, který je v Jižním Tyrosku jednou z nejznámějších postav a který se stal letos také mým kamarádem, jezdí v malém levném autě, aby peníze mohl spíše dávat na kulturu nebo pozvat kamarády (včetně mě) na dobré jídlo (jen pro doplnění - je mu kolem 75 let).
- Tento baron neváhal ani chvíli (to jsme ještě nebyli kamarádi), když jsme s alikvótním sborem Spektrum jeli na turné po Evropě, aby nám propůjčil svůj domek k ubytování (resp. jednoduchou, ale funkční moc pěknou romantickou ubytovničku) zcela zdarma. Zažili jsme krásný východ slunce v sadě s výhledem na hory...
- Tento baron má i větší polesí a ani ho nenapadne zde příliš těžit dřevo. Považuje své lesy za poklad a udržuje v nich přírodní rovnováhu. Jen někde se na loukách a v lesích pasou krávy, což je v kraji typické.
- Letos mě a mé přátele Christinu a Wolfganga (také aristokrati), za kterými jezdím do Jižního Tyrolska pozval na oběd . Dobrůtky jsem vychutnávali 2,5h: Nebyla to žranice. Bylo to skutečné vychutnávání ne přehršle, ale akorát krásně naservírovaného jídla s dobrým vínem a hlavně zajímavým hovorem. Přišla mi to hodinka času a divila jsem se, jak ten čas letí, když jsme se po téměř třech hodinách zvedali. Na fotografii přikládám desert.
- Wolfgang se schází s baronem a dalšími vznešenými pány každou středu u vína. Je zde zástupce banky, dva významní lékaři a prezident domova pro různé kursy (kam jezdí i náš sbormistr učit spirituály) a aktivity křesťanské obce, významný farmář a další odborník na ovoce. Wolfgang sám je snad ve všech spolcích daného kraje a to velmi aktivně v předsednictvu (nemá skoro žádné dny volné): pro lidi po infarktech, pro ovocné museum, v ornitologické skupině, pořádá občas také nějaký koncert atd. a k tomu ještě ve 73 letech učí na univerzitě. Hovory těchto pánů jsou zajímavé a konzultují pro sebe navzájem a i s dalšími lidmi záležitosti místní, politické i filosofické. Každý z těchto pánů toho hodně zažil a tak mohou svoje zkušenosti dávat dohromady a mít i určitá moudra pro další generace. Je samozřejmé, že všichni čtou kvalitní noviny a sledují kromě zpráv Jižního Tyrolska i německé zprávy.
Je celkem jasné, že takového společnosti jsou i u nás a já je znám z okolí filosofické fakulty a mého kmotra. Nemají přesah obecní a mecenášský, ale diskuse jsou to také velmi plodné.
- Aristokrati západu (a to nejen z Jižního Tyrolska) stojí o propojování Evropy: Ne nutně přes business, ale právě lidsky a to hlavně přes kulturu. Zažili jsme to jako sbor vícekrát.
- Skuteční aristokraté mají také smysl pro architekturu, historii místa a tradice. Nebudou bourat zbytečně domy plné vzpomínek jen pro to, aby postavili něco hypersupermoderního. Kultura a kontinuita je pro ně důležitější, než okázalost (dům ale musí být funkční).
- Pro skutečné aristokraty je samozřejmá etika a i etiketa.
- Pokud aristokraté zdegenerují (neznám osobně takové, ale vím o nich), projevuje se to tím, že okázale rozhazují, holdují příliš alkoholu, jsou snobští, nevytváří žádné hodnoty a nejsou šťastní. Finanční zajištění aristokratů (ale stejně tak jakýchkoliv bohatých lidí-rodů dneška!) toto nebezpečí skýtá. Aristokraté na rozdíl od jiných bohatých lidí mají nevýhodu, že k určitému majetku přichází dědičně. Mají ale zase výhodu, že se v dobrých aristokratických rodinách předává etika a vzdělání, která prochází celou širokou rodinou.
- Tak to měl Wolfgang z Jižního Tyrolska, který měl významného příbuzného ve Vídni a pro dobré srdce přibyl dědeček - hudební skladatel z Čech. Moje kamarádku Christinu hodně ovlivnila její tetička, která byla významnou aristokratkou na blízkém známém zámku. Zažila jsem její pohřeb a byl to neuvěřitelně důstojný proces: Dva dny modlení se u rakve, soudržnost rodiny, krásná mše a vzpomínky na zámku u jídla.
- Dobří aristokraté jsou také typičtí tím, že šetří energii na dobré věci. Jakmile vidí, že se debata ubírá nějakým neplodným směrem, svojí neaktivitou naznačí, že je třeba se posunout. Podobně významně, ale jemně naznačí, když někdo přestupuje nějakou etiketu. Nejde o to, že by nebyl dovolen humor (a mě jako pro ně šarmantní mladší Češce je dovolen o to brisknější a jsou za to rádi), ale určitá pravidla pro jednání platí. Pokud by nějaký šlompák to narušoval, nešlo by o povýšenost, ale o chránění nevyčerpání se na nedůstojných věcech u aristokratů, že by naznačili nevoli.
- Dobří aristokraté žijí koncentrovaným životem. Humor je možný a vítaný, ale nějaká roztěkanost, povrchnost nebo unáhlenost není to pravé ořechové, po čem touží.
- Ženská krása samozřejmě i u aristokratů platí, ale ta musí být něčím podepřena. Proto i svým žákům a i vám sdílím, co umožňuje se kamarádit s aristokraty:
a) vzdělání
b) širší přehled (historie, filosofie, politika)
c) zájmy o veřejné dění
d) prožívání zajímavého
e) otevřená mysl a otevřené srdce
f) příjemné vystupování
g) umění komunikovat: Netlačit druhého ke zdi. Komunikace je výměna a vzájemná radost i při rozdílných názorech. Nejde o to, kdo vyhraje v argumentech, jde o vzájemné obohacení:
--co je nového
--co je podobné a co je rozdílné
--kam míří svět a co je potřeba ve společném životě dělat
--co by bylo dobré finančně podpořit
--potěšení ze setkání lidí
--potěšení a vděčnost z pohoštění a setkání s lidmi a poděkování Bohu, že to vůbec můžeme zažívat.
Přeji vám, kteří chcete, abyste žili životy aristokratů, aniž byste jimi rodově byli. Abyste nebyli snobi, ale i s humorem, ale noblesou jednali s lidmi a konali dobré skutky. Přeji vám kteří jste zemitější, abyste žili to, co můžete (nejdůležitější je láska a jen tu si ze světa kromě zkušeností odneseme) a vnímali, že dobrá aristokracie je strážkyní tradic a vzdělání, charita a mecenášství, nikoliv pýcha a snobismus.
Přeji všem aristokratům, ať jsou dobří aristokraté.
Srdečně Alena Kulhavá
