Jeden politik, kterého si velmi vážím, vnímá důležitost školy i v tom, že možná v budoucnu bude potřeba více hájit svobodu. Vnímám to trochu jinak. Jak? Proč? Víte, co se musí udělat s gotickou klenbou, když má tendenci padat?
Téma svobody je velmi ošemetné, protože se velmi snadno stane bezobsažné. Je poměrně těžké definovat, co to svoboda je. Tam, kde jeden vnímá přirozený Řád, to druhý vnímá jako nesvobodu. Tam, kde něco jeden vnímá jako svobodu, to druhý vnímá jako rozpad, anarchii. Proto se vůbec nebudu pouštět do úvah, co by mělo být svobodné a co dané. Pokusím se spíše podívat na to, zda téma svobody se nám po těchto volbách objevuje s takovým akcentem nově, nebo zda jsme k tomuto tématu směřovali již déle.
1) V době po revoluci jsem se všichni těšili na svobodu. Máme ji. Jen to, co se zkomplikovalo je, že do manažerských postů a i do politiky se dostaly staré struktury (tam patří i Andrej Babiš, který byl nejen v kolem revoluce v kontaktu s businessmany i politiky - byl s nimi jedna ruka) a nebyla oddělena politická a ekonomická moc. Smutek a nevoli z toho si neseme dodnes. To vnímá intenzivně i Bohumil Doležal, Petr Pithart. Rozumím tomu. Rozumím tomu tím více, když všude ve světě vznikají monopoly a tvořivé malí a střední podnikání má náročnější situaci. Na druhou stranu v letošní vládě mohli lidé vidět, kolik populismu Andrej Babiš pronáší a že kromě EET (což kvituji, ale nedal si poradit zkušenějšími politiky a vznikl paskvil, který se bude muset předělat) se mu další úkoly nepodařily: Není e-gowerment, který už byl v plánu a místo toho čachroval se státním rozpočtem, řada investic vůbec neproběhla. Nechci ho příliš kritizovat, ale on měl plná ústa velikáštví a "vyžveknul" Lidovce, kteří např na ministerstvu zemědělství odvedli vynikající práci. Na ministerstvu vědy a výzkumu půdu v kontaktu vědy a průmyslu. Lidé si nedali říci a zvolili místo pokračování proaktivních nekorporátních trendů (Lidovci, Topka bez Kalouska, Piráti, Starostové, Zelení) korporátníka, který zlikvidoval konkurenci vydíráním nebo zajišťovacími příkazy (pravděpodobně). Podpořili sice i ODS - která se hrabe z korupčního bahna tím, že do ní přicházejí noví lidé, ale ne dostatečně na to, abychom spolu se středovými politickými stranami mohli vybřednout z bahna korupce. Je teď velkým otazníkem, zda nastane ta lepší varianta - Andrej Babiš bude beztvaře chytrý (tj. bude pro svoji slávu vykrádat to nejlepší z inspirací ostatních politických stran pro dobro České republiky), chytrý i vychytralý (kromě dobra se neprávem zprostí obvinění nějakým tahem nebo ovlivněním úřadů), nebo bude naopak více mocenský (likvidace dalších podnikatelů, zestátnění televize, prostor na ministerstvu zemědělství apod.). Hlas mu dali lidé volající po svobodě. Vjeli do kolejí chytrého marketingu. Jiní jsou pasivně rádi, když "to udělá velký šéf za všechny - on ví nejlépe jak." I to je svobodná volba a demokracie v praxi a nemám právo nikoho posuzovat ani odsuzovat.
2) Druhým bolavým trendem bylo to, že ODS a ČSSD přestože v jeden čas vytvořili neuvěřitelnou opoziční smlouvu (také těžká situace), na sebe sočily a útočily nekulturním způsobem - resp. způsobem nehodným vyspělé demokracie. Byl to divoký západ politků bez schopnosti konsensu a nadhledu. I tyto způsoby lidi od politiky a politiků odradili a o to "paradoxnější" je, že když se to v řadě stran začíná dařit (Lidovci, Topka bez Kalouska, když neblbnou Starostové, ale učí se to i část ČSSD a ODS), tak jsme konsensuální politiku volbami poslali na odpočinek, resp. do konstruktivní opozice. Ale důvěřuji v moudrost vesmíru.
3) Třetím bolavým tématem je složitost zákonů a přílišná zdlouhavost soudů. Kromě toho, že je čas na revizi zákonů, zjednodušení a spojení po téměř 30 letech svobodného vznikání zákonů v ČR, je téma hlubší: Svět se zesložiťuje jak ve věcech, businesse i způsobech žití a tomu odpovídají i zákony. Navíc v rámci snižující se mravnosti společnosti tam, kde nemusel být žádný zákon, protože to bylo pod lidskou důstojnost (např. aby politik vlastnil tak velkou dávku médií a to ještě sám, aby tatínci neodkláněli neuvěřitelnými způsoby výživné apod.), se musí dělat nové a nové zákony, včetně pracovního a občanského zákoníku.
Mám pocit, že na všechny tři jevy pomůže do určité doby a ve velkém procentu vzdělání ve školách (obecné vzdělání, kde jsou určité jevy jasně patrné), diskuse. A od určitého momentu jsou možné jen osobní zážitky (i v rámci zážitkové pedagogiky) a každý si odnáší své osobní poznání.
4) Neuvěřitelnými průtahy a složitostí soudních jednání, kde sami politici nevědí, proč to tak dlouho trvá, se problematizuje i samotná poslanecká imunita. Pokud politikovi spíše končí mandát a trestný čin není závažný, byla logika takového politika nevydávat a vyšetřování proběhlo po skončení mandátu. V situaci, kdy se jedná o závažné trestné činy a ještě i násobné (u Andreje Babiše korunové dluhopisy, Čapí hnízdo, na Slovensku monopol pekáren a je u nás velkým otazníkem téma zajišťovacích příkazů), je situace jiná. Ale i zde platí, že dotyčný, pokud bude vydán, by měl dojít rozsudku v rozumně krátké době, aby se v případě očištění mohl do politiky vrátit. A ne, aby mu nařčení z nějakého trestného činu zamezilo na dlouhou dobu či doživotně se veřejné služby účastnit. Zatím to nebylo vyloženě použito jako nástroj politického boje, ale mohlo by a o to nikdo nestojí.Co s tím? je otázka na právníky.
5) V situaci, kdy lid má možnost zvolit lidi s korupcí a korporáty nespojené (otázka Unipetrolu u Andreje Babiše je známá a není třeba diskutovat o Čapím hnízdu) a udělá to jinak (zvolí si k tomu ještě profláklého lháře Okamuru, který se netají tím, že téma xenofobie použil jako marketingový trik), otevře nebezpečí nesvobody (návrh byť jen v knize zrušení zastupitelstev, senátu, zmenšení počtu poslanců, zestátnění televize, privatizace zdravotnictví, vláda s tichou podporou komunistů a SPD), je velký otazník, zda je to jen o politice. V mém pocitu je to k tomu výše zmíněnému ještě toto: Je to jako čínská monáda: Právě ve vrcholu svobody nebo těsně před naplněním možnosti (když pomineme problém složitosti zákonů atd.) lid nastoupí přesně opačnou cestu. Z maximálního jinu se rodí jang a naopak. Mluvíme totiž pořád o vnější svobodě. Ale tématem je i svoboda vnitřní. Jestliže v době, která je v občanském životě dost svobodná a bohatá (přestože něco je třeba řešit) a má šanci směřovat dobrým směrem (inovativní průmysl a rozvoj regionů), se část lidu otočí zpět a zdvihá ruce k bezcharakternímu, ale v "businessu" schopnému vůdci (který nikdy svobodu nepřinášel), je otázka, zda ten vůdce nesymbolizuje touhu znovunalézt svobodu vnitřní. Proto Švýcaři diktátora nepotřebují a jsou schopni nepopulistických referend a naopak Gorbačov i Putin neuspěli s demokracií: Putin byl donucen (jako ambiciózní člověk) pokračovat ve svém způsobu (byť začal jinak) a pomáhat tak nalézt Rusům svobodu vnitřní (Rusové zatím neumí žít vnější demokracii a svobodu). Hudební i další díla Rusů jsou toho dokladem po celá staletí. My jsme možná jak pohyblivá středoevropská monáda, která prochází dynamickým pohybem skrze staletí i desetiletí. Říkali jsme si totiž nejen s kmotrem, ale i kolegy, kam až ten "neřád" a "frfňání" může vést? Jak oddělovat v dospělé i dětské společnosti svobodu a rozbředlost? Práva a povinnosti? Demokracii a zodpovědnost? Možná právě žádné systematické řešení není a lze se učit jen v kontrastech, zážitkem. Uvidíme. Je také možné, že během staletí dospějeme k nějaké méně dynamické rovnováze. Uvidíme. Každopádně dynamiku České republiky dávám k úvaze.
Můj známý, velmi zajímavý sbormistr staré hudby mi dal kdysi hádanku:"Víš, co se musí udělat s gotickou klenbou, když má tendenci padat?" Nevěděla jsem hned bryskní odpověď, přestože gotický princip i v rámci lidské kostry znám. Nechala jsem se podat: Odpověděl: "Zatížit."
V každé lekci má člověk, rodina, stát možnost do "králičí díry" letět jen do určité hloubky, někde se zastaví a drápe se zase nahoru. I v tomto případě je to na nás a to zdaleka ne právě jen v otázce politiky, ale v otázce každodenního vnitřního žití a nejvnitřnějšího pocitu. To se dá opečovávat, ale vůlí se to znásilnit nedá. Někdy naopak musí přijít "osud" a vylomit novou kvalitu v člověku.
S přáním co nejlepší cesty každého z nás
Alena Kulhavá
