na ministerstvu zemědělství. Vytvořil např. rozvojový program v Zambii, odkud odchází lidé nikoliv z války, ale kvůli chudobě a hladu. Jak program funguje a jaké má zatím výsledky?
Měla jsem možnost se v pondělí setkat přímo s Marianem Jurečkou a probrat téma "jaké jsou konkrétní praktické možnosti pomoci Africe a co už Česká republika dělá". Téma se týkalo toho "jak řešit populační expanzi, chudobu a klimatickou změnu a na to navázanou migraci (kromě fenoménu médií a převaděčství - což řeším zase s Tomášem Zdechovským)
Česká republika a v tom i Lidovci razí heslo, že chudým a hladovým lidem je třeba pomoci v místě problému, podobně pomáhat i ve válečných zónách a do Evropy přijímat jen vyloženě válečné uprchlíky z nejhorších míst a to na krátkou dobu. Azylová řízení vést zejména v místech mimo naše území a pokud by se počet uprchlíků majících nárok na azyl výrazně zvětšil (zatím jich tolik není - většina jich jsou ekonomičtí chudáci nebo cestovatelé za lepším), tak by se museli případně změnit zákony - ale v té situaci nejsme.
Jak tedy pomáhat v Africe?
Problém v řadě zemí není v tom, že by tam vůbec nepršelo. Prší tam, ale krátce (i když vydatně) a po většinu roku je sucho. Je třeba tedy umět vodu zadržovat a vytvořit znovu určitý ekosystém. Právě na to se soustředí rozvojové programy: Na zachytávání vody a celý proces zemědělství. Paradoxně se Česká republika na Hané i v jiných oblastech dostává do podobné (ne stejné) situace, takže si jen ve zlomku můžeme představit, jak je to strašné, když se neurodí.
Hluboké vrty, na jejichž výzkumu se Češi podíleli, se ukázaly jako krátkodobé řešení, protože zásoba podzemní vody není velká. Odsolování a rozvádění vody z moře je pro vnitrozemské státy a i obecně na větší vzdálenost zatím (a možná vždycky) neproveditelné.
Jak jsou na tom černoši s učenlivost složitějších postupů? Domorodci ne moc dobře. Pokud studovali v Evropě nebo sloužili někde v armádě, je to výrazně lepší. Ale celkově se situace vylepšuje. Najít nejvhodnější finanční poměr toho, kolik lidí učit přímo v Africe a komu umožnit "načuchnout evropskou systematičností", se právě řeší a vylaďuje.
To, co je zřejmé, že Evropa by měla na tyto rozvojové projekty přispívat mnohem více. Kdyby to dělala 4x více, v pohodě by to unesla. Poměr toho, nakolik bude Evropa ochotna ukrojit teď ze svého talíře na co nejrychlejší řešení situace v Africe (ale ne diletantsky jako v oblasti sahelu) a rychlosti množení Afričanů určí, nakolik se máme nebo nemáme obávat ještě většího přemnožení Afriky. Je totiž známé, že když lidé získají určitou životní úroveň, tak se jejich množení snižuje. Podle optimistických propočtů když bude Evropa dostatečně pomáhat, se populační růst během 50 - 80 let zpomalí, resp. bude populace světa na svém vrcholu a bude klesat. Ale pro to musíme něco udělat. Jak to udělat, aby to bylo přirozené pro tamější lidi a nevyvolalo nějaký nepřirozený vývoj, který zase přinese problémy, nedokážu odhadnout. Každopádně pokud by se suché oblasti zazelenaly, znamenalo by to cestu směrem k životu.
Důležité také je, abychom do těchto zemí (a ani do zemí, odkud se překupují) zbraně (tím myšleno nejen Evropu, ale i USA), neboť to tam potom vytváří další problémy.
Držím Marianu Jurečkovi a i všem dalším, kteří systematicky, rozumně a s výsledky v dané oblasti pracují, palce.
Alena Kulhavá
