Pokud se na některé problémy snažíme přijít myslí, narazme někdy na zeď neřešitelné fáze. Jak tedy lze k problému přistoupit? Jak mě to napadlo?
V předchozích dvou článcích jsem psala o pomoci Africe a také o Dublinu IV. Článek o Dublinu IV vybrali admini jako zajímavý. Proto předpokládám, že byl i srozumitelný. Ale přesto se našli čtenáři, kteří se v komentáři vyjadřovali (tj. předpokládám vymezovali? jinak by to nedávalo smysl) proti tomu, kde jsme zajedno. Zažívám toto na základní škole a není to dáno jen nižší inteligencí některých žáků, ale z 80% tím, že neposlouchají pečlivě. Doba je rychlá, scanujeme texty, posloucháme na půl ucha, protože jsme zvyklí na multitasking (někdo). Pak je i pro politiky těžké předat nějakou informaci, když to dopadne u některých tak, jak v mém článku.
Doba je ale rychlá i na rozšiřování internetu do všech koutů světa a tak si vidíme do talíře všude a chápu Afričany, že chtějí do Evropy.
Nezrychluje se pouze čas a nepropojuje se pouze svět, ale propojují se i problémy. Dostávají se do takové komplexity, že na ně odborníci už těžko hledají řešení. Dneska vám žádný ekonom neudělá dlouhodobější prognózu a i za krátkodobou bude stát proto, že nic jiného mu nezbývá.
V rámci propojeného businessu je i zemědělská politika hodně obtížná (a klobou dolů před Marianem Jurečkou), protože musíte zohlednit zušlechťování vyčerpané krajiny, polí, klimatickou změnu, ale i prodatelnost zemědělských produktů (tj. nesmí být drahé). Kam až budeme moci jít v rekultivaci krajiny, abychom byli konkurence schopní, nebo se naše pole naopak vyčerpají zcela či neudrží vláhu, to je otazník do budoucna.
Ani ve školství to není snadné: Zápasíme se závislostmi dětí na mobilech, sanujeme následky multitaskingu a rozpadlých rodin.
Dneska jsem byla na muzikoterapeutickém workshopu a v jeden okamžik si uvědomila, jak jsme v napětí a v jakém protikladu stojí bytí tady a teď v rámci hudby (srdce, celý člověk) a na druhou stranu do budoucna řešení tak složitých problémů (přepálená hlava a i by si ji politici a jejich poradci - včetně mě - mohli ukroutit, zavařit). Zeptala jsem se tedy na to "CO JE KLÍČEM K ŘEŠENÍ TÉTO SITUACE A TO ZEJMÉNA V OTÁZCE AFRIKY". Vytáhla jsem si k tomu kartu "HOJNOST". V rámci hlubokého bytí v hudbě mi přišel i konkrétní význam této karty teď a tady v této situaci: "Měli bychom si být vědomi hojnosti všude kolem nás. Jak my, tak Afričané. Hojnosti lásky energie. Hojnosti možností a nutnosti volnosti pro vesmír. Harmonii vlastního chtění a osudu (lekcí). Pokud se Afričané kousnou v pocitu chudáčků nebo pocitu ochuzení, vyvolá to velkou negativní energii proti životu samotnému." Těžko se mi ten pocit a jasný vjem popisuje. "Pokud se naopak Evropa nepodívá do zrcadla, že je přesycena jídlem, zábavou, mobily, oblečením, vjemy, zprávami apod., tak vytváří napětí z druhé strany. Jednak vůči Africe, ze které čerpáme levné suroviny a plodiny (Fair trade je zatím ojedinělá záležitost) a zároveň tak, jak Afrika může umřít hlady, tak my můžeme umřít na přesycenost těla a mysli a na hlad srdce po opravdovém lidství."
Řešením není přijmout do Evropy Afričany. Jsou to Afričani a mají žít v Africe. Ti, kdo navrhují se o Afričany postarat v Evropě a také to dělají, propadají vlastní bezhraničnosti a pseudohumanitě. Řešením ale ani není se s nimi v rámci obchodu spojit přes internet a nechtít vnímat jejich pocity, neřešit Fair-trade a zavřít své srdce v pomyšlení, že bychom z našeho rozpočtu a také z kapes bohatých lidí (hodně) a lidí, co mají na obživu (kousek) nemohli financovat vzdělávání v zemědělství a antikoncepci pro Afričany.
Myslela jsem si, že jasnost tohoto problému je i v mysli jasná a neodiskutovatelná, ale jak v reakci na článek o zemědělské pomoci Africe, tak dnešní vjem při muzikoterapii mi potvrdil, že to není téma hlavy. Je to téma srdce a duše. A tam je to vždy otázka ba bank. Zda zvítězí duch-srdce-lidství nebo ego-mysl-sobectví. To neplatí jen ve vztahu k Africe. Právě jak si stěžujeme, že někteří i z Čechů jsou v těžkých situacích, je třeba rozlišit a) kde je to těžká situace, která právě umožňuje vnitřní růst člověka a nemá být tedy opečovaná financemi b) kde je to ukazatel na to, že i v rámci naší společnosti, která jako celek má tedy dostatek, je to výzva nás všech k pomoci jeden druhému (daně všechno nevyřeší).
Co tedy můžeme konkrétně my v současné době dělat?
- Co existuje, kupovat ve Fair trade a ptát se na možnost dalších produktů.
- Chápat Afričany a nestavět se proti nim (i když je to přirozeně, jako každý jižanský stát krajina ne tak pracovitých lidí), pokoušet se hledat řešení a zároveň se "ptát vesmíru" nejen myslí. Přát Afričanům to nejlepší.
- Neokrádat stát o daně, protože pak není ani na naše důchody a naše postižené, natož na Afriku.
- Chápat nutnost nejen fakticky, ale právě na energetické a myšlenkové a psychologické úrovni nutnost v rovnováze pomáhat Africe tak, aby jsme ji nečinili závislou na nás, ale naopak v jednoduchosti soběstačnou a tam, kde nebudou podmínky pro život, tak aby se populace postupně zmenšovala.
- Nevyčerpávat planetu Zemi ani u nás, ani v Africe. Nepřispívat více, než je nutné ke klimatické změně. To znamená žít skrovně, nikoliv zavaleni věcmi a mlsotami.
- Z vlastního platu přispívat jak na problémy v České republice, dále někomu bližnímu, tak právě i ty v globálním světě jen zdánlivě vzdálené.
To nejsou pokyny či poučování, to jsou vjemy z víkendu s hudbou, kde je člověk sám sebou a odhazuje svoje nánosy ega a toto vnímá.
Nenuťte se do ničeho, jen vám přeji chvíle, kdy budete moci nejen tyto věci procítit a vnímat, že na něco mohou existovat částečná řešení (nemůžeme pouštět Afričany do Evropy), ale druhá polovina je na dlouhodobém procesu, jak se různé síly a procesy v nás dostanou spíše do rovnováhy, nebo se vyhrotí v konflikt. Podobně jako ve vztazích.
Držím nám palce. Je to na nás i na Afričanech, zda v sobě budeme podporovat to lepší - vnímání a výzvy ke vnímání hojnosti toho nejzákladnějšího, nebo budeme pěstovat bez-vědomí a chtivost.
Alena Kulhavá
