Marian Jurečka je jeden z výjimečných politiků a z mého úhlu pohledu právě takoví politici mohou výrazně přispět k řešení migrační krize. Nejde jen o hlídání našich hranic a pomoc řešit problémy v Africe. Jde o více.
Když učitel ve škole učí, nepředává tím jen vědomosti, ale i svoje bytí. Tím více rodič a do jisté míry i politici (tím více, pokud někde někoho vyučují, pořádají besedy apod.).
Tématem Afriky není jen předávání způsobů chytání a skladování dešťovky, efektivní způsoby pěstování a chování zvířat. Tématem Afriky je i základní vědomí, že stěhování kontinentů není možné a je dobré žít ve své zemi a zvelebovat ji. Tématem Afriky je i cítění, že jsme na jedné lodi na planetě Zemi: Jsme propojeni nejen internetem, ale i vzduchem, obchodem a tak i vztahem: Karmickým a pokud možno i láskyplným.
Děti ve škole jsou někdy překvapeny, že nemám mezi nimi někoho, koho bych neměla ráda. Mohu být na někoho naštvaná, že bych ho zakousla, situaci vyřešíme a jede se dál. Těším se na něj na zítra a po mnohých zkušenostech není vyloučené, že to může být setkání posunuté k lepšímu. Ale občas se do toho stavu, kdy mi někdo začíná fyzicky vadit, začínám dostávat. Pak toho žáka na to upozorním, protože se většinou jedná o nějaké systematické chování přes čáru a on si většinou uvědomí, že mi rozumí a nediví se a je třeba s tím něco dělat. Na všech dětech ve škole mi záleží. A když na to někdo hodně kašle, říkám sama sobě "na Tobě mi už nezáleží", ale uvnitř se zasměju, protože vím, že to není pravda.
Podobně když se potkám s někým na semináři, na diskusi apod. Jsme lidi, vcházíme do kontaktu.
Globalizace nás nespojuje jen obchodně, ale i lidsky. Přibývá lidí, kteří se hroutí ze špatného pocitu, jak využíváme Afričany. Pokud se člověku dostaví zvýšené vnímání pro planetu Zemi najednou, je to zcela pochopitelný stav hluboké bolesti. Ale je třeba jít dál. Je třeba hledat cesty, abychom se posunuli všichni a nikdo nikoho nezneužíval. Není možné, aby Afričané nárokovali cestu do Evropy a není zase možné, aby Evropané nárokovali svůj klídek "nás se Afrika netýká."
Cestou kromě záležitostí zmíněných v článku
https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=657680
je vzájemné vnímání se a vzájemná úcta a nesmějte se, když řeknu láska. Kdybyste jeli učit Afričany lépe hospodařit, bavili jste se spolu, oni byli vděční, vtipkovali spolu, popřípadě si i zazpívali a zatancovali, necítili byste lásku?Nevím, jak probíhají mise lektorů zemědělství a jak probíhají mise Mariana Jurečky (těším se na jeho zprávu, až přijede), ale řešení Afriky nemusí být úporné, ale přirozený lidský proces. A tak i náš vztah k Africe. Ano, budou přijíždět zblblí černoši, protože jsou postižení propagandou pašeráků a bohužel i státům to vyhovuje (což právě řešil Tomáš Zdechovský s hlavami států), protože chudoba je tíží a neumí a částečně ani nechtějí (panuje tam korupce) ji řešit. Kdyby našim dětem někdo cpal do hlavy ve škole, že drogy jsou super, také byste viděli to nemalé procento, kolik by je v dětství nebo později užívalo nebo alespoň zkusilo. Je třeba udělat masivní propagandu v Africe, že se k nám nedostanou, budou dříve či později vyhoštěni a jen vyhodí všechny svoje úspory pro pašeráky. Už se částečně taková propaganda děje a to nejvíce v některých afrických televizích. Ale je to málo. A co práce u pásu, kdyby přišli do Evropy (nemají tady co dělat, ale kdyby)? Že jim nevoní? Komu z vás ano? Zatím jsem takového člověka nepotkala a západní Evropa od toho začíná ustupovat, protože vnímá, že je to naprosto nepřirozené, nelidské a lidství to zbavuje. I černocha. Vím o čem mluvím, protože to mám z brigády vyzkoušené. Existuje malé procento lidí, které to zvládá, ale jinak je to na pokraj života či útěk z takové práce. Jiná věc je, že jižani obecně (i jihoevropané) nejsou tak pracovití. Sever si musí zajistit teplo na zimu a jsou to v průběhu vývoje přes desetitisíciletí či déle tedy jiné povahy. Proto není dobré chaotické míchání národů.
Přidávám zprávu Mariane Jurečky, než jede do Zambie:
"Zkusím napsat několik informaci, aby jsi se na problém mohl dívat z více úhlů. Konkrétně ten ultrazvuk bude putovat do Zambie. Do země která má skoro velikost Německa, ale obyvatel má zhruba 15 mil. Jako Československo. Tedy ta země není ani náhodou přelidněná (to není prakticky žádná Africká země, je tam velice nízká hustota lidi na km2). Zambie, ale i většina zemi v Africe (myslím, ze i z vlastní zkušenosti z Etiopie, Nigérie, Senegalu, Ghany, Tanzanie, Zambie) mužů říci, ze tyto země nejsou chudé, ve smyslu, ze by se nedokázaly v budoucnu uživit. Mají docela často zajímavé nerostné bohatství (ropa, zemní plyn, vzácné kovy....) ale i z hlediska zemědělství jsou schopné se tyto státy o sebe postarat. Mají úrodné oblasti, mají i vysoké roční úhrny srážek, ale nemají správné znalosti a postupy při hospodaření. A toto se jim třeba v Zambii snažíme předat přímo na farmě, kterou jsme tam jako ministerstvo zemědělství ČR pomohli vybudovat a učíme tam místní farmáře. Tedy smyslem je, nedávat jim rybu, ale naučit je ryby chytat. To že mnoho zemi Afriky není vyspělejších, na tom nese svůj podíl i dnešní vyspělý svět, otrokářství a odvoz mladých a silných lidi který se organizoval ve velkém měřítku a také koloniální nadvláda a rasismus."
Černoši jsou divocí, hluční a v něčem nám mohou připadat jako děti, ale to neznamená, že je nemůžeme mít rádi a cítit se s nimi jako spoluobyvatelé jedné planety, jako bližní. Mám ráda klid, takže bych se do Afriky nestěhovala a ani je nestěhovala sem, ale když jsem s nimi mohla tancovat a bubnovat, tak to bylo skvělé. Celá jazzová, bluesová (nemluvě o spirituálech a gospelech) hudba je původem černošská. Moderní je dneska v Evropě zpívat i africké písně a hodně dobře člověka naladí do pohody. Zejména hudebníci? Jste ochotni kromě fyzické pomoci se i za Afričany pomodlit? Nebo neduchovní lidé na ně v lásce vzpomenout? Nebo od nich jen bereme suroviny, jídlo, ozdobné předměty, hudební nástroje, písně a jinak jsou nám ukradení?
Můžete namítnout "přece bych měl raději pomáhat a starat se o naše lidi." Ano, to jistě. Nejčastěji v lásce a aktivitě pomyslím na své nejbližší, přispívám charitou více jak z poloviny na české záležitosti. Ale zcela vynechat svět, když jsme jeden celek? Hranice jsou dobré k tomu, aby nevznikl chaos, ale neměly by být hranicí pro naši lásku.
Takový je můj jasný pocit z jarních dnů.
Dneska jsem si na muzikoterapii vytáhla kartu "Losos: znáš svůj cíl a dosáhneš jej." Tato odpověď mi přišla na otázku, co bych měla dělat v rámci vnímání sounáležitosti lidí na planetě Zemi. Věřím tomu, že cíl dosáhnu. On totiž nemá konkrétní míru.Cílem je, aby co nejvíce lidí probudilo v sobě pochopení, že jsme jedna parta na planetě Zemi, můžeme se mít rádi všichni a i když to hned nepůjde a nemusí se toho dožít ani naše pravnoučata a nemusí to nikdy nastat, "Cesta je cíl".
Jestli po té Cestě půjdete nebo ne, je jen na vás.
Alena Kulhavá
