Jít nebo nejít na Hrad 28.10.2016? Toť otázka...

Co budu dělat v pátek já? Jak vnímám aktuální témata této situace? Jak vnímáte situaci vy a co budete dělat vy v tento den? 

Než napíši, co budu 28.10.2016 dělat, pokusím se naznačit několik témat, která se situací souvisí:

Polarizace společnosti

a) Části občanů se dívá s nadějí k Rusku, část k USA, jen menší část je ráda za přináležení k západoevropským zemím. Nově se objevuje chuť mentálně odcestovat do Číny. Nevíme, kdo jsme a co chceme.

b) Malá část lidí chce žít duchovně a jsou často pokládáni za blázny (křesťané, žáci Dalajlámy, jogíni), větší část společnosti žije konzum reálný či virtuální. Někteří pseudoduchovní lidé zaměňují aktivismus a systematické řešení problémů. 

c) Polovina lidí fandí prezidentu Zemanovi, zavírá oči nad jeho excesy a odpustí mu vše. Druhá polovina lidí Zemana nenávidí a vysmívá se mu, karikuje ho, přestože byl zvolen demokratickým způsobem a to přímo námi občany. K těmto urážkám, které jsou někdy stejné, jako používá prezident Zeman, se bohužel přidávají v poslední době i některé kulturní a politické osobnosti a z toho je mi mnohem více zle, než ze Zemana, který je naší "osudovou občanskou zkouškou." O to více jsem ráda za věcné podněty jak směrem k prezidentu Zemanovi, tak směrem k vládě, tak hlavně k nám občanům. Ty pronáší zejména odborníci z praxe, ale i někteří politici a kulturní osobnosti. 

Řada lidí se nyní cítí hrdiny, že v humoru krizitují prezidenta Zemana, přičemž zapomínají na to, že nás to nezbavuje později nutnosti hledat nové kandidáty na prezidenta a řešit složité mezinárodní problémy. Stejně na tom jsou skalní příznivci prezidenta Zemana, kteří nevidí Zemanův zdravotní stav a mezinárodní postavení. Svítí mi červená kontrolka. 

d) Polovina občanů nechce přijmout ani jednoho válečného uprchlíka (přestože sledují záběry z Allepa a Mosulu), druhá polovina vítá všechny migranty, včetně těch nelegálních ekonomických. Žádný střed.

e) Část obyvatel vítá investice Číny (někteří podnikatelé), část obyvatel si uvědomuje nebezpečí (ale mlčí), někteří jsou zásadně proti jakékoliv spolupráci s Čínou.Ti, kteří chtějí rozumnou cestu, jsou pokládáni některými businessmany a některými politiky za "sluníčkáře" a narušitele českých zájmů. 

Otázka ČSSD

Již nějaký čas se ve společnosti diskutuje otázka, zda čínští partneři budou hradit část volební kampaně této strany. Připomeňme, že ČSSD ztratila v nedávné kauze velké mění. Chování ČSSD tomu nasvědčuje, prohlášení některých novinářů jsou tak jistá a konkrétní, jako by o tom nemělo být pochyb. Nasvědčuje tomu i chování části vlády a prezidenta při příjezdu Dalajlámy.  

Žádala jsem po hradní kanceláři několikrát odkaz na financování kampaně pana prezident. Máme vážné podezření na financování od ruských oligarchů.  Pan prezident to veřejně popírá a slíbil už dávno zveřejnit finance do své prezidentské kampaně. Žádné nahlédnutí nepředložil a ani já jsem ho nedostala odkazem do emailu (byť na jiné otázky mi hradní kancelář odpověděla).  Podobný problém tedy řeší v současné době ČSSD a to vzhledem k Číně. Doufám, že situaci v krátké době řádně vysvětlí a případně očistí. 

"Nemoc Zeman" jako příklad post-pravdivé a post-faktové společnosti

Miloš Zeman s Jiří Ovčáček nejsou jediným příkladem post-faktové politiky, kdy se nepoužívají jen klasické lži, ale také lži typu bull-shit. Tyto termíny jsou mezi sociology ve světě již nějakou dobu přítomné. Přesto jsou oba pánové v jejím ztělesnění velmi pokročilí a i řadě chytrých lidí dokážou zamotat hlavu obratnými otočkami ve skutečnosti. Důsledkem je destruktivně zábavní společnost, která se směje tam, kde by jí měly tuhnout rysy a kde se děti ptají "a proč bych měl říkat pravdu?" Vzhledem k tomu, že jsme si jako národ pana prezidenta sami zvolili, jsem se tomu snažila vůbec nepřikládat pozornost a nepřitahovat k tomu tedy ani pozornost dětí a těch, kteří média nesledují. Jen jsem ve výjimečných situacích zdvihla prst a to jak směrem ven, tak k uším pana prezidenta (dopisem do jeho kanceláře). Jsem si vědoma toho, že "kalich hořkosti Zeman" si musíme vypít až do dna. Poslední zamotanice s Dalajlámou a posléze i s Hermanem ale překračuje možnost se k věci postavit bokem. Nejde zde o nějaké "možná pane Brady", ale o dlouhodobější praktiky Hradu, čím dál větší laxnost obyvatel k pojmu "lež" a také nebezpečné podivné vrhání se do čínských dveří s ochotou pošlapat evropské hodnoty i prodat náš stát podivným způsobem, na který řada ekonomů poukazuje. (Což ale rozumný obchodní vztah s Čínou nevylučuje). 

V otázce pana Jiřího Bradyho se mediání pravdy nedobereme. I kdyby na cenu nebyly splněny podmínky (ať už chybou protokolu vůči Kanadské ambasádě, nebo prostě proto, že se nakonec prezident rozhodl Bradymu cenu neudělit), nikdo z nás nezjistí, zda prezident Zeman možnou cenou pro strýce nevydíral Hermana ohledně setkání s Dalajlámou. Ani časové údaje o rozhodnutí nominovat-nenominovat nemusí situaci vysvětlovat. Rozhovor si skutečně nemusí pamatovat ani svědci. Bohužel. Nezdá se mi ale pravděpodobné, že by si citaci emailu svému strýci ministr Herman vymyslel, lze jej dohledat. Nezdá se mi, že by starý Brady do dvtv lhal o tom, že mu hradní protokolář volal s tím, v kolik hodin kde přesně má být, co si má vzít s sebou a kolik v jakou hodinu smí mít s sebou lidí. Písemné potvrzení není Brady sám, kdo nedostal.To, co mě mrzí je, že se z celé situce dělá opět mediální show a unikají nám zásadní problémy. Z Dalajlámy si děláme modlu (to je to poslední, co by si přál, je praktikem osobní duchovní cesty, nikoliv politik), stejně tak s Bradyho. Zakrýváme tím své společenské problémy, které máme. Kéž by nám to posloužilo i hlouběji nahlédnout a zastavit postup nejen post-pravdivé společnosti, ale i nezájem o věci veřejné. Kéž by nám to dodalo osobní statečnost a chuť věci začít řešit u sebe, ve svém okolí a i v komunikaci s politiky. Hledat cestu tak, abychom se nemuseli vrátit do podmínek 16.století, ale na druhou stranu aby konzum a pohodlí nebylo jedinou hodnotou naší společnosti. 

Proč i přes všechny lapsusy, agresivitu, aroganci,  lži i ekonomické ohrožení Čech prezidentu Zemanovi tolik lidí věří? 

a) Konzumně- zábavní společnost se ukazuje i zde.

b) Prezident Zeman svojí otcovskou autoritou vytváří iluzi, že nás ochrání před uprchlíky a bídou.  Žádnou výkonnou moc nemá a i vláda ČR jedná v záklaních věcech obezřetně. Jasné formulace a archetyp Otce jsou ale v době strachu silnější. Má i své pozitivní vlastnosti a ty mu nesmíme upřít (schopnost mluvit s lidmi venkova apod.) Z toho se kandidáti na prezidenta budou muset poučit.

Potřebné vlastnosti prezidenta

Nemyslela jsem si, že by prezident Zeman mohl být někdy zvolen. Právě pro jeho hulváctví, problematickou minulost (aféry velkého rozsahu), opoziční smlouvu atd. Lidé mě překvapili. Přesto mu nelze upřít některé kvality, které mají velcí mužové - jako má i Putin, Trump, měl do jisté míry i Gottwald, apod. Když jsem při předvolební kampani s mnoha lidmi na ulici mluvila a ptala se jich, proč chtějí volit prezidenta Zemana, většina mi odpověděla "protože je s ním sranda". Tuhly mi tehdy rysy a tuhnou mi i teď. Jak velkou lekci my občané (ne prezident Zeman) potřebujeme, abychom znali místo pro použití show a také její hranici? 

Pan prezident je typem alfa samce, umí odpálit na každou větu a rozumí venkovu a má specifický humor. Chce ochránit zemi před uprchlíky. To je pro lid důležité. Kdyby prezidenta vybrali společnou shodou politici, vybrali by někoho jiného. Nevybrali by člověka, který slovně napadá koho se mu zlíbí, lže, dělá nám ve světě ostudu. Kéž je nám tato zkušenost ponaučením a soustředíme se v této době na

 a) Uznání toho, že jsme si současného prezidenta i se všemi jeho pozitivními i negativními vlastnostmi a aktivitami zvolili my Češi sami a máme možnost to změnit až při volbách do dalšího volebního období. Uznali u něj i ty pozitivní vlastnosti, protože nikdo není černý nebo bílý. Tím, jak uznáváme kvality druhého, uznáváme je i u sebe.

b) Soustředěné vybírání budoucího kandidáta na prezidenta, na kterém se řada občanů shodne a projde druhým kolem voleb. Kandidáta, který bude mít to dobré z prezidenta Zemana, bude to člověk s nohama na zemi, čitelný i pro zemité obyvatele. Kandidáta, který bude osobností, bude mluvit pravdu, bude mravně pevný a bude na něj spolehnutí. Kandidáta, který bude vzdělaný, bude mít v následujícím složitém geopolitickém uspořádávání světa (migrace, Rusko, Čína, USA) hodně intuice, aby nás svým poradním hlasem vládě dobře provedl a zároveň nás podporoval v nejlepších mravních vlastnostech. Pokud nenajdeme takového ideálního prezidenta, tak alespoň někoho, kdo se tomu ideálu bude co nejvíce blížit. Do prvního kola voleb je nutné vybrat také spíše menší počet osob přijatelných pro větší skupiny lidí. Před druhým kolem by měla probíhat systematická jednání tak, aby se hlasy netříštily, jako tomu bylo při první přímé volbě prezidenta.

Předčasná volební kampaň volby prezidenta

Nabízí se samozřejmě otázka, nakolik je páteční shromáždění na Staroměstském náměstí předčasnou kampaní na prezidenta. Vystoupí zde hlavně řada kulturních osobností a osobností z univerzit, kteří kandidovat nebudou. Na jméno poslance se doufám zapomene a pana Horáčka znají lidé dlouho, takže opět nepředpokládám nějaký velký efekt do prezidentských voleb.  Přesto bych nás chtěla podpořit v tom, abychom kandidáty na prezidenta vybírali pečlivě. Při podpisové podpoře a prvním kole voleb volili ne toho, kdo prezidentskou první kampaň začal, kdo je mediální hvězdou či zábavný, ale kdo se na post prezidenta skutečně nejlépe (podle každého z nás) hodí. 

Můj plán na 28.10.2016

1) Zacvičím si, abych měla i v tomto dni hodně síly ho dobře zvládnout.

2) Meditací podpořím svoji pozornost vnímat to, co se bude dít a také jednat přesně tak,  jak budu chtít (a jak mám). 

3) Půjdu starou Prahou, stavím se i na Vítkově a inspiruji sebe i jiné určitým konkrétním způsobem.

4) Se svými blízkými a známými projdu po Karlově mostě, Nerudovou ulicí do katedrály sv. Víta. Cestou vzpomeneme nejen u soch Karlova mostu i TGM na historii země. V katedrále i na magickém místě nedaleko Pražského hradu poprosíme o možný pozitivní vývoj České země. Každý podle svého cítění svým způsobem. Já osobně pro všechny: Pro nás občany, pro politické strany, pro budoucího prezidenta (kde neznáme ani kandidáty), pro Miloše Zemana. 

5) Na Staroměstské náměstí nezajdu podpořit "antizemanovce" či Michala Horáčka, ale půjdu -doufám i s ostatními na pódiu i pod pódiem-podpořila vizi do budoucna: Vizi k návratu normální komunikace, demokratických způsobů bez populismu na jednu či druhou stranu a k vědomí, že je třeba budovat fungující společnost pro všechny. S hranicemi toho, co jsou evropské hodnoty. Společnosti, kterou čekají nelehké globální úkoly. Pokud uvidím, že se v tomto duchu nese občanské shromáždění na Staroměstském náměstí, zůstanu. Pokud uvidím, že jde spíše hysterii nebo o aktivitu politickou, předčasnou předvolební kampaň nebo o samotné politikaření, odejdu.Chápu potřebu otevřít to, co je žhavé téma (post-pravdová společnost, východní praktiky a naše mezinárodní situace, problém konzumní globální společnosti), ale když je v tom také od některých politiků taktika, části občanů to přirozeně nevoní a ještě více  to společnost rozděluje.  To proto, že každá z částí obyvatel vnímá jinou polovinu nerovnováhy (viz i média), a "hraje proti té druhé polovině obyvatel" - Losnovci a Mažňákovci. Snaží se přesvědčit ty druhé o tom, že "hlavní problém leží zde." Přitom zásadnější problémy tkví hlouběji a to v ještě větší destrukci politického, a hlavně občanského prostředí (u nás Zeman, ale i další politici, v Americe Trump a hlavně všudepřítomné sociální sítě, kde každý může napsat cokoliv jakkoliv hrubě). Pod tím vším bublá problém konzumně - zábavní společnosti a absence vertikálního směru. To začíná být problém dokonce i v Tibetu. Žádné jednoduché řešení z toho nevyplývá, je to hodně na nás občanech, na každém z nás, viz můj předchozí článek. Nelehká řešení čekají politiky a moc bych si přála, aby ze situace s Dalajlámou v Čechách vzešlo vážné mezinárodní jednání o tom, jak si nastavit mezinárodní vztahy tak, abychom zachovali svoji důstojnost a zároveň umožnili mírové propojení světa i přes obchod. Věřím, že pitvání kauzy Brady je to pouze zoufalý způsob společnosti (a do jisté míry se to daří), jak se ozdravit a následující kroky budou konstruktivní a v tvořivém duchu. Jako nešťastné vnímám datum státního svátku, neboť to sílu státního svátku oslabuje. Doufám, že k podobné akci už v budoucnu nebude muset dojít. 

Rozumím některým duchovním a politikům, že na Pražský Hrad přijdou - přijdou podpořit oceněné. Volba příštího prezidenta je na nás občanech.

Přeji nám občanům, ať vnímáme pokud možno co nejvíce rovin problému věcí a vytváříme konstruktivní nápady, jak život ve svém okolí zlepšovat. 

Alena Kulhavá