"Jistě pane ministře" aneb střípky z Evropské Unie

Evropská Unie není andělský spolek totálně altruistických států. Evropská Unie vznikla jako reakce na stále přítomné mocenské boje vedoucí k druhé světové válce. Kde jsme dnes? 

Státy západního bloku se po druhé světové válce snažily vytvořit spolek, který by do budoucna zamezil třetí světové válce. Byly ochotny svěřit určitou kontrolu Evropskému společenství. Díky obchodní kontrole oceli a uhlí a později i dalších komodit v průběhu času vyvstala potřeba řešit společnou obchodní politiku i vůči třetím zemím. Dnes je tento úkol ve vztahu k mocnostem jako je USA (např. smlouva TTIP), Číně, ale i korporátům operujícím s levnou pracovní silou v Africe důležitý. V rámci obchodu s třetími zeměni se Evropa pokouší nalézt rovnováhu mezi volným trhem a tak podporou businessu, pokroku a zároveň sledováním pracovních podmínek a hlídání vlastního vnitřního trhu, daňových úniků a zaměstnanosti. Otázky jednotných zásuvek, nabíječek, telefonních tarifů, volného pohybu osob, zboží a služeb (včetně zdravotního pojištění na cesty), společné práce policie považujeme dnes již za samozřejmé, ale samozřejmé nejsou. 

Bolavou otázkou je zemědělství, které je nešťastně sevřeno právě mezi ochranu před obchodními válkami mezi evropskými zeměni a zároveň ochranou před levnou pracovní silou zemědělství chudých zemí, kde pracují pro jiné korporáty. Zemědělská politika kvót není ideální a byla asi nejbolavější stránkou při přístupu České republiky do EU. Kvóty a celá zemědělská politika poběží ještě několik let, ale potom bude v některých věcech změněna (ukončením platností současných kvót) i v návaznosti na migrační politiku. 

Další bolavou věcí je naopak skutečnost, že vlády delegují na Evropskou Unii (tudíž Evropskou komisi) ta rozhodnutí, která nejsou populární diskutovat v daných zemích. Je to potom "ten zlý Brusel", který a) "dělá nepopulární rohodnutí" b) "řeší kraviny" (které mu ale k řešení vlády států daly). Příkladem budiž zákon o geneticky modifikovaných potravinách a hnojivech. Zrovna Česká republika v čele s ředitelem Agrofertu si nemůže dovolit rozhodovat o těchto věcech. Věří, že ve prospěch těchto věci rozhodne EU.Je možné, že to tato alibistická populistická politika vlád evropských zemí (včetně české země) nepůjde dělat donekonečna, neboť lidé začínají situaci vnímat ostřeji. 

Nikdo z nás nerozhodne, zda by proti nám ve středu Evropy ostatní státy vedly větší obchodní války, než jaká některá omezení nás čekala při vstupu do EU. Rozhodli jsme se v referendu vstoupit do EU a v současné době je pravděpodobně perspektivnější se na pravidlech Evropy i podmínkách obchodu podílet, než před ně být vně unie stavěni. Jsme v jiné situaci, než Skandinávie, Anglie a Švýcarsko. A krátké období klidu dvacátých a devadesátých let 20.století o ničem nevypovídají. 

Přesto se Evropská Unie dostala do krize s leží před ní nové problémy:

- Nevydávat zbytečné směrnice, které komplikují příliš život a přináší minimální užitek (např. omezení výkonu vysavačů).

- Vytvořit společnou ochranu Evropy před uprchlíky, nebo se bude mít EU tendenci štěpit

- Zharmonizovat vliv jednotlivých států, neboť přestože je Německo největším donorem peněz a má nejvíce obyvatel, jeho vliv je v současné době vnímán nezdravě dominantní.

- Nenechat se vydírat ostatními mocnostmi (např. USA: TTIP) a ponechat si kvalitu nejen potravin, podporovat zdraví a udržitelný rozvoj.

- Dokonce držet ve světě kurs udržitelného rozvoje i při možné ztrátě některých zisků. Jak sladit tento trend s ekonomikou založenou na růstu bude rébusem dalšího vývoje Evropy.

- Komunikovat s lidmi tak, aby se informace o věstnících a projednaných zákonech dostaly k lidem. Tak aby se nestávalo, že diletantští např. čeští úředníci budou vyžadovat zákony, které prošly bulvárním tiskem jako schvlálené, ale byly ve skutečnosti zamítnuty. http://europa.eu/eur-lex    Tak aby lidé věděli, proč určitá rozhodnutí delegovaly vlády (včetně té české) zrovna na Evropskou unii. 

-Restrukturalizovat Evropskou komisi. Evropská komise prošla zeštíhlením, ale v současné době je realita taková, že do Evropské komise jsou voleni takoví úředníci, kteří "nevadí." Nevadí vládám jednotlivých států a tak vybírání eurokomisařů se (kromě odborného grilování) děje takovým způsobem, aby si mohli být ministři i přesedové vlád jisti, že jsou silnější než eurokomisaři a ve složitém schvalování evropských směrnic budou mít navrch. Tím se smysl Evropské komise do určité míry vědomě ztrácí a také jsou do komise jmenováni lidé někdy s nedostatečným důvtipem a schopností řešit neočekávané celoevropské problémy.To ale není problém samotných úředníků Bruselu a už vůbec ne europoslanců, kteří jsou přímo voleni občany. To je problém principu jmenování eurokomisařů a také celkového nastavení vlád vůči směřování Evropské Unie. To je asi nejzásadnější a nejožehavější aktuální bod na tranformaci EU. Nesmíme zapomínat, že orgánem Evropské unie kromě Komise a Parlemantu je také Rada, což jsou ministři  vlády každého státu a potom také Evropská Rada, což jsou přemiéři vlád států. Takže polovina rozhodujících jsou samotné vlády států a komisaři jsou dosazeni také vládou každého státu.Ty nedosazuje nějaký bezejmenný Brusel. Pouze Evropský parlament je volen přímo občany.

Jeden z návrhů, jak revitalizovat Evropskou komisi je takový, že by lidmi volení europoslanci zvolili ze vsvého středu odborníky na jednotlivé posty eurokomisařů. 

V tomto kontextu odkazuji i na rozhovor, který jsem s europoslancem Pavlem Pocem udělala v tomto roce a ukazuje na další aspekty fungování Evropské Unie:

http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=495107

Vždy se dá politika nahlížet okem cca dvacet let starého vynikajícího velmi humorného seriálu "Jistě pane ministře" a řada věcí je v něm velmi trefně popsána.  Třeba i politika Anglie v historii i v současnosti. Přesto se orientaci ve veřejné správě nevyhneme a řízení čím dál složitějšího světa musí běžet i mimo kmenové staršiny. Navíc obchodní propojení států je globální a pokud chce Evropa vůbec udržet nějaká pravidla vůči neřízenému divokému globalizovanému kapitalismu, má šanci jen jako celek, nikoliv jako jednotlivé státy. Pokud ty se vyčlení, buď se jim obchod obloukem vyhne nebo budou spíše v horší situaci. 

Evropská Unie je v Čechách kritizovaná za to, že dává svým pracovníkům vysoké odměny a motivací politiků pracovat v EU jsou tedy hlavně peníze. Při svém pátrání jsem zjistila, že nezanedbatelná část europoslanců opustila pozice nebo podnikání, kde měla plat i několikrát vyšší, takže i když rozmělníme dlouhodobé odměny z EU...Nezapomínejme, že větší motivací k politice je touha něco měnit, v pozitivním smyslu tedy touha po moci. Podařilo se mi oslovit čtyři europoslance a jednu europoslankyni ke krátkému rozhovoru na toto téma. Jejich odpovědi píši sumárně pod otázky: 

1. Jaká byla Vaše motivace vstupu do Evropského parlamentu?

- Dvě dekády učím o evropské integraci, jsem přesvědčeným jejím stoupencem, zároveň se angažuji politicky, takže mandát v EP mi přišel jako logická kombinace obojího.

- Chci bránit občany přes nadměrnou regulací. Hlasováním v Evropském parlamentu i argumentací se pokouším bránit přijímání zákonů, které by šly proti zájmu našich voličů. 

- Ke kandidatuři do Evropského parlamentu mne vyzvali přátelé, mojí motivací bylo přesvědčení ve smysl EU, snaha podpořit její existenci, ale také zlepšit její fungování. 

- Už když jsem kandidoval, vytkl jsem si za cíl, že v případě zvolení budu chtít využít svůj mandát naplno a udělám vše proto, aby byly za mojí prací vidět konkrétní výsledky. Chci vnést do evropské politiky svěží vítr a přispět k tomu, aby byla Evropská unie pro lidi přitažlivější a atraktivnější.

- Děsná otázka. Cokoli na tohle člověk odpoví, musí zákonitě znít nabubřele. Ostatně jde především o motivaci vůbec kandidovat, vstup do EP je až důsledek. Takže primárně byla motivací samotná ta výzva, potom chuť dokázat těm co už tam byli, že to budu dělat líp, no a pochopitelně možnost něco měnit, ovlivňovat věci. To je pro mně ostatně ta největší motivace pro jakoukoli práci v politice vůbec, mít možnost ovlivnit směr, kterým se svět kolem ubírá.

2. V čem Vás fungování EU parlamentu mile překvapilo?

- Ve vyšší politické kultuře: zde není třeba vyhrávat 10:0 jako u nás, stačí 6:4.

- Evropský parlament pořizuje videozáznam veškerých mých vystoupení na plénu, která pak můžu snadno přes internet zprostředkovat svým voličům.

- Pozitivně mne překvapilo fungování frakce EPP, přátelské a otevřené prostředí, podpora pro zapojení žen do orgánů EP.

- Už několik let před svým zvolením jsem měl zkušenost s prací v Evropském parlamentu během stáže. Díky tomu jsem získal povědomí o tom, jak EP funguje a překvapivých věcí pro mě nebylo zase tolik. Každopádně asi většinu lidí zvenčí překvapí naprosto perfektní a vynikající organizace práce v Evropském parlamentu.

- První období mně překvapilo tím, že v popředí práce byla odbornost. V české politice není dovoleno někam nepřijít na schůzi nebo nejít s někým někam na pivo, mandáty obhajují ne ti, kdo tvrdě pracují v Parlamentu ale ti, kdo nejvíc "socializují" ve svém volebním obvodu. V EP se tohle odpouští, co se neodpouští je hloupost, plácat nesmysly na zasedání výboru Vás velmi rychle odvaří.

3. V čem Vás fungování EU parlamentu nemile překvapilo? 

- Bojem o čas na jednominutová vystoupení na plenárce.

- Je to byrokratický moloch, ale to jsem očekával.

- Nemilým překvapením je ideologické jednání a hlasování ve výboru FEMM, kde převládá gender ideologie nad lidskostí.

- Už před svým zvolením jsem věděl, jak Evropský parlament funguje, takže jsem se s nemilými věcmi, které by mě zároveň překvapily, prakticky nesetkal. Věděl jsem velice dobře, do čeho jdu.

- Nemile mně překvapilo toto druhé volební období, a to, že zvyky z národní politiky začínají prosakovat na evropskou úroveň. Několik evropských komisařů je neprosto nekompetentních, ale přesto prošli tzv grilováním, protože jsou z konkrétní politické rodiny. Vůbec Evropská komise je pro mně v tomto volebním obdobím nesmírné zklamání, jejich arogence může celý evropský projekt zničit. Podobně nepříjemným překvapením je fakt, že demokratický deficit EU je především v tom, že členské státy nedělají, co mají tak, jak by měly, a není tedy možné jej jednoduše z evropské úrovně řešit.

4. V čem konkrétně měníte (pokoušíte se měnit) fungování EU parlamentu, popř. EU?

- V právním výboru, kterému předsedám, se důrazem na odbornou diskusi snažím omezit politikaření.

- Jsem součástí opozice. Opozice v EU parlamentu ale nemá mnoho šancí prosadit své záměry, protože v EP vládne široká velká koalice eurosocialistů, eurolidovců a euroliberálů, která bezohledně prohlasovává všechny své návrhy. Pokouším se změnit směr EU nebo minimalizovat dopad nařízení EU na naše občany hlasováním a pozměňovacími návrhy.

- Bojuji za jedno sídlo EP, aby se tak ročně učetřily stamiliony EUR, které se mohou vynaložit efektivněji, bojuji proti porušování subsidiarity, tedy neopodstatněné zasahování do pravomocí členských států ve věcech, které si mají rozhodovat podle svého, jako jsou napřříklad otázky rodinné a sociální politiky. Naopak podporuji a navrhuji, aby se posílily kompetence na úrovni EU v obalsti ochrany vnějších hranic, boje proti terorismu a nelegální migraci.

-Usilovně podporuji přijetí takových rozhodnutí, která přináší lidem v Česku i celé Evropě užitek a prospěch. Chci také EU co nejvíce otevřenou lidem. Proto se jako europoslanec snažím být v kontaktu s řadovými občany, pomáhat v rámci svých možností s řešením jejich problémů a zodpovídat jejich dotazy týkající se EU.

- Snažím se, někdy úspěšně, někdy méně, blokovat špatné předpisy. Myslím, že jsem za dobu členství ČR v EU jediný europoslanec, který dokázal odstřelit návrh evropské direktivy, šlo o tak zvané semínkové nařízení v roce 2014. Aktuálně se snažím s kolegy změnit evropský systém autorizace pesticidů nebo systém povolování GMO, snažím se propojovat problematiky životního prostředí a veřejného zdraví. No a samozřejmě v mezičase připomínat Evropské komisi, že nejsou všemocnými polobohy ale lidmi povolanými k vládě občany a jim také zodpovědní.

Co na závěr? Držme vládám států Evropy palce, držme palce europoslancům, eurokomisařům, mějme dotazy, připomínky a návrhy a dobře volme v jakýchkoliv politických volbách. Bez naběhnutí na vidle populismu, zato s prostudovanými programy a třeba i znalostí konkrétních politiků. 

Srdečně Alena Kulhavá