Řada lidí se snaží vnímat problémy buď příliš vyostřeně a jednostranně, nebo častěji strká hlavu do písku. K jakým to může vést důsledkům?
Pokud někdo hovoří o tom, že se davy uprchlíci s pomocí sociálních pracovníků, našich učitelů a pracovníků humanitárních organizací dobře integrují, strká hlavu do písku. Sociální programy jsou tu již delší dobu a stejně mají části západních zemí problémy. I menší skupinka migrantů v Budyšíně na sebe při konfliktech a rvačkách už dokázala upoutat pozornost. Přesto je šance pomoci na omezenou dobu (a při případné změně Ženevských konvencí tedy dočasně- nikoliv trvale i nově narozeným dětem) zraněným, hladovým a zmrzlým z tak šílených oblastí, jako je Allepo. Ti by ale museli být námi přesunuti a opět vráceni zpět: Zkontrolováni ještě před odjezdem do Evropy a žili by po krátce nezbytnou dobu v táborech v evropských zemích. Pokud by se podařilo postavit na nějakém domluveném místě mimo Evropu tábor, kde by i zranění v zimě mohli dobře přežít, nechť. V opačném případě je naše lidská povinnost se o ně dočasně postarat v Evropě. Sýrie jako kulturní výspa Asie (kdo jste tam před lety byl) je docela za humny...Integrovat ale uprchlíky z Asie trvale je něco zcela jiného a tam musí přijít jasný odborný hlas (který stále ještě z ministerstva kultury nezazněl, ministerstvo strká hlavu do písku), kolik obyvatel lze integrovat s pomocí zahraničních i našich vzdělaných integrovaných imámů. Žít zde paralelní kulturu šarije nelze a podpisem evropského kodexu muslima (který také ještě nevzniknul) to musí být jasné. Druhá věc je, že i mimo náboženství je chování jak Romů, tak Arabů jiné: hlasitá hudba na ulici, křičení, nechození do školy a do práce je pro ně přirozenost. Obávám se, že to není dobře řešitelné a jen velmi světlým výjimkám z řad rodičů a učitelů se daří konkrétní jedince (ne masy) integrovat. Proto opět řídká rozptýlenost a převaha našich občanů v každém místě je nutná. Kdo nezažil konflikty s Rómy či Araby ve větším, nechť se prosím zdrží komentáře.
Odborníci upozorňují na to, že problém máme nejen s povahou Arabů, ale i s radikalizací (kohokoliv), kdy možnosti médií věnovat se nějakému činu jsou větší, než dříve. Tím, že se to děje, se bohužel incidenty podporují. Úrodnou půdu mají jak organizovaní džihádisté, tak jednotliví šílenci, kteří by dříve ze své osobní frustrace či nesmířenosti z nezaměstnanosti, zrušením snů z Evropy anebo osobních snů kohokoliv nepáchali s tak dobrým účinkem demontstrativní činy. Problém je také v tom, že islámský stát a další džihádisté sledují cíl naštvat Evropany tak, že budou slovně či opatřeními útočit na již integrované muslimy a tak vyprodukují sofiinu volbu u samotných muslimů: Zůstat u Evropanů srdcem i když to znamená problémy, nebo se přiklonit k radikálnímu islámu a džihádu? Všichni umírnění muslimové si přejí, aby se to nestalo a aktivně v tom působí již dva roky jak publikačně (např. Hatem Berrezouga u nás), tak mezi sebou, tak společně s Evropany např. zpěvem společných písní v Berlíně v těchto dnech. Pokud nebudeme bdělí ve svém okolí, budeme koukat do mobilů a spoléhat na obrněné transportéry, je to náš konec. Pokud nebudeme vnímat rozdílnost kultur a budeme si nasazovat růžové brýle, budeme akorát vzteklí, když se budou chovat ve větším tak, jak nechceme. Když naopak propadneme budeme vůči těmto lidem chovat nenávist a nebudeme se snažit vytvářet podmínky pro dobré soužití, je konec docela jasný. Pokud se nám nepodaří ochránit hranice a změnit azylová řízení i Ženevské konvence, budeme během let zaplaveni, že chaos se může dostavit velmi snadno.
Prezident Zeman v tomto stojí pevně na zemi, má řadu zajímavých postřehů a nejen on, ale i vláda ČR drží v rámci uprchlické krize pevně v rukou (prezident v puse) téma hranic a ne-povinných kvót. Je tedy bezpečný nebo ne-bezpečný náš prezident, jak mají lidé obavu? Ohledně uprchlíků nevnímám jeho zásadní úlohu - to téma je tak živé samo o sobě a jeho pohled realistický (byť na hraně rasismu). Problematická je pro mě jeho nečitelná politika k Rusku, Číně a také k ministru financí Babišovi. O jeho kauzách v minulosti, neuvěřitelné postavě Mynáře a Šloufa snad není potřeba hovořit. O jeho kampani financované Ruskem (a pravděpodobně penězi od Mynáře, které vynutil na uchazečích o veřejné zakázky) nemůže být snad již pochyb. Jsou to praktiky východu a pan prezident se jezdí na východ učit. Lhaní a hlavně pomstychtivost jsou velmi nebezpečné vzory pro společnost, zejména pro děti.
Pan ministr Babiš je zároveň podnikatel a zároveň politik, nemá potřebu nějakých odkloněných peněz. Vytváří si totiž zákony a zachází s veřejnými zakázkami a penězi EU z pozice člověka, který má jako ministr financí nejvíce informací (na které občané nemají nárok nebo nemají servery). Co více by si mohl přát? Je hráčem i rozhodčím zápasu v jedné osobě. S panem ministrem Babišem se Češi dostali dobrovolně do "Ruska" a jeho života, a ani o tom nevědí. Můj kamarád formuloval "problém Babiš" s lehkou nadsázkou: "Babiš by mohl skoupit všechny ty hospody, občerstvení, tancovačky, festivaly, které nebudou schopny se s náklady EET udržet, finančně by ho to skoro vůbec nezatížilo. Časem byl tak mohl ovládnout nejen potravinářství, média a zdravotnictví, nýbrž i gastronomii. Hospody a občerstvení v jeho správě by nakupovaly samozřejmě potraviny a nápoje jen od jeho podniků, zákazníkům to kvůli špatné kvalitě poškodí zdraví, takže je budou léčit Babišovy kliniky a vady zjišťovat genetická centra (už má z předloňska zakoupeno), a jeho média budou informovat o tom, jak je to všechno krásné." Nejde o to, že bych panu Babišovi primárně zakoupení dalších podniků nepřála, ale jestliže neustále obesílá zemědělce (z mých kamarádů vím už o třech), aby skoupil jejich pole, pěstoval na nich řepku, vlastnil média a měl přístup k úžasným statistikám z EET, ke kterým se běžný podnikatel těžko dostane, o rovné podnikatelské soutěži a ne-monopolu se nedá hovořit a jsme skutečně v oligarchiském Rusku. Ale dobrovolně, protože jsme si pana Babiše zvolili. Za několik let už mohou být některé nástroje tak nevratné a monopolizace Čech tak daleko, že zase budeme jen plakat nad rozlitým mlékem. Doufám, že ne.
Donald Trump je neřízená střela jak pro obyvatele USA, tak pro politiky, pro bezpečí planety Země i pro sebe sama. Zda ho ale hodnotit jako vyloženě nebezpečného - to si netroufám v tuto chvíli tvrdit, pouze se za něj modlím, ať se obklopí dobrými poradci a není v závislosti na svém egu a ješitnosti. Může přinést i dobré změny. Podařilo se mu ale už zničit úroveň prezidentské kampaně a může to mít důsledky i do Evropy.
Jestliže Petr Pavel, ruští odborníci i odborníci z tajných služeb a armády, politologové a historici upozorňují na realitu ruské mentality, potřeby silného vůdce po nezdařené svobodě od Gorbačova, potřebě vnějších hrdinských okupačních činů, je opět jen strkáním hlavy do písku, pokud se budeme opírat o ruskou duchovnost a panslavismus vůči Americe. Ano, my se o ni musíme opírat - tak jako v každém člověku a národu podporovat to nejlepší, co v nich je: komunikací, společnými kulturními akcemi, návštěvami, diplomatickými vztahy apod. Ale stát se závislým na Rusku (energetika, obchod, politika a bezpečnost), by byla vážná chyba. Rusové uznávají jen toho, kdo projeví sílu a jasné hranice. Ostatní zaberou. Proruská propaganda jede na plné obrátky a to, že ministr obrany to formuluje zcela konkrétně, ale obává se nahlas do televize říci, že jde o Rusko, vypovídá o tom stavu, o kterém mluví Petr Pavel, který jako šéf NATO je jednáním s Ruskem přímo přítomen (rozhovor s ním také na dvtv). Nevidím důvod těmto odborníkům nedůvěřovat, přestože miluji ruskou duchovní i jinou hudbu, která vychází právě z hloubky porobených ruských duší.
Amerika je náš obranný spojenec a i NATO v rukou Trumpa věřím, že nebude jiné. Ale v otázce ekonomického soutěžení nečekejme jednání v rukavičkách. V rámci jednání o TTIP nebo o jiné smlouvě bude Trump pravděpodobně ještě ostřejší a vydírání typu "když pro naše sračkové a modifikované neoznačené potraviny neotevřete vaše trhy, nevezmeme žádnou škodovku" mohou být ne potajmu, ale naprosto otevřeně formulovány. Problematičnost FEDU a čím dál více převažující moc korporací není třeba popírat.
Čína je fenomén sám o sobě. Nekonfliktní, ale silná ve svých záměrech, s ostrými hochy a kočičkami na ambasádách. Neuvěřitelně tvrdě zasahující doma vůči jakémukoliv jinému názoru (odebírání orgánů i za živa ve vězeních pro nepohodlné). Obchodující s kýmkoliv, v čemkoliv (se zbraněmi i neskrytě s různými protichůdnými stranami), usilující o cokoliv. Zatím bez vztahu k planetě Zemi jako zdravému životnímu prostoru. Beztvará, ale silná mocnost, hegemonická novým vnitřním způsobem.
Nemůžeme se vystřelit na Měsíc. Musíme spolupracovat s danými zeměmi a i konkrétními lidmi. Ale jak, za jakých podmínek, v jakých funkcích (a v jakých nemusíme - volby), s jak nastavenými hranicemi, pravidly (a také následky neplnění dohod), to už je na nás. Bez nenávisti a roztáčení emocí, ale s jasným vědomím krásného i problematického v jednotlivých subjektech, bez růžových brýlí či pštrosích hlav. Bez snahy vnímat nějakého jednoho protivníka. Jde o vymezování herního pole všech zúčastněných.
Řím se topil ve své iluzi neporazitelnosti obrovské říše. Barbaři ho málem zničili. Římská říše ale měla velkou výhodu v tom, že měla silné jasné pevné římské právo a hlavně také jasné vnitřní silné směřování a tvar: Křesťanství a jeho duchovní růst a vůbec žití velikosti i pokory člověka v tom nejlepším (se všemi vadami starého věku). Nám dnes duchovnost chybí (kromě konzumu ji odstranilo i osvícenství, tj. pýcha mysli a individualismu). Právní systém se bojíme uplatňovat do důsledků. Navíc se vznikem internetu a v rámci globalizace nového typu se nám otevírají nové problémy. Ty ale nemají být tématem rezignace a pasivity, ale výzvou k náročnějšímu přemýšlení, hlubšímu usebrání a metodickému jednání. Kromě metodického jednání, jež je doménou mysli, vnímám, že duchovní obroda bude v rámci zachování lidství i vlastního tvaru a spění nutná. Buď nám budou stačit současné výzvy, nebo budeme odkázáni na nějakou větší krizi-tj. křižovatku. Nemusí se všechno v příštím roce povést, ale "není důležité, co se stane, důležité je, co uděláš."
Je na politicích, jak se jim podaří v tomto adventním a vánočním čase spojit se svým nejvyšším Já tak, aby následující rok byl naplněn diskusemi nad skutečnými řešeními stávajících problémů doma i ve světě.
Je na nás voličích, jak v rámci této třetí adventní výzvy zhodnotíme i tato témata v sobě, pohovoříme o nich s blízkými a ze srdce, svého svědomí a v rozmyslu se pustíme v novém roce do pečlivého studia toho, co nám skutečně chtějí a mohou jednotlivé politické strany nabídnout (sledování jejich současné práce, pohledů a později i volebních programů).
Přeji nám prosvětlený Advent i Vánoce v lásce s našimi blízkými a i ve vědomí toho, že jako lidé tvoříme celek primárně v rámci státu, druhotně v rámci Evropy, ale dneska při internetové a obchodní globalizaci i s celým světem.
Alena Kulhavá
