Jaké důsledky může mít maglajs okolo brněnské divadelní hry, kde Ježíš znásilňuje muslimku

a kde se z pochvy prý vytahuje státní vlajka? Kam směřujeme? Jaký nejen na to máte pohled vy? Pojďme diskutovat. 

Rozumím svobodě umění a cenzura je mi naprosto cizí. To, co se v této hře potkává je snaha táborů najít souvztažnost mezi svobodou umění a respektem k základním principům života. Pokud jste někdo viděli filmy od Davida Lynche, tak jste mohli zažít, jak se realita ve filmech mění. Ale on je právě dokonalý v tom, že si to máte možnost uvědomovat, i hranice mysli a musím říci, že jeden jeho film mě, když jsem ho jako 20letá shlédla, přivedl málem do blázince (měla jsem ten pocit ještě hodinu po představení). Všechno je to ale s vědomím zákrut života, nehanobí se tam trapným vulgárním způsobem pilíře naší kultury.

Velký zásah do vnímání hodnot přinesla postmoderna a v intelektuálních kruzích potom dekonstruktivismus. Postmoderna je zajímavý experiment právě v tom, kam až může svoboda vnímání, vyjadřování a konání zajít, zda vůbec svět stojí na nějakých pilířích, nebo zda žijeme v paralelních světech. Dekonstrukce je potom už nihilistický proces jití na hranu "co svět dá" když budu ryčet, že žádné sloupy ani v duši ani ve vesmíru nemáme. 

Sdílím k tomu tyto dva své články: 

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=564983

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=615799

Zajímavé také je to, co se stalo s uměním. Za umění lze dnes považovat téměř vše a hlavně to musí šokovat, bez ohledu na hodnotu daného. Pojem "vyšší umění" se v některých kruzích téměř vytratil. U některých umělců je to až tak, že když nemají co tvůrčího nabídnout, v současné době osvědčeným nástrojem je šokovat. Tento v umění jistě důležitý prvek je nejen nadužíván, ale i zneužíván a podle mého již neplní funkci koření tak jako dříve:

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=615793?

Co je v tomto kontextu představení v brněnském divadle? 

Je to další krok a to je sáhnutí hnusným způsobem i na to, co nám bylo do té doby svaté (i když v humoru také dotýkané) a to je samotný život, nejde zdaleka jen o postavu Ježíše Krista. Jde právě o ty posvátné pilíře v nás samotných. Kromě hnusu se dostáváme do naprostého zmatku a rozumím některým kněžím, politikům, kulturním lidem i běžným občanům, že alarmují společnost k tomu, abychom tyto nebezpečné tendence zastavily. Ano, můžeme jít na hranu všeho, ale co čeká tam? Čeká tam chřtán nicoty (jako v Nekonečném Příběhu od Michala Endeho), čeká tam zmar a smrt. Pokud si někdo na tuto hranu potřebuje zajít, je to jeho svobodná volba a rozumím tomu (nějaké malé představení někde) , ale pokud je to představení ve větším divadle a ještě dotované, je pochopitelné, že se to stává předmětem diskuse. Představení jsem neviděla a tak detaily nemohu posuzovat a ani posuzovat, zda mělo nebo nemělo být toto představení zrušeno. Pouze otevírám širší otázky umění a postmoderny, které toto představení aktivovalo. Konkrétnější komentář - Rozhovor Tomáše Halíka a Michala Žantovského proběhl na dvtv: https://video.aktualne.cz/dvtv/od-nekterych-krestanu-slycham-at-se-smazim-v-pekle-takovych/r~7894fe9069bf11e8b9db0cc47ab5f122/

?Když je narušená gotická klenba, je dobré ji zatížit. Když je rozstřílená, už jí to nepomůže, naopak ji to dorazí. Podobně to vnímám s křesťanstvím u nás. A to v té nejhlubší rovině, tj. nejen jako náboženstvím. Kdyby šlo o to jednoduše nastavit zrcadlo, pak by taková hra - ale patřičně uvedená mohla možná pomoci. Ve stavu, kdy nejsme schopni držet ve společnosti základní hodnoty a hranice, se nedivím, že tato hra vyvolává tak velké diskuse a vlastně i odpor, neboť podvědomě máme radar na to, jak to s námi celkově je. Je možné, že strukturovaná náboženství se oslabí a bude všeobecnější víra v univerzální zákony. Pak ale stejně Ježíš, Budha atd. budou příklady pro nás pro všechny a ne aby byly terčem zmaru. Podobně je tomu u státních celků. Globalizace v rámci propojení srdce a charity je chválihodná. V rámci obchodu diskutabilní. Ale v rámci poplivání lokálního léty s láskou a energií budovaného je to zase jen hnus. 

Pro doplnění píšu další souvislosti, které s tématem "jakoby" nesouvisí, ale ve skutečnosti jsou právě jedním a tímtéž tématem: 

V posledním čase jsem se také dotkla své hrany, ale byla na ni připravená a měla i ve svém okolí záchytné body, abych do propasti nespadla. Vystavit tomuto společnost nemusí být tak snadné. 

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=661961

Navíc tím neuvěřitelně mateme, protože potom je i otázka, zda má být páteří společnosti nějaká mravnost (opět o tom píši v článcích z knihy Scrutona) a projevuje se to i v politice. To, jakému dilematu čelíme s Andrejem Babišem nespadlo z nebe. To jsme my. To je naše dilema. 

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=637480

Čelíme potom i takovým paradoxům, že nekřesťanští Sládkovci, pro které je ale vlastenectví snad přece jen nějak důležité? se pseudo?modlí v zákulisí divadla. Mohou mladí lidé potom pochopit, co to je skutečná modlitba a z čeho v srdci vychází? Nevím, nebyla jsem tam, ale mám pocit chaosu ve všem, co jsme si jen mohli vymyslet. 

?Klademe si otázky po zastupitelské demokracii a limitech demokracie jako takové, je to další zrcadlo. Demokracie totiž není jen demokratická volba:

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=652502?

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=604347?

Jdeme často i proti samotnému životu - vše spolu souvisí:

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=660574?

Divíme se, že námi muslimové a celý blízký východ pohrdá, ale my sami si podřezáváme vlastní větev. (obrhttp://server.sk/zaujimavosti/interesante/jezis-kristus-je-najslavnejsou-osobnostou-v-histor/?) Diví se pravděpodobně i Číňané (ohledně státu) a jak s námi asi budou zacházet? Čelíme zásadním problémům klimatické změny, které mají důsledky i pro Českou republiku 

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=663090?

a takto si komplikujeme život tím, že oslabujeme určité zdravé pevné pilíře v nás a řešíme otázku takovýchto představení. Ale evidentně to v rámci práce s hodnotami, sobodou a člověčenstvím potřebujeme. 

Proto výjimečně nezakončuji svůj článek nějakými inspiracemi, ale naopak otevírám diskusi k tématu. 

Alena Kulhavá