Tento článek primárně nemá za úkol sesbírat podněty pro politiky (je dobré psát přímo jim, na dvtv či do Otázek),ani shánět roušky a respirátory,ale podívat se na výzvy karantény a kde se dá ulevit. Otevírám i diskusi.
ZDRAVOTNÍCI
Zdravotníci jsou někteří velmi vytíženi a někteří až přetíženi (nemocnice) a někteří více odpočívají v karanténě (obvodní lékaři a ambulantní specialisté na poliklinikách, často i zubaři). Do služby se zapojili medici a sestry v záloze. Existují určité sbírky na svačinky pro zdravotníky. Zatím není zdravotnictví v kolapsu, ale menší počet zdravotníků, než je pro naši zemi optimální pramení
- z komplikovaného a stále se měnícího se studia zdravotních sester, kdy chybí sestry, které nemají na to studovat techničtější a odbornější záležitosti, ale byly by dobré pro základní péči. Určitým problémem je, že čím dále věcí v nemocnicích je technických, ale přesto pravděpodobně by mohlo nejen vystudovat, ale i dobře pracovat více seste.
MILÉ SESTRY NEBO BÝVALÍ UCHAZEČI O TENTO STUDIJNÍ OBOR: JAKÉ ZMĚNY BYSTE VE STUDIU PROVEDLI TAK, ABY TENTO OBOR BYL POSÍLEN? KDE VIDÍTE DALŠÍ OBTÍŽE, PROČ JDE STUDOVAT A PRACOVAT VE ZDRAVOTNICTVÍ MÉNĚ SESTER?
- Podobné je to u lékařů - komplikované atestace. Prý větší problém než plat.
MILÍ LÉKAŘI, JAK TOMU JE? HRAJE VĚTŠÍ ROLI PLAT NEBO PROBLEMATIKA DOSTUDOVÁNÍ, ZAŘAZENÍ SE DO PRAXE VERSUS RODINA NEBO PENÍZE? CO BYSTE POTŘEBOVALI? Prosím, odpovídejte jen lékaři, ne někdo za ně.
Velký klobouk dolů a velký dík současným nasazeným zdravotníkům i výborným specialistům a praktikům v průběhu normálního provozu.
CO KROMĚ OCHRANNÝCH POMŮCEK BYSTE POTŘEBOVALI V TUTO CHVÍLI?
ŠKOLY - RODINY
Na nic není ve škole čas. Vše se valí a učitelé jsou přepracovaní (pokud učí poctivě, věnují se dětem i rodičům a i svému vzdělávání - na to i tak často už nezbývá čas). Proto ne všechny školy měly zavedené online prostředí. Přesto většina škol na tom zapracovala (včetně té naší) nebo dokončuje. Jen některé školy nevyužily tento čas k zavedení nových technologií, komunikace s dětmi i rodiči, výuky samostatnosti žáků, ale krok za krokem.
MILÍ UČITELÉ - MÁTE-LI NĚJAKÉ OBTÍŽE, ČEHO SE TÝKAJÍ?
Jinak děkuji rodičům, že minimálně v naší škole se většina rodičů snaží spolupracovat v této chvíli a to i ti, kterým to dříve nešlo. Zároveň i dík dětem, že i někteří "lemplové" ožili a pracují o poznání lépe, než dříve. Je stále co zlepšovat, ale pokud by nebylo spolupráce dětí a rodičů, tento čas by byl promarněný a to ve většině škol není.
Druhý stupeň by se měl naučit pracovat více samostatně (i my jsme informovali rodiče, že není cílem, aby seděli u dětí a učili se s nimi, naopak) . První stupeň částečně také, ale zde většinou rodiče musí děti částečně navést nebo někde kousek látky vysvětlit. I při vší pomoci internetu, České televize a pečlivé práce paní učitelek. U prvňáčků a dětí s různými výukovými obtížemi o to více.
MILÍ RODIČE - CO VÁZNE VE VAŠÍ SPOLUPRÁCI SE ŠKOLOU?
RODINY
Některé rodiny žijí na venkově nebo odjely na venkov a buď při pozastavení zaměstnání nebo i při práci z domova mají rodiny více času vyrazit do přírody a na zahradu. Jiné rodiny jsou na tom přesně opačně - nemohou nikam a jejich výzvou je soužití v bytě. Pokud je malý, je to o to náročnější.
Již pravděpodobně víte o nutném plánování času: Pro malé děti to dělají rodiče, větší se postupně učí samostatnému timemanagementu (některé druhostupňové děti do toho najely zcela samostatně). Rozdělení času platí nejen v rámci vlastních činností, aby den měl smysl tak, aby člověk nepropadal pocitu zmaru a také měl radost z dobře prožitého a i užitečného dne. Platí to i pro to, aby rodina mohla sdílet a potkávat se tam, kde má (společné jídlo, povídání, hry) a každý zároveň i třeba v malém bytě měl prostor na samostatnou práci nebo i relaxaci či duchovní praxi (výjimkou jsou samozřejmě malé děti apod.).
Rodiče mohou objevit nové domácí hry
- mají-li trochu větší byt, tak hry analogické venkovnímu prostředí
- v malém bytě výuka už konkrétních cvičení (posilování, akrobacie, koordinace apod.)
Psychologické linky pro dospělé i staré lidi.
Zároveň je dobré dodržovat nařízení s rozumem. Je naprosto pochopitelné nařízení "pokud možno nikde nechodit." Ale v dlouhodobějším horizontu a) právě toto může být důležitý bod pro některé rodiny, které to stmelí nebo naopak vyvřou skryté problémy napovrch a řeší se o to jasněji b) může to být zbytečně nevyužitý prostor a čas pro společné vnímání krásy jara a zbytečné trápení např. hyperaktivních dětí apod. Zároveň když se člověk hýbe (a lépe venku), může být potom psychickou oporou pro další lidi, kteří třeba telefonují a z bytu se právě nemohou dostat (staří lidé, lidé v hodně zalidněných aglomeracích apod.). Karanténa se bude postupně rozvolňovat, ale ohleduplnost by měla platit stále: Dodržovat distanci, dokud alespoň do nějaké míry infekce nezmizí. Tak je ohleduplné už teď využívat čas v parku rovnoměrně - ne tak, aby se všichni nahrnuli do parku mezi 14-18 hodinou ve všední den a 11 - 18 hodinou o víkendu, ale rozvrstvit to do celého dne. Podobně je tomu (a bude to o to aktuálnější) na ulicích.
MÁTE NĚKDO PROBLÉM V TÉTO OBLASTI?
A) VELKÉ KONFLIKTY DOMA
B) CO S HYTERAKTIVNÍMI atd.DĚTMI
C) NEMOŽNOST VYJÍT VEN - FYZICKÉ OBTÍŽE
D) NEMOŽNOST VYJÍT VEN - PSYCHICKÉ OBTÍŽE a nemáte s komu zavolat a vypovídat to, nemůžete doma moc cvičit (malý prostor jednoho malého pokoje apod.)
E) NEMOŽNOST VYJÍT VEN - PSYCHICKÉ OBTÍŽE a nepomůže vám s někým si popovídat, ani si doma zacvičit
F) JAKÉ DALŠÍ OBTÍŽE VÁM TO SKÝTÁ? JAK SE S TÍM POTÝKÁTE?
OSAMOCENOST
Tento problém se překvapivě netýká jen starých lidí, kteří chodili ven a potkávali se s dalšími na kafíčku, chodili do divadla apod. Týká se to i (vlastně částečně dobrá zpráva) i mladých lidí, pro které jen virtuální komunikace, jak zjišťují, není dostačující. Ale týká se to i duchovních lidí, kteří byli zvyklí praktikovat ve skupině (mše, kolektivní meditace, sami vedli mši nebo meditaci či kursy) a nejednou, když mají být sami doma (tím spíše, pokud nemají rodinu), nemohou praktikovat ve skupině, potkávat se s duchovními blízkými lidmi, to na ně psychicky dopadá. Najednou se mají beze všeho potkat sami se sebou (pokud se nepokusí jen konzumovat virtuální mše, meditace a rozhovory) a buď si s tím neví rady, nebo se právě v nich začíná vynořovat to, co není úplně příjemné.
PATŘÍTE K TAKOVÝM LIDEM? JAK TO ZVLÁDÁTE? CO DĚLÁTE? S ČÍM MÁTE I NADÁLE OBTÍŽE?
Jsem moc ráda, že se za to někteří lidé nestydí, ozvou se a pak se a) jim dá do nějaké míry ulevit b) pomoci, jak co nejlépe projít touto výzvou, protože bez schopnosti být delší čas jen sám se sebou (a s Bohem, Vesmírem) to spíše bývá metoda, forma či duchovní bi-pas, než skutečná duchovní cesta. Zároveň se každý na Cestě čas od času zadrhneme.
OBAVA Z POZDĚJŠÍ NÁKAZY
Současná hygienická opatření jsou tak přísná, že pokud člověk není v první linii (zdravotník, částečně pokladní, lékárníci apod.), nemusí k lékaři (i zubaři), lidé v domovech důchodců apod. kam se omylem zavleče infekce, tak se alespoň do nějaké míry může ochránit nákaze, někteří lidé téměř zcela.
Ale karanténa se bude postupně uvolňovat a bude to potom čím dál více o "štěstí či smůle", zda člověk infekci chytne. K tomu se vztahuje můj předchozí článek:
JAK JSTE NA TOM V TÉTO OBLASTI?
FINANČNÍ OBTÍŽE
-banky slibují posunutí splátek úvěrů
- stát dotuje celou řadou injekcí přímých i na platy zaměstnanců a ošetřovné,
- odpuštěné sociální zdravotní, uvažuje o odpuštění některých exekucí
- je vhodné požádat pronajímatele prostoru (služby, restaurace apod.) o snížení nájmu
Přesto se mohou někteří lidé dostávat do obtíží:
- Lidé, pro který je ponížení platu už existenčním problémem a to, že si půjčí, jim nepomůže
(hovoří se teoreticky o 300 000 lidech)
- Malí podnikatelé
PATŘÍTE K TAKOVÝM LIDEM? JAKÁ JE VAŠE KONKRÉTNÍ SITUACE? JAK JSTE SE JI POKUSILI ŘEŠIT U SVÝCH BLÍZKÝCH ČI ZÁKAZNÍKŮ A JAK JSTE POCHODILI?
PTÁTE SE NAOPAK VY OSTATNÍ VE SVÉM OKOLÍ, ZDA NĚKDO NEPOTŘEBUJE TEĎ FINANČNÍ PODPORU, NEŽ TO STÁT DOŘEŠÍ?
Odkazuje se k tomu druhá polovina mého článku:
NĚJAKÉ DALŠÍ OBTÍŽE
JAKÉ DALŠÍ OBTÍŽE TEĎ ZAŽÍVÁTE?
Z mého článku o výzvách této situace uvidíte, že ani já nejsem ušetřena výzev a stejně tak jako Radkin Honzák pociťuji chvilkami obavu. Už ne nějak do morku kosti svíravou (ale právě na dno skutečností jsem si musela pár dní sáhnout - nevíme, nakolik bude muset být promořená populace a zda se najde vakcína apod.) , spíše jen lehký závan - vědomí, že to nebezpečí tu stále je. Závan, který vede k
a) obezřetnosti
b) vědomí vlastní křehkosti a slabosti
c) vědomí "Božích cest" v osudech mých blízkých
d) vědomí obrovské síly a schopnosti člověka (vynálezy, komunikace, spolupráce) a zároveň nepatrnosti vůči silám - výzvám přírody (Boha). A tak výzvy rovnováhy pokory a řešení.
Otevírám diskusi lidského sdílení. Prosím, diskutujme věci, kde si můžeme lidsky pomoci, poradit (+problémy lékařů ve studiu a teď kromě ochranných pomůcek), podpořit se. Není to diskuse k nekonečnému rozebírání, co vláda zanedbala či naopak udělala dobře. Lidské i věcné pomoci se dějí i mimo vládu a je tomu tak dobře.
Alena Kulhavá
