Druhá výzva letošního Adventu: Proč má sobectví,konzum a hašteřivost čím dál více navrch?

Když se podíváte na čtenost mých článků, mají větší čtenost spíše  ty články, které řeší vnějšího nepřítele. S jakým konkrétním jevem to souvisí, se dočtete v tomto článku. Dárek pro vás  k Vánocům.

- Když se podíváte na otázku toho, proč politikaření stran nemá žádné hranice, nakonec dojdete k jednomu bodu. 

- Když se zamyslíte nad tím, proč někdy USA může ulítnout ve svých vojenským misích, nakonec dojdete k jednomu bodu.

- Když popřemýšlíte o tom, proč i někdy my se necháme strhnout k přílišným emocím, dedukcím, nebo nihilismu a lhostejnost, najdeme tam stejný bod. 

- Když budeme sledovat, proč má populismus dnes větší šanci na úspěch, kromě všudepřítomných nekontrolovaných médií najdete ještě jinou příčinu. 

- Když budeme hledat příčinu bezhraničnosti dětí a příčinu horší vzdělávatelnosti, kromě stavu rodičovské populace, přepracovanosti rodičů, příliš mnoha možností odvádějících pozornost dětí a některých didaktických směrů v nejhlubší rovině dojdeme na stejný bod.

- Když se zamyslíme nad tím, proč je pro nás čím dál těžší odolat konzumu, opět kromě množství toho, co je možné konzumovat, najdeme ještě bod, okolo kterého se to vše točí. 

- Když se pokusíme nalézt příčinu toho, že i přes mnoho studií a projektů je pro firmy těžší respektovat nějaká ekologická pravidla, jedním z důvodů bude také tento bod. 

- Když se budete chtít podívat na to, jak je možné, že businessmani, globální hráči, banky nemají hranice ve svém ekonomickém jednání se všemi důsledky (včetně úplatků, monopolů apod.), opět naleznete tentýž bod. 

- Tentýž bod je spojen i s jednou z příčin migrační krize. 

Co je tedy tím základním bodem? Je to ztráta duchovní roviny. Dříve ve společnosti byla skutečná duchovní rovina přítomná. Byla v době raného středověku pokroucená, ale u nás např. už Karel IV ve 14.století zrušil soudy podle ohně a vody a zavedl přirozený právní řád. Zcela oprávněný strach z magie, která ničí samotné cesty běhu událostí umělým zásahem, přetrval do pozdější doby. Upalování i nevinných žen je jednou z nejhorších kapitol křesťanství. Ale dnes zažíváme druhý extrém: Obchodní praktiky MLM jsou právě touto magií a ještě se to dokonce už začíná učit i na vysokých školách. Tyto praktiky již ale nejsou součástí diskuse o podstatě fungování světa, jsou pouze povoleným způsobem obohacování se. Zažitost chodit do kostela nebyla dříve vnímaná jako újma (v extrému ano), protože kombinace duchovní očisty, obohacení, lidského soubytí v tom nejhlubším (neboť hlavně to je křesťanství i dodnes), na které navázalo vypití kafe společně s blízkými lidmi a sváteční nedělní oběd, bylo přirozené lidské i duchovní žití mnoha generací. V západní Evropě to s bližními staršího věku žiji dodnes. Jak komunismus, tak celkově moderní konzumní doba ve světě toto zrušila a z mého pohledu je to škoda. Nejde ani tak o křesťanství a kostely, ale o společné setkávání v tom nejhlubším v nás. I dnes existují duchovní komunity a to jak křesťanské, tak přírodní, jogínské, které si pravidelný životní společný rytmus drží. Ale je to menšina společnosti a ta tedy neurčuje současný trend. 

O co při duchovním rozměru života jde? 

Jde o základní vědomí, že osobní já není konečnou instancí, konečným a nejvyšším principem života jako takového. Osobní já je úžasnou složkou, díky které můžeme zažívat konkrétní zážitky života zcela osobitě a získávat tak osobní zkušenosti. Ale největší radosti začneme zažívat tehdy, když si uvědomíme, že ke stejnému cíli - totiž k plnosti vědomí a lásky - míří i ostatní lidí, byť jinými cestami, přes různé i supersobecké pády. Pak začneme druhým lidem více rozumět, nehašteříme se tolik. Pak začneme chápat, že pokud vezmeme maximální lásku a vědomí jako konečný cíl, vedou k němu spíše výzvy, aktivní činnosti, než konzum. Pak jsou pro nás nepřijatelné jakékoliv aktivity narušující nějaká základní pravidla, či hranice druhých. Vždy bude na světě pohyb vzestupný a sestupný. Ale pokud vytěsníme duchovní rozměr člověka a tím i vertikální směr k maximální lásce a maximálnímu vědomí, nemůže svět plynout jinam, než k naplnění Janova Zjevení, totiž Apokalypse. Apokalypse nijak bájných rozměrů, ale k apokalypse maximální polarizace společnosti, ekologickému zničení Země, válkám nebo konfliktům z hladu a žízně, k migraci a i válkám z nenasytného konzumu. Také ke konfliktům z nenasytné moci (s jídlem roste chuť) a z manipulací davy. Cestou není pouze ukazovat na FED, MLM v práci s vizualizací a dosahování cílů ega, mafiánské skupiny, globální hráče, banky. Hlavní cestou je návrat každého z nás duchovnímu rozměru a vertikálnímu směřování každého z nás k maximální lásce a maximálnímu vědomí, s respektem ke svým hranicím, svému společenství a hranicím státu. A to v osobním životě, výchově dětí, ve školství, v občanské angažovanosti, při volbách, v diskusi s politiky, v publikační činnosti.

Jak k tomu konkrétně můžeme využít Advent? 

Než budete zítra s rodinou, v práci, sami zapalovat druhou adventní svíčku, zjistěte si, co každá tato svíce znamená. Vnímejte adventní neděle nejen jako možnost nákupu vánočních dárků, ale jako gradaci toho nejlepšího v nás. Zajděte si na nějaký koncert, případně i mši. Vnímejte sobotní úklid doma ne jako předvánoční prudu, ale jako možnost vnitřní očisty. Můžete si u toho zazpívat ty písně, které jsou pro vás důležité. Ve školách a ve své obci do hloubky slavte Barborky, Lucky, Advent jako takový a Vánoce. Řadu věcí doma i ve škole mohou udělat děti, ale musí vnímat smysl toho celého a být vtaženi do mystéria Adventu a Vánoc. Mystéria konce roku (Saturnálie  jako významné pohanské svátky), mystéria vnitřní očisty, koncentrace, pro někoho i půstu. Mystéria těch všech krásných rituálů Adventu a Vánoc, které v propojení křesťanství a pohanství skýtají velkou možnost se znovunapojit na naše Vyšší Já, na náš vertikální směr. Nejde o to, zda byl Ježíš normální velmi moudrý smrtelník (pro nevěřící) nebo skutečně žije v jiné dimenzi našeho bytí jako součást všehomíra (v což věří nejen křesťané, ale i hinduisté, budhisté a nějak i další náboženství). Jde o to, že můžeme skrze jeho moudrost a schopnost lásky, kterou světu přinesl, a skrze křesťanské i pohanské tradice obrozovat sami sebe. Nejde o to jen sníst cukroví, ale ve společné koncentrované lásce ho upéci. Nejde o to jen nakoupit dárky, ale při výběru pečlivě myslet na skutečné blaho (a tím i míru dárků) pro toho druhého. Nejde jen o to zavěsit jmelí, ale i se poklonit síle přírody. Nejde o to jen vytáhnout jesličky z krabice, ale i si připomenout Příběh a moudrosti dávných dob. 

S modlitbou co největší inspirace letošním Adventem a Vánoci Alena Kulhavá.