Dáváme do rukou zbraně Afričanům i Asiatům a když je použijí a utíkají,dáváme to za vinu..

Život Evropy stojí na křižovatce, zda se staneme plně zviřátky, nebo si uchováme lidské hodnoty. Je vedlejší, že na stejné křižovatce stojí ještě Amerika a Čína. Nebo mají oni vinu? 

"Amerika first" se dá pochopit jako dobrý pud sebezáchovy před invazemi a krvácením po světě. Pud sebezáchovy ale také může znamenat "obchod na prvním a posledním místě." A tam už je to rovina nikoliv rovnováhy a vnímavosti k vlastnímu obyvatelstvu i složitosti jiných mentalit (kam třeba není dobré zanášet obchod - moderní civilizaci teď), ale je to rovina zviřátka: "Budu obchodovat jakkoliv, přežiju." Nejde jen o konzumní přežranost řady obyvatel  Ameriky, Evropy a Číny, ale je to také téma těch chudých, kterým obchod vzal práci - přesunul ji k levnější pracovní síle do rozvojových nebo chudých zemí. Snaha vyrovnat to nějakými zákony a hlavně obchodem se zbraněmi je z pragmatického hlediska pochopitelná. V situaci, kdy je Amerika vzdálená od Afriky a Asie, ji ani migrační krize nemusí trápit. 

Tím se samozřejmě Evropa dostává do složité situace, neboť obchodně pokud nebude stačit, může být Amerikou i Čínou převálcovaná. Také do NATO se jí nemusí dařit potom dávat dvě procenta (teď je to problém nikoliv financí, ale pomalé strategie nákupů vybavení). 

Co s tím?Jednoduché řešení nenabízím: OSN je zkostnatělá organizace, kde navíc vládne Amerika. Donald rozhodně káčátkům dá jakékoliv papání a neřeší toky peněz - i Pařížskou klimatickou dohodu vypověděl.

Čína se učí - už začíná myslet na ekologii, ale v obchodech se zbraněmi a obecně v obchodech s teroristy si vrásky nedělá: "Hele, nás nezajímají vaše problémy. My máme zájem o obchod - ber nebo neber - ať jsi, kdo jsi." Zda by se Číně mohlo stát, že tam budou utíkat uprchlíci z Asie? Je to daleko a navíc prezident s gardou by se o to asi postarali? Dokud nemají uprchlíci důvod - poběží do stále ještě částečně srdečné Evropy. 

Takže by se dalo říci, že Evropa nemá jinou šanci - musí také obchodovat s ničivými zbraněmi, kterými se Arabové i černoši budou střílet, ničit si domy a infrastrukturu a pak ještě i utíkat k nám. Ale má to smysl pokračovat v takovém kole, kdy nemalou částku potom dáváme na obnovu tamějších států, pomoc uprchlíkům a nevíme, co máme dělat, aby k nám neutíkali (neboť pro ně nemáme ani práci, ani kulturní podmínky), bráníme se zuby nehty kvótám? Ekonomičtí migranti Asie je jiná kapitola (ti nemají automatický nárok v Evropě a v takovém počtu je rozhodně nelze přijmout), ale utíkají skutečně i lidé před válkou. Sýrie je rozstřílená. A nejen Sýrie. Podobně i Irák a africké země: Není tam bezpečno, neboť místní gangy střílí zbraněmi koupenými od Američanů a Evropanů. Někdy si i rozstřílí školy a infrastrukturu a utíkají potom tedy před chudobou. 

Když bude Amerika a Čína prodávat zbraně, tento trend se nezastaví. Je také jasné, že Česká republika nemůže teď všechny kontrakty zrušit. Přesto začíná být evidentní, že tento systém vede do záhuby Ve hře je kromě jiného i osobního svědomí viz můj článek:

http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=606943

Ještě jednu věc ale nezle opominout: 

Řada lidí vnímá, jak Německo splácí svoji agresi druhé světové války (v bolavém pocitu viny) a i nerozvážnou gastarbeiterovskou politiku. Rozumí tomu i řada lidí, kteří normálně nakarmu (tj. fyzikální zákon akce a reakce a zákon zachování energie: Co vyšlu se mi vrátí) moc nedají. V dnešní době to ale začíná být jiné: Kromě přímých důsledků (cizinci v koloniálních evropských zemích, jako je i Francie, Anglie apod.) lidé vnímají i určitou historickou vratku, kdy i Alžířani chodí do Francie a říkají "Heleďte, vy jste nás obsadili a bohatli na nás, tak my teď půjdeme ve velkém k vám pokud možno zadarmo studovat a pracovat ve vaší zemi, ať to své bohatství, které jste si do Francie přivezli, užijeme." 

Je naivní si myslet, že něco podobného se netýká Ameriky a Evropy.A i České země, která má také nekontrolované, ne-bezpečné obchody se zbraněmi a ještě se vzteká, že jsou pravidla v Evropě moc přísná, může v budoucnu čelit důsledkům svých (nikoliv amerických) rozhodnutí a činů.  

Je samozřejmě bolavé napsat politikům "pánové, raději bych měla o dva tisíce méně na učitelském platu, ale aby ty peníze byly alespoň od tohoto čisté" (což jsem udělala). Nepomůže ani tyto peníze dát na charitu (resp. pomůže jen částečně): Člověk má vědět, odkud peníze k němu přichází a chtít pokud možno čisté peníze (tam kde jasně ví, že čisté nejsou - jednat v rámci svých možností). Respektive měl by, pokud nechce na sebe nechat dopadat karmické vratky a hlavně ubližovat jiným lidem. Ale každý člověk má svobodnou volbu a hry existence na tomto světě mohou být nepřeberné a máme možná více životů...

...tam se právě na rozdíl od některých částí Indie a některých částí dálného východu ozývá naše křesťanské svědomí,"Kristus v nás", který cítí, že všechno opečovat nemůžeme (a nemá smysl tedy trpět neurózou z nečistých peněz), přesto bychom neměli spoléhat a ukolébávat se mnoha životy, které máme a kde snad bude snazší žíti v blahobytu a docela mravně čistě. Život máme teď a tady a je naším úkolem žít ho co nejlépe. 

Křesťané dokonce dodávají, že "ta rozdělující destruktivní síla" (ať ji nazveme ďáblem, utrženým egem osobním či kolektivním) jako protipól integrujících sil v rámci duality - je mnohem sofistikovanější, než si představujeme. Vychechtá se do obličeje tehdy, když bychom to nejméně čekali. Je dokonalé v tom, že vezme pravdu, jen maličko ji pootočí...

...a je na světě např. alibismus, že nevadí, když prodáváme zbraně do emocemi z rozvrácené země (Americkým i Evropským impériem "rozděl a panuj" ) Arabům, Peršanům i Afričanům. Zdůvodníme si to dokonce navzájem "Amerika musí, protože zchudla v intervencích a dotuje NATO, Evropa musí, protože Amerika obchoduje...

Bez roviny duše z toho není cesta ven. Alibismus přežití za každou cenu (+ plná břicha za každou cenu) se z roviny zviřátka nedá přesáhnout. Teprve když člověk v sobě znovuobjeví srdce, Ducha a smysl pro tok energií v rámci vesmírných zákonů, může si začít klást tyto otázky a pokoušet se hledat pro sebe méně pohodlné, ale pro celkový běh událostí rovnovážnější cesty. 

Přidávám k tomu velmi zajímavý rozhovor s bývalým vojenským kaplanem, který s válkami, boji a stavem duše v rámci této oblasti má nemalé zkušenosti. V rozhovoru se objevuje zásadní téma "Evropa chce prosperitu a vedle toho také dobro. A to jí nemůže projít." "Pokud chce hrát dobro ďábelskými prostředky, nemůže nikdy vyhrát." Je to jako se upsat čertu a pak se on vychechtá, když se peníze promění v suché listí. 

https://video.aktualne.cz/dvtv/zlo-je-svine-jde-s-nim-ale-bojovat-branime-vice-nase-pohodli/r~f6856658d20f11e6a78c002590604f2e/

Je třeba vnímat rozdíl mezi pseudohumanismem (který rozhodně nezastávám) viz 

http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=595771

kdy je problematické vyžadovat kvóty, když Itálie a Německo nechce chápat, že zachránit ani dávkami nasytit Asii a Afriku nemůžeme a nemáme (nebo dokonce na tom vydělávají některé neziskové organizace a to i na vyloženě vyčůraných ekonomických migrantech, kteří by měli pomáhat své zemi) a mezi tím, kdy se snažíme jít v obchodních cestách ve stejných kolejích jako dříve nebo dokonce uvažujeme, že půjdeme po boku (nebo ve snaze udržet obchodní tempo pro pohodlí či přežití) businessového diabola Trumpa. 

Alena Kulhavá